„Takže, pánové,“ promluvil jsem ke všem účastníkům, když jsme si dávali cigárko při vyzvedávání posledního, „vítám vás všechny na našem superteplém zájezdu. Všichni jste se spolu už někdy viděli na nějaké naší hromadné akci, i když asi ne zrovna v tomhle složení. Jak jsem vám všem psal, máme zajištěno ubytování v příjemné klidné lokalitě, na celkem diskrétním místě, kde si v podstatě můžeme dělat, co chceme, a majitel bungalovu je srozuměn s tím, že jsme nudistická parta samých chlapů. Zatím budu řídit já, ale rád bych, abyste mě občas někdo vystřídal. Po cestě budu mít ještě pár návrhů a informací. Teď hlavně, ať se do toho vozu všichni vejdeme. Oceňuju, že každý z vás má jen malý batůžek, takže jste se snad řídili pravidlem, že jediné oblečení, které si s sebou vezmeme, bude to, co teď máte na sobě.“
„Tak já nemám ani ponožky, jak vidíte,“ řekl David, „a pod bermudama nemám ani spoďáry.“ – „Tak to máš pochvalu,“ odpověděl jsem mu, načež jsem musel stejnou pochvalu udělit i ostatním účastníkům. „Tak nastupovat!“ zavelel jsem a všichni se nasoukali do vypůjčeného VW Transporter o osmi sedadlech. A mohli jsme vyrazit.
„Už tam budem?“ zeptal se asi po pěti minutách Myšák. Zlobič jeden. „Jo, za chvilku. Do osmi do večera jsme tam,“ řekl jsem klidně. „Aha, já myslel, že pojedem dál. A už nám prozradíš, kam přesně jedeme, kromě toho, že to je Jadran?“ – „Stejně vám to nic neřekne. Rogoznica.“ – „A u čeho to je?“ – „U moře.“ – „Ty vole…“
„A vyvětráme si po cestě ptáky?“ zeptal se nejmladší Janek. „Jasný. Budem zastavovat na chcaní kdykoli. A chčijeme zásadně venku, žádný hajzlíky na benzínkách.“ – „Tak to je super.“
A chlapi pak začali kecat nesmysly o práci. Už mi to lezlo na nervy, kvůli kecům o práci přece na téhle výpravě nejsme. Zastavil jsem na prvním odpočívadle v Rakousku a vyhlásil jsem chcací pauzu. Postavili jsme se pěkně vedle sebe, vytáhli jsme čůrací orgány a vychcali jsme se. Než jsem je zahnal do vozu, rozhodl jsem se, že jim u cigára navrhnu jistá pravidla.
„Hele, holomci, nechci vás nějak buzerovat, ale chtěl bych se dohodnout na tom, že se nebudem bavit o práci, jsme přece na dovolený.“ – „Ale jo, klidně nás buzeruj, ty jsi vedoucí zájezdu a my tě budem poslouchat,“ řekl nejstarší Péťa. Všichni souhlasně mumlali a druhý nejstarší, Myšák, se optal: „Ty máš stejně nějakej plán, jak nás zorganizovat, viď, vedoucí?“ – „Mám,“ odpověděl jsem, „ale nechci ho nikomu nutit.“ Chlupáč Jarouš na to řekl: „Navrhuju, aby tady vedoucí zájezdu Filip řídil celej zájezd. Všichni jeho super nápady rádi poslechneme, ne?“
K jeho návrhu se všichni připojili, takže jsem mohl být v klidu, že průběh téhle týdenní dovolené bude v mojí režii. Nechtěl jsem jim nic nutit, ale teď už to vypadalo, že vše proběhne podle mého plánu.
Za volant sedl štíhlý Patrik, a tak jsem se hned rozpovídal, abych zabránil nějakým nesmyslným pracovním řečem.
„Takže, pánové. Na každý den pobytu mám nějaký nápad. Spíš takové téma dne. Jak se zdá, tak po něčem takovém toužíte a budete moje nápady respektovat.“ – „Jasně, vedoucí, ty jsi vedoucí!“ řekl někdo. „Takže souhlasíte s tím, že odteďka jsem velitel?“ Reakce ostatních byla jasná. Seděl jsem mezi Jankem a Patrikem, oba mi dali vděčnou pusu a bylo zjevné, že si všichni rádi užijí mých nápadů.
Asi jsem usnul, protože najednou jsme stáli někde asi v Alpách na nějakém odpočívadle. Když jsem to zjistil, vypotácel jsem se polorozespalý z auta a chtěl jsem se vychcat. „Veliteli, takhle se nevychčiješ, když ti stojí,“ řekl mi někdo. Měl pravdu, ale nabídky od minimálně tří účastníků, že mi ho vykouří, jsem odmitl, protože jsem si chtěl užít ten večer. Tak jsem se sice nevychcal, ale zklidnil a zavelel, že jedeme dál.
Po nějaké době jsem to chcaní nemohl vydržet, tak jsme zastavili na nejbližším parkovišti. Bylo dost rozlehlé, takže jsem rozhodl, že dojedeme až na jeho konec, kde je nejmíň lidí. Vyřítil jsem se z auta, doběhl na kraj trávníku, stáhnul kraťasy pod zadek a s holou zadnicí jsem začal chcát.
Jarouš zavolal: „Tak chlapi, všichni stejně jako vedoucí, ne?“ Všichni tedy přiběhli, postavili se vedle mě do řady, stáhli šortky pod zadek a případní kolemjedoucí mohli vidět osm nahých zadků vedle sebe. Tedy nejen mohli, někteří i viděli. Projelo nám za zády (totiž za zadky) nějaké auto a z něj na nás něco pokřikovali nějací výrostci německy, zdálo se nám, že nám fandí. Než dochcal poslední z nás, stále jsme vystrkovali ty prdele na lidi a projelo další auto. Někdo na nás něco zařval zase německy, znělo to spíš pohoršeně, a někdo vzdělaný z nás vysvětlil, že prý jsme prasata.
„No to teda jsme,“ odvětil jsem. „A mně navíc stojí,“ dodal jsem, protože jak jsem byl vychcaný jako první, trochu jsem si pomnul žalud a díky rajcovní situaci se mi rychle postavil. To se zalíbilo i ostatním a tak jsme tak ještě chvíli stáli a hráli si každý se svým ocasem, dokud nám všem nestál.
Slyšel jsem, jak za námi celkem tiše zastavilo nějaké auto. Ohlédl jsem se a viděl, jak na nás nevěřícně koukají z auta čtyři holky, mohlo jim být něco přes dvacet, těžko říct. Nařídil jsem všem natáhnout šortky a nastoupit do vozu. Šel jsem jako první, a protože to auto s těmi děvčaty pořád stálo, vzal jsem to kolem nich, takže ty holky viděly osm chlapů pochodujících za sebou v šortkách, které měly ve předu tvar stanu.
U vozu jsem ještě svlíknul tričko, protože už bylo dost vedro, a kluci to vzali jako pokyn, že to mají udělat taky, tak jsme naskákali do auta polonazí jen v šortkách. Znovu jsme vyjeli a zhodnotili jsme, že ta situace byla dost rajcovní, a že si to příště musíme zopakovat. To už jsem zase seděl za volantem a v hlavě se mi rodil plán.
Schválně jsem pak všechny potrápil minimálně tříhodinovou jízdou v kuse, aby se jim močáky pořádně naplnily, a ještě je nutil k „pitnému režimu“. Když už všichni dost skučeli, zastavil jsem na nějakém odpočívadle. Bylo sice menší, než to předchozí, ale zato tam byl trochu hustější provoz.
„Tak, támhle se vychčijeme, ale nikdo nezačne dřív, než zavelím!“ rozkázal jsem. Seřadili jsme se zase na kraj trávníku vedle sebe. „Kalhoty pod zadek, teď!“ Všichni provedli. „Uchopit péro, teď!“ Všichni provedli. „Ne to svoje! Sousedovi po pravici! Poslední vpravo ruku na zadek!“ Všichni provedli. „Můžem!“ A všichni jsme začali chcát hodně do dálky, přičemž každému držel péro soused.
Během toho chcaní bylo slyšet, jak za námi zastavilo nějaké auto a třikrát zazněla závěrka fotoaparátu. „Zůstaňte!“ poručil jsem klukům, otočil se a vypravil se k tomu fotografovi. Byl to nějaký starší pán a tvářil se omluvně a vystrašeně. Požádal jsem ho anglicky, jestli mi ty fotky může poslat na e-mail. Ochotně souhlasil, zapsal si mou adresu a vděčně nastoupil do svého vozu.
Když jsem se otočil zpátky na kluky, bylo jasně poznat, že využili situace a honí si péra. Totiž ne sobě, ale tomu, komu ho drželi. Připojil jsem se zpátky do řady a jen jsem prohlásil: „Hlavně pomalu, kluci, a nestříkat!“ Když kolem nás projelo asi tak pět aut, usoudil jsem, že by to stačilo, natáhli jsme kalhoty a šli jsme zpátky k autu.
Dali jsme si ještě někteří cigárko, když tu jsem pocítil, jako by mě štípl komár do stehna, plácl jsem se tam, ale pálilo mě to do ruky. Zjistil jsem, že jsem si tím cigárem vypálil slušnou díru do svých nylonových bermud a rychle začal uplácávat žhavé okraje té díry. „Kurva, kluci, hořím!“
Janek zrovna popíjel vodu, tak mi pomohl tím, že mi ty bermudy polil. Nijak zvlášť jsem se nepopálil, ale v bermudách vězela vypálená díra. Sundal jsem si je, abych si je pořádně prohlídnul, a prohlásil jsem: „V tomhle přece nemůžu chodit!“ A šel jsem je vyhodit do popelnice, vzdálené asi tak 50 metrů. Trochu to budilo pozornost uživatelů odpočívadla, ale bylo mi to jedno. Ne, nebylo mi to jedno, vlastně mě to trochu i bralo.
Vrátil jsem se ke klukům a řekl jim: „Bohužel s sebou nemám nic jinýho. Ani šortky, ani prádlo, ani plavky. Chtěl jsem vám jít příkladem a nemít s sebou nic jinýho, než oblečení na cestu.“ – „Tak já ti půjčím moje,“ řekl ochotně můj milovaný Jíra, svlíknul si svoje šortky a podal mi je. „Dík,“ řekl jsem a rozhlídnul se po ostatních. „Ještě někdo?“
Všichni ochotně začali svlíkat ten zbytek, co měli na sobě, a podávali mi svoje šortky. „Díky za sedm nových šortek, snad mi některý budou. Ale vy teď nemáte nic. No, nedá se nic dělat. Jedem!“ Hodil jsem všechny ty šortky do svého batůžku v autě a všichni jsme, teď už úplně nazí, nastoupili do auta a vyrazili jsme.
Po cestě pak vypukly mírné orgie, v rámci možností, které poskytovalo to auto. Chlapi si vzájemně honili péra a pokoušeli se je kouřit. Neustále jsem je musel napomínat, aby se ještě neudělali.
Jíra to ale nezvládl a vycákal se. Přísahal, že to nevadí, že jako pasiv bude večer k použití a že se mu jistě zase postaví.
Musel jsem se ale soustředit na jízdu, protože jsme se blížili k cíli a já musel bedlivě sledovat navigaci.
Napiš komentář!