Hlášky

Ve škole spolužáci začali pozorovat, že od té doby, co bydlím s tátou, moje mluva výrazně zhruběla. Kvitovali to s povděkem a chválili mě, že jsem přestal mluvit tak spisovně a že se nebojím říct i hrubší výrazy jako „kokot“, „prdel“, „jdi do píči“ nebo dokonce „zmrdat někoho za něco“.

Ano, zejména to poslední jsem začal s oblibou používat. Hlavně když jsem hovořil o tátovi. Například když jsem dostal trojku z matematiky, což u mě bylo dost nezvyklé, prohlásil jsem: „No to mě za to táta pěkně zmrdá.“ A měl jsem pravdu, táta mě za to večer skutečně řádně „zmrdal“ a bylo to krásné. A druhý den se mě spolužáci ptali, jestli mne táta „fakt zmrdal“, tak jsem jim v klidu řekl: „Jo, ještě teď z toho mám červenou prdel.“ O čemž se mohli přesvědčit, poněvadž jsme ten den měli tělocvik a moje „prdel“ byla skutečně celá rudá… A chlapci mne litovali, že mne táta řeže.

Ale i na poznámku „Jdi do píči“ jsem měl vždy odpověď: „Na to se ti vyseru, to půjdu radši do prdele.“ Chlapci se tomu vždy smáli, aniž by tušili, že to myslím zcela vážně…

Jedna moje hláška se dokonce stala legendární. Když jsem stál před tabulí a moc jsem toho neuměl, prohlásil jsem posléze: „Stál jsem tam jako čurák mně.“ Ta hláška zlidověla a za chvilku to říkali při různých příležitostech skoro všichni spolužáci, kromě těch, kteří byli „slušně vychovaní“. Ti pak ale začali alespoň používat: „Stál jsem tam jako TO mně,“ což se brzy také ujalo. Když jsem to tátovi vyprávěl, pěkně mě za to „zmrdal“. A když teď říkám „pěkně“, tak myslím opravdu „pěkně“.

Pak jsem také jednou prohlásil už víceméně nevědomky památnou větu. Prostě jsem si v jídelně polil nové kalhoty od táty rajskou omáčkou. Zatímco jsem se snažil si to usilovně čistit, jeden spolužák posměšně povídá: „To tě otec za to pěkně zmrdá, co?“ A ze mě nervózně vypadlo: „Ať si mě zmrdá, já ho taky mrdám.“ Chlapci se opět smáli o sto šest (zkráceně o5o106), aniž by věděli, že jsem vlastně řekl naprostou pravdu… A také to začali používat. Zejména bylo humorné, když tak třeba hovořili o své matce („Ať si mě zmrdá, já ji taky mrdám“). „Aha, mrdáš svou matku jo?“ řekl tehdy někdo, kupodivu dřív než já. „Motherfucker?“ pronesl jsem alespoň, abych tomu dodal korunu a byl za nejvtipnějšího…

Výprask

Od maminky jsem byl vychován jako velmi pořádný člověk, možná to mám i od přírody. Taky jsem asi od přírody takový hodný a poslušný chlapec. Tatínek si na mne tedy nikdy nemohl stěžovat. Natož aby mě měl za co potrestat.

Jenomže… Jak šel čas, stále jsem toužil být potrestaný. Ale doopravdy, nechtěl jsem tátovi jednoduše říct, že bychom si někdy mohli zpestřit náš sexuální život trochou sado-maso. A tak jsem jednou provedl takovou „špatnou věc“. Vzniklo to náhodou – při mytí nádobí mi upadl talíř se zbytky jídla na zem a rozbil se. A v tu chvíli mě to napadlo. Nechal jsem všeho a šel si sednout do obýváku, otevřel jsem mobil, pustil jsem si porno a začal jsem „honit“. A takto jsem čekal, dokud nedorazí táta domů.

Měli byste ho vidět, jak se tvářil, když uviděl z předsíně tu spoušť v kuchyni a hned na to mne v obýváku na gauči, jak si „honím péro.“ Přišel ke mně, přísně si mě a můj penis změřil pohledem, a vyptával se, co to jako má znamenat. „Co by, upad mi talíř, ty toho naděláš,“ odsekl jsem. Tedy, dalo mi práci takovou drzost ze sebe vyprodukovat, nikdy jsem takový nebyl a ani nevím, jestli jsem to dobře sehrál.

Tatínek spustil dlouhý monolog, jehož obsah je asi každému jasný, poněvadž každý někdy něco provedl a každý měl nějakého tatínka (nebo aspoň maminku, jako já). A tatínek měl dostatečně dlouhý monolog na to, abych se mohl pomalu tvářit čím dál zkroušeněji a pokorněji, až jsem ho přerušil: „Já vím, tatínku, máš pravdu, je to špatná věc, že si honím čuráka, místo abych to po sobě uklidil. Zasloužím si trest, potrestej mě, prosím.“

Táta se zarazil a asi minutu nebyl schopen slova. „Prosím?“ řekl pak nechápavě. „Zasloužím si to, tatínku, potrestej mě. Zasloužím si pětadvacet na holou.“ Táta pak stále nechápavě zíral, a tak jsem se zvedl, kleknul si před něj, rozepnul mu z kalhot kožený pásek, vyvlékl ho z poutek, podal jsem mu ho, zopakoval jsem šeptem: „Pětadvacet na holou, zasloužím si to,“ a lehl jsem si na břicho na gauč.

A táta jen řekl: „Ty hajzle.“ Jen dvě slova, ale bylo z nich slyšet všechno. To, jak se snaží být zlý „fotr“, který mi vypráská zadek za každou hloupost, ale i to, že mu bylo jasné, že to ode mne byla léčka a že chci skutečně zažít ten pocit být hrubě zpráskán, ba i to, že mu bude líto to udělat, ale že to pro mne udělá.

Pak tedy již citelně přísněji zařval: „Hajzle, a teď počítej!“ a začal mě práskat tím koženým páskem. Napočítal jsem do pěti a nebyl jsem příliš spokojen. To nebyly žádné pořádné rány, které jsem si představoval. Tak jsem udělal něco, co jsem viděl někde ve filmu. Zlomyslně jsem zašveholil: „Mě to nebolí, mě to nebolí, heč!“

Do táty buď vjel skutečný vztek, nebo pochopil, že chci pořádně seřezat, každopádně mě začal řezat pěkně nemilosrdně a já počítal a řval bolestí. Vůbec jsem nechápal, jak je možné, že se mi ta bolest tak líbí, litoval jsem, že jsem první nářez dostal teprve teď, skoro v devatenácti letech, a když jsem napočítal do dvacítky, bylo mi líto, že dostanu už jenom pět ran.

Po pětadvacáté ráně jsem vstal, podíval se tátovi do očí a řekl mu pokorně: „Děkuju, tatínku.“ Tatínek se na mě lítostivě podíval a tiše odpověděl: „Tobě se to líbilo, ty hajzle, co?“ „Ano, tatínku,“ odpověděl jsem popravdě. Do táty asi tentokrát vjel skutečný vztek, protože mi vrazil takovou facku, až jsem chytil druhou o dveře od skříně. „Díky, tatínku, to mi chybělo. Půjdu teď uklidit ten bordel, ano?“

A šel jsem do kuchyně uklízet tu spoušť. Táta za mnou přišel, a když mě viděl, povídá: „Prosím tě, nech toho, já to udělám. Jdi si dát co nejstudenější sprchu, máš pěkně zmalovanou prdel a zejtra máš tělocvik. Ještě to pak něčím namažeme.

Vyskočil jsem, radostí jsem dal tátovi pusu, šel jsem si dát studenou sprchu, ačkoli nevím, jestli na ta jelita studená sprcha vůbec zabírá. Každopádně jsem v koupelně mohl vidět, jak mám „zmalovanou prdel.“ A nevím proč, ale strašně se mi to líbilo.

Ráno mi táta přidělil boxerky s delší nohavičkou. Asi nechtěl, aby kluci na tělocviku viděli, že mám ta jelita. „Ne, táto. Půjdu naostro. Nestydím se za to, že jsem dostal výprask. Zasloužil jsem si to a klidně to spolužákům povím,“ řekl jsem, oblékl jsem si džíny a vyrazil do školy.

Nuže, na tělocviku to bylo vtipné. Obnažil jsem v šatně své hýždě a všichni viděli tu barevnou spoušť. „Ty vole, kdo tě tak seřezal?“ zeptal se myslím Patrik.  „Táta, zasloužil jsem si to, byl jsem drzý.“ – „Ty a drzej? No to mi povídej, co je to za blbost?“ řekl na to někdo. Tak jsem jim vyprávěl, co jsem provedl, včetně toho, že jsem při příchodu otce onanoval (samozřejmě že jsem použil výraz „honil jsem si péro“). A jak jsem pak dostal výprask. „Ty hele, a neměl bys to oznámit sociálce nebo něco?“ zeptal se Lukýsek, takový citlivý chlapec plný empatie a starostí o bližní. „Jsem plnoletej, ne?“ odpověděl jsem, i když jsem nevěděl, jestli to vůbec dává nějaký smysl. Kluci to asi taky nevěděli, protože rozpačitě reagovali „Aha“ a podobně, takže jsem si oblékl trenýrky na tělocvik a vyzval všechny, že se jde sportovat.

Zásun

Jednoho večera mi tatínek připravil překvapení. Jako obvykle jsme se před spaním dráždili v intimních místech a já jsem se těšil, jak mi bude „mrdat prdel“. A u toho dráždění táta sáhnul do šuplíku, vyndal lubrikační gel, ale místo aby mi ho nanášel do análu, začal mi jím potírat ztopořený penis.

„Máš krásnýho čuráka, chlapče. Chci ho v sobě,“ pošeptal mi. Trochu jsem se zarazil, a on na to: „Co tak vejráš? Chci, abys mi vymrdal prdel. Chci, abys poznal, jaký to je, mrdat někomu prdel.“

A táta si lehl na záda, roztáhl nohy, prsty stále obalenými tím lubrikantem si navlhčil díru a něžně a zároveň ale přísně pravil: „Mrdej, pojď!“

Nikdy jsem to nedělal, ale vlastně jsem vždycky chtěl. A s tím momentem překvapení to byl úžasný pocit. Zasunul jsem svůj penis do tátova análu zcela hladce, což mě až překvapilo. Myslel jsem, že je ryzí aktiv, ale jeho díra už v sobě určitě leccos měla. Netrvalo dlouho a začal jsem tátu mrdat jako správný chlap. Připadal jsem si trochu úchylně, ale vzrušovalo mě to. Chytil jsem ho za kotníky a pomalu začal zvyšovat rychlost přírazů, přičemž jsem občas na chvilku zpomalil a pozměnil úhel, ve kterém jsem v něm byl, tak jak mi to vždycky dělal on. Vlastně jsem mu to dělal přesně tak, jako to on vždycky dělal mně, protože jsem věděl, jak mi to dělá dobře, a tátovi to dělalo dobře stejně tak…

Nešlo to dlouho vydržet, bylo to nesmírně rajcovní. Najednou jsem musel co nejrychleji a co nejprudčeji zarážet a pak jsem začal křičet: „Tati, tati, tati, táto!!! Uuuuuch“ a šlo to všechno ze mne ven. Vlastně ne ven, nýbrž dovnitř, do tátových střev.

Ještě chvíli jsem v něm zůstal a celý zadýchaný jsem mu říkal: „Táto, ty vole, to bylo úžasný!“ Táta mě spokojeně pozoroval a pak se zeptal: „Tys fakt nikdy nikoho nepíchal?“ – „Nikdy jsem ti nelhal, tati, byl jsem fakt panic.“ – „Tak jsem rád, že jsem byl u toho, když sis poprvé zapíchal, a žes byl navíc fakt dobrej!“ – „Díky, tati… A… Myslíš, že bych tě mohl píchat častěji?“ zeptal jsem se s rozpaky u slova „píchat“. – „Jasně. Ale jenom za odměnu, chlapče…“

Svalil jsem se na záda, oddychoval jsem a cítil jsem se v tu chvíli nejvíc v životě jako pořádný chlap…

Tresty

Od prvního výprasku od táty jsem toužil po dalších výprascích, nebo vlastně i po jiných trestech. Takže jsem občas zazlobil. Táta už věděl, že zlobím jen „schválně“, ale tresty mi ochotně dával. Zdá se mi, že ho to i začalo bavit.

Mou oblíbenou žádostí o výprask bylo neumyté nádobí. Táta hned věděl, o co jde, když byl na kuchyňské lince nepořádek, a sám od sebe mě začal trestat. Dokonce si pořídil i důtky, což mě nesmírně potěšilo, a jimi mne trestal nejen přes zadek, ale též přes záda, což bylo snad ještě víc vzrušující. Jelita na zádech byla vidět ještě výrazněji, než na hýždích, nebo lépe řečeno byla prostě častěji vidět… Občas, k mému potěšení, se v posilovně nebo na bazénu nebo v šatně u školní tělocvičny někdo zeptal, co se mi stalo. Hrdě jsem vždy odpověděl, že to mám od táty, protože jsem zlobil. A když se nad tím někdo pohoršoval, utnul jsem ho: „Prostě jsem si to zasloužil. Potřebuji tvrdou výchovu a táta mi ji dává.“

Jednou jsem si ale pomyslel, že neumyté nádobí začíná být stereotypní. A tak jsem shodil z parapetu květinu, takže se květináč rozbil a hlína z něho se rozlétla po podlaze na všechny strany. I sedl jsem si na gauč a začal pomaličku „honit“. Totiž tak, abych se hned „nevystříkal“.

A přišel táta a kouká na tu nezvyklou spoušť. „A tohle má znamenat co?“ podivil se. „Mi upad květináč, tati, jen dohonim a uklidim to.“ – „Bez honění to ukliď, a to hned. Za patnáct minut má přijít soused Hanzlík, tak ať je to tady jako u lidí.“ Pak se zamyslel a dodal: „Ty, asi bys zasloužil nějakej jinej trest než normálně, co?“ A řekl to tak, že mi bylo jasné, že mu to je také jasné, jestli víte, jak to myslím.

„Ano, tati. Myslím, že bych měl jít klečet do kouta.“ Táta pozdvihl obočí, ale asi pochopil. „Dobře, ukliď to a pak budeš klečet támhle v koutě. „I před panem Hanzlíkem?“ zeptal jsem se tak, aby bylo jasné, že to tak chci. „Jo, i před Hanzlíkem.“

Uklidil jsem ten nepořádek, poslušně si klekl do kouta, a táta mi svázal ruce za zády a dokonce i nohy k sobě. Zvonek. Ano, přišel Hanzlík. Podivil se, proč klečím v koutě, a táta mu vysvětlil, co jsem provedl, a že jde o trest. „A to musí takhle nahatej?“ zeptal se Hanzlík. „No jasně.“ Hanzlík si mě pak přišel prohlídnout a řekl tátovi: „Hele, a víš o tom, že mu stojí?“

Táta na mě zařval: „Tobě stojí péro, hajzle? Otoč se!“ Tak jsem se otočil směrem k nim, i když to nebylo v té svázanosti jednoduché, a oni viděli, že mi opravdu stojí. Což bylo asi z té situace, nějak mě to bralo.

Ale táta věděl, že mě to bere, a dohrál tu hru do konce. Rozvázal mi ruce a rozkázal mi: „Tak a teď si koukej vyhonit péro, aby ti to tu nestálo do kouta a nedělals ostudu.“ A tak jsem si před nimi (rád) musel vyhonit péro.

„Má ho pěknýho, a k tomu velkej dostřik,“ pochválil mě Hanzlík, když jsem mohutně (ale opravdu extrémně mohutně) ejakuloval. Táta pak rozkázal, že se mám zase otočit zpátky, a začal s Hanzlíkem rozebírat nějaké domovní věci.

Když pak Hanzlík odešel domů, táta mě něžně rozvázal, dal mi pusu jako od maminky a zeptal se, jestli to bylo to, co jsem chtěl.

„Jo, bylo, tati,“ řekl jsem mu, „ale nechoval jsem se dobře před návštěvou. Měl bys mě za to zmrdat.“

A táta mi dal pár krásných facek, hodil mnou na gauč a poctivě a krásně mě „zmrdal“.