Zájezd 6: Čtvrtek

Ráno se všichni divili, kde je Borek. „V šest hodin vstal, zavolal si taxíka a odjel,“ vysvětlil jsem jim. Protože Borek samozřejmě spal se mnou v posteli. Všímavý Péťa na to řekl: „Hele, a vy jste si všimli, že si s sebou něco přivezl? Například oblečení?“ – „Já jsem si všiml, že nepřivezl. Takže musel odjet tím taxíkem nahej,“ odtušil Myšák. „To bych chtěl vědět, jak to tomu taxikářovi vysvětlil a jak pak došel domů,“ řekl Patrik, aspoň myslím, že to byl on.

Pana snídaňáře jsme tentokrát nechtěli moc provokovat, aby u nás byl ochoten zastavovat, tak jsme se vypravili jen s Péťou. Levou rukou jsme si oba zakryli ptáky a koule, aby se na ně chudák prodavač nemusel dívat. Taky proto jsme šli dva, abychom ten nákup unesli. Chlápek to nijak zvlášť neocenil, ale netvářil se nepřátelsky.

Bohužel jsme trochu zapomněli, že Myšák si objednal „mnógo“ šprcek a lubrikačního gelu. Chlapík vyndal karton se stovkou krabiček kondomů o třech kusech, čili nám přivezl tři sta šprcek, a řekl si za ně fakt nekřesťanskou sumu. Zavolali jsme na Myšáka, ať si to jde vyřídit, zaplatili jsme jenom potraviny a nechali Myšáka v jeho kaši.

„Mám tři stovky kvalitních jugoslávských šprcek,“ oznámil Myšák po návratu na terasu. „To je rarita, kterou u nás prodám za trojnásobnou cenu, než co jsem za to zaplatil.“

Bylo jasné, že se Myšák snaží holedbat, ale že nás nechtěl připravit o zítřejší snídani.

U snídaně jsem všem řekl, že dnešní program začne obědem a že erotická omezení nejsou tentokrát žádná. Po snídani jsme šli „na pláž“. Jako obvykle jsme si tam mazali těla opalovacími prostředky, když tu u nás zastavilo nějaké italské auto. Seděli v něm čtyři kluci, asi tak 25letí, možná míň, stáhli okénka a něco na nás pokřikovali a chechtali se u toho. Nevěnovali jsme jim pozornost a oni pak pokračovali v jízdě.

Po čase k nám dorazili naši němečtí „přátelé“, svlékli se, namazali se, a pak si šli zaplavat, všichni čtyři.

Zatímco plavali, došli k nám pěšky ti Italové, co se nám před tím chechtali. Každý měl v ruce lahev piva, chvíli nás pozorovali a stále se chechtali. Usídlili se na jednom velkém šutru kousek od nás.

Tedy chechtali se jako debilové, ale nebyl na ně špatný pohled. Všichni pěkně snědí, těla solidní, hezké plavky. Jeden měl plavky šedé barvy s kapsičkami po stranách s krátkými nohavičkami a zavazováním, druhý podobné, ale červené, s delšími nohavičkami, třetí měl elastické, s krátkými nohavičkami, zeleno-žluté, a čtvrtý oranžové, poměrně volné, ale elegantní.

Lezlo mi na nervy, že jim nebylo ani slovo rozumět, ale dělalo to dojem, jako že si z nás dělají srandu. Na chvilku pak naskákali do vody. Mezitím přplavali naši Němci a zaujali svoje místa na plážičce. Taliáni pak taky vylezli, všimli si těch nahých ženských a zjevně je komentovali. Borci Karstenovi to asi lezlo na nervy, tak se k nim vydal a začal jim něco vykládat. Zřejmě to mělo úspěch, protože chlapci se za chvilku zvedli a odešli.

Při obědě jsem všem nalil pivo a vyhlásil „pissing day“. „Nikdo dnes už nebude chcát ani na hajzlíku, ani někam do trávy. Kdo bude chtít chcát, oznámí to a pochčije někoho z nás. Zejména se rád nechá pochcat David, Jíra, já a Jarouš. Ale třeba se nabídne i někdo další.“

„Proto ta spousta piva, jo? Abysme potřebovali furt chcát?“ zeptal se Myšák. „Je moře slané?“ odpověděl jsem otázkou.

Po obědě dorazil pojízdný chlaďák. „Á, miničurák přijel… Janku, vyřídíš to?“ Janek protáhl obličej, zřejmě zalitoval svého úterního slibu, ale šel. Za chvíli se dostavil v doprovodu toho nebožáka v trenkách. „Támo znamená tam?“ zeptal se Janek a chlapík ukázal na dveře do bungalovu se slovy: „Támo, támo.“ – „Támo, kámo,“ zavtipkoval Myšo vtipkár.

Nechali jsme je tam, za chvíli jsme zaslechli tlumené výkřiky a už to asi bylo. Vylezl chlapík, rozhlídnul se po našich ptácích, kroutil hlavou, pokrčil rameny a řekl: „Glédajte!“ A na chvíli stáhnul trenky, takže všichni viděli jeho malinké péro, ale aspoň na něj bylo vidět, narozdíl od úterý, protože si ho opravdu oholil. Vedle něj hned stanul Janek, s pocákanou bradou, krkem, hrudníkem i břichem a ještě to stékalo dolů. „Mnógo! Dóbar!“ zaimprovizoval učenlivý Myšák. „Chvála,“ řekl chlapík napůl smutně a napůl potěšeně, natáhl trenky, řekl: „Do vidžéňja,“ a odešel.

Vydali jsme se tedy na opalovačku-koupačku. Na šutru kousek vedle nás už byli ti čtyři kreténi, kteří, když nás viděli, měli spoustu nesrozumitelných komentářů. Popíjeli pivo, zjevně nebylo dneska první, a ve vodě se jim „chladila“ další piva. Tak ať si to užijou, kreténi, teplý piva a teplá banda naháčů…

Bezostyšně jsme si začali mazat těla a ocasy opalovacím krémem a schválně vystavovali stojící čuráky. Kreténi se mohli potrhat smíchy, ale nám to vůbec nevadilo. Protože jsem dodržoval pitný režim už od rána, chtělo se mi chcát, tak jsem se otočil na sedícího Davida, řekl mu, ať nastaví hubu a trefoval jsem se mu chcankama do huby. Kreténi to pochopitelně s chichotáním italsky komentovali.

Brzy přišli naši čtyři němečtí přátelé. Karsten kroutil hlavou nad přítomností těch kluků, svlíknul plavky a vypravil se k nim. Postavil se k nim tak, aby se mu ocas bimbal přímo před očima, a zdálo se mi, že u toho schválně podupuje nohou, aby se mu ten ocas co nejvíc kýval. Chvíli se o něčem dohadovali, Karsten pak pokrčil rameny a vrátil se ke své krasavici.

Chlapci trochu ztichli, zjevně pozorovali ty dvě nahé ženy. Karsten začal ve stoje mazat Angele záda, a když byl hotov, přitiskl se k ní zezadu, něžně ji kousal do ucha a zezadu jí začal roztírat opalovací olej po kozách, zjevně schválně tak, aby Taliáni na ty kozy viděli.

Angela pak začala mazat Karstenovi péro, které se hned postavilo, a začali se líbat a mazlit. Za chvíli se po sobě začali divoce válet na zemi, načež ji pak povalil na záda, zvedl jí rukama nohy do praku a začal s ní normálně souložit.

Pozorovali jsme ty italské debily. Ten v těsných plavkách si hladil rozkrok a zřejmě mu stál, což sice nebylo zcela vidět na tu dálku, ale soudím z toho, že ostatní se mu trochu pochichtávali. Ten ale prohodil něco, co podle výrazu znělo jako „No a co?“.

Uwemu se to nějak zalíbilo a začal souložit s Doris. Karsten pak něco zavolal směrem k Italům a Patrik se zasmál: „Super, pozval je, ať se jdou podívat zblízka.“ A Taliáni ztichli, rozhlídli se po sobě, ten v těsných plavkách pokynul hlavou a všichni se přišli podívat, jak spolu souloží borec a krasavice.

Blbeček nosí těsné plavky zřejmě záměrně, protože za to, co ukrývají, se rozhodně nemusí stydět. Opravdu mu ocas stál a když přišli, bezostyšně ho vyndal z plavek a začal si ho honit. A že to byl fakt pěkný macek. Ostatní tři se na to chvíli tvářili rozpačitě, ale honič pokynul hlavou, ať ho klidně taky vyndají.

Ten s krátkými nohavičkami ho tedy vyndal spodem a připojil se ke kamarádovi. Ten s delšími nohavičkami se po chvíli osmělil taky, stáhnul si plavky pod své velké koule a začal taky honit. Jen ten v oranžových volných se asi styděl, pouze zasunul ruku do plavek a honil si ho tak.

Asi si panáčci ani nevšimli, že David, Myšák a Jarouš na ně šijou kulišárnu. Ti se totiž nenápadně vytratili a potichoučku se postavili za ně. Němci do svých Němek už docela hustě bušili, zejména Karsten se dost předváděl a Angela na Italy posílala lascivní pohledy. Ital v těsných plavkách to už nevydržel a začal cákat, a v tu chvíli David, Myšák a Jarouš jim začali chcát přímo na prdele, schválně se natáčeli tak, aby co nejdřív zmáčeli všechny čtyři kretény. Ti začali řvát a zběsile nadávat, vztekle se šli opláchnout do vody, sebrali si svoje piva a šli směrem, odkud přišli. A tentokrát jsme se jim pořádně vysmáli my… „Tak ty už se k nám asi neodvážej přijít, co?“ chechtal se Myšák. „A ty tři si to nestihli ani udělat!“

Janek, Jíra, Patrik a Pája pak kluky za jejich výkon odměnili pořádným zechcáním od hlavy až k patě. Němci na to koukali trochu udiveně, tak jsem jim řekl: „Pissing day, OK?“ – „I see,“ řekla Doris a Němci se tomu pobaveně zasmáli.

Uwe pak něco říkal Patrikovi. „Hele, chlapi,“ řekl pak Patrik, „Uwe by si přál, jestli bysme ho všichni nezechcali. Chtěl by ležet tady na tý prašný cestě a bejt pořádně zechcanej a pak se v tom prachu vyválet…“

To se nám docela zalíbilo, tak jsme Uwemu slíbili, že to pro něj uděláme. Otevřeli jsme si tedy každý další pivko, aby bylo co chcát.

Když jsme se pak shodli, že už všichni můžeme, lehl si Uwe na cestu. Nešlo to z nás najednou, spíš tak postupně, čehož Uwe využil a mezi jednotlivými dávkami se válem v tom prachu, takže po posledním vychcání byl celý obalený šedohnědým blátíčkem. Pak vstal, poděkoval a nechal se vyfotografovat nejdřív sám, pak v objetí s Doris a nakonec ještě s námi všemi.

Vypili jsme za to odpoledne docela dost piv, takže jsme večer spíš klábosili než šukali, a hlavně chcali. Pochcali jsme snad každý každého. Chlapi postupně odpadali, až jsem zůstal na terase sám.

Najednou jsem zaslechl šplouchnutí, jako by někdo u nás skočil do vody. Šel jsem se podívat, kdo to je. Viděl jsem, jak ve vodě někdo plave, a když jsem došel blíž, uviděl jsem ve svitu měsíce na zemi oranžové plavky toho Itala, který se styděl vyndat péro. Nechtělo se mi věřit, že ten ve vodě je on, tak jsem počkal, až se vrátí.

A byl to skutečně on. Vylezl z vody, nahý, bez plavek, trochu zavrávoral a začal ze sebe dlaní shazovat kapky vody. „Čau,“ řekl jsem mu. „Čao,“ on na to. „Co tady děláš?“ Zeptal jsem se normálně česky, spíš proto, že jsem nevěděl, co udělat nebo říct. Kluk, zřejmě přiopilý, se nemotorně posadil na molitanové lehátko, které tam bylo, a začal mi něco italsky vysvětlovat, nerozuměl jsem mu ani slovo. Ale trochu u toho gestikuloval, tak se mi zdálo, že mluví o tom, že se kluci opili a šli spát.

„Ty sis prostě chtěl zkusit, jaký to je, zaplavat si nahej, viď?“ Kluk se na mě zadíval a něco mi odpověděl, jako by mi rozuměl a jako bych já měl rozumět jemu, ale ani jeden jsme neměli tušení, co ten druhý říká. Pozvedl jsem ty jeho plavky a tázavě jsem se podíval, jestli je nechce podat. Chvíli na ně koukal a pak jen mávnul rukou. „Super, řekl jsem mu. Nedáš si víno?“ – „Si,“ pokýval hlavou. Slovu víno asi rozuměl.

Došel jsem tedy pro dvě sklenice vína. Vstoje jsem mu jednu podával a on, jak si ji ode mě bral, zadíval se mi na chvíli do rozkroku, který měl přímo před obličejem. Koukal mi tam tak nějak nepřítomně, ani mi nebylo jasné, jestli mi tam kouká záměrně, nebo jestli se jenom nezakoukal do blba. „Grácia,“ řekl pak a napil se.

Posadil jsem se vedle něj a napil jsem se taky. A pak se Taliánek zase rozhovořil. Sledoval jsem, jak mluví, aniž bych mu cokoli rozuměl, prohlížel si jeho obličej, na kterém bylo vidět, že i když byl oholený, rostly mu husté vousy pěkně rovnoměrně po celé tváři, jeho rošťácký sestřih, zpola vyholenou hlavu s krátkým trávníčkem nahoře, a zachytil jsem jeho pohled, jeho černé oči, ve kterých se odrážel svítící měsíc, jeho husté řasy a tenké obočí. Zjistil jsem, že se mi ten kluk strašně moc líbí. A vůbec jsem nechápal, kam se v něm poděl ten idiot z odpoledne.

Díval jsem se mu do očí a snažil jsem se pochopit, co mi asi tak může říkat. Jeho oči vyjadřovaly celou škálu pocitů. Tu a tam smutek, tu a tam vzpomínky, tu a tam zasnění, tu a tam nějakou mně zcela neznámou touhu. Ale celé mi to sděloval s nějakou zvláštní intenzitou, jako by se mi zároveň omlouval a zároveň jako by mě o něco prosil. Cítil jsem, že prostě potřebuje nějaké pochopení, vypovídat se, a že je zřejmě úplně jedno, že mu nerozumím ani slovo.

Pak ale pronesl dvě slova, kterým jsem rozuměl: „Mamma mia.“ Vzápětí si lehl na záda a zakryl si rukou oči, jako by se snažil potírat pláč. Lehl jsem si vedle něj a přátelsky, konejšivě jsem mu položil ruku na rameno. Jeho reakci jsem ale vůbec nečekal. Rukou, kterou si přikrýval ty oči, mě chytil ze zápěstí mé ruky na jeho rameni. Zpočátku jsem myslel, že mi ji chce dát pryč, ale on mě pevně držel za to zápěstí, jako by chtěl, abych tam tu ruku nechal.

Otočil ke mně hlavu a něco zašeptal. Kdybych ho neznal jako kreténa, který se odpoledne smál bandě nahých chlapů a který si, byť nenápadně, honil péro nad souloží dvou heteráckých dvojic, tak bych si snad myslel, že mě chce. Chvíli jsem mu opětoval jeho zvláštní pohled a pak jsem pohnul rukou na jeho rameni. Vůbec se nebránil, jen mě stále pevně držel. Pomalu jsem ruku přesunul na jeho prsa a on ten pohyb následoval. Chvíli jsem ho hladil po bradavce a cítil jsem, jak dýchá, přerývaně, skoro bych řekl, jako by se snažil skrývat nějaké pocity, ne-li vzrušení.

Nechtělo se mi tomu věřit, ale stálo mi to za pokus. Pokračoval jsem pomalu rukou níž. Přestal na mě koukat, zahleděl se na hvězdy a přivřel oči. Dostal jsem se až k jeho chloupkům v podbřišku a on mě v tom stále podporoval tím, jak mě držel za zápěstí a zároveň následoval můj pohyb.

Opatrně jsem ho šimral v chloupcích, narazil na kořen jeho péra a s údivem jsem zjistil, že mu stojí. Nechal jsem ruku tam, kde byla, trochu jsem se nadzvedl, abych se mu podíval do očí, a našel v nich nějakou zvláštní prosbu. Kluk neznatelně pokýval hlavou a řekl: „Si.“

Začal jsem mu jemně hladit péro a malinko mnout žalud a kluk u toho lehounce vzdychal. Bylo jasné, že se mu to strašně líbí. Jeho ruka přestala svírat moje zápěstí a pomalu směřovala po mé paži nahoru, k rameni, a nakonec až na krk, a pak si mě za krk přitáhnul k sobě a zadíval se na mě tak, jako by snad chtěl políbit, nebo co.

„Ty vole, ty jsi hustej, kreténe,“ řekl jsem mu tónem, ze kterého mohl spíš usoudit, že mu říkám „Jsi krásnej kluk, chci tě.“ A zkusil jsem ho tedy políbit.

Bylo to z jeho strany trochu rozpačité líbání, zjevně se s chlapem líbal poprvé, nebo možná vůbec poprvé, ale nedal mi šanci toho nechat, stále mě držel za zátylek. Když už hrozilo, že se udusí, povolil můj krk a zašeptal „Grácia.“

Pak se dotkl ruky, která dráždila jeho péro a koule, a decentně mi ji přesunul kousek pod koule, do oblasti hráze. To už měl nohy pokrčené a mírně roztažené. „Chceš, abych tě zmrdal, ty dobytku?“ řekl jsem mu co nejněžněji a začal mu prstem přejíždět mezi hýžděmi. „Per favore,“ zašeptal a začal mě oběma rukama hladit po celém těle a dychtivě vzdychat.

V té zvláštní situaci jsem mohl říkat cokoli, a protože jsem měl dojem, že se mu líbí, když na něj mluvím, začal jsem šeptat vášnivě a trochu snad i něžně to, co mi běhalo hlavou.

„Ty můj blbečku, já tě zmrdám, neboj… Vím, že jsi to s chlapem nikdy nedělal, ale se mnou to nebude bolet, neboj. Jen tě na to musím trochu připravit, víš? Kdybys věděl, kolik kluků už jsem připravil o panictví, tak bys tady možná se mnou neležel, ale kdo ví. Líbí se ti, jak ti dráždím dírku?“ – „Si, si,“ odpověděl kluk, jako by věděl, na co se ptám.

„Hodnej zmrd, hodnej,“ pokračoval jsem a pomaloučku zasunul prst do jeho panického análu. „No vidíš, zmrdečku, jak to jde, nebolí to?“ – „Si, si,“ odpověděl, protože mi nerozuměl, a musel si myslet, že se ptám, jestli můžu pokračovat.

„Když si, tak si,“ jel jsem dál svůj vnitřní monolog, „tak zkusíme dva prsty… Hm, i dva se ti vejdou. A když s nima takhle zarejdím, vydržíš to?“ – „E bello,“ odpověděl vášnivě, a i když jsem si nebyl jistý, co to znamená (dávná studia latiny mi napovídala, že to bude souviset se slovem krásný), utkvěl mi ten výraz v hlavě.

To už mi bylo jasné, že do něj bez problémů proniknu. Roztáhnul jsem mu nohy, plivnul si několikrát na péro, přidržel jsem si ho za kořen a nastavil k dírce. „Teď to možná trochu zabolí,“ varoval jsem ho zbytečně a co nejopatrněji a nejpomaleji jsem do něj zasunul žalud. Trochu jsem zakroutil pánví, abych mu anál ještě víc uvolnil, a zmrdeček mě chytil za zadek a skoro jako by mě navigoval, jak rychle do něj můžu vnikat.

„No vidíš, zmrdečku, a máš v sobě celýho mýho čuráka, to čumíš, co?“ řekl jsem mu, když se zadařilo zasunout až na doraz. „Bello, bello, per favore,“ vzdychl zmrdeček v odpověď. „Tak jo, blbečku jeden italskej, teď ti vymrdá prdel jeden českej frajer, že na to do smrti nezapomeneš.“

Trochu jsem to vyjadřování přeháněl, ale nesmírně mě to celé vzrušovalo. Připravit krásného Itala o panictví, mluvit na něj nežně a vášnivě a přitom říkat prasárny. Ne, nemrdal jsem ho tak hrubě, jak jsem to říkal, pomalu jsem vysouval a zasouval péro v jeho díře, do paměti se mi vrývalo jeho „E bello, e bello,“ užíval jsem si jeho slastného výrazu a jeho krásného mlaďoučkého tělíčka a něžně a zároveň nemilosrdně jsem ho šukal.

A když už jsem věděl, že to mám na krajíčku, vytáhl jsem péro ven, přiložil jsem si ho k jeho stojícímu klacku, uchopil je oba rukou a řekl mu: „Tak, zmrdečku, teď se uděláme oba najednou, jo?“

„Si, si, si, si,“ opakoval zmrdeček stále dokola a užíval si, jak naše péra k sobě přiléhají, až to v něm začalo cukat, takže jsem to u sebe tak nějak povolil a opravdu jsme se vystříkali najednou.

Zadíval se mi pak do očí, ve kterých se odrážel rozvlněný svit měsíce z hladiny moře, a řekl mi: „E stato bello.“ Nevěděl jsem jistě, jestli to znamenalo „Bylo to krásné“, ale měl jsem důvod se domnívat, že to pro něj krásné bylo.

(pokračování zde)