Vendo, to byla dneska legrace.
Dělali jsme na takový velký zahradě někde za Bochovem. S Pepou, Lukášem i Milošem. Bylo zase vedro, tak jsme všichni dělali bez trička. Miloš dokonce svlíknul i kalhoty a dělal jen tak v trenkách. Chtěl jsem taky sundat kalhoty, ale nakonec jsem se bál. Zvlášť když mě Lukáš s Pepou upozornili, že Milošovi jsou při pletí vidět z nohavičky koule a péro. A Lukášovo tělo mě taky provokovalo, a to nemluvím o Pepově těle a jeho bouli v rozkroku. Takže jsem byl rád, že mám upnutý trenky a že není vidět, jak mi stojí. Kolem poledne jsem prohlásil, že si musím odskočit, a zalezl jsem do lesíka vedle placu, kam jsme vozili plevel. Kluci makali, tak jsem měl dost času, abych si ho pěkně vyhonil. Vrátil jsem se mezi ně s úlevou. Pepa ovšem můj návrat okomentoval: „Cos tam dělal tak dlouho? Honil sis péro?“
Odpověděl jsem hrdě tónem, od kterého jsem si sliboval, že nebude poznat, jestli si nedělám legraci: „Jo, honil jsem si péro a pěkně jsem vystříkal.“
Kluci se nad tím bavili (kromě Miloše, ten si hleděl své práce) a Lukáš doporučil, abychom příště šli chcát s Pepou spolu, že pohoníme a možná i pokouříme. „Já čuráka do pusy nechci,“ namítl Pepa, „ale vykouřit bych se kliďo piďo nechal.“
Miloš nad těma řečma nenápadně kroutil hlavou. Asi mu kluci zatím neřekli, o co tady jde, a považoval to za blbou legraci. Ona to sice legrace byla, ale ne až tak blbá. Akorát pořád nevím, do jaký míry to Pepa myslí vážně a co můžu čekat od Lukáše…
No tak to je asi tak všechno, co jsem si na dnešek pro tebe připravil. Uvidíme, co přinese zítřek.
Pa, D.
Napiš komentář!