Zahradníci 11: Bazén u Koukolíka

Tak Vendo,

včera jsi asi čekal nějaký velký zážitky a nedočkal ses… Když jsem se vrátil z práce, řešili jsme s Karlem nějaký věci a ani nebyla možnost ti napsat, že v práci to bylo na prd, myslím z erotickýho hlediska. Pepa měl doma nějaký starosti, a tak místo něho jel s námi takovej důchodce, kterýho si zřejmě Láďa povolává v případech nouze, a ten byl hrozně chytrej a furt nás hlídal, jak co děláme, takže jsme na sebe s Frantou neměli vůbec čas, dokonce ani si pokecat…

Zato dneska, ojojoj!

Jeli jsme makat ke Koukolíkovi. To je ten s tím bazénem, kde jsme se koupali s Milošem, tím přírodním týpkem, co se koupal nahý, ale nic nakonec nebylo, jestli si pamatuješ.

Dneska jsme tam jeli ve složení já, Miloš, Franta, Pepa a Luky. Ještě jel s námi Jirka, ten starší pán (psal jsem ti o něm vůbec něco? Ono totiž nebylo moc co, je to takovej jednoduchej veselej pán…), jenže ten šel na nějakou zahradu opodál sekat trávu.

No už v autě Pepa vesele hulákal, jak se dneska parádně vykoupeme a jak se na to těší. Jirka nám přál, abychom si to pořádně užili, což Pepa hlasitě kvitoval, že si určitě užijeme, zvláště někteří, a významně (a zcela bezostyšně) mrkal zejména na mě a na Frantu. Luky se tomu pochechtával a mumlal něco o buzerantech (ostatně jako vždycky).

U Koukolíka bylo dost práce. A taky dost vedro. Všichni jsme celkem spontánně svlíkli trička a za chvilku i kalhoty, tedy kromě Františka, který sundal jenom tepláky, ale tričko si nechal, nevím proč.

Teda nějak zvlášť se kluci prádlem nevycajchnovali. Pepa měl na sobě takový normální boxerky, šedivý, víceméně přiléhavý, nicméně v nich byla vidět ta jeho úžasná boule. Luky měl úplně obyčejný úplně volný boxerky, na nichž bylo zajímavý jenom to, že na levý půlce měly výraznou díru evidentně propálenou, což nechápu, jak si spáchal, asi si někdy sedl na cigaretu, nebo spíš na jointa.

Miloš měl taky takový normální volný boxerky, asi od Vietnamců. Neustále mu z nich čouhalo péro, tu a tam i koule. Nic si z toho nedělal.

Zato František to zřejmě trochu víc promyslel. Červený přiléhavý boxerky s krátkou nohavičkou a bílým štepováním (nebo jak se říká těm vyšitým čárám vzadu i vpředu), ve kterejch by se jeho výbava dobře vyjímala, kdyby ovšem sundal to zatracený tričko, který mu ty podstatný boule skoro úplně zakrejvalo…

No a já? Hádej… Vzal jsem si na sebe ty hodně vykrojený světle modrý slipy s mazaně vytvořeným prostorem vpředu, ve kterejch vypadám, jako bych měl výbavu jako bejk… „Máš fakt dobrý slipy,“ komentoval to Pepa, zatímco Luky na to řekl: „Máš dobrý buzerantský slipy.“ Miloš zahuhlal něco v tom smyslu, že musely bejt drahý jako svině, což měl pravdu… Frantík se k nim nevyjádřil, zato k nim neustále směřoval svůj pohled, hi hi…

No, bylo před námi dost práce, takže jsme dobrý tři nebo čtyři hodiny makali, během čehož jsem tu a tam stihnul skouknout Milošův výklop přirození, Frantův roztomilý zadeček v červeném, Pepovu bouli (když se zrovna celkem náhodou a jen tu a tam postavil) a Lukyho díru na levý půlce zadku, která prozrazovala jen to, že má celkem hezky chlupatou prdel…

Někdy před dvanáctou potom Pepa zavelel: „Tak hoši, je na čase se svlažit! Trenky dolů a šup do bazénu! A sám sebe ihned poslechnul, svlíknul trenky a hupsnul do vody s obrovským šplouchnutím. Já a Luky jsme ho taky hned poslechli a udělali jsme úplně to samý. Zatímco jsme se plácali ve vodě, přišel v klidu příroďák Miloš, svlíknul taky trenky, takže teď bylo vidět to jeho hustý přírodní ochlupení, ze kterýho cudně čouhalo jeho péro podobně jako před tím z trenek, sestoupil po žebřinových schůdkách čelem k nám do vody a natáhnul se naznak na hladinu. Chlupy mu zplihly a hned na něj byl lepší pohled…

No a náš benjamínek, ten se pomalu přišoural, otočil se zády k bazénu, stáhnul si konečně to tričko a dokonce i ty krásný červený boxerky. Svlíknul se šikovně hned vedle schůdek a tak jak byl zády k nám, sestoupal po nich do vody, takže jsem z něho viděl jenom zadek, ale musím říct, že i ten pohled mi vehnal trochu krve do topořivých tělísek mýho péra…  Nepostavilo se mi ale úplně, Pepa s Lukym poskakovali ve vodě jako malý kluci. Navíc v tu chvíli mě plácnul Luky přes rameno a zařval: „Máš ji!“ – „Co mám?“ zeptal jsem se schválně. „No přece babu, vole!“ Tím nahrál Pepovi na smeč, protože ten okamžitě vypálil: „David a babu, jo! Si děláš prdel!“ a řehtal se tomu jako pitomec. „Já si nedělám prdel, ale ty děláš prdel Davidovi, ty kokote!“ vrátil to Luky Pepovi a řehtal se tomu taky jako pitomec.

Nechtěl jsem, aby se mi postavilo péro, tak jsem přistoupil na hru na babu a dal jsem jí Pepovi a tak jsme se rozjeli v plácání ve vodě a předávání si baby. Franta se poslušně zúčastnil taky, i když myslím, že to nebylo proto, že by ho to bavilo, ale z podobného důvodu jako u mě. Jen Miloš, když dostal babu, pomalu se postavil, poplácal se rukou po čele, suše prohlásil: „Piky piky na hlavu, že na babu nehraju,“ a opět se položil naznak na hladinu. Způsob, jakým se poplácal rukou po čele, naznačoval, že spíš chtěl říct“ „Vy jste asi na hlavu…“

Pozoroval jsem, že Františka hra na babu začala bavit. Ale trochu jinak. Zatímco Luky i Pepa se snažili hrát děsně sportovně, čili pokud možno nedostat babu, takže se všelijak potápěli a divoce plavali, František se nijak moc nesnažil, aby babu nedostal. Dokonce ji několikrát schytal na zadek. Myslím, že to dělal trochu schválně – plaval tak, aby mu zadek koukal z vody. No a já jsem si zase dost často nechával dát babu právě od Franty. Vždycky jsem schválně někde skončil tak, aby mě mohl dohonit a plácnout mě. Taky jsem se pohyboval pomaleji než kluci, tedy vždycky, když měl babu Franta (naopak když měl babu někdo z kluků, dařilo se mi úspěšně unikat).

Tahle divočina dala Lukymu a Pepovi dost fyzicky zabrat, za nějakou dobu byli oba dost udýchaní, zvlášť Luky, ten moc velkou kapacitu plic asi nemá. Vylezli z vody, natáhli se na lehátka, který byly připravený na jedný straně bazénu, a nechávali se osušovat sluncem. Přitom nás samozřejmě pozorovali ve vodě, jenže hrát ve dvou na babu je blbost. Miloš pak taky vylezl ven a začal se slunit.

„Davide, Franto, polezte. Oschneme a musíme zase makat, ne?“ zavolal na nás Pepa. „No, já tak nějak to…“ zatvářil jsem se váhavě. Luky se tomu zachechtal: „Stojí ti čurák, že jo?“ – „No jo,“ přiznal jsem. „Ty vole, to je jedno,“ hlaholil Pepa, „to se stává, jsme tady samí chlapi, ne?“

A tak jsem se pochlapil a normálně jsem vylezl z bazénu, i když mi stálo péro jako šutr. Položil jsem se vedle nich na volný lehátko, nechal ho trčet do vzduchu a kluci na chvíli rozvíjeli debilní teorii o tom, že takovýhle péro by každá ženská v sobě ocenila a že jestli to není škoda strkat do análu a podobně, což jsem nechával bez komentáře. Bez komentáře to nechával i vedle ležící Miloš, který buď dělal, že spí, nebo opravdu spal.

Pepa se pak zadíval na stále plavajícího Františka a zavolal na něj, že by měl taky vylézt. „Ještě nemůžu…“ zajíknul se Franta. „Buď v poho, podívej na Davida,“ hodil Lukáš pohledem na můj ztvrdlý klacek, načež se zvedl s tím, že si jde „ubalit“.

A Franta plaval zase dál a Pepa ho ještě párkrát vyzval, že má vylézt, ale Franta vždycky odtušil jenom: „Ještě nemůžu.“

Tak mu Pepa navrhnul, že si ho má v tý vodě vyhonit, ale Franta na to, že je to blbý. „Co je na tom blbýho? Jsme tady samý chlapi přece! Tak já si ho vyhonim taky, abys neřek. A aby ses nestyděl.“ A fakt, vzal ho do ruky, zavřel oči a začal si ho pomalu mnout. Začal se mu stavět a nabírat značnejch rozměrů a to se nedalo vydržet. Kouknul jsem rychle na Frantu, kterej na to fascinovaně zíral z vody, ujistil jsem se, že Pepa má pořád zavřený oči, slezl jsem z lehátka, klekl jsem si k Pepovi a pomalu jsem ho vzal do pusy. Pepík slastně zasténal (vyloženě na souhlas), já se ještě pootočil tak, aby měl Franta dobrý výhled jak na to, jak Pepu kouřím, i na to, jak si pomalu honím svoje péro.

Kouřil jsem Pepu vyloženě s ohledem na „diváka“ Frantu, aby mohl vidět Pepův ocas v plné své délce a šířce a zároveň aby viděl, že tu celou délku i šířku pojmu do pusy až po kořen. Sám sobě jsem u toho honil jen tak zlehýnka, abych se hned tak neudělal.

Pepa se najednou nadzvednul a opřel o lokty, mrknul na Františka a houkl na něj: „Nebo si ho nech vykouřit od Davida jako já… On ti to určitě rád udělá, viď, Dejve?“ Zakýval jsem hlavou na souhlas s pusou plnou Pepova ocasu, takže jsem ho tím párkrát pokouřil rychleji než před tím, což se Pepčovi zalíbilo a prohlásil: „No já si možná radši pěkně zamrdám, můžu, Daví?“

Neřekl jsem na to nic, jen jsem mu několikrát důkladně flusl na čuráka, pak ještě sobě do dlaně a vpravil jsem si co nejvíc slin do díry, aby to pořádně klouzalo, a nastavil jsem mu prdel, opřenej o lehátko tak, aby mohl jen zakleknout a pěkně mi ho tam šoupnout. „Jasný, zamrdej si, potřebuješ to a já taky,“ řekl jsem teprve teď a Pepa zaklekl a vrazil mi ten klacek do prdele, až jsem zařval, ale ta hrubost se mi na tom líbila, a Pepa mě začal mrdat jak svou starou, když nebyla v jináči…

Nevím, jak se u toho Pepa tvářil, ale zvuky, co vydával, dávaly najevo, že se mu to líbí a že si u toho představuje tu svou líbeznici. Říkal mi čubko, děvko, někdy i mrdko, divoce do mě zarážel, a přitom jsem koukal na Frantu ve vodě, jak mu lezou oči z důlků a jak si nešikovně nenápadně mne ptáka pod vodou. Vzdychal jsem u toho co nejvyšším hlasem, až fistulí, protože nevzdychat u jeho přírazů nešlo, ale zároveň jsem nechtěl, aby si Pepa uvědomoval, že šuká kluka…

„Ty vole už, už, uuuuž!!!“ zařval pak Pepa, vytáhnul to svou cikánskou kládu a pořádně mi zestříkal celý záda. Věřím, že to udělal kvůli Frantovi, aby viděl jeho výstřik, protože jinak by mi určitě vystříkal prdel pěkně vevnitř. A udělal dobře i kvůli mně, jinak bych se asi s pocitem jeho mrdky v mých střevech vystříkal taky, zatímco takhle jsem se ještě ovládnul…

V tu chvíli se přiklátil Luky, zjevně nadopovanej trávou. „Ty píííčo, ty ho jdeš prcat, nebo co?“ koukal na nás ve stále prcací pozici. „Ne, právě jsme doprcali,“ zavytahoval se Pepa, vstal, vzal mě za paži, otočil mě k Lukášovi zády a ukázal mu moje záda pokrytý mrdkou…

„Ty pičo, vy jste tu fakt prcali, jo? Ty vole, ty máš tolik mrdky, jo?“ čuměl Luky na moje záda. „No jasný,“ znovu se zavytahoval Pepča, „a s prcáním se eště neskončilo, viď, Frantíku?“ pootočil hlavu směrem do bazénu.

Viděl jsem na Frantovi, jak nejen že váhá s odpovědí, ale i s činem, že to chce, ale že se stydí, tak jsem skočil do bazénu, vzal ho za ruku, přitáhl ho k sobě, otočil jsem se, opřel jsem se o kraj bazénu a šikovně si Frantíka přitáhl k tělu tak, aby měl ten zásun co nejjednodušší. Ani moc neprotestoval. Sáhl jsem rukou za sebe, nahmatal jeho nadrženej klacek a pomohl mu ho do mě zasunout. Docela to šlo. I když Franta neměl namazaný péro, tak moje díra byla připravená dost, aby do ní pomalu vniknul. Bylo to jaksi nasucho, chápeš, ne? Sice ve vodě, ale voda neklouže, nicméně podařilo se.

A když měl Franta celej svůj klacek ve mně, pomalu mě začal šukat. Jo, trochu to takhle na sucho bolelo, ale mě bolest spíš vzrušuje, takže v pohodě. Věděl jsem, že nechce nic hlasitýho, tak jsem ho pološeptem pobouzel: „Jo, šukej mě, prcej, udělej se do mě,“ a po chvíli i Franta mi začal (šeptem, ale kupodivu!!!) říkat čubko, děvko, někdy i mrdko (to bych od něj nikdy nečekal!!!) a začal přirážet víc a víc, až jsem z toho musel vzdychat a sténat úplně normálně, nahlas a po chlapsku, a navíc docela dost nahlas, protože ten pocit, že mě mrdá takovej krásnej zajíc, to mě dostávalo…

„Ty píííčo, von ho fakt prcá! No to je nářez!“ čuměl na to Luky. „Ty vole Davčo, dáš mi taky? Jsem nadrženej jak sviň a je mi uplně jedno, že jsi chlap…“

Jenže já jsem věděl, že už třetího nevydržim, že se za chvilku udělám… „Sorry, Luky, už brzo budu, ale můžu ti ho vykouřit,“ řekl jsem mu zajíkavě mezi Frantovými přírazy. Lukáš kleknul přede mě (stále nahej, to je asi jasný, ne?), strčil mi hadici do huby a já jsem si užíval, jak se z hadice stává tvrdá trubka. A tak mě mrdali dva najednou, krásnej Franta pěkně do díry, obstojnej Luky se super pérem do držky, ani jsem nezvládal vydávat zvuky…

A v tu chvíli se probudil Miloš (zjevně celou dobu tvrdě spal). „Ty vole, vy tady normálně prcáte, buzeranti?“ Zakýval jsem s hubou plnou tentokrát Lukyho ptáka na souhlas, načež Pepa řekl: „No tak buzerant je tady jenom David. My ostatní si tady jenom řešíme málo sexu doma. A tady David nám všem dal líp než každá ženská, tak co?“

Tak tohle mě asi udělalo… Dal jsem jim líp než každá ženská… Cák cák, a byl jsem hotovej. Moje mrdka se začal vznášet ve vodě Koukolíkova bazénu, vzápětí se do mě udělal Franta, z čehož jsem měl druhej orgasmus, a pár vteřin po tom se mi do držky vystříkal Luky, a to jsem měl další orgasmus…

Ponořil jsem hlavu do vody, abych si vypláchl držku, a taky jsem logicky předpokládal, že Frantův vystříkaný ocas ze mě vyjede… Ale to se jaksi nestalo.

Franta byl ve mně „na sucho“ a veškerá lubrikace se zřejmě během té soulože vstřebala. Frantovi ho prostě nešlo vytáhnout ven. A mně se zřejmě po vystříkání stáhla díra. Prostě ve mně byl uvězněnej, nebo co.

Chtěl ho ze mě vytáhnout, ale nešlo mu to. Byli jsme pořád spojení. „Nejde to ven!“ zavolal jsem na kluky. „Pomozte mu nějak!“

A tak kluci začal tahat Frantu z mojí prdele jako v tý pohádce o řepě, táhli, potahovali, ale vytáhnout nemohli. Bodejť by mohli, cítil jsem, jak se Frantovi opět staví čurák, takže byl ve mně ještě víc fest.

„Kluci, jemu se zase postavil, to nepůjde ven jen tak!“ řekl jsem jim. „Ty vole ty pičo, Franto!“ podíval se na něj vyčítavě Pepa. „Co s tim, za chvilku přijede Láďa tady je čurák v prdeli…“ pojal starost Miloš.

Zhulenej Lukáš měl zhuleně geniální nápad: „Tak prcej znova, třeba to povolí…“

A vskutku. Frantovi fakt stál a začal mi opět mrdat prdel. No už to docela i bolelo, ale vydržet se to muselo. Jenže jak se Franta styděl, dost dlouho mu trvalo, než se udělal. Mezitím navíc přijel Láďa. „Ty vole, vy tady normálně prcáte?“ pronesl napůl tázavým, napůl vyčítavým tónem.

„Jo, tady Franta je uvězněnej v Davidovi, tak musí doprcat a snad to pude ven…“ Pokusil se Pepa o vysvětlení.

A tak Franta mě začal mrdat, všichni mu fandili, volali „Prcej, Franto, neboj, dělej“ a podobně, jenže stydlivého Frantu to spíš brzdilo, než aby ho to povzbuzovalo…

„Kluci, jděte raději pryč, nebo se tady ten,“ kývnul jsem hlavou směrem na toho „borce“, co mě mrdal, „neudělá…“

A kluci to pochopili, poodešli pryč tak, abychom je neviděli, a ukázalo se, že jsem měl pravdu… František se vystříkal podruhé do mojí prdele (a byl to skvostný pocit), vyklouzl ze mě a bylo to.

Otočil se (ne, kecám, on otočil mě) tak, abychom si viděli do tváře, a řekl potichu: „Dík. Bylo to super.“

Musel jsem ho v tu chvíli políbit. No, políbit… Líbali jsme se vzájemně jako diví ještě několik minut a pak jsme si koukali do očí a oběma se nám to evidentně líbilo.

„Tak už neprcáte, ne?“ vrazil do toho Pepa a za ním Láďa, Luky i Miloš, kteří nás asi od někud tajně pozorovali.

„Ne,“ řekl kupodivu Franta. „My už se jenom líbáme. Díky za trpělivost.“

No, tak to jsem od něj fakt nečekal. A už vůbec ne to, že v tom líbání přede všema začal pokračovat.

Ještě nějakou dobu nás kluci nechali, abychom se líbali, a pak Láďa prohlásil, že teda je třeba ještě něco dodělat, a že pak se můžeme jít líbat někam do soukromí. A tak jsme se po práci šli líbat do soukromí k Frantovi domů. A tam jsme si ještě zašukali. A mazlili jsme se až skoro do půl dvanáctý.

Pak jsem se sebral a jel jsem taxíkem domů. Karel spal, ani se nevzbudil. No, radši bych zůstal u toho kocourka, ale co by asi řekl Karel? Jenže Karel spal jak zabitej, takže v poho. Dokonce jsem ti mohl napsat tenhle mail…

Vendo, ale co s tím?

Bojim se, že jsem zamilovanej…

Tak to je asi tak všechno, co jsem si pro tebe připravil. Ne, nepřipravil, to si na mne připravil život, ta svině…

Tak pa a drž mi palce.

David

KONEC SÉRIE