(pokračování – předchozí díl zde)
Nakažlivá erekce
Po cestě na bus mě potkávalo spoustu lidí a mně se zdálo, že si mého zajímavého rozkroku nikdo nevšímá. To mě trochu štvalo, tak jsem si ho přemístil tak, aby směřoval šikmo a byl tím víc nápadný. To už bylo lepší, jeden divný protijdoucí chlap si toho evidentně všiml a švidral děsně nenápadně očima po mém poklopci, dokud jsme se neminuli. Pak ještě nějaká starší, ale elegantní dáma to zbystřila, dokonce se zastavila, nepokrytě se dívala právě tam, kam jsem chtěl, a když už jsem byl kousek od ní, pohlédla mi do tváře a pomalu pokývala hlavou. Nevím, co tím myslela, ale bylo mi to příjemné.
Na zastávce pak seděli na lavičce nějací dva mladí milenci. Postával jsem poblíž tak, aby dobře viděli, co se mi děje v kalhotách, a brzy jsem se dočkal reakce. Dívka něco pošeptala svému chlapci s pohledem na můj rozkrok, chlapec se mi tam pak taky zadíval a něco jí láskyplně pošeptal do ucha. Ona na to potichoučku odpověděla něco, co se dalo odezřít jako „Já vím.“ Usmála se, její kluk ji objal, začal ji líbat a hladit na boku, při čemž se snažil být nenápadný, aby nebylo vidět, že jí osahává kozu. Ona to opětovala hlazením po stehnech a postupně se dostala až do jeho rozkroku, což se chlapec snažil zakrýt tím, že se k ní víc přivinul a vnější nohu přehodil přes její nohy.
A vtom přijel autobus. Nastoupil jsem a postavil jsem se hned u dveří, dvojice se zvedla a nastoupila taky, při stoupání po schodech oba ještě mrkli do mého rozkroku a pak si sedli na dvojsedačku hned vedle mě. Mladíkovy volné kalhoty prozrazovaly jednak to, že pod nimi má asi volné trenky, ale hlavně to, že se mu už pořádně postavilo péro. A taky to, že ho měl asi většího než já, což vysvětlovalo dívčino „Já vím.“
Seděli vedle sebe a dívka ho začala hladit po stehně nahoře po té nohavici, kde ho měl, čímž zřejmě chtěla zakrýt, že mu stojí, ale zároveň mu tím to péro dráždila. Celkem nepokrytě jsem je pozoroval a ona si toho pak všimla, podívala se na svého chlapce, který měl zavřené oči a snažil se netvářit slastně, což se mu nedařilo, pak se zase podívala na mě a významně svého kluka chytila přes kalhoty za ocas, přičemž její oči říkaly něco jako „Nevytahuj se, můj kluk ho má většího.“ Chlapec se u toho stisku zachvěl a já jsem se pokýváním hlavou pokusil naznačit, že uznávám porážku a že jim to přeju. Nikdo jiný se nedíval, tak jsem pro jistotu ještě svoje péro rukou povytáhnul nahoru, aby bylo ve vodorovné pozici, a ona na to s úsměvem mírně zakroutila hlavou, jako by říkala „Ne, opravdu ho nemáš většího.“ Pokrčil jsem rameny, autobus zastavil, vystoupil jsem a šel jsem do nákupního centra. Ještě jsem se ohlídnul a spatřil jsem ty dva, jak se objímají na zastávce, a pomyslel jsem si, že jim asi nic jiného nezbývá, jinak by bylo vidět, že mu stojí. Asi chlapec není jako já, který jsem hrdý na to, že mi stojí a že je to vidět, hi hi.
Zamířil jsem si to rovnou do obchodu s oblečením. V tomhle krámě jsou vždycky nějací „suspektní“ kluci. Tím myslím, že vypadají teple. A nepletl jsem se.
Džínová erekce
Ani jsem se nesnažil uvést péro do méně nápadné polohy a začal jsem se prohrabovat pověšenými kalhoty, když tu ke mně přistoupil drobnější, štíhlý, dohladka oholený chlapec s perfektně nagelovanými černými vlasy a otázal se mě měkkým, typicky teplým hláskem: „Mohu vám nějak pomoci?“ „Od čeho?“ zeptal jsem se ho žertem a otočil jsem se směrem k němu. Pobaveně se usmál a bylo vidět, že se snaží zůstat profesionální a nepodíval se tam, kam se chtěl určitě podívat. „Třeba od starších džín,“ našel si důvod, proč si prohlédnout moje kalhoty. Když je viděl, podíval se na mě omluvně: „Pardon, máte super džíny, takže spíš než od čeho, tak k čemu… K dalším super džínám, co říkáte? Jakou máte velikost?“ „Asi osmnáct,“ řekl jsem bez váhání. Z jeho tázavého pohledu mi bylo jasné, že mě pochopil, ale že je v rozpacích, tak jsem dodal: „Teda vlastně… Já ani nevím. Vy to neodhadnete?“
Prodavač si mne prohlédnul od pasu k botám, na chviličku se zarazil při pohledu na místo pod levou kapsou, kde se skvěl můj naběhlý čurák, a pak řekl: „Osmnáct bude asi jiný rozměr… Totiž jako jiné číslování. Mám špatný odhad, ale můžu vám to přeměřit, jestli chcete, abychom se dostali na správnou velikost.“
„Tak jo, přeměřte,“ odpověděl jsem, chlapci zazářily oči a vesele odskotačil pro krejčovský metr. „Jsem tady, pane!“ zvolal za pár vteřin. „S dovolením přeměříme pas,“ pokračoval, pokleknul a změřil mi obvod pasu a zapsal si to. „Potom obvod zadečku,“ řekl s pohledem upřeným na moje péro, vyrýsované v tu chvíli směrem šikmo dolů doleva. Krejčovský metr mi obepnul zadek a vpředu tu míru chlapec odečítal přesně z místa, kde mám kořen ocasu. Nepodařilo se mu tak, aby byl nucen se mi ho dotknout.
„Ještě prosím mírně rozkročte nohy, změříme délku nohavice.“ Poslechl jsem a prodavač s jakousi snad předstíranou jistotou krejčího mi připnul vší silou počátek metru do rozkroku, změřil délku nohavice a zapsal si ji.
„Super, pane. Vezmeme ještě obvod stehna, pro jistotu, jestli dovolíte.“ A začal mi měřit obvod stehna v nejširším místě, čili asi 5 cm pod rozkrokem, a to na pravé noze. Zapsal si výsledek, pohlédnul na mne nahoru a zeptal se opatrně: „Pro jistotu vezmu i druhé stehno, mohu?“ „Beze všeho.“ „Beze všeho to být nemusí, můžeme i přes kalhoty,“ odpověděl s úsměvem a co nejpomaleji mi přeměřil levé stehno, kudy se linulo moje tvrdé péro, takže se ho musel (evidentně rád) dotýkat.
Povstal a pravil: „Levé stehno máte o pár čísel širší než pravé. To je samozřejmě normální. Mám brát v potaz spíše to širší stehno, nebo to užší, nebo průměr?“ „Určitě to užší,“ odpověděl jsem, „my se tam nějak vejdeme,“ dodal jsem s úsměvem.
Chlapec se také usmál, zapsal si to a šel mi vybrat nějaké kousky. Musel jsem se pousmívat nad tím, že mi bere míry jako nějaký krejčí, včetně obvodu stehna, přičemž velikost džín se uvádí jenom podle obvodu pasu a celkové délky… Ten buzík se mě prostě chtěl dotýkat, ale já jsem mu to rád dovolil.
Přinesl patery džíny, dovedl mě do kabinek, našel mi jednu prázdnou, podal mi jedny z těch džín a požádal mě, abych si je vyzkoušel. Vzal jsem si je na sebe a roztáhnul jsem závěs. Chlapec si mne prohlédnul od hlavy k patě a prohlásil: „Omlouvám se, to je asi špatná volba. Provedení je pěkné, ale nehodí se k vám. Zkuste tyhle.“
Podal mi jiné a odebral ty první. Poslušně jsem je na sebe navlíknul. Byly o dost těsnější, takže jsem nevěděl, jak se mu v nich ukázat, až jsem našel nejvhodnější pozici ptáka. Roztáhnul jsem závěs a udělal dle mého názoru sexy pozici.
„Tohle vypadá dobře, pane! Ty bych určitě přiřadil k výběru.“ Podíval jsem se na sebe do zrcadla a usoudil jsem, že má pravdu. „Moment, něco vyzkouším,“ řekl jsem mu a svlíknul jsem tílko, abych viděl, jak to vypadá, když budu do půl těla nahý.
„Sekne vám to, pane,“ reagoval prodavač fascinovaně a prohlížel si spíš můj namakaný trup než ty džíny. „Tyhle a tyhle bych určitě odložil, ale zkuste ještě tyhle, a zůstaňte bez toho topu,“ poradil mi.
Znovu jsem poslechl, ale nebyl jsem schopen dopnout horní knoflík. Roztáhl jsem závěs a s polorozepnutým poklopcem jsem mu oznámil, že tohle je asi moc úzké.
„Třeba to dopneme, pane, ne?“ řekl, a aniž by se dál ptal, pokleknul ke mně ze zadu a dopnul mi ten knoflík. Povstal, prohlídnul si mě a prohlásil: „Tohle vypadá taky dobře, teď jde o to, čemu dáváte přednost.“ „Jak to myslíte?“ „No prostě – jestli vám jde o pohodlné oblékání a nošení, nebo jestli chcete zdůraznit kontury těla, abych tak řekl.“ „Kontury těla?“ „No, abyste rozuměl, aby vám vynikly obrysy například stehen včetně toho, co k tomu má přiléhat, jako například teď. Není to tak pohodlné, zato je to efektní, jak je na vás vidět.“
„Aha, už chápu. Jde mi hlavně o ty kontury, myslím, že se nemám za co stydět.“ „To rozhodně nemusíte. Máte skvělé kontury, a pokud jste tomu ochoten obětovat pohodlí, pak bych doporučoval tuto třetí variantu.“
„Vy uličníku. Tak já je beru.“ Šli jsme k pokladně, zaplatil jsem a chlapec mi dával džíny do igelitky. „Heleďte, nemohl bych si to u vás chvíli nechat? Chci se ještě vedle podívat na plavky, tak ať mi ta igelitka nepřekáží…“ „Jistě, samozřejmě. Ale plavky se mají zkoušet přes prádlo, tak ať si nikdo nevšimne,“ mrknul na mě spiklenecky. „Jak víte, že…“ chtěl jsem se zeptat, ale skočil mi do řeči: „Při tom jednom převlékání jste si zapomněl zatáhnout závěs.“ „Tak to se omlouvám,“ předstíral jsem lítost. „V pohodě, nedíval jsem se, jen jsem to zahlédnul. Až přijdete, tak se můžete pochlubit s těmi plavkami.“ „Když si nějaký vyberu, tak určitě!“
Rozloučili jsme se a já jsem se vypravil na toalety.
Toaletní erekce
Byly tam tři pisoáry a u prostředního stál nějaký veliký chlap. Postavil jsem se zleva vedle něj, stáhnul džíny do půli zadku, vytáhnul ptáka i s koulema a spustil ruce podél těla. Pták se mi pěkně tyčil do mušle, schválně jsem se postavil tak, aby v prostoru mušle byl jenom žalud, čímž jsem chtěl komukoli spolumočícímu naznačit, že mám dost dlouhý penis. Chlap v klidu docela dlouho čůral a nijak zvlášť si mě nevšímal. Za chvilku přišel někdo další, na koho jsem přes toho velkého chlapa neviděl. Snažil jsem se vymočit, ale nějak mi to přes tu erekci nešlo.
Chlap si oklepal péro, zapnul si kalhoty a odešel, takže jsem už viděl na toho třetího. Ha ha, byl to ten prodavač z obchodu s oblečením! Tvářil se, jako by nic, tak jsem ho pošťouchnul: „Jéje, dobrý den!“ Ohlédnul se po mně, zatvářil se překvapeně, pak se usmál a řekl: „I císař pán sem musí pěšky.“ Sklouznul pohledem na moje péro, na které měl teď skvělý výhled, pak ještě na zadek, do půli obnažený, a vrátil se pohledem do mušle. Ale bylo slyšet, že nečůrá. Asi mu to nešlo, ha ha…
Ale hned přišel nějaký další čůrač, menší mladý kluk. Periferně jsem viděl, jak se udiveně dívá, jak tam stojím s polonahým zadkem a pérem trčícím dopředu, aniž bych čůral, a taky jsem si všiml, že šilhá očima i na druhou stranu. Vychcal se a urychleně odešel, rychle si umyl ruce, ještě jednou se na nás dva podíval a s kroutěním hlavou odešel.
Prodavač pořád stál u pisoáru a asi stále nečůral. Pootočil jsem se k němu a viděl jsem, že místo aby čůral, si ho nenápadně honí. „Nějak mi to pořád nejde,“ upoutal jsem na sebe pozornost, a když se ohlédnul, pomalu jsem svou tvrdou kládu nasoukal do nohavice. Prodavač z toho nemohl odtrhnout oči a najednou třikrát co nejtišeji zasténal a cák, cák! Šlo to z něj ven. Totiž jako že mrdka. Omluvně se na mě znova podíval a řekl: „Mně už to šlo…“
To už jsem měl zapnuté kalhoty, došel jsem k umývadlu, utrhnul jsem dva ubrousky na utírání a šel jsem mu je podat. „Nate.“ „Super, díky,“ vzal si je ode mě a začal si ho utírat. „Rádo se stalo,“ řekl jsem na to s úsměvem. „Jdu na ty plavky, tak zatím.“ „Na shle a díky.“
Zašel jsem pak do jednoho vietnamského krámu s hadry a různým jiným zbožím.
Asijská erekce
Za pokladnou byla nějaká vietnamská slečna, mezi regály ve velkém prostoru se procházel mladý, docela hezký plus mínus osmnáctiletý Vietnamec a další Vietnamec, který vypadal, jako by byl otec těch dvou. Chvíli jsem se procházel mezi regály s drogerií, protože se tam vyskytoval ten mladý, a dělal jsem, že něco hledám. „Můžu pomoc?“ zeptal se mě za chvíli. „Jo jo, máte kondomy?“ Vypadalo to, že mi nerozumí. „Prezervativy, máte?“ Stále se tvářil nechápavě. „Prostě šprcky, chápete? Na sex.“ Ukázal jsem na svoje tvrdé péro v kalhotách a naznačil jsem rolování šprcky. „Ne, nemáme, bohužel,“ zakroutil omluvně hlavou. „Takže lubrikační gel asi taky nemáte, co?“ „Gel ano, gel máme!“ zaradoval se chlapec a dovedl mě ke gelům na vlasy. „Nechci gel na vlasy, ale gel na péro, na šukání, na sex, rozumíte?“ trpělivě jsem mu vysvětloval, co chci. „To dobrý gel, taky mám!“ poukázal na svoje vlasy. Mávnul jsem rukou a najednou moje oči spatřily, jak mezi těmi gely na vlasy byly i lubrikanty. Vzal jsem jeden do ruky a řekl jsem mu: „Tohle hledám.“ „To neznám, ale lidi kupujou, tak to dobrý, myslím.“ „To se ale nedává na vlasy, ty troubo, to se dává na ptáka, víš?“ „Jó, rozumim,“ kýval nadšeně hlavou, aniž by bylo jasné, jestli mi vůbec rozuměl.
Šel jsem si odložit tubu s gelem k pokladně, slečna se na mě s úsměvem podívala, aniž by vůbec tušila, co si to kupuju. Zamířil jsem k regálům s prádlem, kde postával ten starší chlapík. Vzal jsem do ruky jedny docela pěkný plavky a přiložil jsem je k džínám tak, abych poznal, jestli by mi plus mínus byly. Udělal jsem to pochopitelně tak, aby na mě Vietnamec viděl, včetně toho, že přiložené plavky nebyly dostatečně dlouhé, aby mi zakryly dolní část tvrdého čuráka nastrkaného do nohavice. Ten zhodnotil situaci a řekl: „Pán sluší, ale moc malý dolu. Pán to má dlouhý, bude vidět.“ „Aha, a když si ho dám takhle na stranu?“ začal jsem si v nohavici péro přemisťovat doleva, což moc nešlo, takže to trochu trvalo. Pak jsem znovu přiložil plavky na kalhoty a on řekl: „Tak dobrý, hm. Pán má velký, hm,“ zasmál se ještě. „Pán zkusí taky to,“ podal mi jiné plavky s delší nohavičkou. „Tak může i dolu.“ „Dolu co?“ dělal jsem nechápavého. „Dolu, to dolu.“ „To dolu?“ „To dolu,“ snažil se vysvětlovat, až mi nakonec ukázal prstem na nohavici u rozkroku, kde jsem měl péro před tím, řekl: „Sem dolu,“ pak ukázal prstem na mého čuráka, až se ho dotknul, a dovysvětlil: „To velký.“ Lehce ho i dvěma prsty uchopil a usmál se: „Á, pán tvrdý, dobrý!“ Přiložil jsem ty plavky na kalhoty, prodavač ukázal délku péra trčícího stranou a opsal čtvrtkruh směrem dolů, abych viděl, že když ho přitlačím dolů, bude celý skrytý. „Pán zkusí!“ Začal jsem tedy péro zase přesouvat dolů, ale přerušil mě: „Pán může kabinka!“ Vzal jsem oboje plavky a šel do kabinky.
Ty vykrojenější vypadaly dobře, ovšem péro jsem fakt musel mít jedině stranou a materiál byl dost elastický, takže mi je péro stejně vzdouvalo a částečně na něj bylo i vidět. Ty s tou delší nohavičkou byly pěkně pevné a těsné. S klackem na stranu sice jasně ukazovaly, že mám houpnuto, ale když jsem ho stlačil podél stehna dolů, už to nebylo až tak nápadné, jak Vietnamec správně odhadl. Zcela nenápadné to tedy rozhodně nebylo, ale řekněme, že když se budu někde na bazéně šikovně pohybovat, nemusí si toho moc lidí všimnout.
Rozhodl jsem se, že si koupím oboje, a že je budu muset taky hned vyzkoušet v praxi, což mi poskytne další adrenalin. Poděkoval jsem Vietnamci za radu, ten odpověděl: „Rádo stálo,“ tak jsem dodal: „Rádo stojí,“ což po mně zopakoval, zřejmě v domnění, že jsem jen opravoval jeho češtinu. U pokladny jsem zaplatil, slečna mi dala plavky do sáčku, lubrikační gel jsem si narval částečně do kapsy tak, aby každý poznal, co v ní mám, a šel jsem si pro ty džíny do předchozího krámu.
Napiš komentář!
Pěkné