Zahradníci 2: Den s Pepou

Vendo,

dneska to bylo zajímavý. Láďa ráno vezl Lukáše a jednoho staršího pána někam jinam a mě s Pepou poslal dodávkou do Jenišova na takovou velkou zahradu. Pepa mi vysvětlil, co a kde mám plejt, a šel sekat trávu. Postupně začalo bejt dost vedro, tak jsme celkem logicky oba sundali trička. Nenápadně jsem pokukoval po Pepově těle. Sice má trochu bříško, ale ne moc, a jinak má pěkný silný ruce, krásně snědou pleť, vpředu souvisle porostlej ne moc dlouhýma, ale celkem hustýma chlupama, vypadalo to dost sexy.

Někdy kolem desátý na mě zavolal, ať si jdu dát cígo a sváču, tak jsem šel. Začal si se mnou povídat, něco o sobě vyprávěl, a taky se vyptával. Kolik mi je, co že dělám za vejšku a tak, a jestli prej bydlím s rodičema a jak jsem dlouho ve Varech. Tak jsem mu to stručně řekl, a on se pak zeptal:

„A žiješ sám?“
„Ne, nežiju sám,“ odpověděl jsem pokud možno vyhýbavě. Ale cítil jsem, že na mě tázavě kouká a že čeká na nějaký pokračování. Chvíli jsem váhal, podíval jsem se na něj, a když jsem viděl, že opravdu nepovažuje odpověď za dokončenou, tak jsem sebral odvahu a řekl jsem mu: „Žiju s přítelem.“ Usmál se a jen prohodil:
„Aha.“
„Buzna, no…,“ pousmál jsem se taky.
„Jak se jmenuje?“
„Karel.“
„A dobrý?“
„Jo, super.“

A víc se k tomu tématu nevracel. A pořád se ke mně choval stejně jako před tím, takže jsem byl rád, že to v pohodě pobral a bere to tak, jak to je. Jen jsem se ještě dověděl, že má přítelkyni, malýho kluka a že čekají druhý dítě. Pak mě naučil dělat se sekačkou a sekali jsme trávu.

Karlovi jsem to vyprávěl a on byl rád, že jsem nic netajil. Ani mu nevadí, že ti teď o tom píšu.

Tak to je asi tak všechno, co jsem si pro tebe připravil. Tak se zatím měj.

D.