Vodu a koupání jsem měl rád od malička. I návštěvy bazénu. Jako malého mě to prostě bavilo, cachtat se ve vodě, a jak jsem rostl, začaly mě bavit i další věci, které s návštěvou bazénu souvisejí. Kdybych tenkrát měl tušení, kam až to v tomhle ohledu dotáhnu…

Prvně sám v pánské šatně

Bylo mi asi deset, když teta, která se mnou nejvíc chodila plavat, rozhodla, že už nejsem žádnej malej kluk, a že bych už neměl chodit s ní přes dámskou šatnu, ale že půjdu samostatně přes pánskou. Teda ne že bych nikdy před tím nebyl v pánské šatně, ale s tátou to bylo vždycky šup šup, svlíknout, oblíknout plavky, osprchovat bez plavek, oblíknout plavky znova a do bazénu. Tentokrát jsem věděl, že mám spoustu času, protože tetě vždycky hodně dlouho trvalo, než se převlíkla do plavek a vysprchovala (nikdy jsem nechápal proč), a navíc jsem měl pyšný pocit velkého kluka, když mi byla svěřená důvěra, že všechno sám zvládnu.

Přišlo mi zbytečné si oblíkat plavky u skříňky, když si je zase budu svlíkat ve sprše, tak jsem skříňku zavřel a šel s igelitkou nahatý do sprch. Pustil jsem na sebe vodu a protože mě nikdo nepopoháněl, jako když jsem tam býval s tátou, a nebyly tam žádné ženy, kterých bych styděl, jako když jsem tam býval s tetou, a taky protože jsem měl rád sprchu a doma jsme tehdy měli jen vanu, tak jsem si to pěkně užíval.

Ani jsem nevěděl proč (dneska už to vím), rozhlížel jsem se po ostatních sprchujících. Trochu jsem se styděl, že mám malého „pindíka“ (tak jsme „tomu“ doma říkali). Byl tam totiž kluk, který mohl být stejně starý jako já, a ten ho měl rozhodně většího, pak asi tři menší kluci, zdáli se mi tenkrát mnohem menší než já, ale „pindíka“ menšího než já neměli, spíš tak stejnýho nebo většího.

No a pak přišel nějaký kluk se svým tátou a sprchovali se vedle mě. Ten kluk byl na výšku velký jako já, ale určitě musel být starší. Jeho táta ho přinutil sundat plavky a namydlit se, a já jsem viděl, jak má pindíka chlupatýho, což mě strašně překvapilo, a navíc ho měl nejenom přibližně stejně dlouhýho jako jeho táta, ale zdál se mi dokonce tlustší co do objemu. Pamatuju si, jak jsem mu na něj fascinovaně koukal, a hlavou se mi honily myšlenky, kolik tomu klukovi asi je, v kolika letech mi asi tak začnou růst chlupy, a jestli ho někdy budu mít většího než můj táta.

A pak jsem si u sebe uvědomil něco divného. Můj „pindík“ už nebyl tak malý, jako před tím, a ještě ke všemu vůbec nevisel dolů, jak jsem byl zvyklý, ale naopak směřoval rovně, nebo spíš mírně nahoru. Vůbec jsem netušil, co se to děje, tak jsem na chvilku nabyl sebevědomí, ale pak mi došlo, že můj „pindík“ vypadá teď úplně jinak, než u ostatních ve sprchách, a trochu se za to začal stydět, tak jsem na sebe navlíknul plavky a šel do bazénu, kde jsem co nejrychleji skočil do vody.

Teta už plavala a divila se, kde jsem tak dlouho. Chtělo se mi říct, „prohlížel jsem si pindíky,“ ale přišlo mi to hloupé, tak jsem se vymluvil, že jsem musel na velkou.

Pak jsme s tetou blbli a hráli si ve vodě jako obvykle, jenže tentokrát jsem u toho pořád myslel na to, co se mi v té sprše stalo s pindíkem, a chtělo se mi zjistit, jestli mi opravdu najednou tak vyrost, nebo jestli se mi to zdálo, nebo co.

Tak jsem nakonec tetě řekl, že musím jít na WC. Teta se divila, že jsem na WC přece už byl, tak jsem jí vysvětlil, že jsem sice byl, ale nečůral.

Nešel jsem ale na WC, ale do sprch, abych se podíval, jak vypadá můj pindík. Byl zase stejně malý, jako normálně, a visel mi dolů. Rozhlídl jsem se po ostatních pindíkách, jestli nějaký nevypadá podobně, jako ten můj před tím, ale žádný tak nevypadal. Zato jsem si všimnul pána, který měl pindíka mnohem delšího než kdokoli ostatní, pytlík mu visel mnohem níž než třeba tátovi nebo jiným pánům v té sprše, a navíc vůbec nebyl chlupatý. Civěl jsem mu na něj jako blázen a nechápal jsem, jak je to všechno možné.

Když si ten pán oblíknul plavky a odešel, tak jsem si taky chtěl natáhnout plavky, a tu jsem zjistil, že ho mám zase trčícího mírně vzhůru. Dooblíkl jsem si ty plavky, šel hned na WC, vyndal jsem ho a zkusmo si na něj sáhnul. Byl to úplně jiný pocit, než jindy, když si ho držím, abych se vyčůral, vůbec nebyl tak normálně měkký, byl tvrdý a bylo strašně příjemné se ho dotýkat rukou…

Zmatený tím, co se to děje, raději jsem si natáhl plavky a šel zpátky do bazénu.

Rozhlížel jsem se, jestli má někdo na plavkách stejnou špičku vepředu jako já, ale nikdo takovou neměl. Tak jsem se rychle ponořil do vody a plaval k tetě.

Ta mi ale řekla, že už máme jen 15 minut do odevzdání klíčů, a že budeme muset jít.

Vždycky jsme museli jít do šatny 15 minut před termínem odevzdání klíčů a mě to vždycky štvalo, protože jsem věděl, že to zvládnu i za pět minut, ale tentokrát jsem byl rád.

Šli jsme každý do své šatny a já si v té pánské dlouho prohlížel svého pindíka, který byl zase tak malý, jako před tím. Před skříňkou jsem si ho chvíli osahával, jak je měkký, bylo mi to příjemné, a po chvíli zase pomalu ztvdnul. Pak jsem si všimnul, že na hodinách je už nejvyšší čas odejít, tak jsem své zkoumání musel přerušit a vyrazit ven.

Další návštěvy bazénu

Když jsem byl u tety příště, nemohla do bazénu (tehdy jsem nechápal proč – měla prý „návštěvu„, nic jsem nechápal), ale řekla, ať jdu klidně sám, jestli mi to nevadí. Prý jestli mi to nevadí! Sebral jsem plavky a ručník a hurá na bazén! Konečně sám!

Nemusel jsem nikomu vysvětlovat, kde jsem se tak dlouho flákal v šatně, a proč chodím každých deset minut na WC…

Tu dobu na bazénu jsem strávil minimálně z poloviny ve sprchách. Pindík mi dělal to samé, co minule – po chvíli nahoty a prohlížení okolních pindíků se mi zvednul do výšky a dostal tu zvláštní tvrdost. To jsem se pak vždy otočil ke zdi, natáhl si plavky a zase šel do vody, kde mi po chvilce plavání změknul. Cestou jsem teda vždycky dělal, že šmátrám po něčem v igelitce, kterou jsem držel před sebou, aby nebylo vidět, jakou mám na plavkách vepředu špičku.

A ve sprchách jsem vždycky zkoumal (dokud jsem zase nemusel do vody), jak to mají s „pindíkama“ ti ostatní. Fascinovalo mě ochlupení. Uvědomil jsem si, že barva chlupů kolem pindíka souvisí s barvou vlasů. Jenom jsem nechápal, jestli ochlupení roste všem. Někteří i větší kluci nebo spíš pánové to měli úplně holý… Tenkrát jsem usoudil, že to bude podobné, jako je to s ochlupením hrudi a břicha – někomu to tam roste, někomu asi ne… Jak to asi poroste mně? A kdy?

No a díky těmhle myšlenkám a neustálému přebíhání mezi sprchama a bazénem jsem tenkrát přetáhl zaplacenou hodinu…

Od té doby jsem tohle chození na bazén provozoval často a rád. Časem jsem začal být malinko (ale jen opravdu malinko) odvážnější. S tvrdým pindíkem jsem se dokázal sprchovat dýl, otočený ke stěně, aby to moc nebylo vidět, ale bylo mi tak příjemně. Později jsem vymyslel ještě jednu zálibu – při plavání, když jsem viděl, že nikdo zrovna neplave s plaveckými brýlemi, jsem si stáhnul plavky pod pytlík a plaval tak. Bylo mi hrozně příjemné, jak mi proud vody šolíchá pindíka a pytlík, a občas v mělčině jsem se pindíkem dotýkal dna bazénu, což byl takový zvláštně příjemný pocit.

Ale jednou muselo dojít k tomu, na co jsem se těšil…

Rozvoj prvotních pohlavních znaků

Když k tomu začínalo docházet, bylo to někdy v šesté nebo sedmé třídě, prostě ještě mi nebylo třináct, ale už mi nějakou dobu bylo dvanáct, tak už jsem věděl, že se to tak vědecky nazývá. Měl jsem pocit, že ho mám nějak většího, a tak jsem si ho změřil. Ať jsem měřil, jak jsem měřil, už neměl svých 8 cm v erekci (ten termín jsem se nedávno před tím naučil), ale skoro 9. Musel jsem ho měřit jedině v erekci, protože v měkkém stavu se rozměry vždycky lišily. V erekci to dosud bylo konstantní, a najednou došlo k pokroku!

Hurá, začal mi růst! A taky se mi nad penisem (nahradil jsem tehdy slovo „pindík“ za „penis“, a cítil jsem se víc jako muž) objevily krátké světle hnědé chloupky, takže jsem věděl, že to přišlo! Konečně, puberta!

V té době jsem na návštěvy bazénu myslel ještě častěji a taky jsem častěji chodil.

Jednou jsem měl tu smůlu (nebo i štěstí), že jsem byl ve sprchách sám. Sice jsem si neměl co prohlížet, zato jsem si mohl užívat sprchy, nemusel se otáčet ke zdi, a pociťoval krásné věci, jak mi sprcha stříkala na „ztopořený penis“, jak jsem začal nazývat tento stav.

A pak se stala ta divná věc.

V tom mém „ztopořeném penisu“ najednou nějak zacukalo, přes celé tělo mi projel mráz, pocítil jsem něco, co jsem považoval za infarkt, vystříkala mi z něho nějaká bílá hmota a já se toho všeho strašně polekal.

Rychle jsem se sbalil a vypadnul z bazénu. Trvalo mi pár týdnů, než jsem vypátral pomocí internetu (který byl tehdy nově akorát na tátově počítači), že jsem zřejmě prožil orgasmus a výron semene. To mě celkem uklidnilo, jen jsem si slíbil, že příště takovou událost, jakou je orgasmus, musím prožít pořádně a neleknout se toho…

A v návštěvách bazénu jsem pokračoval a rozvíjel je dál.

Zde najdeš pokračování této povídky.