Ráno nás vzbudil hlahol. „Vstávejte, je plno hodin a měli bysme jet!“ Rozhlídnul jsem se a viděl, jak ležím s Pepínem na pláži na molitanových podložkách a kolem nás všichni ostatní.
Zájezd
Byli jsme rozhodnutí, že trochu poškádlíme pojízdného prodavače snídaní. Takže když zazněl klakson, všichni jsme napochodovali před vrátka a začali u něj nakupovat, přičemž jsme se tvářili, jako by nic. No vlastně, bylo nám to dost vlastní, takže to nebyla ani žádná přetvářka. Chlap byl z nás chvíli rozpačitý, ale pak asi rezignoval a naší nahoty [přečíst celé]
Okolo půl deváté ráno mě vzbudilo nějaké zvonění. Byl to Jankův telefon, respektive budík v něm. „Co blbneš?“ ptám se. „Jdu přece dneska pro snídani.“ – „Ale ta přijede až tak za půl hodiny.“ – „Já vim, ale mně vždycky po ránu stojí. Tak si radši před tím chci zaplavat.“ Vtom se ozval Jíra, kterého jsem [přečíst celé]