Kolegové na školení

„Školení na čtyři dny? Aha, jasně, není problém,“ vyhrknul jsem ze sebe zaměstavateli, když mi to oznámil. Byl jsem ve firmě sotva měsíc a už jsem měl šanci jet na svou první služební cestu…

„A jak tam budeme bydlet?“ vypadlo ze mě vzápětí.

„No v hotelu, to je jasné, to Vám platíme. Akorát si nemůžeme dovolit jednolůžkový pokoj, takže budete bydlet se dvěma dalšími kolegy z různých regionů. Taky nováčci, tak se aspoň trochu poznáte.“

„Aha, jasně, není problém,“ řekl jsem mu. Ale hlavou se mi honily myšlenky, jak tu situaci zvládnu. Tři noci strávit na pokoji s dvěma dalšíma chlapama, tři noci se udržet na uzdě a nemoct si v klidu vyhonit péro, maximálně tak ve sprše potajmu, a navíc tři noci v bezprostřední blízkosti nějakých mladých chlapů… A asi si budu muset koupit pyžamo, které nemám, protože doma spím maximálně ve starým tričku, což by se tam asi nehodilo… No tak jo, nějak to zvládnu, řekl jsem si, něco se naučím, poznám kolegy z ostatních regionů, mohlo by to být fajn. Jen z těch nocí jsem měl trochu obavu.

Hned odpoledne jsem šel řešit to pyžamo. Obešel jsem asi tři obchody, ale ty pyžama mi připadaly dost drahý na to, jak v nich člověk vypadá. Záhy jsem zavrhnul pyžama typu „kalhoty a košile“, a spíš jsem tíhnul k pyžamům typu „přiléhavý trikot“. Nakonec jsem si jedno levnější vybral, bavlněné přiléhavé kalhoty a obtažené tričko s dlouhými rukávy. Hned jsem si ho doma zkusil a docela se mi na sobě líbilo.

Tak pyžamo mám vyřešený, hlavně se musím večer vždycky opít, abych nebyl tolik nadržený. Doufám, že k tomu budou příležitosti.

Na místě

Dojel jsem na místo akorát včas, na recepci byl zrovna chlápek, který měl bydlet se mnou. Sympaťák, fyzicky nic moc, asi tak 40 let, ideální parťák, aby to proběhlo v pohodě a bez trapasu. Hned ve výtahu si se mnou potykal, Karel, bezva. A že prý třetí z nás už je na pokoji.

A byl. Ležel zrovna v posteli, když jsme přišli, přikrytý po pás peřinou, nahoře bez oblečení.  Krásný namakaný tělo, kluk asi v mým věku, kolem 25 let. Panebože, pomyslel jsem si. Doufám, že není tak otrlej, že by očekával svoje spolubydlící nahej pod peřinou, ale zároveň jsem si přál, aby pod tou peřinou nahej byl.

„Promiň, že tě budíme,“ řekl Karel.

„Ne, v poho, už jste tady, jo?“ řekl ten kluk a tvářil se rozpačitě. „No jsme, já jsem Honza a tohle je Karel,“ řekl jsem mu. „Já jsem Jirka,“ odpověděl a podával nám z postele ruku. Jak si sedl, bylo vidět, že pod peřinou nic nemá, že je nahej, koukal mu holej zadek. Bohužel si všimnul mýho pohledu. „Nějak jsem zaspal, tak jsem se nestihl oblíct, tak sorry,“ řekl a zvednul se z postele. Byl fakt nahej. Karel mu řekl: „To je v pohodě, přece se chlap před chlapama nebude stydět.“

„Jo to je fakt, tak díky,“ řekl Jirka a začal něco štrachat ve skříni. Začal jsem si „něco štrachat“ v kufru a oči mi ujížděly na Jirku a jeho nahý tělo, který jsem chtěl spatřit i zepředu.

Jirka pak vyštrachal ručník a sprchový gel, otočil se k nám (s ručníkem přesně tam, kde jsem ho nechtěl vidět) a povídá: „Chlapi, můžu do sprchy? Nebo chcete jít dřív?“

„V pohodě jdi, když už jsi svlečenej,“ řekl Karel. Nevěděl jsem honem, co říct, ale vyšlo ze mě: „No taky jsem se chtěl ještě oholit, ale počkám, v poho.“

„Hele tak to nemusíš čekat, pojď se normálně oholit, já jdu jen do sprchy, umývadlo bude volný.“ A šel do koupelny. Nevěděl jsem hned, co mám udělat, zmateně jsem vyndaval věci z kufru, ale Karel mi dal jasnou výzvu: „Tak jdi, moc času do večeře nemáme, tak ať jsme všichni hotoví.“ No hotový jsem byl už tak, teda málem. Nezbylo mi než vzít si holení a jít do koupelny. Pootevřel jsem dveře a zavolal na Jirku: „Fakt ti to nevadí?“  - „A co jako?“ – „Že se tu oholím, když se sprchuješ.“ – „Ne, proč? Pojď dovnitř. Ale radím ti se svlíknout předem, je tady děsný vlhko.“

No co mi zbývalo, tak jsem se svlíknul do boxerek a šel do tý koupelny. U umývadla jsem si namydlil tvář a začal se holit, a v zrcadle bylo krásně vidět do toho sprchovýho koutu, kde stál Jirka, aniž by si za sebou zatáhl závěs, takže jsem ho viděl v celé jeho kráse. Viděl jsem, jak si mydlí prsa a břicho, jak přitom pomalu přechází k podbřišku, jak si pak mydlí i ty věci mezi nohama… Tam si to mydlil dost dlouho a já nevěděl, jak to udělat, abych nemusel zase odejít, protože už jsem byl oholenej, takže jsem si znova namydlil holicím gelem tvář a začal se holit podruhý. Jirka si ho mydlil a umýval hodně dlouho a tvářil se u toho tak slastně, že jsem se musel přitisknout k umývadlu, protože se mi postavil a chtěl jsem to udržet v tajnosti, tak jsem si  ho tím umývadlem tlačil dolů.

Konečně se přestal sprchovat a začal se utírat do ručníku. Pořád jsem ho v zrcadle viděl, ale TO mezi nohama, co jsem chtěl vidět, moc neukazoval, prostě jsem nepoznal, jestli mu stojí, nebo jak vypadá, nic.

„Koukám že se holíš dvakrát,“ prohodil jakoby mimochodem. Sakra, odhalil to. „No jasně, pro hladší oholení,“ citoval jsem nějakou debilní reklamu.

„To jsem teda ještě neviděl, a funguje to, jo?“

„No jasně,“ povídám, zatímco se Jirka dosušil a odešel z koupelny.

Tak to bude těžký, říkám si, aniž bych tušil, že to bude ještě těžší. Opatrně jsem vylezl z koupelny a hned se začal oblíkat, aby nebylo poznat, že mi stojí. Jirka stál u skříně, pořád nahej, a drbal si koule. „Nebuď tak stydlivej, Honzo, jsme tu jenom chlapi, viď, Karle,“ prohodil. „Jasný,“ řekl Karel, oblečený už v košili a kravatě. „My se ti smát nebudeme, jestli ho máš malýho, viď, Karle.“ – „Jasně že ne, já ho mám taky malýho,“ odpověděl Karel. „Taky vám ho proto nebudu ukazovat,“ doplnil.

„No tak to jste hodný,“ řekl jsem. Kdyby věděli, že můj komplex spočívá v tom, že ho mám naopak dost velkýho a navíc že mi věčně stojí… S ručníkem vepředu a zároveň v boxerkách jsem došel ke kufru, našel ty nejpřiléhavější boxerky a kalhoty, odešel s tím na záchod a tam jsem se oblíknul tak, jak jsem byl zvyklý pro skrývání erekce – péro jsem si dal na stranu, natáhl boxerky a kalhoty, které měly v kapsách spoustu věcí (kapesníky, mobil, peněženku) tak, aby nebylo poznat, že mám erekci.

Vylezl jsem a Jirka, už naštěstí oblečený, povídá: „Ty jsi ale extrémně stydlivej. To ho máš asi extrémně malýho,“ a zasmál se. „Aspoň nejsem sám,“ zasmál se Karel. „Kluci sorry, ale já ho nikomu neukazuju, ani v prádle se nerad ukazuju… Protože ho mám malýho,“ lhal jsem.

Po večeři

Společná večeře byla super, kolegové z regionů byli vesměs sympatičtí, ale naštěstí tam nebylo moc kluků, kteří by ve mně vyvolávali chtíč (pár jich tam ale bylo). Stejně jsme nakonec nejvíc kecali my tři, Karel, Jirka a já, Jirka občas udělal poznámku ohledně mého „malého“ péra, Karel to kvitoval, a tak jsem získal příjemný pocit, že moje stydlivost je přijatá, zdůvodněná a omluvitelná.

Navíc těch pár piv (platili jsme jich přes 20, tedy za nás tři) mě ujistilo v tom, že nocleh proběhne v pohodě.

No ale sotva jsme přišli na pokoj, Jirka se zeptal: „Chlapi, jak jste na tom s pyžamem?“ Opilý Karel pravil: „Jak byzme na tom buyli. Normálněe ho máme. Prrroč se to… ptáž?“ Opilý Jirka řekl: „No tak ho ukaž!“ Opilý Karel opáčil: „Sem už řikal, že ho ukazovat nebuduu, mam ho malýho, viď Hondzo, že ho nebudem ukazovaad…“

Přiopilý já jsem na to odvětil: „Jiuka asi myslel to pydžamo… Né jako rovnou čuráka…“ – „No pydžamo sem mysuel, jásnačká…,“ vyartikuloval Jiřík.

„Tak čkejte, klucí,“ pravil Karel, vyndal ze skříně pyžamo a zašel do koupelny. „Ty, Honzí…“ začal Jirka, když Karel zmizel v koupelně. „Já jsem si totiž pydžamo s sebou neto, nevzal… Žádný nemam.“ – „A v čem budeš spát?“ zeptal jsem se, načež ze mě vylezla NAHLAS otázka, kterou jsem si chtěl nechat pro sebe: „Snad ne nahej?“

„Asíí jóó… Když mi nikdo nic nepučíte…“ No nazdar.

Otevřely se dveře od koupelny a tam stál Karel v pyžamu typu „košile a kalhoty“. „Joj,“ zařval jeden z nás, „vau“, zařval druhý z nás, nevím, kdo zařval co. Pochválili jsme mu stylové proužkované pyžamo v decentní barvě, a Karel nás vyzval: „Tak teď se jděte předvést vy!“ Jirka se na mě prosebně podíval a Karel to pochopil, nebo spíš si to po svém vyložil. „Tak nejdřív Honza, co?“

„Mám fungl nový pydžamo, wolowé, tak snad mi ho pohváliíte…,“ zamumlal jsem a šel s tím pyžamem do koupelny. Sám sobě jsem v tu chvíli věřil, že ho mám malýho, natáhl si to obtažený pyžamo, péro jsem si hodil do pravé nohavice a ukázal jsem se ve dveřích. „Tak co, dobrý pydžamo?“

„Pydžamo supérrr,“ pokusil se o projev Karel, „ale nemůžeš v něm wole tvrdit, že ho máš mauýho, když ti končí někde v půli stehen…“ To sice přehnal, ale každopádně mi došlo, že  v těch obtažených kalhotách je ta velikost poznat… A to mi zrovna nestál, nicméně se stavět začal. Rychle jsem hupsnul do postele a přikryl se peřinou a v opilosti vyzval JIrku: „Tak teď tý! Ukaž svoje pydžamo, woe!“

Jirka se na mě podíval s výrazem, který říkal něco jako „Zabiju tě, ale chtěls to mít,“ teda aspoň tak mi to připadalo.

Odešel stejně jako my do koupelny a vzápětí se ukázal ve dveřích. Nahý a krásný. „Tohle je moje pydžamo, klucí, sorrý…“ prohlásil.

A fláknul sebou na postel, ani se nepřikryl, a hladil si svůj penis… „Sem moc ožralej, asi si ho dneska nevyhonim, i když bych moc chtěl,“ mumlal.

„No my ti s tim pomáhat nebudem,“ zasmál se Karel, „viď, Honzí.“ „Jasně že ne,“ popřel jsem svoje velké přání, otočil se tak, abych měl na Jirku dobrý výhled a dělal jsem, že usínám. Jirka ležel na zádech, usínal a mnul si u toho péro, který jsem konečně viděl. Nebylo velký ani malý, ale bylo krásný. S vyholenýma koulema a kratičkou zahrádkou na podbřišku. To by se to kouřilo, to by se to kouřilo, to by se to kouřilo…

A s touhle myšlenkou jsem (naštěstí) usnul.

Ráno

Probudil jsem se a vidím, jak oba stojí před mou pelestí, říkají, ať už vstávám, Karel v košili a kravatě, Jirka NAHÝ! Jirka si bezděčně tahal za kůžičku varlat a péro se mu tak lehce bimbalo. Nevím, jestli mi stál už před tím, každopádně jsem v tu chvíli pocítil značnou erekci, což naštěstí (a kupodivu) pod peřinou nebylo poznat.

„Už vstávám,“ říkám jim. „Tak vstávej,“ oni na to a významně se na sebe podívali. A stáli tam pořád. „No jo, už jsem vzhůru, hned vstanu.“ „Tak vstaň hned, ne?“ pochichtávali se. „Hned ne, až za chvíli…“ „Honzííí, vstávej uuuuž, my už jsme taky vstaliiii,“ loudil Karel. A Jirka pomalu začal stahovat peřinu. „Máš ranní erekci a nechceš se s ní procházet, co?“ rýpnul si. Sbalil jsem se do klubíčka, otočil k nim zády, popadl polštář, přitiskl si ho před sebe, odsekl jsem „Jo!“ a šel jsem do koupelny. Sice věděli, ale neviděli. Škoda, že to tak rychle pokazili, vydržel bych se na nahýho Jirku dívat klidně půl hodiny nebo i celý den.

Ve sprše jsem si ho rychle vyhonil, netrvalo to snad ani minutu. Vyčistil jsem si zuby, oblíkl si znovu pyžamo a vyšel do pokoje. „Už ti nestojí?“ zeptal se Jirka, který měl na sobě ponožky, košili, uvazoval si kravatu a z pod košile mu vyčuhoval penis a varlata. „Ne, už je v poho,“ odpověděl jsem. „Sis ho tam vyhonil, co?“ uchechtnul se. Mlčel jsem. „Tak jo, nebo ne? Se nestyď, já jsem si ho tam taky vyhonil. Přece tady nebudem chodit s erekcí, ne?“ „Jo,“ zamumlal jsem a rychle a nenápadně si navlíknul čistý těsný boxerky a hned jsem si začal oblíkat kalhoty.

„Co jo?“ „Jak co jo?“ „No co mělo znamenat to JO?“ Pitomec. Chtěl ode mě to slovo slyšet.

„JO, VYHONIL JSEM SI HO!“ odseknul jsem až moc nahlas.
„Jo, chlapcí, to děláte dobře…“ prohodil Karel. Naštěstí byl už čas jít.

Druhý večer

Přišli jsme po školení a po večeři (a ještě po pár pivech) na pokoj pěkně pozdě. Karel se zeptal, kdo půjde první do sprchy. „Tak jdi ty, jako nejstarší,“ řekl Jirka a začal se svlíkat. „No tak dík, ale koukám, že budeš rychlejš svlečenej než já.“ „To mi neva, kliďo počkám.“ A tak se Karel odebral do koupelny, Jirka se svlíknul do naha a já nevěděl, co teď. Natáhnul jsem se na postel a nevěděl kam s očima. Jirka ale vzal mobil a začal do něj něco ťukat, stál u okna přímo proti mě a zase se (asi bezděčně) začal tahat za kůžičku varlat, což mě šíleně přitahovalo. Byl ale soustředěný na ten mobil, a tak jsem ho mohl bezostyšně pozorovat. Nevím, jestli mi to náhodou nedělal naschvál, ale dobrých deset minut, než se Karel osprchoval, se věnoval tomu mobilu a já měl celou dobu před sebou jeho krásné tělo zepředu. Měl jsem lehce pokrčené nohy, volné kalhoty narvané věcmi a pod nimi těsné boxerky, takže kdyby se náhodou podíval, nemohl by vidět, jak mi stojí.

„Tak chlapcí, máte to volný,“ zašveholil najednou Karel ve dveřích koupelny ve svém asexuálním pyžamu. „Tak jdi, Honzo, já musím něco dopsat,“ řekl mi Jirka a pořád něco ťukal do mobilu. „Ou kej,“ povídám a beru si pyžamo a jdu do koupelny.

Sprchoval jsem se, mydlil a hrál si se svým pérem, které bylo tak naběhlé, že jsem měl pocit, že praskne. Myslel jsem u toho na Jirkovo tělo a těšil jsem se, jak se u té představy vystříkám, ale dával jsem si na čas.

Což byla chyba. Jirka zničehonic vrazil do koupelny. Jen tak tak jsem se stihl otočit, aby neviděl, že mi stojí a že si ho honím… Leknutím se mi dokonce mírně svěsil. „Se zatím oholím, než se vysprchuješ, neva?“ zahlaholil a šel rovnou k  umývadlu. Situace se proti včerejšku obrátila, v zrcadle na mě mohl mít krásný výhled, jako já před tím na něj, protože jsem neměl zataženou plachtu sprchovýho koutu. Abych zdůvodnil, že si ji najednou zatahuju, tak jsem řekl: „Jej, to cáká,“ a zatáhl jsem ji.

„Už cákáš, jo?“ zasmál se Jirka. „Néé, tak jsem to nemyslel…“ „Ne? Kecáš, určitě si ho tam honíš.“ Do prdele, on mě bude furt provokovat. „Teď už ne, když jsi mě vyrušil!“ řekl jsem mu naštvaně. Poodhrnul jsem závěs, abych viděl, jestli už můžu vylézt, a ten blbeček se sice skutečně holil, ale ne na ksichtě, nýbrž v rozkroku! Zase jsem zatáhl závěs a nevěděl, co mám teď udělat. Jednak jsem měl ručník i oblečení na věšáku v koupelně, a navíc mě ten pohled na Jirku zezadu, jak si evidentně holí koule, nesmírně vzrušil, takže absolutně nebylo myslitelný, abych z toho sprchovýho koutu teď vylejzal.

Jak jsem tak přemýšlel, co teď udělám, najednou se ozval zvuk rozhrnutí toho závěsu, což mě polekalo natolik, že jsem se bezděčně otočil. „Už mě konečně pustíš do sprchy? Oholil jsem se podle tvýho vzoru dvakrát, pro hladké oholení, ty vole, a ty se furt srpchuješ!“ Zpočátku mi to říkal do očí, ale brzo to říkal mému penisu, který trčel přímo k jeho očím. „Ty woe, tomu říkáš malý péro, jo? Prosimtě vylez, mam z tebe komplexy.“

Zastavil jsem vodu a vylezl ze sprchy. Nevím proč, asi se tak schválně postavil nebo co, ale brnknul jsem mu pérem o tělo… „Sorry,“ vyjelo ze mě, aniž bych si před tím rozmyslel, že bych to říkat neměl. „V pohodě,“ povídá Jirka a zalezl do sprchy. Rychle jsem si oblík pyžamo a šel si lehnout…

„Co jste tam spolu tak dlouho dělali?“ ptal se Karel, pitomec jeden.
„Spolu nic. Já se sprchoval a on se holil.“ Co nejrychleji jsem se uchýlil do postele a zaujal takovou polohu, aby nic nebylo poznat.

Jirka byl vysprchovanej raz dva. Za chvilku vylezl (nahej, samozřejmě), a Karel jeho vystoupení glosoval: „Prej jsi se holil, ale nevypadáš oholenej…“ „Ksicht ne, holil jsem se tady,“ odpověděl Jirka a prohrábnul si koule, aby bylo zřejmý, kde se holil.

„Tak dobrou, kluci,“ řekl ještě a zhasnul světlo. Oba jsme řekli „dobrou“ a Jirka sebou fláknul na postel. Samozřejmě, že se blbeček ani nepřikryl a hladil si to svoje oholený přirození…

Jeho postel byla u okna, a z venku na něj doléhalo trochu světla, takže jsem mohl vidět jeho siluetu, i když v pokoji byla tma. Kdyby věděl, jak po něm toužím, a jak se zároveň stydím mu to i jenom naznačit…

Po několika minutách povídá: „Chlapcí, musím si ho vymrskat, snad vám to neva…“
„V pohodě mrskej, my už stejně skoro spíme,“ zamumlal Karel. Já jsem mlčel. Ležel jsem tak, abych viděl siluetu jeho krásnýho těla se ztopořeným pérem a viděl jsem, jak si s ním krásně hraje. Pod peřinou jsem si ho honil taky a představoval si, jak mu ho sám kouřím a jak mi ho kouří on.

„Mrskal“ si ho docela dlouho, ale mně to vyhovovalo, „mrskal“ jsem s ním, i když o tom (doufám) nevěděl. A nakonec se začal nádherně propínat, potichoučku sténal, začal sebou škubat a najednou jsem viděl, jak stříká, velkým obloukem až někam na krk, v tom příšeří se světlem z okna to mělo úžasnou atmosféru, a stříkal jsem v tu chvíli taky… Ještě chvíli oddychoval a já taky, jen jsem se snažil to co nejvíc ztišit…

Probuzení té noci

Probudil jsem se někdy v noci, možná nad ránem, s nesmírně příjemným pocitem, kouknul jsem na Jirkovu postel, ale on tam nebyl… Chvíli jsem zmateně přemýšlel, co se děje, a pak jsem si to teprve uvědomil…

Jirka ležel u mých nohou a olizoval mi žalud… Jemně a hezky mi ho lízal, ocucával, hrál si s mýma koulema… Předstíral jsem, že pořád spím, abych si mohl užívat to, po čem jsem dávno snil, ale nikdy jsem to přání nedokázal dát najevo. Jenže jsem to nevydržel a začal trochu vzdychat.

„Ty nespíš, viď?“ zašeptal mi najednou do ucha. „Nespím.“ – „Ale je to pěkný, viď?“ – „Moc… pokračuj, prosím…“ vypadlo ze mě zase dřív, než jsem si to stačil rozmyslet… Olizoval mi můj žalud dál a hrál si s mým čurákem a pak se zase přiblížil k mýmu uchu a zašeptal: „Ty vole, kolik ho máš?“ „Skoro dvacet, je to obluda, co?“ zašeptal jsem a styděl jsem se, že jsem to vůbec řekl. „Je krásnej,“ zašeptal, vrátil se k mým varlatům, která olizoval, cucal, tahal a mírně kousal, olizoval mi klacek od kořene ke špičce, olizoval mi okraj  žaludu, přejížděl rty přes žalud a chvílemi mi sál penis… Kouření jsem si vždycky představoval mnohem jednodušeji a netušil jsem, že to může být tak moc, tak strašně moc příjemný, neřku-li krásný… A už to na mě přicházelo.

„Ty vole, už budu,“ šeptal jsem mu a on řekl: „Tak pojď.“ A tak jsem se dlouze a krásně vystříkal přímo Jirkovi do pusy. Bylo to něco úžasnýho… Kdyby věděl, že to pro mě bylo poprvé…  „Ty divočáku,“ řekl mi ještě, potáhl si párkrát za svoje stále ještě tvrdé péro a za okamžik mě celýho postříkal, měl jsem to na prsou, na břiše, na stehnech, trochu i na bradě.

„Já… Musím… Musím se jít umýt…“ řekl jsem mu a taky jsem to udělal. V koupelně jsem přemítal, co se vlastně stalo a jestli jsem to chtěl, ale bylo mi jasný, že jsem to chtěl a že bych to chtěl zas.

Vrátil jsem se do pokoje a Jiříček už spal. Zavrtal jsem se do peřin a snažil se usnout. Moc to nešlo. Jiříčkova prdel se na mě smála z protější postele a s ní i celý jeho vypracovaný sportovní tělo, sice jen zezadu, ale o to víc vzrušující s představou, že bych takhle k němu mohl přilehnout… Nakonec jsem ale nějak usnul…

Druhé ráno

Ráno jsem se probudil první, vzpomněl jsem si na noční „sexík“, naskočila mi erekce a tak jsem se rychle rozhlídnul, jestli oba opravdu spí. Zdálo se, že opravdu spí, tak jsem se kvapem odebral do koupelny, protože pyžamo jsem nikde neviděl a nechtěl jsem, aby mě viděli nahýho. Sotva jsem zabouchnul dveře koupelny, zaslechl jsem hlasy. Tak jsem se zaposlouchal.

„Hej, Jirko, vstávej vole!“ „Co je?“ „Hondzin spal dneska nahej!“ „Jo? No bodejť.“ „Tebe to nepřekvapuje?“ „Ne, vím že šel spát nahej.“ „I ne, šel spát v pyžamu.“ „Ale později to pyžamo šlo dolů.“ „To jako samo, jo?“ zasmál se Karel. „Ne, sundal jsem mu ho já.“ „Kecáš!“ „Nekecám, vykouřil jsem ho.“ „Kecáááášššš!“ „Nekecám“.

No a tohle jsem tak nějak slyšel, když jsem stál v koupelně, a došlo mi, že jsem si s sebou nevzal ani oblečení, ani ručník, a oba už byli vzhůru. V koupelně byl akorát ten malý ručník na ruce, a ten mi musel stačit… Osprchoval jsem se, osušil tím miniručníkem musel jsem nějak vylézt ven. Tak jsem si ten ručník přitiskl na péro tak, abych ho stlačil dolů, protože mi stálo, a jen tak tak že se za něj schovalo. A takhle jsem vyšel do pokoje.

Oba na tu chvíli samozřejmě čekali, takže když jsem otevřel dveře, jejich zraky mířily na mě už před tím. „Dobré ráno,“ povídám. „Kde máš pyžamo?“ zeptal se Karel. „Ani nevim,“ řekl jsem mimoděk, protože jsem v tu chvíli měl starost, jak se oblíct a nebýt viděn, když mám jednu ruku zaměstnanou tisknutím stojícího kolíku směrem dolů. Měl jsem si ho radši dát nahoru, napadlo mě, ale nebylo mi to už nic platný.

„Našel jsem tvoje pyžamo, chytej!“ zavolal Jirka a hodil ho po mě. Zareagoval jsem naprosto bezděčně – chytil jsem to pyžamo, díky čemuž mi ručníček spadl na zem, takže na chvíli bylo všechno vidět. Hned jsem se sice přikryl tím pyžamem, ale to už Karel hlaholil: „No ty blázne, s tímhle se fakt stydět nemusíš! A už vůbec ne před Jirkou.“ „No jo, Honzík je holt stydlivej, tak už ho necháme,“ zastal se mě Jirka, prošel kolem mě a nenápadně mě pohladil po zadku. Byl jsem z toho celý rudý, rychle jsem se oblíknul a raději vyrazil na snídani napřed.

Poslední noc

Během školení nebylo moc času myslet na to, co se v noci stalo, ale někde vzadu v hlavě jsem to pořád měl. Navíc mě párkrát Jirka ještě víc rozhodil. Jednou, místo aby na mě poukázal jménem, jako třeba „tady Honza“, označil mě „tady ten divočák“. Pak zas při hodnocení nějakého rozměru prohodil „Ty jo, to je víc než ho má Honza.“ A o pauze jsme se míjeli na záchodě a on řekl „To je škoda, že už jdeš.“ Ostatní, co to slyšeli, se tomu smáli, aniž by věděli, jak to myslel.

Večeře a poslední večírek probíhaly celkem v pohodě, když tu najednou mě Jirka překvapil. Přisedl se ke mně a povídá: „Už bych šel na pokoj.“ Nevěděl jsem, co mu na to mám říct, jen jsem zakoktal: „Aha, tak jo, tak jdi, proč vlastně?“ „Já ale nechci jít sám.“ „Aha, no, jak to, se bojíš po tmě nebo co?“ Podíval se mi upřeně do očí, bez náznaku nějaké provokace nebo škádlení, a řekl mi: „Chci jít s tebou.“ A řekl to tak přesvědčivě, že jsem ho poslechl, oblíknul jsem se a šli jsme, a vůbec jsem netušil, co chystá, i když určitý přání by z mojí strany bylo, jenže jsem se na to styděl byť i jen pomyslet.

Přišli jsme na pokoj a Jirka povídá: „Kdo půjde první do sprchy?“ Stál proti mně a pomalu si začal rozepínat košili. Začal jsem si taky rozepínat košili. Napadla mě odpověď, kterou jsem vyslovil dřív, než jsem ji stačil zavrhnout, na moje poměry byla totiž hodně odvážná. „Třeba ten, kdo bude dřív svlečenej.“ „Beru,“ odpověděl a zastavil se u třetího knoflíčku u košile a počkal, až si třetí knoflík rozepnu i já. Pak jsme hodně pomalu oba najednou rozepínali košile až dolů, koukali se vzájemně do očí, sundavali jsme si košile, jako bychom jeden druhému byli zrcadlem. Stejně tak a stejně  pomalu jsme si svlékali kalhoty. Stáli jsme proti sobě v boxerkách, pořád si koukali do očí, a už nešlo těma očima uhnout, museli jsme tu hru dohrát, takže jsme ani jeden neviděli, jak na tom ten druhý pod boxerkami je. Jirka začal pomalu stahovat boxerky a já současně s ním, stáhl si je jen ke kolenům, což jsem po něm opakoval, a pak začal přešlapovat, což jsem pochopil jako že si tahle ty boxerky svlíká, takže jsem to dělal úplně stejně. Když jsme přestali přešlapovat, zeptal se „Tak kdo byl první?“ „Je to nerozhodně.“ „A kdo teda půjde první do sprchy?“ „Budeme tam muset jít oba najednou,“ odvážil jsem se říct to, na co jsem myslel po celou dobu té hry. „Tak dobrá,“ řekl Jirka tiše a pomalu se blížil ke mně. Zastavil se až necelých dvacet čísel ode mě, protože ho zarazil můj stojící kolík. Pohladil mě po něm a řekl víceméně dvojsmyslně: „Tak pojď.“

Vstoupili jsme společně do sprchového koutu. Mísil se ve mně pocit obrovského studu a zároveň ještě většího vzrušení. Jirka pustil vodu, vzal do ruky sprchu a začal ji pouštět na mě – na ramena, na prsa, na záda, tu a tam zamířil i na sebe. Pak mi namířil sprchu přímo na kolík, jako by věděl, že takhle to miluju. Pod dopadajícími kapkami mi v něm cukalo a pohupoval se. Zdálo se mi, že je snad ještě větší než normálně.

Jirka najednou zastavil vodu, vzal do ruky sprchový gel a nanesl mi ho proužek na můj trčící úd, od kořene až po žalud. Pak mi začal gel roztírat po celém údu i po varlatech, pomalu se vytvářela pěna, bohatá a hustá. Pořád jsem se trochu styděl za to, že mi tak šíleně stojí, ale bylo to natolik vzrušující, že jsem stál, ani nedutal a přivíral oči.

„Máš nádhernýho čuráka,“ zašeptal Jirka. „Já se trochu stydím, že ho mám moc velkýho,“ zašeptal jsem. „Ty divočáku, to vůbec nemusíš, a přede mnou už vůbec ne.“ A začal mě umývat taky pod varlaty a pěnu roztíral mezi stehny až na zadek. Pak se ke mně přitisknul, péra nám dal stranou, aby nám nepřekážela, ruce si položil na můj zadek a pokračoval v jeho mydlení, mnul mi hýždě a zajížděl mezi půlky, což byl úplně neskutečný pocit, prostředníkem mi potom nahmatal dírku a začal mi ji lehce dráždit, nejdřív na ni jen tak lehce tlačil, pak do ní natlačil bříško prstu a krouživě mi ji masíroval. Dělaly se mi z toho mžitky před očima, svět jako by se mi vzdaloval, měl jsem pocit, že jsem v nějakém úplně jiném světě, kde je každý pocit intenzivnější a krásnější, moje dýchání se začalo proměňovat ve vzdychání a pocit studu se někam úplně vytratil.

A to byl teprve začátek toho všeho. Jiřík jednou rukou pustil sprchu, zatímco druhou držel mezi mými půlkami s prvním článkem prostředníku v mém análu, osprchoval mi péro a koule, znovu sprchu zastavil a pomalu si přede mě začal klekat tak, aby prstík v dírce stále zůstal. Když si kleknul, vzal si do pusy můj žalud a začal ho olizovat. Rukou mi naznačil, abych trochu rozkročil nohy, a pak mi do dírky začal strkat prst druhé ruky, tentokrát zespodu, a mám pocit, že ho zasunul snad i hlouběji, každopádně to bylo přesně to, co mojí slast ještě znásobilo, už jsem jen nevzdychal, spíš jsem sténal, dráždění žaludu a zároveň análu mě přivádělo k pocitu extáze.

Pak jsem cítil, jak mi pomaličku vysouvá prst z díry, jak si pomalu stoupá a trochu jsem zalitoval, že nepokračuje dál, ale Jirka se ke mně přitisknul celým svým nahým tělem, dal mi pusu a zašeptal mi do ucha: „To aby ses mi už neudělal, mám s tebou ještě další plány,“ začal nás oba sprchovat a začal mě líbat, smyslně mi olizoval rty a já jsem to po něm opakoval (nikdy před tím jsem se s mužem nelíbal), lehce mi zajížděl jazykem mezi rty a já jsem mu to oplácel, bylo to něco úplně nového a nekonečně krásného, líbal jsem ho tak, jak jsem nejlíp dokázal, a jeho vášeň se ještě zvyšovala.

„Líbáš jako bůh,“ zašeptal a podíval se mi do očí. „Kdo tě to naučil?“ „Tys mě to naučil, právě teď,“ odpověděl jsem mu. Usmál se a povídá: „Umyješ mi taky čuráčka, Honzíčku?“

Mlčky jsem sáhnul po gelu a nanesl mu ho na penis, stejně jako on mě před tím, a roztíral jsem ho a mydlil, mačkal jsem ho, abych si zkusil, jaké to je, mačkat jiný tvrdý penis než svůj, připadal mi, že ho má i tvrdšího, byl to až výstavní penis, nijak obrovský ani nijak malý, pravidelného tvaru, rovně a pevně stojící, s obnaženým a mírně vystupujícím žaludem. Mydlil jsem mu ho, dokud se neudělala hustá pěna, důkladně mu ho promnul a pak ho vzal sprchou.

Zastavil jsem pak sprchu a kleknul si před něj a začal ochutnávat. Nechápal jsem, kde se ve mně bere ta odvaha, ale cítil jsem, že Jirkovi můžu dělat cokoli, a taky se mi to dělat chtělo, nešlo to vůbec zastavit. Olizoval jsem ten jeho naběhlý žalud, hladil jeho hladké koule, zkoušel jsem ho sát a taky zastrčit co nejvíc do pusy, a jak u toho začal Jirka sténat, vzrušilo mě to zase o něco víc, protože se zdálo, že to asi dělám hezky, a to mi dělalo dobře.

„To stačí, zlato, taky se ještě nechci udělat.“ Zlato? Slyšel jsem dobře? Řekl mi zlato… Nikdy bych nečekal, že bych něco takového chtěl od jiného muže slyšet, ale v tuhle chvíli mě to potěšilo a připadalo mi to nesmírně sexy a vzrušující. „A můžu si tě utřít, zlato?“ překvapil jsem sám sebe, svou uvolněností a přímočarostí. „Určitě, divočáku,“ usmál se a podal ručník a já ho začal utírat, užíval jsem si jeho postavy, jeho svalů, zvlášť jsem si dal záležet při osušování jeho penisu a varlat, občas jsem mu u toho olíznul žalud. Pak jsem mu mlčky podal ten ručník, přivřel jsem oči, postavil se a čekal, až mi to začne oplácet, a on začal, pomaloučku a pečlivě mi utíral celé tělo, obzvlášť opatrně mi utíral klacek a kulky, u čehož polohlasně říkal „Luxusní, luxusní, luxusní…“

Pak hodil ručník na zem a řekl mi: „A teď hezky v postýlce, ano?“ Zmocnila se mě trochu panika a vracel se mi stud, řekl jsem „Ale… ale co když přijde Karel?“ Jiřík si mě přitáhl k sobě a pošeptal mi: „Karel přijde nejdřív za hodinu, jsem s ním domluvenej.“ A cos mu proboha řekl? Snad ne…“ „Neboj, hraje s klukama fotbálek, pojď“ a odtáhnul mě do postele.

Položil mě na záda a políbil mě. Pak mě začal líbat na krku a na uších, hladit rukama po stehnech, hrál si s mým pérem, líbal mě na bradavkách a lehce mě do nich kousal, a to všechno mě přivádělo zpátky do toho stavu, kdy se mi začala rozplývat realita. Najednou jsem nad svou pusou ucítil jeho kolík, tak jsem ji otevřel a začal mu ho olizovat, a zároveň jsem cítil, jak mi on olizuje toho mého, jak mi rukama naznačuje, abych pokrčil nohy, a pak jak mi hladí hýždě, k tomu mi olizuje a cucá žalud, snažil jsem se mu to opětovat, dělal jsem pusou přesně to, co on, a on mi prstem zase zajel až k dírce, ale tentokrát to šlo líp, než v té sprše. A pak sáhl někam vedle a zahlídl jsem, jak má v ruce nějakou tubu, a za chvilku jsem pocítil kolem dírky takový chladivý pocit, asi to byl lubrikační gel, protože jsem najednou pocítil jeho prst mnohem hlouběji než v té sprše, a vůbec mě to nebolelo, naopak jsem ten pocit chtěl mít co nejdelší dobu, a k tomu mi ho zase začal kouřit.

Moje vzdychání a sténání už vůbec nešlo kontrolovat, dokonce jsem začal vydechovat neuvěřitelný slova i věty, začalo to pouhým „jo, jo, jo,“ pokračovalo to „jo, dělej mi to, dělej“ a docházelo až k „dělej to, dělej si se mnou, co chceš“.

Trochu jsem se těch svých slov lekl, protože jsem měl strach, aby mě to nebolelo, i když jsem po tom intenzivně toužil, totiž ne po té bolesti, ale po tom, aby toho bylo víc.

A bylo. Jiřík do mě začal strkat druhý prst, a pomaličku jsem cítil, jak mám v sobě oba jeho prsty, úplně celé, uvnitř je opatrně a mírně roztahoval a já jsem věděl, že se krásně uvolňuju, že TO už brzo půjde, že TO už brzy přijde, že mě OPÍCHÁ. Začal těmi prsty otáčet a rejdit v mém zadečku a já mu to oplácel alespoň usilovným kouřením jeho péra co nejhlouběji do pusy.

„Máš i luxusní dírku,“ zašeptal můj divočák a mně chvíli trvalo, než jsem se zmohl na odpověď, protože jsem byl zrovna v takové extázi, která mi nedovolovala moc artikulovat, i když za chvilku ze mě vyšlo aspoň pár slov, šeptem a s hekáním: „Jo, i ty, jsi luxus, luxusní, och, ach, dělej mě, chci šukat, dělej to, zlato, pojď…“

„Nebudem spěchat, nechci, aby tě to bolelo,“ zašeptal Jiříček, a já jsem mu popadl koule oběma rukama a vášnivě mu cucal žalud. Cítil jsem, jak do mě zasouvá třetí prst, jak těmi prsty ve mně otáčí a dráždí mě, a doufal jsem, že teď už přijde to, co chci, a taky to přijít mělo.

Vytáhnul prsty, otočil se tváří ke mně a potichoučku se zeptal: „Opravdu tě to nebolelo?“ „Nebolelo, zlato.“ „Tak to už tě tohle bolet nebude…“ Políbil mě, zvedl mi nohy do výšky a najednou jsem cítil, jak do mě vniká jeho klacek. Pomaloučku ho do mě zasouval a když už byl ve mně až po kořen, zeptal se šeptem: „Nebolí?“ „Nebolí, šukej mě prosím…“

Pomalu ho ze mě začal vysouvat, ale žalud tam pořád zůstal, a zase zajel dovnitř, pomalu až po kořen. Byl jsem úplně mimo sebe i mimo svět, znova ten pohyb pomalu zopakoval a znovu a znovu a při každém vniknutí jeho tvrdého penisu do mě jsem se nedokázal ovládnout a hlasitě jsem vykřikl, ale nebyly to výkřiky bolesti, byly to naopak výkřiky slasti, a Jiříček jim dobře rozuměl a zároveň ani nespěchal, přidával na tempu velmi pomalu a když jsem tu a tam otevřel oči, viděl jsem, jak se mu to taky líbí, a za chvíli jsem odhodil poslední zbytky studu, díval se mu do očí, a dokonce začal se zrakem upřeným na jeho krásnou tvář volat: „Jo, šukej mě, šukej, píchej mě, chci to, chci tě, prosím šukej, mrdej mě, mrdej…“

Čímž jsem ho evidentnasi vyprovokoval k výraznější akci, začal do mě zasouvat prudce, rychle a nemilosrdně, nadechl se k nějaké otázce, ale zarazil jsem ho slovy „Neboj, nebolí to, je to krásný, jebej mě, zlato, jebej, mrdej, mrdej, mrdej mě, pořádně mě vymrdej, chci to moc…“

Nikdy před tím jsem tyhle slova neříkal, ale taky jsem nikdy tyhle věci nezažil, a teď jsem věděl, že tohle chci zažívat a říkat často, třeba každý den, před očima mi blikalo a mžikalo a věděl jsem, že se brzy udělám, a Jiříček to asi poznal, prudce a rychle ho do mě zarážel, zároveň mi stíhal honit moje péro a zároveň mě stíhal líbat, já jsem se přestal absolutně ovládat, nahlas jsem hýkal a křičel jsem „Jo, jo, mrdej, mrdej, vymrdej mě, pojď, udělej mě, píchej, stříkej do mě, prosím, prosím, ach, uch…“

A najednou to přišlo.

Rozkošná křeč, obrovské napětí v čurákovi, a najednou… výstřik, který jsem znal při honění, ale tentokrát všechno stříkalo přímo na krásné tělo toho divočáka nade mnou. V ten okamžik začal Jirka obrovsky křičet a zároveň jsem cítil, jak se mi anál naplňuje teplou tekutinou, jak do mě nastříkal tu svou dávku. Ještě párkrát pomaleji zasunul a bylo cítit, jak si ho ve mně ždímá, jak do mě teče všechna jeho šťáva. Ještě chvíli mi olizoval péro a polykal zbytky semene a já mu tisknul zadek k sobě, aby ještě nevycházel, aby ve mně zůstal co nejdéle…

Cítil jsem ho v sobě ještě dlouho a asi jsem usnul dřív, než ho ze mě vytáhnul. Usnul jsem ale úplně u vytržení, šťastný, že jsem to konečně zažil a že to bylo krásné. A usnul jsem nahý, přitisknutý na Jirkově nahém těle, propletený s ním všemi končetinami…

Vzbudil jsem se nad ránem stále v tom stejném propletení dvou těl, a koukám, že Karel vedle spokojeně spí. Chvíli jsem měl trapný pocit, že nás spolu viděl, jak spíme nazí a přitisknutí k sobě, ale nedokázal jsem Jirku odvalit a vymanit se z jeho objetí. Bylo to silnější než můj stud. A bylo mi jedno, co bude ráno.

Měl jsem konečně, ve svých 25 letech, první sex, který mě bavil. Ne, to nebyl sex, který mě bavil, to byla nekonečná extáze, a bylo to poznání, co je to pravý, pořádně prožitý a krásný sex.

A zase jsem usnul a cítil jsem se jako pořádný chlap.

Líbila se ti povídka? Přidej hodnocení nebo rovnou komentář!