Už jsem teda věděl, že nejen že nemám problém jít na nudistickou pláž, ale že tam je i místo, kde se nemusím stydět, že mi stojí. A že to dokonce i někdo ocení. S tímhle pocitem jsem dychtivě při první další příležitosti vyrazil mezi naháče znovu.
Tentokrát jsem se ihned u vstupu svlíkl do naha, oblečení si strčil do batohu a šel jsem dál. Prošel jsem se mezi naháči na tom hlavním place a užíval si, jak po mně kdekdo kouká, i ženský. Ale pohledů od chlapa jsem si cenil víc. Trochu mě to vzrušilo, takže mi péro mírně naběhlo, což mi chvíli dělalo dobře, protože vypadalo větší než normálně. Ovšem za chvíli se mi postavilo úplně, tak jsem radši zamířil na ten plácek za lesíkem, kde zatím pokaždý byli jenom samí chlapi.
Trochu mě zarazilo, že tam mimo tři chlapy byl ještě jeden postarší heteráckej pár. Mluvili nějakou hatmatilkou, asi holandsky, tak jsem se rozhodl je ignorovat, i když s tím trčícím pérem jsem si před nimi připadal divně. Kupodivu mi ale nevěnovali pozornost.
Tak jsem si teda vybalil deku a lehl si na ni, teda spíš tak v pololeže, opřenej o lokty, s pěkně roztaženýma nohama. Jsem asi hroznej narcis, ale můj vlastní čurák mě nesmírně vzrušuje, a když se mi postaví, tak by se mi z něj postavil, jestli víte, jak to myslím. Asi ne, tak jinak: Když se podívám na fotku svýho stojícího péra, tak se mi péro postaví, i když mi zrovna nestojí. Prostě narcis, no.
A tak jsem takhle ležel, prohlížel si svýho ptáka, kterej mi trčel do výšky, a nějakou dobu mi ani nedocházelo, že tam nejsem sám.
Pak jsem si ale všimnul, že po mně pokukují ti tři chlapi, který tam byli každý zvlášť. Jeden (takový starší a nehezký) koukal dost neomaleně, druhý (sice celkem mladý, ale hodně při těle) vždycky uhnul očima, když jsem se na něj podíval, a třetí (řekl bych čtyřicátník, ale štíhlej a dost sexy) vždycky vydržel pár okamžiků vzájemnýho pohledu, než uhnul očima.
Ten heteráckej, hatmatilkou mluvící pár, byl uvelebenej za mou hlavou, takže jsem na něj neviděl. Koneckonců jsem se schválně umístil tak, aby na mě viděli ti chlapi, ale ne ta ženská s chlapem.
Jenže ti dva pak vlezli do vody a evidentně si mě prohlíželi a něco si o mně povídali. Nerozuměl jsem jim ani slovo a byl jsem tomu vlastně i rád. Trochu se u toho usmívali, tak jsem usoudil, že si nepovídají nic hanlivýho nebo tak. Ta paní dokonce vypadala, že mi fandí, ale to jsem usuzoval jen z toho jejího pohledu.
A přesvědčila mě o tom, když vylezli z vody, osušili se, sebrali si věci a šli pryč. Ohlídnul jsem se za nimi a ta paní mi nenápadně ukázala zkřížený prsty na obou rukou. Tohle gesto znám, v češtině tomu je adekvátní „držím ti palce“…
To mě ještě víc vzrušilo. Věděl jsem, že mě ti tři týpci pozorujou, a rozhodl jsem se, že se jim ukážu ještě víc. Vstal jsem a šel jsem se procházet po břehu. Že mi stálo péro, to jsem v tu chvíli rozhodně nehodlal skrejvat, spíš naopak jsem ho vystavoval na odiv. Vlastně i na obdiv… No, jsem narcis…
Ten týpek, co se mi nejvíc líbil, se pak zvedl a šel někam, kde jsem si myslel, že je jen křoví a plot. A dlouho se nevracel. Bylo mi to divný, ale neodvážil jsem se jít za ním. Pak ale přišel takovej divnej chlapík a dost nepokrytě si prohlížel moje péro. Bylo mi to nějak nepříjemný, tak jsem se radši odebral na deku a lehnul si na břicho. Divnej chlapík si sednul kousek ode mě a pořád mě pozoroval.
Sice jsem o něj vůbec nestál, ale jeho pozorování mě nějak bralo, tak jsem se pak otočil na záda a znovu začal vystavovat svýho tvrdýho čuráka.
To jsem asi neměl dělat, ale naštěstí se to pak zvrtlo jinak. Divnej chlapík ke mně přišel a vztáhnul ruku k mýmu péru. „Prosím tě, ne!“ zvolal jsem, ale on něco odvětil asi německy, znělo v té větě něco jako „blázen“, což jsem ale věděl, že znamená něco jako „kouřit“. No ale naštěstí se vrátil ten týpek, co se mi líbil, a když viděl, jak se o mě ten chlapík pokouší, přišel k němu a řekl mu: „Nech toho kluka na pokoji, jo?“ Chlapík mu evidentně nerozuměl, a tak týpek pronesl něco německy, zřejmě totéž, co před tím česky. Divný chlapík se sebral a odešel a sympatický týpek se vrátil na svou deku.
To mi bylo trochu líto, protože zrovna o toho týpka bych dost stál. Promnul jsem si trochu péro, aby mi pěkně stálo, postavil jsem se a šel jsem tam, kam on šel před tím.
Zjistil jsem, že za tím křovím je sice plot, ale je v něm veliká díra, kterou se dá pohodlně projít, a za ní že je pole okolo břehu té přehrady, kterou od toho pole dělí pás stromoví. Vydal jsem se teda nahatej na krátkou procházku po kraji toho pole. V tom stromoví stáli tu a tam nějací rybáři, kteří si ani nevšimli, že kolem nich prochází nahatej kluk s tvrdým ptákem.
Pak mi přišlo, že jsem šel už dost daleko, tak jsem se otočil a šel jsem zpátky. A najednou se přede mnou vynořil ten pěknej týpek! Stálo mu péro, podíval se mi na to moje, pak se mi podíval do očí a řekl: „Krásný péro.“ – „Díky, to vaše taky…“ řekl jsem rozpačitě a šel jsem dál, přičemž jsem dost zalitoval, že jsem se s ním nedal víc do řeči.
Vrátil jsem se na ten plácek na nudapláži, kde zrovna nikdo nebyl, lehl si na deku a čekal, až se týpek vrátí, i když jsem nevěděl, co pak udělám. A týpek přišel za chvilku. Když uviděl, že na plácku není nikdo jiný, sebral svou deku, přišel ke mně a zeptal se: „Můžu si dát deku vedle tebe? Nevadilo by ti to?“
Někdy reaguju dost zbrkle, takže aniž bych si uvědomoval, co řeknu, vypadlo ze mě: „Ne, a klidně si lehněte na mojí deku, široká je dost…“
„Díky,“ řekl ten týpek a fakt si lehnul vedle mě na moji deku. Chvíli tak ležel a pak, víceméně šeptem, mi řekl: „Strašně se mi líbí, že se nestydíš, že ti stojí. Nemáš se totiž za co stydět, stojí ti krásně.“
Podíval jsem se, jak stojí jemu, a řekl jsem mu: „Dík. Vám taky krásně stojí. Máte ho super.“
Pak mě chytil za ruku, což mě teda překvapilo, ale bylo mi to příjemný. „Nechceš zajít do toho lesíka?“ Zeptal se šeptem.
Bylo mi jasný, že chce sex, ale probudil se ve mně narcis a exhibicionista. „A proč do lesíka?“ zeptal jsem se. „Chtěl bych tě, nezlob se. Promiň, že se na to ptám,“ odpověděl. „Ne, mě to nevadí, já bych vás chtěl taky,“ řekl jsem mu a chytil ho za to jeho luxusní péro, který mu v tu chvíli totálně ztvrdlo.
„Tak tam zajdem?“ – „A nemohli bysme počkat, až někdo přijde?“ zeptal jsem se. „Až takhle to chceš? Ty jo, chlapče, to bych nečekal. Já s tím nemám problém. Klidně si to s tebou rozdám přímo tady…“
Tak tím mě dostal. „Tak jo,“ řekl jsem. „Vy mě asi chcete vopíchat, co?“ – „No, to jo, nebo bych tě rád aspoň vykouřil.“ – „To klidně můžete, obojí. Ale nevadilo by, kdybysme si pak vyměnili role?“ zeptal jsem se ještě. „Ty mě chceš píchat?“ – „Jo,“ hlesnul jsem. „Tak do mě pojď, koloušku,“ řekl mi, ale to mi ještě nestačilo. „Ještě ne, zatím mi ho hoňte, a až někdo přijde, vojedu vás.“ – „Tak ty jsi pašák,“ řekl týpek a začal mi ho honit.
A tak mi honil čuráka a za chvíli jsem se dočkal nejakých diváků. Přišli ti dva týpci, co tu byli minule, plus nějaký tři onanisti. Všem se zjevně pohled na nás dva líbil, a mně se to strašně chtělo říct, tak jsem to nahlas všem řekl: „Chcete vidět, jak ho tady vojedu?“
„Jooo,“ ozvalo se ze všech stran.
„Votoč se a drž,“ poručil jsem mu, „vopíchám tě jako děvku,“ dodal jsem a věřil jsem, že mu nevadí, že jsem mu začal tykat. A von mě v tom usvědčil, protože řekl: „Jo, píchejte mne, pane, chci vašeho krásného čuráka mít v prdeli!“
A tak jsme si obrátili role a cítil jsem se super. Šukal jsem mu prdel a říkal věci jako děvko, hajzle, drž a podobně, zatímco on mi říkal věci jako mrdejte mě, máte ho super, krásně šukáte a podobně. A celý to sledovali ti týpci. Onanisti měli tendenci si na nás šáhnout, ale vždycky jsme je vodprejskli. Buď jsem já řekl: „Nešahej mi na něj, to je moje děvka, a ne tvoje!“, nebo řekl týpek: „Nech mýho pána, šahat na něj můžu jenom já, nebo ti rozbiju držku!“
Bylo to super chlapský mrdání a já, narcis, jsem si připadal jako nadsamec, ostatně jsem vlastně nadsamec byl, což mi v mých 18 letech připadalo dost super…
A když to na mě přišlo, zcákal jsem tu svou děvku po celém těle a zároveň ta děvka vystříkala na mě všechno svoje semeno. A nejvíc na tom bylo, že to bylo úplně veřejný šukání, což mě nejvíc bere.
Když to skončilo, diváci obdivně mručeli, my dva jsme se schoulili do klubíčka a šeptali si. „Jak se jmenuješ?“ – „Oliver, a ty?“ – „Filip. Můžu ti zase tykat?“ – „Jasně, kocoure.“ – Dáš mi čislo, kocourku?“ – „Jo, dám, tak mi dej svoje, prozvoním tě.“ – „Ojedeš mě zas takhle hezky před lidma?“ – „Moc rád, kocoure.“ – „To budu moc rád, kocourku.“ – „Ale musíš mi u toho zase vykat, vzrušuje mě to.“ – „To je jasný, kocourku.“
A tak jsme si vyměnili čísla a já se těšil, že s tímhle super chlápkem se budu vídat častěji…
Napiš komentář!