Jednou jsem přišel domů a v kuchyni byl nějaký rachot. Svlékl jsem se v šatně, šel jsem rovnou do kuchyně a tam jsem spatřil tři nějaké týpky v montérkách, kteří montovali jakousi skříňku, obklopeni různými dráty a lištami. Trochu jsem se toho zalekl a řekl jsem bezděčně: „Pardon…“ Filip, rozvalený nahý na kuchyňské posteli, jen ucedil: „To je dobrý, nestyď se, pánové tady jenom montujou domácí kino do nový stěny. Že jo, chlapi?“ Jeden z těch montérů, ten nejhezčí a nejmladší, se ke mně otočil a ledabyle prohodil: „Jasně, chovejte se jako doma, jako kdybysme tu nebyli.“ Druhý, trochu starší a pupkatý, něco pro sebe ucedil skrz zuby. Nerozuměl jsem tomu přesně, ale bylo to asi něco v tom smyslu, že jestli si tu nebudeme kouřit péra, že mu to nevadí.

„Tak vidíš, Olivere,“ řekl mi pan domácí a zatřásl si penisem, vypadalo to jako na pozdrav. „Uděláš mi kafe, prosim tě?“ – „Jo, jasně,“ řekl jsem zmateně, protože jsme panu Filipovi nikdy kafe nedělali, ale postavil jsem vodu a začal připravovat kávu. „Chcete to s mlíkem, pane?“ – „Jo, určitě.“ Otevřel jsem ledničku a vidím, mlíko nikde. „Mlíko neni,“ povídám. „Tak mi tam cmrndni smetanu.“ – „Smetanu?“ – „No jasně, máš jí přece dost.“

To mě uvedlo trochu do rozpaků, protože mi bylo jasné, že Filip chce, abych se mu do toho kafe vycákal, a z jeho šibalského pohledu jsem zároveň pochopil, že to mám udělat tady na místě. Hodil jsem okem po řemeslnících. Ten starší pupkatý si trochu pohoršeným pohledem změřil nejdřív domácího, pak mě, zakroutil hlavou a pak nějakým šroubem. Ten nejmladší nejhezčí se zjevně začervenal a co nejintenzivněji se věnoval odštípávání nějakých drátů. Třetí, takový poměrně namakaný týpek středního věku, se po mně podíval napůl pobaveně a napůl zvědavě, jako by říkal: „To jsem zvědavej, jestli to dáš,“ pokračoval v umisťování drátů do lišt a tak nějak drze se díval, co udělám.

„Dobře, pane,“ řekl jsem poslušně panu domácímu, uchopil jsem do ruky svoje péro, které začínalo nabíhat, protože mě nějak ta situace, ač vlastně trapná, trochu vzrušovala, do druhé ruky jsem vzal konvici a zalil kávu. Nahonil jsem čuráka, otočil jsem se s tím kafem k panu domácímu, přišel jsem k němu a zeptal jsem se: „Kolik tý smetany?“ – „Hodně,“ řekl mi suše, a tak jsem začal pořádně honit, aby to ze mě vystříkalo co nejdřív. Namakaný týpek to pobaveně a s nadhledem sledoval, pupkáč obracel oči v sloup a mladík se stále červenal a dělal, že se nedívá, ale co chvíli se kouknul.

Celkem mě to bavilo, takže jsem opravdu po pár minutách vystříkal všechnu mrdku do toho kafe. „Stačí?“ zeptal jsem se. „No, to je trochu moc. Uber trošku.“ Tak jsem vzal lžičku, pokusil se vylovit z kávy nějakou tu mrdku a snědl jsem ji. „Asi takhle?“ – „Jo, takhle to bude akorát, díky, Olivere.“

Namakanec se ohlédnul po svých kolezích a celkem tiše prohlásil: „Tý pičo.“ Mladého to vytrhlo z upřeného pohledu na ten hrnek, zčervenal ještě víc a začal ještě urputněji montovat. Pupkáč dřepěl zády k nám, zřejmě záměrně, aby se na to nemusel dívat.

„Olivere, prosim tě, zavolej mi toho svýho.“ Mates byl v našem pokoji a byl dost vyjukaný, ale poslechl a přišel do kuchyně. Filip mu poručil, aby mu udělal vejce. Mates chvilku koukal jako z jara, protože nevěděl, co se po něm vlastně chce, zvlášť v přítomnosti těch montérů. „Co čumíš, normálně mi usmaž tři vajíčka.“ – „Aha, a chcete je jako volský voko, nebo míchaný?“ – „Míchaný.“ Podal jsem Matesovi tři vejce z lednice a on si připravil pánev a olej. „Míchaný vejce na způsob bejčích koulí, jo?“ dodal ještě Filip. „Aha, a to znamená co?“ Ujistil jsem Matese, že mu s tím pomůžu, protože mi bylo jasné, o co domácímu jde.

Mates tedy čekal, až se zahřeje olej, a kvedlal v hrníčku ta tři rozkleplá vejce, zatímco já jsem stál za ním, mnul jsem mu jeho vejce a k jeho překvapení jsem mu začal honit péro. „Až tam prskneš ty vejce, tak tam musíš taky prsknout svoje semeno, bejčku,“ pošeptal jsem mu do ucha. Jednou rukou jsem mu stále honil péro a druhou mu mnul bradavku, aby se co nejdřív udělal. A docela se nám to povedlo. Mates nalil rozkvedlaná vejce na pánev, já jsem ho v pravou chvíli dovedl k výronu a rukou jsem jeho mrdku rovnoměrně po pánvi rozstříkal. Mates z toho málem omdlel, tak jsem se chopil vařečky a důkladně jsem jeho mrdku s vejci promíchal a počkal, až se všechny ty bílkoviny srazí.

Nandal jsem to na talíř, podal jsem ho Matesovi, aby to mohl naservírovat domácímu, ten nám oběma poděkoval a pustil se do jídla. „Hustý, ne?“ utrousil namakanec směrem k mladíkovi. „My takhle zahušťujem,“ reagoval Filip na tu poznámku. „To jsem ještě nezkoušel,“ kroutil hlavou mladík. Pupkáč začal mlátit do něčeho kladivem a něco si k tomu brblal pod fousy, ale nebylo mu (možná naštěstí) rozumět.

„Uděláme na zejtřek bůček,“ prohlásil po jídle Filip. „Zavolejte ostatní kluky, já to zatím připravím.“ Mates šel tedy zavolat ostatní, kdo zrovna byli doma (chyběl jenom Michal, ale ten měl přijít za chvíli), Filip mi poručil, abych vytáhl z lednice tu flákotu, podal mi velký široký nůž a požádal mě, abych do toho masa udělal aspoň šest zářezů, že prý to maso budeme špikovat.

Tušil jsem správně, čím to budeme špikovat.

Když se kluci sešli, domácí jim oznámil, že je třeba prošpikovat tu flákotu masa, a že nám ukáže, co mají všichni udělat. Nahonil si čuráka, a když ho měl dostatečně tvrdého, zastrčil ho do jednoho ze zářezů, které jsem do flátkoty před tím udělal nožem, začal to maso mrdat a za chvíli se udělal… Nechal to pěkně uvnitř a pomalinku vytáhnul péro s komentářem, že je třeba, aby mrdka pokud možno utkvěla po celé hloubce i obvodu zářezu. Načež vyzval Járu, aby ho následoval, a ten tedy poslušně po vzoru domácího vyšukal ten bůček. Postupně se všichni vystříkali v mrdání masa, mně a Matesovi to Filip odpustil, že prý jsme se už vystříkali, ale Matesovi už zase stál, takže vyjebal ještě jeden zářez v mase, což vzrušilo i mě, takže jsem taky do jednoho zářezu trochu svého semena utrousil.

Ale ještě než jsem to dokončil, vrazil do kuchyně Michal, a když viděl, jak mám čuráka zastrčeného ve flákotě masa, začal hulákat, že je to super, a jestli prej je tam ještě nějaká díra. Bohužel už nebyla, ale Michal si s tím snadno poradil. Vyndal mi péro z mojí díry v mase, zastrčil tam toho svého tlusťocha, asi deset minut s tím masem šukal a pak zahulákal: „A teď dáme tý flákotě trochu krustičky!“ Vytáhl ptáka z masa a rukou si to dodělal, postříkal svým hustým bílým semenem celý ten bůček, a když byl hotov, rukama rozetřel svou mrdku důkladně po celém povrchu.

„To byl super nápad,“ pochválil ho domácí. „Hoďte to na talíř a dejte to do lednice, ať se to do zejtřka pořádně namaceruje.“

„Teda to je na mě moc. Kluci, dodělejte to,“ vydechl pupkáč, upustil z ruky nářadí a odešel z bytu. „Šéfe, v pohodě, my to doděláme sami, už jsme stejně skoro hotoví,“ uklidňoval (celkem zbytečně) namakanec Filipa.

„Já si jenom odskočím a doděláme to,“ řekl mladík namakancovi a šel na záchod. Asi byl taky hotový. Držel se za kapsu u kalhot a zřejmě to skrýval, respektive skrýval, že se udělal.

Filip nám všem poděkoval za spolupráci a propustil nás do svých pokojů. Řemeslníci pobyli ještě asi dvacet minut a pak jsme jen slyšeli, jak za nimi zaklaply dveře. Chudáci kluci, pomysleli jsme si s Matesem, ale shodli jsme se na tom, že to byl hodně vzrušující zážitek a taky že se oba těšíme na bůček prošpikovaný mrdkami nás všech. A taky jsme si slíbili, že k snídani si uděláme kávu se smetánkou toho druhého a míchaná vejce smíchaná se smíchanou mrdkou nás obou…

Montérek

V pondělí odpoledne zazvonil zvonek. Bytný zrovna nebyl doma, můj mladý byl ještě ve škole, Tonda ležel svázaný na zemi ve svém pokoji, Jára seděl na dildu a ostatní byli ještě v práci, tak jsem šel otevřít sám.

Byl to jeden z těch montérů, ten nejmladší nejhezčí, co se pořád červenal. Prý že ho posílá šéf na kontrolu zařízení, které nám instaloval, protože tam prý proběhly nějaké aktualizace v softwaru. Pozval jsem ho dál. Chlapec vešel, podíval se na věšáky v předsíni a zeptal se: „Můžu si tady odložit, jo?“

Změřil jsem si ho od hlavy k patě, abych se ujistil, že pokud si chce něco odložit, můžou to být jedině boty, košile a džíny. „Klidně si odložte, prosím,“ řekl jsem s mírným úsměvem a čekal jsem, co bude. Zul si boty a začal si pomalu rozepínat knoflíčky u košile. Pak si uvědomil, že ho pozoruju, zčervenal, otočil se zády, pokračoval v rozepínání košile a omluvně pravil: „Tak u vás je to tady asi takhle zvykem, ne?“ – „No, zvykem… Spíš povinností. Prostě podmínkou bydlení.“ – „Fakt, jo?“ ujelo mu a otočil se bezděčně čelem ke mně, už se svlečenou košilí, takže jsem viděl jeho docela pěkné, štíhlé tělo bez chlupů.

„No fakt. Oblečený tady můžou chodit jen návštěvy nebo řemeslníci. Ale nemusí…“ Podíval jsem se na něj trochu vyzývavě, on se zase začervenal a otočil zády a začal si rozepínat poklopec. „Tak to jo,“ řekl neurčitě a bylo vidět, jak váhá, jestli si má ty džíny svléknout. Měl je tedy dost těsné a prdelku v nich měl luxusní. Začal je pomalu sesouvat, takže jsem viděl, že je normálně na ostro, což bych do toho červenáčka nikdy neřekl, ale líbilo se mi to.

U stahování kalhot je ale třeba se v určité fázi dost předklonit, a chlapec si v té chvíli asi uvědomil, že na mne bude vystrkovat holou řiť, tak se trochu natočil, snad v bláhové naději, že jeho svlékání tak bude diskrétnější. Řekl jsem si, že ulevím jeho rozpakům, a šel jsem do kuchyně se slovy: „Tak pak přijďte, až si odložíte.“

Za chvilinku opatrně vešel do kuchyně a rozhlédl se. „Pan Filip zrovna není doma, ale to nevadí,“ vysvětlil jsem mu a zadíval jsem se mu do rozkroku, kde se mu houpala opravdu neuvěřitelná hadice. Pár sekund jsem ji pozoroval a uvažoval jsem, kolik asi má a kolik by asi měla, kdyby se postavila, a jestli budu mít tu možnost to vidět. Montéra to asi uvedlo do rozpaků, protože se zeptal, jestli je něco špatně. „Proč? Naopak, máte s sebou kvalitní hadici, a to se u montéra cení,“ odpověděl jsem mu trochu drze.

„No, díky, vy tu máte taky všichni asi kvalitní nářadí, jak jsem minule viděl,“ řekl a pokusil se o úsměv, i když se u toho červenal, ale musel jsem uznat, že to byla dobrá hláška, tak jsem ho v tom chtěl ujistit: „Tak jsme si asi našli dobrou firmu s dobrýma hadicema…“ A rychle jsem dodal: „Dáte si kafe, než se pustíte do práce?“ – „Jo, to bych si dal.“ – S mlíkem, nebo bez? Nebo snad se smetanou?“ – „Se smetanou, jestli by to šlo.“ – „Ale smetanu máme jen z vlastních zdrojů, víte?“ – „Vím, vím, na tu mám právě chuť,“ řekl rychle a zahleděl se mi do rozkroku. To byl poslední impuls k tomu, aby se mi péro tvrdě postavilo, nabíhat totiž začalo už dávno před tím.

Šel jsem mu tedy uvařit kávu, postavil jsem před něj stoleček, kávu mu na něj postavil a vstoje jsem si nad šálkem začal ždímat péro, schválně dost blízko před montérovým obličejem, a on pak celkem bezelstně řekl: „Rád ochutnávám smetanu předem přímo z tuby, nevadí?“ – „Nevadí,“ podivil jsem se naoko a jakoby nic jsem mu strčil ptáka do huby. A montérek začal sát tak, jako by to už už mělo být, což byl poslední impuls k tomu, aby už to bylo, takže jsem začal mohutně stříkat. A ten trouba všechnu smetanu vsál a spolykal, kromě pár kapek, které mu tekly po bradě.

„Promiňte,“ zajíkl se potom, „všechno jsem vyjedl, už mi nezbylo ani do kafe…“ Setřel si zbytky mrdky z brady a prstem je otřel o okraj šálku. „Nevadí, zkusím vám po baráku něco do toho kafe sehnat,“ zaholedbal jsem se, on poděkoval a já šel pro Járu. Přitáhl jsem ho do kuchyně za stojící péro i s dildem v prdeli, postavil ho nad šálek kávy a montérkovi jsem řekl: „Prosím, poslužte si. Záleží na vás, kolik si dáte z tuby do pusy a kolik do kafe.“ – „Děkuji,“ odvětil vděčně chlapec, uchopil Járovu zahnutou tubu plnou smetany do ruky a začal ji mačkat a sát. Když pak Jára upozornil: „Pozor, už to bude,“ montérek chtěl to zahnuté péro namířit do šálku, jenže to moc nešlo. Jára to ale nevydržel a začal stříkat, a to přímo na montérův obličej, ten se to snažil nějak pochytat aspoň do pusy, nicméně do kafe nepřišlo nic. Kluk si ale poradil, otřel si poměrně dobrou dávku mrdky z pusy a zase ji otřel o okraj šálku do kafe a zamíchal to lžičkou.

„Snad vám to bude stačit, mistře,“ omlouval se zbytečně Jára. „To je v pohodě, pánové,“ usmíval se „mistr“, „náhodou mám s sebou taky dost smetany a kromě toho potřebuju vyčistit hadici.“

„Tak to jo, poslužte si,“ řekl jsem s pohledem upřeným na jeho teď už ztvrdlou hadici. „Tak já si s dovolením posloužím,“ řekl rozpačitě a rozhlížel se po nás s rukou tisknoucí tu kládu. „Pán je asi dost profík, má solidně dlouhou trubku,“ pokusil se o vtip Jára. „Jo, to jo,“ povídám, „přinese hadici a udělá z ní trubku.“ – „Kolikátka to je?“ zeptal se Jára. „Pětadvacítka,“ odvětil zbytečně skromně majitel trubky. „Pětadvacet lomeno štyry,“ dodal.

Montér si naslinil dlaň a začal si kroutivým pohybem honit trubku. „Můžeme si zkusit, jak se s tím zachází?“ zeptal jsem se a po jeho svolení jsme mu ho s Járou pěkně pohonili. Pak si montér vzal tubu zase do své ruky a najednou to z něj začalo stříkat. Namířil to do šálku, ale káva dost cákala okolo pod těmi nárazy výstřiků. Nakonec byl hrníček naplněný až po okraj. „Promiňte, trochu jsem vám to tu pocákal,“ omlouval se chlapec. Jára mu řekl, že to je v pohodě a slízal všechen nepořádek okolo kávy. Já jsem se ještě zeptal, jestli bych nemohl docucat zbytek smetany, což mi její majitel dovolil, a tak jsem mu to olízal do sucha a musím říct, že jeho smetana byla vynikající.

„V lednici je ještě kousek toho nadívanýho bůčku, nedáte si ho k té kávě?“ prohodil ještě Jára. Montér se usmál a nadšeně souhlasil.

Zatímco popíjel kávu zahuštěnou mrdkou a pochutnával si na bůčku plněném naší mrdkou, ozvaly se hlavní dveře a za chvilku vrazil Michal. „Zdar chlapi, jsem nadrženej, kdo mi podrží? A heleme, návštěva! Ty jo, to je dobrá hadice! To je nějaká pětadvacítka, ne?“ burácel. „Jo, pětadvacítka lomeno štyry, pán se koukám vyzná,“ podivila se návštěva. „Já mám sice jenom čtrnáctku, ale za to mám lomeno sedum, koukejte,“ strčil Michal svoje poleno montérovi před obličej. Ten změřil jeho žalud palcem a ukazovákem ruky, pokýval hlavou a řekl: „Možná i sedum a půl, taky kvalitka.“

„To si piš!“ zahromoval Michal a zaklepal kládou. „Máte chuť na mojí mrdku?“ Montér se zase začervenal, ale řekl: „Ano.“ Vstoupil jsem do toho: „To vám doporučuju, pane, tady Michal má výbornou smetanu, skoro bych řekl až šlehačku. Dáte si k tomu nějaké ovoce? Máme tady třeba banán.“ Montér stihnul jenom kývnout, protože Michal už mu strčil kládu do pusy a na jeho poměry poměrně jemně, ale zato důkladně mu začal mrdat držku.

Jarda oloupal banán a spolu jsme pozorovali, jak náš návštěvník dychtivě kouří čuráka a čeká na tu šlehačku. Michal byl asi hodně nadržený, začal cákat dost brzy, Jarda hned podal montérovi banán, a když se Michal dostatečně vycákal, montér, kterému tekla našlehaná bílá mrdka koutky na bradu, vyměnil ocas za banán a aniž by ho z pusy vyndal, pomalu ho přímo v ústech žvýkal a míchal se šlehačkou. „Býbouný,“ zahuhlal s plnou pusou, ještě než spolykal poslední sousta.

„Opravdu výborný, děkuju. Bohužel už budu muset jít, nějak jsem se zdržel. Přijdu vám tamto zkontrolovat někdy jindy, jestli nevadí,“ omlouval se pak. Ujistili jsme ho, že ho uvidíme rádi a že ho moc rádi znovu pohostíme.

Pomsta

Za pár dnů jsem přišel na nuditovnu a z kuchyně se ozývaly nějaké zvláštní zvuky, jako kdyby někdo pleskal něčím o kůži, nebo co. Rychle jsem se svlíknul a šel jsem se na to podívat. A zůstal jsem dost v šoku…

Nad hromadou nahých těl mých spolubydlících se tyčili dva chlapi jako hora v kožených bundách a kalhotech, jeden je měl černo-červené a druhý hnědo-bílé, v ruce třímali důtky a přísně se na mě dívali. Trochu mě to vyděsilo a až pak teprve jsem si všiml, že ta hromada spolubydlících taky není úplně v pořádku. Michal a Tonda seděli svázaní zády k sobě za ruce i za trup, Michal měl k nohám přivázaného Járu tak, že ležel obličejem v jeho rozkroku, a Tonda měl k sobě stejně přivázaného mého Matese… Filip nikde, Jan byl asi v práci.

„To je ten, co znásilnil našeho kamaráda z firmy?“ zařval černo-červený chlap a ukázal na mě důtkami. Kluci byli zticha. Hnědo-bílý chlap mrsknul důtkami tak, že to schytali nejmíň tři z kluků, ne-li všichni čtyři. Černo-červený zvedl Matesovi za vlasy hlavu, švihnul ho přes záda a zařval: „Je to on?“ Mates se snažil pokývat hlavou, ale kvůli tahu za jeho vlasy to nešlo. „Tak co, je to on?“ – „Ano,“ špitnul nerad Mates.

„Pánové, to musí být omyl, já jsem nikoho nez…“ pokusil jsem se marně o obranu. „Jo, tak tys ho neznásilnil? Tys mu nestrkal čuráka do huby a do prdele, tys mu nestříkal mrdku do huby?“ hulákali. „Tak to nebylo, dělal jsem jen to, o co měl zájem…“ – „Jo zájem! Tak zájem…“ blížil se ke mně pomalu hnědo-červený. „My ti dáme zájem, sprostě jsi ho znásilnil, ty zmrde buzerantskej!“ zařval a najednou mi rychlým pohybem nasadil dvojitého Nelsona, nebo jak se tomu říká, druhý mi něčím svázal nohy a pak ruce za zády a mrskli mnou na hromadu spolubydlících, až jsem se bál, jestli jsem některému nezlomil vaz.

„Tak to si vypiješ, hajzle, příště si rozmyslíš, jestli budeš mrdat slušný řemeslníky, který chudáci přijdou bandě nahejch buzerantů montovat naše zařízení!“ Skulil jsem se na Matese, který na mne vrhl zoufalý i soustrastný pohled.

„Tak teď uvidíte, prasata,“ prohlásil hnědo-červený a oba si začali rozepínat poklopce. Postavili se každý z jedné strany hromady, vytáhli čuráky a začali na nás chcát. Dali si záležet, aby nám všem pochcali hlavně hlavu a ksicht, a zřejmě v sobě měli hodně tekutin, protože vydrželi chcát dost dlouho.

Načež mě vzali za vlasy a donutili mě, abych vstal, a černo-červený poručil: „Tak a teď tady ty svoje buzerantský kamarády pochčiješ ty, dělej!“ Byl bych je rád poslechl, ale nějak mi nešlo spustit chcaní, i když jsem měl močák dost plnej. Začali mě mlátit důtkami, až jsem řval bolestí, a dokonce to mělo ten důsledek, že jsem začal chcát. Jeden z nich mě chytl za ptáka a mířil s ním po libosti tam, kam chtěl, abych chcal, hlavně na Matese. Když jsem už v sobě nic neměl, zařval ten chlap: „Tak a teď ti ho pořádně vyklepu, jako se to dělá na hajzlu,“ a začal mi surově vyklepávat čuráka, až mi pleskal o břicho i o stehna.

Třímal mi ho fakt pevně a surově a to švihání mě až štípalo, jenže se stalo něco, co bych ani nečekal – začal se mi stavět. A nešlo to zastavit. Chlápky to dost rozzuřilo: „Jo tak panáčkovi se to snad líbí! Von mu stojí čurák, buzerantovi, fuj!“ Ale aspoň mi ten jeden ptáka pustil. Zato ten druhý obrátil důtky a jejich rukojeť mi začal strkat do análu. Bylo mi jasné, že nemá cenu se bránit, a raději jsem se trochu ohnul, aby mi to tam mohl zasunout a nebolelo to tolik, protože to bylo úplně na sucho. Naštěstí ta rukojeť byla obalená kůží, takže to nebylo tak tvrdé. Jenže chlap s tím asi neměl žádné zkušenosti, rval to do mě děsně hluboko a já měl pocit, že mi trhá vnitřnosti, a začal jsem šíleně řvát bolestí.

„Jen řvi, ty buzerante, ať víš, jaký to je, někoho znásilnit, ty prase jedno,“ zaburácel ten druhý chlap po cestě k oknu, které dokořán otevřel, takže můj řev musel být slyšet až na ulici. „Správně, kámo, ať všichni slyšej, že tady bydlej prasata buzerantský, co znásilňujou každýho, kdo do tohohle bordelu přijde!“ chválil ho ten, co mi strkal důtky do zadku. Druhý se vrátil a začal důtkami švihat moje kamarády, dokud nedonutil všechny řvát bolestí.

„Už ne, prosím, pomoc,“ sténal Mates a já se ho zastal: „Toho nebijte, prosím, ten za nic nemůže, to já, to já! Radši zmlaťte mě než jeho!“ Týpkům se to nějak zalíbilo, a opravdu přestal ten jeden švihat Matese a začal švihat mě. Mates začal hlasitě vzlykat a já nevěděl, jestli mě víc bolí důtky v análu nebo jelita na zádech a na zadku…

Kožeňáci se začali rozjíždět, začali do kluků kopat kanadami a schválně na ně stoupat, až jsem měl pocit, že křupou kosti.

A najednou se ozvalo bušení na dveře a za nimi ostrý mužský hlas: „Policie! Otevřete!“ Týpkové se zarazili, se vším přestali, a my všichni ostatní jsme se ani nezmohli na nějaký křik nebo volání nebo něco, jen jsme hlasitě oddechovali. Černo-červený šel potichu ke dveřím, podíval se kukátkem krz dveře, zatvářil se směrem ke hnědo-bílému, že to vypadá v pohodě, a otevřel dveře. „Co si př…“ začal nevinným hlasem, ale dveře se rozlítly dokořán, vpadli tři ozbrojení policajti a povalili týpka na zem, načež napochodovali další tři policajti a vrhli se zneškodnit druhého kožeňáka. „Ty vole, to jsou svině, stál tam jenom jeden, ty vostatní byli schovaný za rohem!“ postěžoval si černo-červený, ale policejní „hlídka“ ho švihla obuškem přes záda a nasadila mu pouta.

„Tady ty buzeranti znásilňujou nevinný chlapečky!“ snažil se hnědo-bílý svalit příčinu problému na nás, ale druhá část policejní hlídky ho zneškodnila stejně jako toho prvního. Načež do bytu napochodoval ještě jeden policista, poměrně mladý, sympatický, v doprovodu dvou policejních šťabajzen. Mladý policajt se nás začal vyptávat, zda tito dva spoutaní agresoři na nás spáchali trestný čin omezování osobní svobody, či zda jde jen o nějakou extrémní, předem promyšlenou erotickou akci. Všichni jsme překotně přísahali, že nejsme žádní masochisti a že pánové vtrhli do bytu a začali nás bezdůvodně svazovat a bít.

„Šaty z vás svlékli také oni?“ zeptala se jedna policajtka. Rozhlédli jsme se po sobě, protože jsme nevěděli, jestli to máme přiznat, ale Michal neudržel takt na uzdě a zařval: „To ne, my tady všichni bydlíme a chodíme nahatý furt, co je na tom, ne? Se nemáme za co stydět… A už mě kurva rozvažte… Prosim vás, teda…“

Policistky se usmály a začaly nás rozvazovat, mladý policajt pokračoval v kladení otázek a zaznamenávání odpovědí, šest ozbrojenců kožeňáky odvedli v poutech a za chvilku jsme slyšeli policejní sirénu…

Když nás policistky rozvázaly, požádaly nás o souhlas s fotodokumentací fyzické újmy, jak nazvaly naše jelita, oděrky, škrábance a hluboké stopy po zaříznutých provazech. Mladý policista se nám omluvil, že až teprve potom se budeme moci přiobléct. Michal se tomu začal řehtat: „Chlape, my se přioblíkat nebudeme, proč bysme to dělali? Dyť se na nás klidně koukejte, nám to nevadí, nemáme se za co stydět, ne?“

Uniformované ženy se nad tím pousmály, decentně si nás prohlédly a ta jedna prohodila směrem k mladému: „Mají pravdu, Aleši…“

Aleš se trochu začervenal a začal koktat: „No tak já… Taky se nemám za co… Ale přece jenom… Víte co…“

„Nevíme,“ využil toho náš drzý Michal, „Tak ho ukaž, Aleši, tady se stydět nemusíš!“

Aleš se zarazil a zdálo se, že snad přemýšlí o tom, že by ho vyndal, dokonce rukou bezděčně pohnul směrem k poklopci, ale jedna strážkyně zákona ho ihned napomenula: „Aleši, jsme ve službě!“ A Aleš se začervenal a pokračoval v sepisování záznamu.

„Vy se červenáte jako ten řemeslník, kterej nás dostal do tohodle průseru,“ sebral mi Michal myšlenku. „Tak až nebudete ve službě, klidně se někdy stavte a můžete nám ho ukázat!“

Aleš to rychle ukončil, nechal nás podepsat záznam o zásahu s tím, že buď bychom museli všichni ihned na policejní stanici, počkat na sepsání protokolu a ten podepsat, nebo že by musel přijít jindy, přinesl by ty protokoly a my bychom je podepsali zde na místě. „Přišel bych služebně, samozřejmě,“ dodal ještě, spíš směrem ke kolegyním než k nám.

Jednomyslně jsme souhlasili s jeho dodatečnou návštěvou. Všem se nám totiž dost líbil. „Jestli vás ale nebude pohoršovat, že tu chodíme všichni nahatý, Alešku,“ dodal dost drze Michal. „To bude v pořádku, jsem profesionál,“ odvětil Aleš, pokynul dámám a všichni s pozdravem opustili nuditovnu.

„Kluci, to bylo supr,“ zasnil se pak Tonda Bulhar. A my jsme se pak shodli, že to opravdu svým způsobem celé bylo supr, a začali jsme si doslova lízat rány…

Příspěvek Nudistická ubytovna (3/3) pochází z Gay povídky

A taky si mě podal.

Totiž to bylo tak. Přišel jsem ze školy trochu uondaný, tak jsem se rychle vysprchoval a nenápadně zalezl do postele, kde jsem se pohodlně natáhl a usnul jsem. Těšil jsem se, až přijde Mates a zamrdáme si.

Zrovna se mi zdálo o tom, jak se s Matýskem milujeme, a chtěl jsem se převalit, jenže to nešlo. Otevřel jsem oči a pocítil jsem divné tlaky. Ruce i nohy jsem měl přivázané nějakými lany zřejmě k nohám své postele. Chvíli jsem nemohl pochopit, co to znamená, jestli to není nějaký sen… Zda zlý nebo dobrý, to už jsem vůbec nedokázal pojmout.

Cítil jsem ale také nějaký nezvyklý tlak v penisu. Nadzvedl jsem hlavu, což nešlo moc, ale dostatečně na to, abych viděl, jak mám nějakou šňůrou ovázané koule i čuráka, a to dost pevně, takže mi péro trčelo vzhůru do výšky celé naběhlé a fialové. Měl jsem sto chutí si ho pohonit, ale svázané ruce to nedokázaly.

Rozhlédl jsem se po místnosti, ale nikoho jsem neviděl ani neslyšel. Na pár okamžiků jsem dostal strach, ale vzápětí mi došlo, že mě ta situace děsně vzrušuje. Nikdy jsem to nezažil a ani jsem netušil, že by se mi to mohlo líbit, ale pocit naprosté bezmoci a nesmírného vzrušení mě najednou naplňoval nepochopitelnou blažeností.

Najednou se potichu otevřely dveře, chvíli bylo ticho a pak se ozval hlas pana Filipa: „A heleme, chlapec se nám konečně probudil…“ – „Ano, pane,“ vypadlo ze mě bezděčně, zřejmě jsem mimoděk přistoupil na tu překvapivou hru a chtěl jsem, ne – toužil jsem – se stát obětí jeho chtíče.

A tohle podvědomí ve mně pracovalo dál. Bez přemýšlení ze mě padaly další věty, které jako by formulovalo moje dosud skryté subícké já: „Děkuji, pane, že jste mě uvěznil. Omlouvám se, pane, že jsem ve spánku myslel na svého miláčka. Vy jste můj Pán a můj miláček je jen můj zmrd… Pardon, Pane, není můj zmrd, je to také Váš zmrd, stejně jako já. Ztrestejte mne, Pane, prosím. Jestli chcete, zapomenu na svého miláčka… Totiž… Na Vašeho zmrda… Miluji Vás a jen Vás. Toužím po Vás, prosím, zmrdejte mne.“

Bytný se najednou objevil v mém zorném úhlu. Pohled na jeho nahé, dokonalé tělo samý sval mi stačil, abych byl ještě vzrušenější a ještě oddanější. Natož když po tom nabídl zblízka mým očím pohled na jeho dokonalé, žilnaté, ztvrdlé a nafialovělé péro utažené do neuvěřitelně sexy postroje. Jenže žádný dotyk mi nedovolil.

„Zmrdám tě, hajzle, to se neboj,“ řekl mi pan Filip po chvíli. „Ale nejdřív mám pro tebe překvapení. Tvůj miláček by asi neměl radost, kdyby slyšel, co jsi teď řekl, co?“ – „Ne, to ne, Pane, prosím neříkejte mu to a já pro Vás udělám cokoli, co budete chtít…“

„Tak to máš smůlu, ty zmrde. Teď si to s ním vyřiď,“ řekl, natáhl ruku k zemi u postele, kam jsem neviděl, a vytáhl za ruku Matese tak, abych ho dobře viděl a zároveň aby mi došlo, že celý náš rozhovor slyšel…

Mates měl svázané ruce k sobě, nohy také, v puse měl roubík a v očích skoro pláč, koukal na mě šíleně nešťastně, ale zároveň trochu chápavě, snad abych poznal, že má pochopení pro mé sliby vůči bytnému, že vidí, že jsem k tomu byl donucen.

Pak Matesovi sejmul roubík a zařval: „A teď týhle kurvě vyhulíš čuráka!“ Mates mi akorát stačil říct: „Miluju tě, lás…“ a náš pán mu už přitlačil hlavu na můj tvrdý klacek, takže se chudák už nezmohl na slovo. Filip mu stále držel hlavu tak, aby se pokud možno mým tvrdým pérem dusil, ale přetočil se tak, aby mohl strčit svoje péro do mojí huby a zastrčit ho co nejhlouběji.

Můj miláček se tak násilím dusil mým čurákem a já zase čurákem Filipovým. Doufal jsem, že se brzo vystříkám, abych Matesovi ulevil v hrdle, a taky že se Filip brzo udělá, abych se přestal dusit sám. Ale nějak to nešlo, Filip pomalu ovládal Matesovu hlavu tak, abych se jen tak neudělal, a sám také jen pomalu přirážel, aby se neudělal tak rychle, jak bych chtěl.

Filip to dělal asi velmi mazaně. Za chvíli mi jeho čurák v hrtanu přestal vadit a naopak mě to vzrušovalo, a stejně tak Mates přestal vydávat zvuky dávení a nahradil je zvuky slastnými, hrdlo se mu uvolnilo a už mi ho jím přestal svírat tak usilovně. A tak jsme si ve třech šukali hubu, Filip začal trochu víc přirážet, já do Matesovy huby taky, bylo to čím dál rychlejší, a v okamžiku, kdy mě to začalo opravdu děsně bavit, Filip začal cákat. Několika výstřiky mi naplnil celou držku, až mi to z ní vytékalo, což mě rozrajcovalo natolik, že jsem začal také stříkat, a bylo mi jasné, že Matesovi to teče koutky po celé bradě…

Filip se pak ke mně naklonil pusou a začal mě líbat, totiž spíš sát svou mrdku z mojí pusy, a když se jí dostatečně nabažil, přesunul se k Matesově hubě a začal míchat jeho a moji mrdku líbáním s ním. Načež Matese trochu uvolnil, hubou plnou směsí naší mrdky mu začal kouřit jeho dosud nevystříkané péro, a protože Mates byl zřejmě nadržený ažaž, brzy se ty dvě mrdky smíchaly i s jeho…

Teklo mu to všude kolem pusy, ale pak najednou, nějak láskyplně, nás všechny otočil tak, abychom se mohli všichni tři střídavě líbat, a smíchané mrdky nás tří mezi všechny spravedlivě rozděli do našich tří hub…

„Nezlobíš se, lásko?“ zeptal se mě pak Mates. „A ty?“ zeptal jsem se na oplátku. „Klidně se milujte, když vám nebude vadit, že se mezi vás občas přimíchám,“ dodal Filip. „Díky, Pane,“ řekli jsme s Matesem takřka najednou. „Dobrou noc, děti,“ řekl pak, rozvázal nám všechno svázané, uložil nás do polohy, kdy jsme jeden druhého krásně objímali, políbil nás oba na tvář, na které nechal zbytky mrdek ze své pusy, a nechal nás svému osudu…

A my jsme se začali zuřivě líbat a vyměňovat si zbytky mrdky, dokud jsme si je vzájemně z pusy nevylízali, a ani jsme si nepotřebovali říkat, jak se cítíme super, protože jsme to oba cítili…

Zmrd

Pan Filip nám oznámil, že v sobotu, kdy se na ubytovně sejdeme všichni, přijde na návštěvu jeden zmrd. A že prý si s ním všichni hezky pohrajeme.

Po obědě jsme se sešli na pokoji Bulhara a Ukrajince, zazvonil zvonek a pan Filip nám poručil, abychom si vzájemně pomohli k erekci, ale abychom se v žádném případě neudělali, a šel otevřít.

Nevím, jak to bytný myslel, když musel vidět, že nám všem buď stojí úplně, nebo skoro. Jen Bulharovi to moc nestálo, ale Michal mu začal tahat za koule a houplo mu to raz dva. Tak jsme si aspoň vzájemně hladili a olizovali čuráky a čekali jsme, až se onen zmrd vykoupe a až ho Filip přivede.

A pak ho přivedl. Byli jsme trochu překvapení, ale spíš mile. Vysoký černovlasý sympaťák jižního typu, s postavou cyklisty, věk něco ke třicítce, sexy dvoudenní tmavé strniště, velmi sexy vybavení – slušně dlouhé péro a pěkně visící koule, obojí mnohem tmavší než jeho pleť, která byla spíš snědá. A to všechno doplněno tím nejpřekvapivějším – oči měl ovázané černým proužkem, takže nic nemohl vidět, a ruce měl svázané za zády něčím podobným.

„Tak dovolte, abych vám představil Zmrda. Jméno nemá, říkejte mu Zmrd. Teď se mu všichni představíte. Ruku mu podat nemůžete, tak mu podejte péro, a to do huby. Bude si vás muset pamatovat jenom podle péra, ty oči mu rozvazovat vůbec nebudu.“

To se nám zalíbilo, první byl samozřejmě Michal, který mu strčil do huby svého tlusťocha a pravil: „Čau, ty pičo, já jsem Michal.“ Zmrd mu pusou důkladně prozkoumal parametry a pak řekl: „Já jsem Zmrd a vy máte super tlustého čuráka, to si budu pamatovat, Michale.“ Filip pak pokynul Járovi, aby se představil. „Já jsem Jára a moje péro určitě poznáš i poslepu,“ řekl a přiložil mu svou zahnutinu k puse. Zmrd mu pak pusou a jazykem prozkoumal jeho křivolaký tvar a zaliboval si: „Takové zahnuté péro bych rád cítil ve své díře, pane Járo.“ Filip mu slíbil, že se nemusí bát, že k tomu později jistě dojde.

Přišel na řadu Bulhar. „Já jsem Tonda a mám ho malýho,“ představil se. „Co je malé, to je milé, Tondo,“ odpověděl Zmrd, pojal do pusy jeho malé péro společně s celými koulemi, požvýkal si to a pak dodal: „Máte pěkně tvrdé koule, pane, chtěl bych je žužlat celou noc.“ – „Neříkejte mi pane, jsem zmrd stejně jako vy,“ odvětil Bulhar. „Tak to jsem rád, že mám kolegu zmrda, Zmrde. Budeme si rozumět.“

Pak se Zmrdovi šel „představit“ pan bytný. Beze slov mu narval čuráka až po koule, Zmrd jen heknul, pomalu si ho nechal vytáhnout a s úsměvem řekl: „Ale pane, vaše vybavení přece důvěrně znám, nicméně děkuji moc za ochutnávku.“

A došlo na mě. Zajímalo mě, jak si moje péro Zmrd zapamatuje, protože v této společnosti je víceméně průměrné. Mám ho jen o maličko většího než pan Filip, stejně tlustého, stejně vyholeného, stejně rovně stojícího, ničím není zvláštní, všem ostatním se mezi nohama houpá nebo tyčí něco mimořádného… Ale Zmrd si i s tím poradil: „Pane Olivere, váš ocas je velmi podobný, jako má pan Filip, a jeho ocas velmi dobře znám, takže si vás snadno zapamatuji. A cítím z něho Vaše mládí.“

„Jsi borec, zmrde, a asi i znalec,“ poděkoval jsem mu, a to už se mu začal představovat můj miláček Mates. „Voní Vám to stejně jako panu Oliverovi, a jste zřejmě ještě mladší. Vy k sobě patříte?“ Nad tím mi zůstal rozum stát, naštěstí mi zůstal i klacek stát… Mates k mému potěšení odvětil, že k sobě opravdu patříme, tak jsem ho musel obejmout a dát mu pusu.

Jako poslední se představil Jan, ale s tím to bude mít Zmrd jednoduché – celé se mu to do pusy ani nevešlo, Zmrd se začal dávit, ještě když mu zbývalo zasunout nějakých pět čísel.

„Tak teď ses se všema seznámil, Zmrde, tak doufám, že všechny poznáš,“ řekl pak bytný, postavil nás do řady a jeden po druhém jsme mu měli strkat ptáka do huby a Zmrd měl za úkol identifikovat, kdo jsme. A nekecám, že se mu to přesně povedlo, ani na chvilku nezaváhal. Dokonce ani u mne, Filipa a Matese, kteří máme rozměry trochu podobné. Pochválili jsme ho za to, včetně toho, že si pamatoval přesně i jména, a on na to řekl: „Na čuráky i na jména mám paměť. U vás to je ale jednoduché, každý máte péro naprosto unikátní.“

„No třeba já ho mám nejtlustšího, že jo?“ vytahoval se Michal, ale Zmrd vlídně odpověděl: „Ano, máte ho nejtlustšího, Jan nejdelšího, Jára to má zahnuté, Tonda k sežrání i s koulemi, pan Filip pěkně rovné, stejně jako Mates a Oliver, ale Mates i Oliver stejně voní a Matesovi sahají koule až pod mou bradu, takže vás všechny snadno odliším.“

„Tak teď nám nastav díru, Zmrde, každej z nás ti ho tam strčí a ty musíš poznat, o koho jde. A vy, chlapi, mu nepomáhejte, nemluvte u toho, krátce zarejděte a nezajíždějte na doraz, ať to má ten zmrd těžší!“

Zmrd ale moc chyb neudělal. Nejvíc pochyboval u mě, Matese a bytného. Každý jsme mu ho tam strčili jen stejný kousek, vůni zezadu poznat nemohl, takže jsme všichni tři museli opakovat zásun třikrát. Nakonec ale usoudil, že Mates ho má mírně tenčího než my s Filipem, takže ho poznal, ale mě od Filipa nerozpoznal. Dělalo mi to děsně dobře, že si mě podle čuráka může někdo splést s takovým borcem, jako je Filip, navíc když Filipova čuráka dobře zná…

Ostatní čuráky ale bezpečně a ihned poznal, až to bylo neuvěřitelné. Napadlo mě, jestli bych ty čuráky dírou taky poznal, a musel jsem ten nápad říct nahlas. A Filipovi se to líbilo, takže nám postupně taky svazoval ruce a zavazoval oči, a nechal nás zkoušet, jestli poznáme ostatní péra jen zasunutím.

Aktivové to měli jednoduché. Bylo jim dovoleno ochutnávat ocasy pusou, takže neudělali taky ani jednu chybu a ukázalo se, že opravdu všichni máme výbavy dost unikátní.

Bulhar už byl od každého z nás párkrát opíchaný, vlastně nás znal spíš podle péra, než podle ksichtu nebo postavy, takže se taky ani jednou nespletl.

Nejvíc chyb udělal Jára, protože má díru vykloktanou od různých obrovských dild tak, že nebyl schopen rozpoznat ani tloušťku, ba ani délku našich ocasů. Poznal jenom Jana, protože ten ho má tak dlouhého, jako je Járovo nejdelší dildo.

Můj Mates si také nebyl často jist. Bezpečně poznal hlavně mě, což mi dělalo dobře. A Filip mě k němu nastrčil hned dvakrát, a Matýska to vůbec nezmátlo!

Já jsem byl poměrně úspěšný, jen jsem váhal mezi Filipem a Janem, a to jenom proto, že Jan mi zastrčil čuráka do análu jenom kousek. Kdyby se pokusil mi ho tam strčit celého, tak by se mu to nepovedlo a hned bych ho poznal.

„No ale pánové, ještě musíme všichni Zmrda zmrdat, to se nedá nic dělat. Je rád, že se utrhnul, a brzy se bude muset vrátit k manželce,“ sdělil nám potom bytný. „Takže to vezmeme pěkně podle velikosti, začne nejmenší a skončí největší, každý se v něm pokud možno vystříká, ať si to zmrdeček užije.“

„Šéfe, ty pičo,“ ozval se Michal, „co znamená největší? To znamená nejtlustší, to bych byl jako já, nebo to znamená nejdelší, takže bych šel až druhej? Há?“ Panu Filipovi došlo, že Michal má skutečně pravdu, takže rozhodl, že půjdeme nejdřív podle délky ocasu kromě Michala, který půjde až jako poslední. „Ty pičo, tak to jsem chtěl vědět!“ zaburácel Michal.

Ale užil si víc než dost. První šel samozřejmě Bulhar s nejmenším pérem, které mu ani moc nestálo, takže ho Michal nejdřív musel trochu rozjebat, aby Bulhar mohl zasunout, a po zásunu do zmrda musel ještě Michal Bulhara přijebávat, aby mu to pořádně stálo. Zmrd poslušně držel, ale asi mu to moc nedělalo, nijak zvlášť se u toho neprojevoval. Zato Bulhar byl jak v rauši a řval jako tur, až se do zmrda řádně vystříkal.

Poté šel do zmrda sám bytný. Když vynecháme Bulhara, tak ho skutečně má z nás ostatních nejkratšího. Ale Filipovi to nevadí, navíc s ním dokáže dělat obdivuhodné kousky. Mrdal zmrda asi na deset způsobů a mě dělalo potíže se neudělat, když jsem na to živé porno hleděl. Na závěr do něj párkát hodně hrubě jebnul, s každým jebnutím hlasitě zařval, a s posledním jebnutím vydal asi půlminutový neartikulovaný křik, který svou časovou délkou zřejmě odpovídal délce jeho orgasmu. Pak vytáhl čuráka, zmrdovi to lehce vytékalo ven, a přišel na řadu další.

Byl jsem to já. Sice ho mám stejně dlouhého jako Jára, dokonce i mírně tlustšího, ale uznal jsem, že v rámci dramaturgie šukání je třeba nejdřív mrdat pérem rovným a pak teprve zahnutým, jako má Jára, aby se zmrdovi stupňovaly pocity. Na okamžik jsem se zamyslel, co je to za zmrda, když mu tady všichni sloužíme, ale nechal jsem to plavat, protože ta jeho prdelka se fakt nádherně šukala. Ale neodpustil jsem si drobný trik, na závěr jsem prostě předstíral, že stříkám, ale ve skutečnosti jsem nestříkal. Chtěl jsem si to nechat pro miláčka.

Pak přišel tedy na řadu Jára s ohnutým brkem. Chtěl si před tím zastrčit do díry nějaké dildo, ale Michal mu v tom zabránil a prohlásil, že jeho čurák je lepší než nějaký umělák, a hladce mu vjel do prdele, načež se Járovi péro snad ještě víc zakroutilo a zasunul ho kousek do zmrda. Nešlo to hned, zmrd si musel na tu křivolakost chvíli zvykat, ale nakonec se povedlo a Jára zasunul až na doraz, což mi vůbec nešlo do hlavy. Čekal jsem, že se zmrdovi musí objevit na zádech boule Járova žaludu, ale kupodivu se nic takového nestalo. Jára ho houpavým pohybem mrdal, až občas Michalovi vyklouznul ocas z jeho díry, ale Michal si vždy poradil, řval u toho „Ty pičo“, Jára zase řval „Ty zmrde“, zmrd řval taky, Jára se nakonec s hlasitým sténáním udělal, jenže mu to pořád stálo, jak měl Michalovo péro v análu, takže mu chvíli trvalo, než se ze zmrdova análu vymanil… A Michal si opět užil ještě dřív, než byl na řadě.

A potom byla řada na mém Matesovi. Přistoupil jsem k němu ze zadu a laskal jsem ho, aby měl dobrý pocit, že jsem u něj, když mrdá zrmda, a bylo cítit, že je za to rád. Mrdal ho obdivuhodně dlouze, a když už to vypadalo, že se udělá, najednou řekl: „Už jsem.“ Ale nevěřil jsem mu. Tušil jsem, že to taky jen předstíral, jako já, aby si to nechal pro mne.

Dalším mrdákem byl Jan s nejdelším ocasem. Vyjebával zmrda celou délkou, což vypadalo luxusně, a zmrd u toho taky luxusně sténal. I Jana to dost vzrušovalo, protože málokdy má příležitost zasouvat svou nekonečně dlouhou  kládu až na doraz, takže netrvalo dlouho a vystříkal se. Když zmrda přepouštěl Michalovi, zkoušel zmrdovi vracet vytékající mrdku zpět do díry, ale moc se mu to nedařilo. Michal ho odstrčil, prohlásil: „Ser na to, já ho zašpuntuju,“ a skutečně ho zašpuntoval.

A tím špuntem ho ten špunt začal divoce, ale fakt divoce mrdat, zmrd byl z toho úplně hotovej, vykřikoval, že tak velký špunt v sobě ještě neměl, a začal stříkat. Michala to rozrajcovalo natolik, že začal stříkat taky, ale i ten jeho špunt nedokázal zabránit, aby zmrdovi z prdele nevytékalo semeno nás všech, totiž vlastně semeno těch ostatních, vyjma mého a mého miláčka.

Zmrd chvíli oddychoval, pak se zeptal, kolik je hodin, prohlásil, že musí jít za manželkou, a odebral se do šatny.

My ostatní jsme se odebrali do svých pokojů. Já s Matesem jsme si lehli na postel, a protože nám stále stáli čuráci, začali jsme se vzájemně kouřit. Byli jsme oba hodně nadržení, takže nám to netrvalo dlouho, a vystříkali jsme si vzájemně pusinky. A s pusou plnou mrdky jsme se líbali, dokud jsme to všechno nespolykali a jazykem si nevyčistili její zbytky z dutin ústních.

Achich, to byla mrdačka… Je krásné být zamilovaný, mít svého miláčka a zároveň si užívat i jiných čuráků, zmrdů, chlapských těl, dávek mrdky a vůbec mrdání všeho druhu. A hlavně, mít miláčka, který to všechno rád sdílí a baví ho to taky tak. Díky, miláčku!

(pokračování zde)

Příspěvek Nudistická ubytovna (2/3) pochází z Gay povídky

Ten inzerát mě dost zaujal:

Nudistická ubytovna pro muže za pakatel

Nabízím spolubydlení pro 6 mužů/studentů ve vybaveném 3pokojovém bytě pouze za podíl na službách a energiích. Podmínkou je soustavná nahota a občasný dobrovolný sex s bytným (cca 1x týdně).

Nejdřív mě trochu zarazilo, že bytný chce fotku celého těla v plavkách nebo v prádle, ale nemám se za co stydět a navíc sám poslal svou nahou fotku, tak jsem mu poslal pár fotek se vztyčeným ocasem, jednu, jak stříkám, a jednu v plavkách u moře, kde je jasně vidět, jak mi stojí.

Taky chtěl vědět sexuální preference, ale protože je taky uvedl (anál aktiv, orál aktiv i pasiv, piss aktiv, rimming pasiv), tak jsem mu je uvedl a pak jsem dostal e-mail, že mě bere…

No proč ne? Z Mánesovky je to na Bory kousek, ušetřím, být nahý se nestydím a sex mám rád… Bytný navíc vypadal dobře, asi tak čtyřicátník, vyholená hlava, sportovní tělo.

Nástup

U dolních dveří mě trochu popadla obava, že je to tak nějak definitivní rozhodnutí. Mám sice možnost to kdykoli vzdát, ale teď jsem byl sbalený, se všemi svými věcmi, a nic náhradního jsem neměl domluveného. Takže kdyby mi to nevyhovovalo, nemám jinou možnost, než aspoň pár dní tam přebývat. Začínal semestr a vracet se domů nebylo moc možné…

A tak jsem zazvonil. Vystoupal jsem nahoru do druhého patra. Byly tam jediné dveře a tam stál pan Filip. Opravdu nahý, jak sliboval, se stojícím pérem, jak předem varoval, a s tělem ještě namakanějším, než jak se mi zdálo.

„Nazdar, ty jsi Oliver?“ – „Jo, to jsem já.“ – „Tak pojď dál,“ pokývnul, abych vešel. „Tady si můžeš odložit svršky,“ ukázal na věšáky po levé i pravé straně od dveří v podlouhlé předsíni. „Tady je pak šatna,“ ukázal do místnosti se vchodem přímo proti vchodovým dveřím, „kde má každý svou skříň. Jenom tady v předsíni a v šatně je dovoleno se pohybovat oblečený. Jinak všechno oblečení necháváme každý ve své skříni a ve zbytku bytu už jen každý nahý, jasné?“

„Jasné…“ Vešel jsem do šatny, kde nebylo žádné okno, jen sedm skříní, pan Filip mi ukázal tu mou a bedlivě sledoval, opřený o protější skříň, jak se svlékám a dávám si do určené skříně svoje věci. Když jsem se po něm ohlídnul, viděl jsem, jak si mne to svoje naběhlé péro navléknuté do nějakých černých kroužků.

Nic jiného nezbývalo, prostě jsem se svléknul do naha a otočil se k němu. „Jsem připraven, pane Filipe.“ – „Skvělé. Máš pěkný péro.“ – „Díky, to vy taky. Navíc vám krásně stojí. Jsem trochu nervózní, tak mi visí, no…“ – „A víš, proč mi stojí?“ – „Jste si ho asi honil, než jsem přišel…“ – „Omyl, kocourku. Teď už mi stojí z tebe. Ale na to bude čas později. Jdeme na prohlídku bytu.“ Přistoupil ke mně, prohrábnul mi koule a pokynul, abych šel za ním.

Ten byt měl pro mě opravdu zajímavou dispozici, i když asi v době vzniku těchto domů to bylo běžné. Byl to prostě normální průchoďák dokola. Žádné soukromí. Za hlavními dveřmi podlouhlá předsíň doleva a doprava, dopředu ta šatna bez oken, a prohlídka vypadala tak, že jsme šli z předsíně doprava (z pohledu hlavních dveří), kde byla kuchyň, z kuchyně se šlo doprava do velkého pokoje, z něho zase doprava do trochu menšího pokoje, z něho znovu doprava do ještě menšího pokoje, a vyjde se na druhé straně předsíně, přičemž v těch místech je vchod do koupelny. Kromě toho nikde nebyly dveře, jen volný průchod do další místnosti…

Takže to vezmu od začátku. Vešli jsme do místnosti vpravo od vchodu, kde byla veliká kuchyně, vybavená vším nutným (myčka, pračka, lednice, mrazák, rychlovarná konvice a tak) i vším nenutným (letiště a velká televize, kde běžel film s hromadnou mrdačkou bandy namakanců).

„Tohle je kuchyně a zároveň společenská místnost,“ začal vysvětlovat pan Filip. „Tady šukám s vybranými spolubydlícími a všichni sem mají volný přístup. Šukám tu teda i s návštěvami, ale volný přístup stále trvá. Můžeš si tady vařit, prát, mýt nádobí, ale nikdy nemáš jistotu, jestli tu budeš sám. Velmi často tu prostě probíhá mrdání. Ale nemusíš se toho bát, mně to nevadí, naopak. Vzrušuje mě, když tady s někým šukám a někdo tu dělá domácí práce.“

Tonda Bulhar

Šťouchnul mě svým stojícím klackem do stehna, natočil se ke dveřím do vedlejšího pokoje a jako by tím klackem ukazoval, řekl, že jdeme tam. V pokoji v rohu byla veliká dvojpostel a na ní ležel svázaný chlapík. Takový černovlasý střízlík, něco přes 40 let, ruce a nohy měl svázané k sobě a ležel na boku. „To je Tonda. Bulhar, ale hodnej kluk, umí dobře česky, dělá tady v továrně. Potřebuje být každý den hodinu nebo dvě svázaný a pak ho někdo z nás zmrdá. Občas ho trochu pozlobím, hele.“

Šel k němu, strčil mu péro do huby a zarazil až po koule. Chvíli mu mrdal hubu, až se ten týpek dávil, pak ho bytný plácnul pořádně přes zadek a řekl mu: „Hodnej kluk! Teď ještě na přivítanou olížeš péro tady novýmu spolubydlícímu,“ pokynul mi hlavou, že mám udělat totéž. Péro jsem měl už skoro tvrdé, tak jsem přistoupil k Bulharově puse a strčil mu do ní jenom žalud, aby mi ho pěkně olízal. Tím se mi postavil pořádně dotvrda, tak jsem mu párkrát přirazil pěkně až do krku. „Skvělý, Olivere. Až skončíme prohlídku, pěkně si ho vojedeš, ať vidím, jaký jsi mrdák. Jinak tady s ním bydlí ještě jeden mladý Ukrajinec, ale ten je teď na noční. Tak jdeme vedle.“

Jára

A šli jsme dál. V další místnosti seděl na židli zády ke stolu štíhlý asi 25letý kluk. Trochu se na té židli vrtěl a tvářil malinko jako v nějakém rauši. Taky mě zaujalo jeho péro, které mu stálo, zahnuté výrazně nahoru, skoro jako by bylo ve tvaru čtvrtkružnice. „Ahoj, já jsem Jára. Máš krásný péro, dáš mi ho ochutnat?“ – „Ahoj, já jsem Oliver. Máš úžasně zahnutý péro, můžu ti ho taky ochutnat?“ – „Jasně, můžeš. Ale nechci se zvedat, mám v sobě dildo.“ Pan Filip to dovysvětlil: „Jára potřebuje mít pořád něco v análu. Takže když ho zrovna nikdo nešuká, nejraději sedí na dildu.“

Půjčil jsem mu tedy svoje péro do pusy. Chytil mě za něj rukou a krásně mi olizoval žalud kolem uzdičky. Nemohl jsem ho ale nechat dlouho, jinak bych se vycákal, a to jsem zatím nechtěl. Tak jsem si k němu raději kleknul a oblizoval jsem ten jeho zahnutý klacek. Bylo to hrozně zvláštní, ale zároveň vzrušující. Jára se u toho navíc lehce nadzdvihoval a šukal si tak tím dildem díru. Najednou ale vykřikl: „Bacha!“ Pustil jsem mu péro, podíval se na něj nahoru a on mi začal cákat mrdku na bradu a na krk…

Postavil jsem se a koukal, jak mi ta velká dávka mlíčí stéká z krku po hrudníku přes břicho až na ocas. „Krásná dávka, jako vždycky,“ zaliboval si pan Filip. „Počkej, Olivere, očistím ti to,“ řekl a kleknul si ke mně a začal mi důkladně všechnu tu mrdku olizovat, od rozkroku pomalu až nahoru, až mi nakonec olizoval a cucal bradu podobně, jako by kouřil péro. „Tak, a jsi umytý,“ poodstoupil ode mne. „Járovi se do půl hodiny zase postaví, neboj. Stříká většinou dvakrát nebo i třikrát za večer. Jinak tady s ním bude bydlet ještě jeden student, nováček. Měl by přijet ještě dneska. A teď ti ukážu tvůj pokoj.“

Šli jsme tedy do dalšího, nejmenšího pokoje. V protějším průchodu jsem viděl druhý konec předsíně, než prohlídka začala, ale pokoj byl prázdný. „Tady tedy budeš bydlet. Tvůj spolubydlící přijede až zítra, je to hodně mladej kluk, taky nováček.“

Chvilinku jsem se rozhlížel po svém novém útulném pokoji, když tu ke mně zezadu přistoupil pan Filip, přitiskl se mi na záda, péro si ohnul dolů a tlačil mne jím mezi půlky, pevně mě chytil za prsa a řekl mi do ucha: „Chceš se vysprchovat, než si zamrdáme?“ Zakoktal jsem, že jo, a pan Filip mě zavedl do koupelny, která byla hned vedle vchodu do mého pokoje. Pustil jsem si tedy vodu ve sprchovém koutě, ale neviděl jsem tam žádný sprchový gel, a protože pan Filip ještě z koupelny neodešel, zeptal jsem se, kde ten sprcháč najdu.

„Nemusíš ho hledat, tady je,“ ukázal bytný své dlaně s nánosem gelu. Přišel ke mně do sprchy a začal mě jemně mydlit skoro až masérskými pohyby po celém těle. Bylo to hrozně příjemné, až jsem z toho vzdychal. Pomyslel jsem si, jestli to dělá proto, že jsem tady nový, nebo jestli by mi to nechtěl dělat pravidelně. Ale raději jsem mlčel a užíval si té slasti. Pan Filip mi pak začal mydlit naběhlý žalud, stáhnul mi předkožku a důkladně mi ho umyl, i celé péro, načež mi začal mýt i zadek a pěkně mi zajížděl prstem i do dírky. To už jsem začal trochu hlasitěji sténat…

Pak mne bytný celého osprchoval a rukou smýval mydliny, opět pěkně po celém těle. Když mne domyl, viděl jsem, jak v koupelně stojí Jára a s ním stál i jeho zahnutý ocas. Jemně si ho mnul, pan Filip mi pokynul, abych vystoupil ze sprchového koutu, podal Járovi ručník, sám si vzal druhý a začali mě společně sušit. Měli to snad nacvičené – utírali mě vždy každý z opačné strany, takže jsem nemusel ani dávat pozor na rovnováhu.

Péro mi potom sušili tak, že mi kolem něj a kolem koulí omotali ručník a tiskli ho a mírně s ním hýbali. No, málem jsem se z toho udělal, ale pak mi začali sušit rozkrok, a to bylo teprve něco. Jeden se postavil za mě, jeden přede mě, mezi nohama mi provlíkli ručník a tím střídavě tahali, jako kdyby tahali pilu… Tahali oba hodně nahoru, což bylo nekonečně příjemné a zároveň vzrušující…

„Je na čase zmrdat Tondu, Olivere,“ řekl pak pan Filip, „už je svázaný víc než dvě hodiny.“ Jára se na to šel dívat, bytný si přitáhl Tondu na kraj postele a řekl: „Teď ti ukážu, jak hrubě se s ním dá zacházet a co vydrží.“ Plivnul si na žalud, nasadil ho na kraj Bulharova análu a prudce do něj zarazil až na doraz. Bulhar syknul, ale držel, a úžasný pan domácí do něj začal zarážet tím způsobem, že vždycky péro vytáhl úplně a znovu do něj násilím proniknul až po kořen.

Jára mu do toho začal do huby strkat své koule a pak i svého zahnutého čuráka a spoutaný Tonda mu všechno poslušně cucal.

A najednou zazvonil zvonek. „To bude Michal,“ řekl pan Filip, vytáhnul ocas a rozdal instrukce: „Járo, ty si jdi sednout na svoje dildo, a ty, Olivere, rozhodně šukej Tondu, až přijdeme s Michalem do kuchyně. Nemusíš dřív, hlavně, abys vydržel.“

Michal

No, nezačal jsem Tondu šukat hned, lehce jsem si honil péro a zvědavě jsem poslouchal, co bude. Pan Filip otevřel dveře a slyšel jsem kroky do schodů. „No ty krávo, vy jste super, vám fakt totálně stojí!“ ozval se za okamžik hlas, rozléhající se po celém domě. „Máte super čuráka!“ pokračoval hlas.

Bytný uvedl Michala stejně jako mně. Mne však zaujaly řeči toho nového spolubydlícího, který mluvil hodně nahlas a vůbec mluvil hodně, mnohem víc než já. „Jasný, že se tady hned svlíknu, jinak mi prasknou kalhoty z toho, jak mi z vás stojí!“ bylo slyšet ze šatny. „Je tady ňákej týpek na šukání? Jsem děsně nadrženej!“ ozvalo se za chviličku znovu z předsíně. „Můžu sem chodit taky šukat?“ hulákal v kuchyni, když mu pan Filip vysvětlil, k čemu kuchyně slouží.

Byli už v kuchyni, takže jsem stejně jako před tím pan domácí přistoupil k Tondovi a tvrdě do něj zarazil svůj ocas. A pak se ve vchodu objevil ten Michal. „Ty vole, no tady už se šuká!“ zvolal a já koukal jako blázen na mladého, asi 25letého týpka, poměrně malého do výšky, ale s úžasně širokými rameny, namakanýma kozama a s děsně tlustým, stojícím čurákem. Neměl ho dlouhého, ale hned, jak nás viděl, vzal ho do ruky a nekecám, že ho měl širšího, než aby ho mohl obepnout prsty.

„Ty krávo, to nevydržim, sorry!“ zařval a vrhnul se k Tondovi a strčil mu toho svého tlusťocha do pusy. Tonda se dost dávil, ale Michal byl nemilosrdný. Šukal mu hubu, zatímco já jsem šukal jeho anál, takže jsme si viděli do očí. „Já jsem Michal.“ – „Oliver, těší mě,“ a nevím proč, podal jsem mu ruku. Musel to být zajímavý pohled, jak dva kluci šukají Bulhara, jeden do huby, druhý do prdele, představují se vzájemně a podávají si ruce. „Ty vole, puč mi tu prdel, vole!“ celkem nemilosrdně mi poručil, tak jsem mu tu prdel půjčil a on do něj zprudka zarazil tak, jak to viděl u mě.

Tonda docela dost zařval, ale pořád držel, a Michal mu rychlými pohyby mrdal prdel. Odvedle se ale ozval Jára: „Já chci taky, kurva!“ Michal zbystřil, přestal šukat a vydal se vedle k Járovi. „No ty krávo, ty máš čuráka!“ zahalekal směrem k tomu ohnutému péru. „Chceš vojet?“ – „Jasně že chci,“ odpověděl Jára. „Ty píčo, ty jsi seděl na dildu? No to je super! Ale neni tak tlustý jako moje péro…“ – „Pojď do mě, vydržim všechno,“ volal Jára.

To už jsme byli všichni v Járově pokoji a koukali, jak si ho Michal podává. Jára se vstoje ohnul a Michal si naslinil ptáka a bez problémů do něj zasunul. „Ty krávo, to je díra, tak tebe budu šukat furt!“ Pan Filip jen poznamenal: „To je tvůj pokoj, Michale, takže ho fakt můžeš šukat, kdy chceš. Jára to chce taky furt.“

„Uá, uá, uáááá!“ zařval Michal a bylo zjevné, že se právě udělal. Jára vydával nějaké neartikulované zvuky, ze kterých bylo jasné, že si užívá Michalovu mrdku ve svém análu, a chytil Michala za zadek, aby v něm ještě zůstal co nejdéle.

„No ty píčo,“ hulákal zas Michal, „to jsem nečekal, že si hned na začátku dvakrát zamrdám a tak rychle se udělám…“ Nakonec z Járy vyjel a svalil se na postel. „Ty vole, tak tady chci fakt bydlet…“ vydechl.

Potřeboval jsem se z toho udělat. Sebral jsem se, šel jsem zpátky za Tondou a zasunul do něj. Jára šel hned za mnou, strčil Tondovi svou zahnutost do huby, a hned za námi pan Filip, který se postavil na postel a nastavil svého čuráka před mojí pusu. Začal jsem tvrdě šukat Tondu a kouřit ptáka pana domácího, a netrvalo mi to dlouho a začal jsem do Tondy stříkat, přičemž zároveň začal stříkat pan Filip do mojí držky, načež se Jára taky postavil a z výšky začal stříkat na Tondu.

Jak jsme tak dostříkali, viděli jsme, jak je Michal opřený o zeď a fascinovaně na nás kouká. Bytný ještě slízal veškerou mrdku z Tondova těla a pak prohlásil: „Tak vidíte, máme dobré nováčky,“ a začal rozvazovat Bulhara. „Jo, pravda, pravda, super kluci,“ říkal spokojeně Tonda, a když byl osvobozený z těch pout, všem nám dal přátelskou pusu.

Tak to byla jízda. A to byl pro dva z nás teprve první večer!

Mates

Když jsem se druhý den k večeru vracel „domů“, už za dveřmi jsem slyšel hlasité hekání. Otevřel jsem dveře a viděl jsem, jak pan Filip klátí v kuchyni nějakého kluka. „To je dost, že jdeš, pojď mě rychle vystřídat! Už budu!“ zavolal na mě. Rychle jsem se svlíknul, přišel k nim, všiml jsem si Tondy, který tam seděl přivázaný k židli, a zíral, jak na posteli leží na zádech krásný mladý týpek, domácí mu drží nohy vzhůru a tvrdě ho vstoje mrdá. Oba už šíleně hekali, bytný zarážel a s neskutečnými výkřiky, které musely být slyšet až do protějšího domu, se udělal.

„Pojď, vystřídej mě,“ pokynul mi. Čurák mi nad tím mladíkem stál jako kůl, tak jsem převzal do rukou ty nohy, jednou rukou jsem si před tím pomohl pérem do jeho už namazané díry, a zarazil jsem do něj. Pomalu jsem ho šoustal a prohlížel si jeho krásný tělo. Lehce sportovní, dokonale vyholené úplně všude, čurák solidní velikosti mu trčel k pupku, podlouhlé koule se mu třásly pod ním. Podíval jsem se do očí tomu krásnému blonďákovi a řekl jsem: „Ahoj, já jsem Oliver.“ – „Čau, Mates,“ odpověděl. A při tom souložení jsme si podali ruku. „Máš super péro i tělo,“ řekl jsem mu. „Ty taky… Krásně mrdáš,“ zakoktal, jak vzdychal pod mými zásuny.

„To je tvůj spolubydlící,“ poznamenal domácí. „Fakt? S tímhle koucourkem budu spát v posteli? No to je super!“ Pustil jsem mu nohy, a aniž bych vytahoval ocas, lehl jsem si na něj a políbil ho. „Vítám tě v novém domově…“ – „Vítám tě ve svý díře,“ zahekal v odpověď. Ještě chvíli jsem ho líbal a šoustal, pak jsem ho znova vzal za nohy a vstoje ho začal pořádně mrdat.

„Vem ho teď zezadu,“ požádal pan Filip, tak jsem poslechl a otočil ho tak, aby na mě vystrčil zadek. A teď teprve jsem viděl tu jeho krásnou prdelku. Byla jak dva česnečky, a krásně pokrytá hustými, ale jemnými světlými chloupky, které končily právě pod zády. A záda měl tak krásná a svalnatá, že jsem se o ně musel opřít a začal jsem do něj divoce zarážet.

„No tý pyčo, co je to za koloucha?“ ozvalo se najednou z předsíně. Ani jsem si nevšiml, že Michal přišel. Vcukuletu byl svlečený, přiběhl k nám, nadzvedl Matesovi hlavu, řekl: „A kuř, dělej!“ a strčil mu do huby to svoje poleno.

To už to na mě šlo a pan Filip to poznal. Zavolal na mě: „Do něj ne, na mě!“ a přišel si ke mně kleknout a nastavil mi hrudník. Vytáhnul jsem péro z té krásné prdelky a už jsem stříkal na bytného všude, kam se dalo.

Michal hned zaujal moji pozici a začal ho do Matese strkat. Ten zařval bolestí: „Aůůů, co to je?“ – „To je moje kláda. Neboj, zvykneš si.“ Trochu opatrněji ho do Matese začal zasouvat, až v něm byl celý, a chvíli se v něm vrtěl, aby si Mates mohl zvyknout. „Už asi dobrý, můžeš,“ vydechl pak Mates a Michal začal jebat, nejdřív pomalu, ale jak viděl, že je to v pohodě, začal zrychlovat a zrychlovat, až jel jako šicí stroj.

Ležel jsem vedle nich a pozoroval reakce toho kolouška a výraz v jeho sexy tváři. Taky jsem si všiml, že Tonda má v hubě roubík a že mu stojí jeho dost krátké, obřezané péro. Nevydržel jsem, vlezl jsem si pod Matese a začal se s ním vášnivě líbat, zatímco Michal ho zezadu tvrdě ojížděl.

„Jsi super spolunocležník,“ řekl jsem mu po chvíli. „Uch, díky,“ zavzdychal pod Michalovými přírazy. „Ty taky.“ – „Kolik ti vůbec je?“ – „Včera… uch… šestnáct… uch…“ Michal to zaslechl: „Tý pyčo, šestnáct, tak to je hustý, vole!“ A ještě několikrát zařval to svoje „tý pyčo“, vytáhl kládu z Matesovy prdele, zamířil s ní na už připraveného bytného a nastříkal mu to všechno na ksicht.

Mates mě objal a přitisknul se ke mně. Povídám mu: „Jsi dobrej pasivek.“ – „Ale taky rád píchám,“ řekl na to. „Fakt? Tak to je super! Já jsem taky versatil!“ – „Jenže se teď asi už udělám…“ dodal Mates. Rychle jsem ho převrátil na záda a začal mu kouřit péro. Chtěl jsem mu předvést všechny možné triky, které umím, ale moc času mi nedal. Za chvíli totiž stříkal, a to tak, že opravdu hodně. Měl jsem toho plnou hubu, načež ke mně přistoupil pan Filip, pozvednul mi hlavu a začal mě líbat tak, aby co nejvíc Matesovy mrdky vysál z mojí pusy.

„Dobrá jebačka, chlapi. Takhle se mi to líbí. Dneska už máte volno,“ řekl nám všem pan Filip a začal rozvazovat Bulhara. Nikdo jiný v bytě momentálně nebyl, tak jsme se šli s Matesem osprchovat. Vzájemně jsme si krásně vymydlili čuráky. Když jsme se sušili, zeptal se mě: „Tady asi nebudu muset ani honit, co?“ – „To ať tě ani nenapadne, udělám tě, kdykoli budeš chtít,“ napomenul jsem ho. „Ale já to potřebuju aspoň třikrát denně…“ špitnul. „Neboj. Každý ráno tě vykouřím, po škole si s někým tady zašukáš a v noci budem šukat spolu…“

Bylo mi jasné, že tohle je ubytovna mých snů. A to jsem ještě nepoznal posledního spolubydlícího, který byl zase na noční, a nezašukal jsem si s Járou.

Ukrajinec

Další den jsem přišel ze školy, a když jsem se svlíknul, šel jsem rovnou do svého pokoje. Tam mě čekalo překvapení. Pan Filip stál napíchnutý klackem do Matese, kterého držel za zadek opřeného o zeď, a jak ho takhle vstoje klátil, Matesovi se houpaly nohy ve vzduchu. Skoro jsem žárlil. Ráno před školou jsem sice Matese ojel, ale už jsem se těšil na večer s ním a teď jsem si nebyl jistý, jestli ještě bude moct… Domácí to asi na mě poznal, protože mi řekl, abych nežárlil a šel raději zkontrolovat Bulhara. A spiklenecky na mě mrknul.

A u Bulhara mě čekalo další překvapení. Na letišti ležel svázaný Bulhar, a vedle něho se rozvalovala naprosto úžasná nahá sportovní postava… Tak konečně vidím Ukrajince. A ten je snad ze všech nejvíc sexy. I vleže bylo poznat, že je vysoký, pěkně vyrýsované štíhlé tělo, všude pečlivě vyholený a mezi nohama se mu rozkládal ocásek, na který jsem se musel přijít podívat zblízka…

Rozhodně ho má z nás všech nejdelšího. Jak tam ležel rozcapený, ocas se mu linul od podbřišku až na postel, kde odpočíval lehce schoulený jako jeho majitel. Neodolal jsem a musel jsem si ho aspoň pohladit. Bulhar ležel akorát tak, že mu na něj žádostivě koukal, ale nebyl tak blízko, aby se ho mohl dotknout. Ukrajinec spal jako zabitý, moje pohlazení jeho sviště s ním nic neudělalo. Začal jsem mu ho trochu šimrat a hrát si s jeho pytlíkem a měl jsem děsnou chuť mu ho ochutnat. Najednou se mu péro trochu pohnulo. Lehce jsem ho hladil v podbřišku a v tříslech a sledoval jsem, jak se mu pomalu, ale jistě staví. Pak se chlapec pohnul a převalil se tak, že ležel na zádech. To už mu stálo pěkně kolmo vzhůru a předkožka se mu z žaludu stáhla…

Roztáhnul jsem mu ještě trochu víc nohy, kleknul jsem si mezi ně a opatrně jsem mu klacek vzal do pusy. Cítil jsem, jak to v něm pulzuje, a olizoval jsem okraj jeho žaludu. Bulhar to závistivě sledoval a já jsem se pomalu pouštěl do odvážnějšího kouření. Vlastně už jsem chtěl, aby to chlapce vzbudilo…

Byl jsem tak zaujatý jeho pérem, že jsem si nevšiml, kdy se vlastně probudil. Najednou vidím, jak má nadzvednutou hlavu a usmívá se na mě. Když se naše oči setkaly, nadzvedl se, aby si mě pořádně prohlédnul, a řekl mi: „Ty seš ale krásnej samec.“ – „To ty taky, kocoure,“ oplatil jsem mu to. Přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat a osahávat po celém těle, mačkal mi prdelku a tahal mě za koule. „Doděláš mi to?“ zeptal se pak. Přetočil jsem se se šikovně tak, abychom se mohli kouřit vzájemně. Olizovali jsme si ocasy a rukama se vzájemně hladili po celém těle, štípali se do prdelek a stehen, hladili se po břiše a občas jsme přestali a krátce, ale intenzivně jsme se políbili a znovu se vrátili k čurákům.

A pak to na něj přišlo. Byl jsem moc zvědavý, jakou dávku vystříká, a bylo toho opravdu hodně. Začal mi prudce cákat na krk a obličej, tak jsem se nadzvedl a mířil si jeho cákance tak, aby mi pokryly co nejvíc těla. Zkropil mi tak prsa i břicho a znovu obličej, bylo to slastný.

Chtěl jsem mu za to dát pusu, ale vtom jsem spatřil, jak u dveří stojí pan Filip a Mates, každý opřený o jedno futro, Filip se na nás díval zálibně a Mates trochu až smutně… Uvědomil jsem si, že možná i viděl to, jak se s Ukrajincem vyloženě mazlíme a dělalo to na mě dojem, že snad i žárlí. Co má co žárlit? Jo, v noci jsme se hodně mazlili, ale jsme tady na nudisticko-erotické ubytovně a sluší se pěkně přivítat s tím, s kým jsme se ještě neviděli.

Ale bylo mi ho trochu líto, tak jsem se zvedl, přistoupil k němu, objal ho a řekl mu: „Ahoj, kocourku.“ Opětoval obejmutí a naše těla se na sebe začala lepit Ukrajincovou mrdkou. Vzal jsem pak Matese za ruku, dovedl ho k letišti a chtěl jsem mu představit Ukrajince, ale uvědomil jsem si, že nevím, jak se Jmenuje. „Jan,“ poznal Ukrajinec, že se má představit. Představili se, já jsem Matese zase objal a položil se s ním na letiště, kde nám Jan udělal místo. Aniž bychom se od sebe odlepili, nadzvedl jsem pánev, jemu rozkročil nohy, prověřil jsem prsty, že má od domácího pěkně uvolněnou díru, a hladce jsem do něj zasunul čuráka.

„Super, kluci, jen tak dál,“ komentoval domácí, když jsem Matese pomalu ojížděl, Tonda Bulhar vedle nás hekal a Jan nás zálibně pozoroval. Líbali jsme se s Matesem, hladili a já ho u toho šoustal, vlnili jsme se a hekali a znovu a znovu se líbali. „To jsou teda pěkní milenci,“ prohodil spiklenecky Jan a nám se to označení zalíbilo, usmáli jsme se na sebe, zůstal jsem v něm chvíli nehybně, řekl jsem mu: „S tebou se krásně mazlí, miláčku,“ on mi řekl: „Tak mi teď pořádně vymrdej díru, miláčku,“ já se ho zeptal: „A chceš zmrdat hrubě, nebo něžně?“ a on odpověděl: „Hrubě mi mrdej prdel tim tvym parádním čurákem a něžně mi strkej jazyk do pusy, miláčku,“ a tak jsem poslechl a jako bych měl tělo rozdvojené, drsně jsem přirážel pánví a mrdal ho celou délkou svého ocasu a zároveň jsem ho něžně líbal po celém obličeji a zajížděl mu jazykem do pusy…

A když jsem začal křičet, že už budu, zavolal Mates: „Do pusy, miláčku!“ Tak jsem si mu pokleknul kolem ramen, nastavil mu péro k puse, dvakrát nebo třikrát jsem pohonil a začalo to ze mě lítat. Mates se snažil to všechno pochytat pusou, aniž by potřeboval ho mít přímo v puse, a tak měl za chvíli plnou pusinku mrdky a zcákaný celý obličej.

„Bravo, chlapcí,“ řekl domácí a Jan dodal: „Krásní milenci.“ A my jsme se s Matesem objali a líbali jsme se a vylizovali jsme si vzájemně mojí mrdku z našich úst…

Komín

Příští večer jsem podobným způsobem šoustal Matese u nás na posteli, když tu náhle přišel Jára s tvrdým dokulata ohnutým brkem a řekl: „Vy dva jste mě ještě nemrdali!“ – „To je pravda,“ řekl Mates, „a můžeme tě omrdat společně najednou?“ překvapil ještě. „Tak to by bylo úplně nejlepší!“ zaradoval se Jára. „Pojďte do mě!“ a udělal takový akrobatický kousek – lehl si na koberec, zvedl nohy za hlavu a udělal krásný komín. My jsme s Matesem k němu přistoupili každý z jedné strany, stlačili jsme si péra dolů a pomalu jsme oba najednou zasunuli ptáky do jeho análu. Bylo to trochu krkolomné, nešlo nám tam zasunout celé čuráky, protože to ta pozice nedovolovala, ale bylo krásné, jak naše tvrdé ocasy byly najednou zastrčené v jedné díře a mazlili se uvnitř jako my dva před tím na posteli.

Chvíli jsme zasouvali a vysouvali oba najednou a pak jsme to zkusili proti sobě a to bylo ještě víc vzrušující. Vůbec jsme nechtěli přestat. Pomaloučku jsme rejdili v té prdelce, líbali jsme se a mazlili, naše péra se taky mazlila v Járově análku a bylo to nekonečně krásné a nekonečně krásně dlouhé…
Tak dlouhé, že se stihli všichni přítomní, tedy Filip a Tonda, přijít podívat, kochat se nad tím živým šukajícím sousoším a honit si péra. Nakonec přišel ještě ukřičený Michal, toho jsem se trochu bál. Když to viděl, prohlásil, že chce taky a snažil se tam Járovi nastrkat ještě toho svého macka. Moc se tam nemohl dostat, ale bylo to tak vzrušující, že jsme s Matesem začali oba stříkat. Michal se pořád snažil se dostat dovnitř, ale Filip ho zarazil, počkal, až s Matesem vytáhneme péra, řekl Michalovi „A teď my dva,“ a zopakovali na Járovi to, co jsme dělali my. Jen to měli trochu těžší kvůli Michalově masivnímu ocasu, ale Jára měl díru tak vykloktanou, že to nakonec šlo.

Svalili jsme se s Matesem na postel a pozorovali tu soulož vstoje, vlastně spíš soustoj, jak jim to šlo. Jára hekal slastí a viděli jsme, jak se jeho tvrdý zahnutý ocas chvěje, pak už jen Jára heknul, že už to bude, a jeho stříkance mířily vzhůru a pak padaly na jeho obličej. Domácí s Michalem z něho vytáhli ptáky, Jára se rozprostřel na koberec a ti dva mu pak ještě zcákali pořádně ksicht…

Takže už jsem mrdal se všemi ubytovanými. Ale vlastně ještě ne s bytným… No, počítám, že si mě při nejbližší příležitosti pořádně podá…

(pokračování zde)

Příspěvek Nudistická ubytovna (1/3) pochází z Gay povídky

Zkušební kabinková erekce

„Vybral jste si?“ „Jo, vybral,“ odpověděl jsem teplému prodavači, a aniž bych čekal, jestli je chce vidět, vyndal jsem je ze sáčku. „Tyhle jsou fajn, ale musim počkat, až nebude tak tvrdej, jinak je to hrozně poznat a je mi na něj vidět, takhle bych v nich nikam nemoh. Ale tyhle mi ho drží pěkně u těla, takže si každej nemusí všimnout, že mi stojí,“ vysvětlil jsem mu, tentokrát bez používání nějakých opisů. Prodavač se rozhlédl a řekl mi: „Nikdo tu není, nechcete si je v kabince zkusit a ukázat se v nich?“ „Tak jo, díky!“

Doprovodil mě ke kabinkám, do jedné jsem vstoupil, svlíknul si tričko, chtěl jsem jako by zatáhnout závěs, ale pak jsem řekl: „Jestli tu nikdo není, tak ani nemusím zatahovat, ne?“ „Určitě ne,“ pravil prodavač rychle s jasnou obavou, abych si to nerozmyslel. Sundal jsem tedy džíny, péro se mi vyhouplo kupředu, podrbal jsem se na koulích a pomalu jsem začal natahovat ty plavky. Ukázal jsem mu nejrůznější pozice ptáka v nich a on hodnotil, kdy je to více a kdy je to méně nápadné. Pak jsem si plavky zase stáhnul a začal si navlíkat nohavice džín, když on řekl: „Máte ho fakt dobrýho.“ „Jak to můžete vědět? Ještě jste ho neochutnal.“ „Ještě? Říkáte to, jako by…“ „Jako by bylo na čase ho ochutnat, ne?“ stoupnul jsem si s nedotaženými rozepnutými kalhoty a vyzývavě se chopil péra dvěma prsty u jeho kořene. „Když tu nikdo není, tak ochutnejte.“

Chlapec se rozhlédnul, jestli nikdo nepřišel, vešel ke mně do kabinky, pro jistotu zatáhnul závěs, kleknul si přede mne a začal mi ho „ochutnávat“. Olizoval ho a mazlil se s ním, říkal, že je to super čurák a krásná kláda a podobně, až mi ho nakonec divoce kouřil. „Už budu,“ zasyčel jsem za chvíli, on otevřel pusu do kořán, vypláznul jazyk a nechal mě, ať mu to tam všechno nastříkám. Dával jsem pozor, abych mu nepotřísnil obličej, a on mi ho pak pěkně dosucha olízal.

„Super kouříte,“ pochválil jsem ho pak, narval si ocas do nohavice a zapínal si kalhoty, zatímco on opatrně vykouknul přes závěs, pak ho roztáhnul a otočil se ke mně. „To se kouří samo… A jak to chutná, mňam…“ Posbíral jsem své nákupy, rozloučil jsem se s prodavačem, který mi řekl, abych se někdy zase stavil, a to tónem, kterým mě spíš prosil, než jen tak profesionálně zval k nákupu. Slíbil jsem, že určitě, a vyšel jsem z obchodu.

Najednou jsem spatřil tu dvojici, se kterou jsem jel autobusem. Něco si zrovna povídali, dívka pak zamířila do jednoho z obchodů a chlapec šel na WC. No tak to musím jít taky, řekl jsem si a vyrazil jsem za ním.

Šikovně stál u prostředního pisoáru, takže jsem byl nucen se postavit vedle něj. Zase jsem stáhnul kalhoty na půl žerdi, vytáhl ptáka i s koulema a nechal ho volně trčet kupředu. Nepokrytě jsem pozoroval, jak chčije, a viděl jsem, že ho má opravdu dlouhého. Kluk si toho za chvíli všimnul, podíval se mi na ocas, pak vzal ten svůj za špičku, podržel ho stejně daleko od mušle, jako já, poodstoupil dozadu a bylo vidět, že ho má stejně dlouhýho, jako já, ale pozor, to mu nestál! Zatřásl s ním, ustoupil ještě víc dozadu, pootočil se jako by bezděčně ke mně, na chvilku ho nechal viset, snad abych viděl a záviděl, a pak s ním elegantním pohybem ruky švihnul a zakryl ho trenkami. Zapnul si poklopec, mrknul na mě trochu vítězoslavně a šel.

Zůstal jsem ještě chvíli stát a čekal jsem, jestli mi po tom vykouření klesne, ale zdálo se, že pilulce je úplně jedno, že už jsem třikrát cákal. Tak jsem ho zase zapnul do kalhot do té nejvíce nápadné polohy a vypravil jsem se na autobus, abych ještě stihl zkusit ten bazén.

Pár lidí si mě v autobuse a po cestě všimlo, ale nebylo to nic výrazného. Většinou třeba jen vyvalili oči nebo se po mě nenápadně koukali.

Doma jsem vzal tašku na plavání, oblíknul jsem si svoje nové džíny, zkontroloval jsem nepovolující tvrdost své naběhlé klády a vypravil jsem se tramvají směr bazén.

Plavecká erekce

V tramvaji mě potkal bývalý spolužák, se kterým byla vždycky dost legrace, tak jsme se dali do řeči. Mluvili jsme o všem možném, až jsem získal napůl naději a napůl obavu, že mi z toho klesne péro, ale to se chovalo dál, jako by patřilo někomu jinému. Martin pak řekl: „Tak já budu vystupovat, jdu si zaplavat.“ Hrklo ve mně. A sakra, co teď? Když pojedu dál a přijdu na bazén později, bude to trapné. Vykašlat se na bazén se mi nechtělo. Tak jsem si pomyslel, že to může být ještě zajímavější, prozradil jsem, že máme společnou cestu, vystoupili jsme a šli na bazén.

V pokladně jsme pochopitelně dostali klíč od skříňky vedle sebe, protože jsme nevypadali, že jsme přišli každý zvlášť.

U skříňky jsem stáhnul kalhoty, a když jsem si sundaval tričko, Martin mi pološeptem povídá: „Hele, víš o tom, že ti stojí?“ „Jasně že vim. Stojí mi už od rána.“ „No ty vole,“ smál se Martin, „a s tim jdeš na bazén, jo? Nestih sis ho vyhonit, jo?“ „Stříkal jsem už třikrát a furt nic.“ Koukal dost udiveně, tak jsem mu prozradil, že jsem nadávkovanej tabletkou, která má větší účinky, než jsem čekal. „Tak to jsem zvědavej, jak to schováš. Hlavně ve sprše,“ chechtal se Martin.

To ve mně probudilo další zájem o adrenalin, takže jsem prohodil: „Co bych to schovával. Prostě mi stojí, no.“ A Martin mě ještě hecnul: „Tak jestli takhle dojdeš odsud až do sprch, taky jsi fakt borec.“ „Co by ne?“ Zamknul jsem skříňku, dal si plavky i ručník do igelitky a vypravil jsem se hrdě ke sprchám. Martin šel kousek za mnou s ručníkem kolem pasu. Chodbou proti mě šel nahý chlupatý chlap, který nevěřícně zíral, jak se přede mnou houpe tvrdý klacek, za ním šel mladý ztepilý plavec v plavkách, který zrudnul, když mě spatřil, a ve tváři mu zůstal pobavený úsměv.

V prostoru sprch jsem si všechno pověsil na věšák, za mnou dorazil Martin, řekl mi, že jsem fakt borec, vyndal z tašky sprcháč, pověsil ručník a tašku a šli jsme ke dvou volným sprchám kolem tří, které byly obsazené nějakými dvacetiletými plavci v plavkách. Všichni tři tam stáli a hodnotili dnešní plavecký trénink a všichni dělali, že si mě nevšimli, i když všimnout si museli. Naproti stálo nějaké docela hezké tělo s hezkým zadkem, které se sprchovalo zády k nám.

Spustil jsem sprchu a prohlásil jsem, že jsem si nechal v igelitce sprcháč. „No já ti svůj nepučim,“ odmítl mi Martin zjednodušit situaci. „Taky nepotřebuju, když mám svůj,“ odvětil jsem a pomalu jsem si došel pro sprcháč před zraky těch plavců. Po cestě zpátky jsem si všimnul, že všichni tři vyloženě dělají, že nic zvláštního nevidí. Zato mě zmerčilo to hezké tělo odnaproti. Když se naše pohledy setkaly, hned se zase otočilo, ale stihnul jsem postřehnout obličej mladšího týpka a také jeho docela dlouhé péro.

„Jsi borec,“ prohodil polohlasně Martin, mydlící si rozkrok. Taky jsem si začal mydlit rozkrok, a to celkem vehementě, až to vypadalo, že si ho honím. „Snažíš se udělat?“ zeptal se Martin. „To by stejně nebylo nic platný, řekl jsem mu a všimnul jsem si, že protější tělo se nenápadně natáčí mým směrem, aby mě vidělo, ale snaží se neukázat předek těla. Bylo jen vidět, že si taky mydlí rozkrok.

Plavci v plavkách se dosprchovali, usušili se ručníkem, sundali plavky tak, aby nikdo, hlavně oni vzájemně, neměl šanci cokoli intimního vidět, a s ručníky kolem pasu šli ke svým skříňkám. „Stydlíni,“ okomentoval jsem je. Z bazénu pak přišli do sprch dva starší pánové, kteří aspoň svlíkli pod sprchu plavky, ale v přírodním houští moc parády nenadělali. Ohlídlo se po nich to tělo naproti a nechtěně tak ukázalo, že má opravdu pěkný dlouhý ocas a že se mu už docela nalívá.

Dosprchovali jsme se a vypravili jsme se k ručníkům. Pánové si mojí erekce všimli a nebáli se to komentovat. Nemluvili na mě, spíš jen spolu, ale dostatečně nahlas. Bavili se o tom, že to je holt mládí, a že už to není, co bejvalo, a že se ti mladí už ani nestyděj ukazovat a že je teď móda toho vyholování.

Tělo s dlouhým ocasem mě už méně nenápadně pozorovalo, zvlášť po té, co Martin řekl, že je zvědavej, jak si s tím poradím do plavek. „Neboj, mám to vyzkoušený,“ opáčil jsem a předvedl jsem mu svůj „trik“ s pérem směrem dolů podél nohavice. Martin vyprsknul smíchy: „Takhle myslíš, že si toho nikdo nevšimne, jo?“ „Třeba ne,“ pokrčil jsem rameny a šli jsme na bazén.

V prostoru bazénu mi došlo, že to asi opravdu moc nenápadné není. Narozdíl od venku jsem tady měl pocit, že si mě prohlíží snad každý. Bál jsem se, aby mě z bazénu nevyhodili, tak jsem raději co nejrychleji skočil do vody. „Tak, a je to. Nikdo nic nevidí,“ povídám Martinovi, který skočil za mnou. „Ty jsi stejně hovado,“ řekl na to.

Dali jsme si pár bazénů a pak jsme viděli, že je skoro volná vířivka, tak jsme do ní šli. Byl tam jen jeden člověk, a když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že to bylo to tělo s dlouhým ocasem. Seděl hned vedle schůdků. Sestoupil jsem kousek, a to tak, že jsem měl pas ve výši jeho očí, zastavil jsem na chvilku, otočil se k Martinovi tak, aby měl ten kluk před očima moje plavky zpředu, a řekl jsem Martinovi nahlas: „Tady to taky nikdo neuvidí.“ A pomalu jsme si sedli do vířivky naproti tomu tělu.

Tělo mělo ruce ve vodě a upřeně na mě koukalo, zatímco jsme si my dva povídali. „Vždycky, když si sednu do vířivky, tak ho vyndám z plavek. Je to příjemný a není to vidět,“ řekl jsem Martinovi a věřím, že to to tělo slyšelo. Martin se podíval do vody. „No, já to teda vidim. U mě by to možná vidět nebylo, protože mi nestojí, ale to tvoje vidět je.“ „U mě jo, ale u tebe ne? To bych chtěl vidět,“ zaprovokoval jsem a Martin na to slyšel. Zalovil v plavkách a bylo vidět, že ho vyndavá, ale když vytáhl ruku z vody, vypadalo to poměrně nenápadně. „Hm, asi máš pravdu.“ Schoval jsem ho zase do plavek, ale aspoň jsem ho vytáhnul nohavičkou kousek ven a nechal si obublávat žalud vířící vodou.

„Koukám, že nejsi sám,“ říká najednou Martin. „Jak to?“ „No, tamhleten naproti si ho vyloženě honí.“ Podíval jsem se na tělo před námi, kterému se v ten okamžik přestala vrtět pravá paže. „No jo, a teď přestal,“ uchichtnul jsem se. Zdálo se ale, že pravá ruka pod vodou stále drží ocas toho těla. „Radši půjdem, nerad bych se koupal v zasemeněný vodě,“ navrhnul Martin. Pomyslel jsem si, že já teda docela jo, ale raději jsem nic neříkal. Martin se zvednul jako první a vylezl z vířivky, já jsem si ještě víc povytáhl nohavičku, asi tak do půli délky mé stojící klády, a šel jsem pomalu za ním. Když jsem vystoupl tak, aby to tělo vidělo, pozastavil jsem se, pomalu jsem si nohavičku stáhnul až pod žalud, podíval jsem se na tělo, které mělo upřený pohled do mého rozkroku, a šel jsem za Martinem.

Skočili jsme do bazénu a začali plavat, ale už při druhém bazénu jsem viděl, jak tělo spěchá směrem k šatnám s igelitkou před rozkrokem. Omluvil jsem se Martinovi, že se musím jít vyčůrat, Martin se tomu zasmál, že prý mi drží palce, aby mi to přes tu erekci šlo, a plaval dál, a já jsem vylezl a vypravil jsem se do sprch.

Sprchová erekce

Tělo stálo pod sprchou v koutě zády k ostatním, nechalo na sebe téct vodu a u nohou se mu válely plavky. Vedle něj bylo volno, vedle pak stál nějaký černoch s plavkami staženými ke stehnům a mydlil si své velké koule a černý ocas, vedle stál nějaký nahý střízlík s hodně malinkým pérem a vedle něj se na mě usmívala krásná kulatá prdelka nějakého mladého hocha. Stáhnul jsem plavky, rozhlédl jsem se po sprchách, aby to vypadalo, že přemýšlím, pod kterou si vlezu, a pomalu jsem zamířil do té vedle těla. Malinké péro upřeně civělo na jeho opak v mém rozkroku, černoch si začal mnout péro, snad aby ho trochu nahonil, aby to nevypadalo, že moje je větší, postavil jsem se pod vybranou sprchu a pustil vodu. Stál jsem se zády ke zdi a periferně sledoval, jak si sousedi po pravé straně prohlížejí moji ztopořenou výbavu. Potom jsem se podíval na tělo a zjistil jsem, že má na mě otočenou hlavu a prohlíží si mě. Moc ale na mě neviděl, protože urputně stál otočený zády.

Vyšel jsem mu vstříc a otočil se čelem ke zdi, aby měl možnost si mě prohlížet, a zároveň abych já měl šanci vidět jeho ocas. Využil toho, pootočil se tak, že stál jako já čelem ke zdi, a cítil jsem, jak jeho pohled střídavě zírá na moje péro a zároveň se snaží o oční kontakt. Stál jsem chvíli se sklopenou hlavou, abych si mohl nenápadně prohlídnout tu jeho nádheru. A byla to fakt nádhera. Držel v ruce šíleně dlouhou tvrdou kládu a pomalu si ji mnul tam a zpět, důkladně namydlenou, aby to klouzalo. Kochal jsem se nějakou dobu tím pohledem, pak jsem mírně poodstoupil, zvedl hlavu vzhůru a nechal si vodu téct na naběhlý žalud, až mi z toho kláda poskakovala. Kouknul jsem na druhou stranu a zjistil jsem, že černoch i malinký pindík stojí už také čelem ke zdi a šilhají mým směrem.

Pak jsem nevydržel tíhu pohledu těla s dlouhým tvrdým ocasem. Podíval jsem se mu do očí. Neuhnul, naopak chvíli na mě koukal a pak pohnul hlavou směrem k záchodům, čímž jasně naznačoval, o co mu jde. Nepatrně jsem kývnul hlavou, zadíval jsem se na jeho tyč, otočil jsem se a pomalu jsem kráčel na toalety. U prostředního pisoáru se na mě smála ta pěkná prdelka. Postavil jsem se vedle ní a viděl jsem, že zepředu je stejně tak rozkošná. Hladce vyholený rozkrok s pěknými koulemi a krásným ocáskem, ani ne velkým, ale ani malým. Ani jsem si neuvědomil, že nad tím pohledem začínám honit. Prdelka si toho všimla, vyděšeně se mi podívala do očí a rychle zmizela. Ve dveřích se srazila s tělem, které se marně snažilo pomocí svlečených plavek přitisknutých rukou na rozkrok zakrýt svou erekci i velikost ocasu. Tělo se po prdelce ještě ohlédlo a zamířilo ke mně. Postavilo se z druhé strany než prdelka, odkrylo péro, namířilo ho do pisoáru a hledělo na mě.

Natáhnul jsem ruku a uchopil jsem mu ho a tělova ruka na oplátku uchopila mě. Vtom ale vstoupil černoch, takže jsme se hned pustili, ale vidět to musel. Neříkal nic, teatrálně vylovil z plavek péro i koule, promnul si ho a začal močit. Byl to mohutný, dlouhotrvající proud, a když skončil, uchopil dvěma prsty svůj ocas a začal mohutně a teatrálně oklepávat, mával s ním nahoru a dolů jako blázen, dokud se nezbavil posledních kapiček moči, a nakonec ho zase schoval do plavek, ale ne rukou. Vytáhnul plavky dopředu a pohybem pánve péro nadhodil a chytil ho do plavek. Já i tělo jsme si nad tím pohledem honili ocasy, ale když černoch odešel, tělo mě popadlo za ocas, odtáhlo mě do kabinky a zavřelo dveře.

„Ty vole, kolik ho máš?“ zeptal jsem se šeptem. „Dvacet pět, je to hrůza,“ řekl. „Proč hrůza?“ „Když se mi postaví, nevim, kam s nim. A co že tobě pořád stojí?“ „To je u mě normální,“ řekl jsem už vkleče, osahával jsem ten čtvrtmetr a mazlil jsem se s ním pusou. Tělo mě ale vytáhlo nahoru, samo pokleklo a začalo mě divoce kouřit. Dělalo to moc dobře, až jsem měl problémy, aby nic nebylo slyšet. „Kam to chceš?“ zeptal jsem se ho po chvíli, načež tělo na chvilku přestalo kouřit, zaprosilo: „Do pusy, všechno, prosím,“ pokračovalo v kouření, já jsem se jen zmohl na: „Tak už,“ párkrát jsem ho ještě mrdnul do huby a už jsem cákal. Tělo to s téměř neslyšným hekáním spolykalo, vděčně se na mě usmálo a zeptalo se mě, jestli bych ho taky vykouřil, že potřebuje, aby mu nestál.

To se mě nemusel moc ptát. Kleknul jsem a začal jsem ho hulit stejně kvalitně, jako on mě před tím. Dalo to dost práci, musel jsem ho držet oběma rukama, jinak by mě snad zadávil. Naštěstí bylo tělo dost nadržené a netrvalo to dlouho. Když řeklo „Už,“ vyndal jsem ho z huby, pohonil jsem ho směrem na svoje prsa a už to z něj lítalo. A to doslova. V několika mohutných cákancích mi zestříkal celá prsa i břicho. Vymačkal jsem z něho všechnu mrdku a spokojeně jsem prohlížel, jak mu celkem rychle klesá péro. Těšil jsem se, že ho uvidím v ovadlém stavu, a také jsem se brzy dočkal. Tělo mi setřelo mrdku z prsou svými mokrými plavkami a pak mu už ocas jen tak visel. A i tak byl dost dlouhý. Přeměřil jsem jeho ovadlé péro mým tvrdým a moje tvrdé bylo delší snad o necelý centimetr. „Ty vole, ty ho máš minimálně 17, když ti nestojí!“ „Já vim. A jak to, že tobě furt stojí?“ „Ti řikám, že to je u mě normální.“

Opatrně jsme pak otevřeli dveře, a když jsme zjistili, že tam nikdo není, šli jsme ven, ovšem právě vcházel nějaký chlap, takže viděl, že jsme vyšli z kabinky dva. Z toho jednomu z nás, a to mně, stálo péro, zatímco tomu druhému se mezi nohama houpal skoro koňský ocas. Zaraženě na nás koukal, tak jsme rychle vypadli. „Sorry,“ řeklo mi pak tělo. „To nic, já jsem zvyklej.“ Nasoukal jsem se do plavek, ptáka strčil do nohavičky, tělo si natáhlo své volné bermudy a šli jsme si ještě zaplavat.

Opět jsem rychle skočil do vody a proti mně plaval Martin. „Cos tam dělal tak dlouho? Sis ho musel vyhonit, aby ses mohl vychcat, že jo?“ „Přesně tak.“ „A co, vychcal?“ „Přesně tak.“ „A co, už ti nestojí?“ „Hádej. Nebo si sáhni.“ „Nesáhnu, ty vole.“ „Tak koukej,“ řekl jsem, doplaval jsem zpátky na okraj bazénu, vytáhnul se nahoru a v sedě jsem mu s mírně roztaženýma nohama, tak, aby to zas nikdo moc neviděl, ukázal, jak jsem na tom. „Ty vole, tobě fakt furt stojí. No ty seš kanec.“

Celá ta akce opravdu trvala nějak dlouho, protože už bylo na čase opustit bazén a museli jsme jít.

Sprchy byly plné různých chlapů, z nichž pohlední byli dva, mezi nimi i tělo, které v útrobách trávilo moji mrdku. Martin svlíknul plavky a čekal, až se nějaká sprcha uvolní. „Ty se snad hodláš sprchovat v plavkách?“ otočil se ke mně. „Ne,“ odtrhnul jsem oči těla s houpajícím se krásným dlouhým ocasem, svlíknul jsem plavky a s trčící kládou jsem čekal, až se něco uvolní. Tělo to vidělo, tak dokončilo sprchování a pokynulo nám, abychom ho vystřídali. Šli jsme tedy tam a Martin se trochu styděl, že se sprchuje s týpkem s tvrdým pérem, tak jsme se tak pod tou sprchou střídali. Pozoroval jsem tělo, jak si utírá záda a péro se mu kýve ze strany na stranu, dělal to určitě schválně.

Když se tělo odebralo ke skříňkám, Martin utrousil: „Ty vole, viděls ho? Kolik ho asi má?“ „Sedmnáct,“ vypadlo ze mě bezděčně. „Jak to víš?“ „Odhad,“ vysvětlil jsem rychle. Když jsme se pak utírali ručníkem, Martin se mě polohlasně zeptal: „To ti fakt nevadí, že všichni vidí, že ti stojí?“ „Trochu jo. Tak já ho schovám,“ řekl jsem a obalil jsem si čuráka a koule ručníkem. Trochu jsem zastrčil konec ručníku, aby to tak drželo, a s tvrdým čurákem v ručníku jsem odkráčel ke skříňce. Martin se smíchem dorazil za mnou a ohodnotil to slovy: „Ty seš fakt borec.“

„To ten prášek,“ snažil jsem se o skromnost. „Ale houby. Vzít si prášek a jít mezi lidi, to dokáže málokdo,“ opáčil.

A měl pravdu.

Konečná erekce

Adrenalin toho dne mi ale úplně stačil. Doma jsem se pak rozvalil nahý na gauči a promítal si v hlavě všechny ty zážitky. Bezděky jsem u toho honil, když tu najednou se ve mně probudil pocit, který jsem za celý den neměl. Pocit, že mi to péro konečně patří, že je se mnou zase spojeno, tak jsem jím pořádně zatřásl, mnou pak zatřásl orgasmus, vystříkal jsem se šíleně intenzivně a pak jsem sledoval, jak se můj, teď už zase můj ocas svěšuje a svěšuje, až se úplně svěsil.

Pilulce došly síly, mně došly síly, čurákovi došly síly, koulím došla mrdka, takže zazvonil zvonec a honění byl konec. Popřál jsem si dobrou noc a spokojeně jsem usnul.

Příspěvek Modrá pilulka 3 pochází z Gay povídky

Nakažlivá erekce

Po cestě na bus mě potkávalo spoustu lidí a mně se zdálo, že si mého zajímavého rozkroku nikdo nevšímá. To mě trochu štvalo, tak jsem si ho přemístil tak, aby směřoval šikmo a byl tím víc nápadný. To už bylo lepší, jeden divný protijdoucí chlap si toho evidentně všiml a švidral děsně nenápadně očima po mém poklopci, dokud jsme se neminuli. Pak ještě nějaká starší, ale elegantní dáma to zbystřila, dokonce se zastavila, nepokrytě se dívala právě tam, kam jsem chtěl, a když už jsem byl kousek od ní, pohlédla mi do tváře a pomalu pokývala hlavou. Nevím, co tím myslela, ale bylo mi to příjemné.

Na zastávce pak seděli na lavičce nějací dva mladí milenci. Postával jsem poblíž tak, aby dobře viděli, co se mi děje v kalhotách, a brzy jsem se dočkal reakce. Dívka něco pošeptala svému chlapci s pohledem na můj rozkrok, chlapec se mi tam pak taky zadíval a něco jí láskyplně pošeptal do ucha. Ona na to potichoučku odpověděla něco, co se dalo odezřít jako „Já vím.“ Usmála se, její kluk ji objal, začal ji líbat a hladit na boku, při čemž se snažil být nenápadný, aby nebylo vidět, že jí osahává kozu. Ona to opětovala hlazením po stehnech a postupně se dostala až do jeho rozkroku, což se chlapec snažil zakrýt tím, že se k ní víc přivinul a vnější nohu přehodil přes její nohy.

A vtom přijel autobus. Nastoupil jsem a postavil jsem se hned u dveří, dvojice se zvedla a nastoupila taky, při stoupání po schodech oba ještě mrkli do mého rozkroku a pak si sedli na dvojsedačku hned vedle mě. Mladíkovy volné kalhoty prozrazovaly jednak to, že pod nimi má asi volné trenky, ale hlavně to, že se mu už pořádně postavilo péro. A taky to, že ho měl asi většího než já, což vysvětlovalo dívčino „Já vím.“

Seděli vedle sebe a dívka ho začala hladit po stehně nahoře po té nohavici, kde ho měl, čímž zřejmě chtěla zakrýt, že mu stojí, ale zároveň mu tím to péro dráždila. Celkem nepokrytě jsem je pozoroval a ona si toho pak všimla, podívala se na svého chlapce, který měl zavřené oči a snažil se netvářit slastně, což se mu nedařilo, pak se zase podívala na mě a významně svého kluka chytila přes kalhoty za ocas, přičemž její oči říkaly něco jako „Nevytahuj se, můj kluk ho má většího.“ Chlapec se u toho stisku zachvěl a já jsem se pokýváním hlavou pokusil naznačit, že uznávám porážku a že jim to přeju. Nikdo jiný se nedíval, tak jsem pro jistotu ještě svoje péro rukou povytáhnul nahoru, aby bylo ve vodorovné pozici, a ona na to s úsměvem mírně zakroutila hlavou, jako by říkala „Ne, opravdu ho nemáš většího.“ Pokrčil jsem rameny, autobus zastavil, vystoupil jsem a šel jsem do nákupního centra. Ještě jsem se ohlídnul a spatřil jsem ty dva, jak se objímají na zastávce, a pomyslel jsem si, že jim asi nic jiného nezbývá, jinak by bylo vidět, že mu stojí. Asi chlapec není jako já, který jsem hrdý na to, že mi stojí a že je to vidět, hi hi.

Zamířil jsem si to rovnou do obchodu s oblečením. V tomhle krámě jsou vždycky nějací „suspektní“ kluci. Tím myslím, že vypadají teple. A nepletl jsem se.

Džínová erekce

Ani jsem se nesnažil uvést péro do méně nápadné polohy a začal jsem se prohrabovat pověšenými kalhoty, když tu ke mně přistoupil drobnější, štíhlý, dohladka oholený chlapec s perfektně nagelovanými černými vlasy a otázal se mě měkkým, typicky teplým hláskem: „Mohu vám nějak pomoci?“ „Od čeho?“ zeptal jsem se ho žertem a otočil jsem se směrem k němu. Pobaveně se usmál a bylo vidět, že se snaží zůstat profesionální a nepodíval se tam, kam se chtěl určitě podívat. „Třeba od starších džín,“ našel si důvod, proč si prohlédnout moje kalhoty. Když je viděl, podíval se na mě omluvně: „Pardon, máte super džíny, takže spíš než od čeho, tak k čemu… K dalším super džínám, co říkáte? Jakou máte velikost?“ „Asi osmnáct,“ řekl jsem bez váhání. Z jeho tázavého pohledu mi bylo jasné, že mě pochopil, ale že je v rozpacích, tak jsem dodal: „Teda vlastně… Já ani nevím. Vy to neodhadnete?“

Prodavač si mne prohlédnul od pasu k botám, na chviličku se zarazil při pohledu na místo pod levou kapsou, kde se skvěl můj naběhlý čurák, a pak řekl: „Osmnáct bude asi jiný rozměr… Totiž jako jiné číslování. Mám špatný odhad, ale můžu vám to přeměřit, jestli chcete, abychom se dostali na správnou velikost.“

„Tak jo, přeměřte,“ odpověděl jsem, chlapci zazářily oči a vesele odskotačil pro krejčovský metr. „Jsem tady, pane!“ zvolal za pár vteřin. „S dovolením přeměříme pas,“ pokračoval, pokleknul a změřil mi obvod pasu a zapsal si to. „Potom obvod zadečku,“ řekl s pohledem upřeným na moje péro, vyrýsované v tu chvíli směrem šikmo dolů doleva. Krejčovský metr mi obepnul zadek a vpředu tu míru chlapec odečítal přesně z místa, kde mám kořen ocasu. Nepodařilo se mu tak, aby byl nucen se mi ho dotknout.

„Ještě prosím mírně rozkročte nohy, změříme délku nohavice.“ Poslechl jsem a prodavač s jakousi snad předstíranou jistotou krejčího mi připnul vší silou počátek metru do rozkroku, změřil délku nohavice a zapsal si ji.

„Super, pane. Vezmeme ještě obvod stehna, pro jistotu, jestli dovolíte.“ A začal mi měřit obvod stehna v nejširším místě, čili asi 5 cm pod rozkrokem, a to na pravé noze. Zapsal si výsledek, pohlédnul na mne nahoru a zeptal se opatrně: „Pro jistotu vezmu i druhé stehno, mohu?“ „Beze všeho.“ „Beze všeho to být nemusí, můžeme i přes kalhoty,“ odpověděl s úsměvem a co nejpomaleji mi přeměřil levé stehno, kudy se linulo moje tvrdé péro, takže se ho musel (evidentně rád) dotýkat.

Povstal a pravil: „Levé stehno máte o pár čísel širší než pravé. To je samozřejmě normální. Mám brát v potaz spíše to širší stehno, nebo to užší, nebo průměr?“ „Určitě to užší,“ odpověděl jsem, „my se tam nějak vejdeme,“ dodal jsem s úsměvem.

Chlapec se také usmál, zapsal si to a šel mi vybrat nějaké kousky. Musel jsem se pousmívat nad tím, že mi bere míry jako nějaký krejčí, včetně obvodu stehna, přičemž velikost džín se uvádí jenom podle obvodu pasu a celkové délky… Ten buzík se mě prostě chtěl dotýkat, ale já jsem mu to rád dovolil.

Přinesl patery džíny, dovedl mě do kabinek, našel mi jednu prázdnou, podal mi jedny z těch džín a požádal mě, abych si je vyzkoušel. Vzal jsem si je na sebe a roztáhnul jsem závěs. Chlapec si mne prohlédnul od hlavy k patě a prohlásil: „Omlouvám se, to je asi špatná volba. Provedení je pěkné, ale nehodí se k vám. Zkuste tyhle.“

Podal mi jiné a odebral ty první. Poslušně jsem je na sebe navlíknul. Byly o dost těsnější, takže jsem nevěděl, jak se mu v nich ukázat, až jsem našel nejvhodnější pozici ptáka. Roztáhnul jsem závěs a udělal dle mého názoru sexy pozici.

„Tohle vypadá dobře, pane! Ty bych určitě přiřadil k výběru.“ Podíval jsem se na sebe do zrcadla a usoudil jsem, že má pravdu. „Moment, něco vyzkouším,“ řekl jsem mu a svlíknul jsem tílko, abych viděl, jak to vypadá, když budu do půl těla nahý.

„Sekne vám to, pane,“ reagoval prodavač fascinovaně a prohlížel si spíš můj namakaný trup než ty džíny. „Tyhle a tyhle bych určitě odložil, ale zkuste ještě tyhle, a zůstaňte bez toho topu,“ poradil mi.

Znovu jsem poslechl, ale nebyl jsem schopen dopnout horní knoflík. Roztáhl jsem závěs a s polorozepnutým poklopcem jsem mu oznámil, že tohle je asi moc úzké.

„Třeba to dopneme, pane, ne?“ řekl, a aniž by se dál ptal, pokleknul ke mně ze zadu a dopnul mi ten knoflík. Povstal, prohlídnul si mě a prohlásil: „Tohle vypadá taky dobře, teď jde o to, čemu dáváte přednost.“ „Jak to myslíte?“ „No prostě – jestli vám jde o pohodlné oblékání a nošení, nebo jestli chcete zdůraznit kontury těla, abych tak řekl.“ „Kontury těla?“ „No, abyste rozuměl, aby vám vynikly obrysy například stehen včetně toho, co k tomu má přiléhat, jako například teď. Není to tak pohodlné, zato je to efektní, jak je na vás vidět.“

„Aha, už chápu. Jde mi hlavně o ty kontury, myslím, že se nemám za co stydět.“ „To rozhodně nemusíte. Máte skvělé kontury, a pokud jste tomu ochoten obětovat pohodlí, pak bych doporučoval tuto třetí variantu.“

„Vy uličníku. Tak já je beru.“ Šli jsme k pokladně, zaplatil jsem a chlapec mi dával džíny do igelitky. „Heleďte, nemohl bych si to u vás chvíli nechat? Chci se ještě vedle podívat na plavky, tak ať mi ta igelitka nepřekáží…“ „Jistě, samozřejmě. Ale plavky se mají zkoušet přes prádlo, tak ať si nikdo nevšimne,“ mrknul na mě spiklenecky. „Jak víte, že…“ chtěl jsem se zeptat, ale skočil mi do řeči: „Při tom jednom převlékání jste si zapomněl zatáhnout závěs.“ „Tak to se omlouvám,“ předstíral jsem lítost. „V pohodě, nedíval jsem se, jen jsem to zahlédnul. Až přijdete, tak se můžete pochlubit s těmi plavkami.“ „Když si nějaký vyberu, tak určitě!“

Rozloučili jsme se a já jsem se vypravil na toalety.

Toaletní erekce

Byly tam tři pisoáry a u prostředního stál nějaký veliký chlap. Postavil jsem se zleva vedle něj, stáhnul džíny do půli zadku, vytáhnul ptáka i s koulema a spustil ruce podél těla. Pták se mi pěkně tyčil do mušle, schválně jsem se postavil tak, aby v prostoru mušle byl jenom žalud, čímž jsem chtěl komukoli spolumočícímu naznačit, že mám dost dlouhý penis. Chlap v klidu docela dlouho čůral a nijak zvlášť si mě nevšímal. Za chvilku přišel někdo další, na koho jsem přes toho velkého chlapa neviděl. Snažil jsem se vymočit, ale nějak mi to přes tu erekci nešlo.

Chlap si oklepal péro, zapnul si kalhoty a odešel, takže jsem už viděl na toho třetího. Ha ha, byl to ten prodavač z obchodu s oblečením! Tvářil se, jako by nic, tak jsem ho pošťouchnul: „Jéje, dobrý den!“ Ohlédnul se po mně, zatvářil se překvapeně, pak se usmál a řekl: „I císař pán sem musí pěšky.“ Sklouznul pohledem na moje péro, na které měl teď skvělý výhled, pak ještě na zadek, do půli obnažený, a vrátil se pohledem do mušle. Ale bylo slyšet, že nečůrá. Asi mu to nešlo, ha ha…

Ale hned přišel nějaký další čůrač, menší mladý kluk. Periferně jsem viděl, jak se udiveně dívá, jak tam stojím s polonahým zadkem a pérem trčícím dopředu, aniž bych čůral, a taky jsem si všiml, že šilhá očima i na druhou stranu. Vychcal se a urychleně odešel, rychle si umyl ruce, ještě jednou se na nás dva podíval a s kroutěním hlavou odešel.

Prodavač pořád stál u pisoáru a asi stále nečůral. Pootočil jsem se k němu a viděl jsem, že místo aby čůral, si ho nenápadně honí. „Nějak mi to pořád nejde,“ upoutal jsem na sebe pozornost, a když se ohlédnul, pomalu jsem svou tvrdou kládu nasoukal do nohavice. Prodavač z toho nemohl odtrhnout oči a najednou třikrát co nejtišeji zasténal a cák, cák! Šlo to z něj ven. Totiž jako že mrdka. Omluvně se na mě znova podíval a řekl: „Mně už to šlo…“

To už jsem měl zapnuté kalhoty, došel jsem k umývadlu, utrhnul jsem dva ubrousky na utírání a šel jsem mu je podat. „Nate.“ „Super, díky,“ vzal si je ode mě a začal si ho utírat. „Rádo se stalo,“ řekl jsem na to s úsměvem. „Jdu na ty plavky, tak zatím.“ „Na shle a díky.“

Zašel jsem pak do jednoho vietnamského krámu s hadry a různým jiným zbožím.

Asijská erekce

Za pokladnou byla nějaká vietnamská slečna, mezi regály ve velkém prostoru se procházel mladý, docela hezký plus mínus osmnáctiletý Vietnamec a další Vietnamec, který vypadal, jako by byl otec těch dvou. Chvíli jsem se procházel mezi regály s drogerií, protože se tam vyskytoval ten mladý, a dělal jsem, že něco hledám. „Můžu pomoc?“ zeptal se mě za chvíli. „Jo jo, máte kondomy?“ Vypadalo to, že mi nerozumí. „Prezervativy, máte?“ Stále se tvářil nechápavě. „Prostě šprcky, chápete? Na sex.“ Ukázal jsem na svoje tvrdé péro v kalhotách a naznačil jsem rolování šprcky. „Ne, nemáme, bohužel,“ zakroutil omluvně hlavou. „Takže lubrikační gel asi taky nemáte, co?“ „Gel ano, gel máme!“ zaradoval se chlapec a dovedl mě ke gelům na vlasy. „Nechci gel na vlasy, ale gel na péro, na šukání, na sex, rozumíte?“ trpělivě jsem mu vysvětloval, co chci. „To dobrý gel, taky mám!“ poukázal na svoje vlasy. Mávnul jsem rukou a najednou moje oči spatřily, jak mezi těmi gely na vlasy byly i lubrikanty. Vzal jsem jeden do ruky a řekl jsem mu: „Tohle hledám.“ „To neznám, ale lidi kupujou, tak to dobrý, myslím.“ „To se ale nedává na vlasy, ty troubo, to se dává na ptáka, víš?“ „Jó, rozumim,“ kýval nadšeně hlavou, aniž by bylo jasné, jestli mi vůbec rozuměl.

Šel jsem si odložit tubu s gelem k pokladně, slečna se na mě s úsměvem podívala, aniž by vůbec tušila, co si to kupuju. Zamířil jsem k regálům s prádlem, kde postával ten starší chlapík. Vzal jsem do ruky jedny docela pěkný plavky a přiložil jsem je k džínám tak, abych poznal, jestli by mi plus mínus byly. Udělal jsem to pochopitelně tak, aby na mě Vietnamec viděl, včetně toho, že přiložené plavky nebyly dostatečně dlouhé, aby mi zakryly dolní část tvrdého čuráka nastrkaného do nohavice. Ten zhodnotil situaci a řekl: „Pán sluší, ale moc malý dolu. Pán to má dlouhý, bude vidět.“ „Aha, a když si ho dám takhle na stranu?“ začal jsem si v nohavici péro přemisťovat doleva, což moc nešlo, takže to trochu trvalo. Pak jsem znovu přiložil plavky na kalhoty a on řekl: „Tak dobrý, hm. Pán má velký, hm,“ zasmál se ještě. „Pán zkusí taky to,“ podal mi jiné plavky s delší nohavičkou. „Tak může i dolu.“ „Dolu co?“ dělal jsem nechápavého. „Dolu, to dolu.“ „To dolu?“ „To dolu,“ snažil se vysvětlovat, až mi nakonec ukázal prstem na nohavici u rozkroku, kde jsem měl péro před tím, řekl: „Sem dolu,“ pak ukázal prstem na mého čuráka, až se ho dotknul, a dovysvětlil: „To velký.“ Lehce ho i dvěma prsty uchopil a usmál se: „Á, pán tvrdý, dobrý!“ Přiložil jsem ty plavky na kalhoty, prodavač ukázal délku péra trčícího stranou a opsal čtvrtkruh směrem dolů, abych viděl, že když ho přitlačím dolů, bude celý skrytý. „Pán zkusí!“ Začal jsem tedy péro zase přesouvat dolů, ale přerušil mě: „Pán může kabinka!“ Vzal jsem oboje plavky a šel do kabinky.

Ty vykrojenější vypadaly dobře, ovšem péro jsem fakt musel mít jedině stranou a materiál byl dost elastický, takže mi je péro stejně vzdouvalo a částečně na něj bylo i vidět. Ty s tou delší nohavičkou byly pěkně pevné a těsné. S klackem na stranu sice jasně ukazovaly, že mám houpnuto, ale když jsem ho stlačil podél stehna dolů, už to nebylo až tak nápadné, jak Vietnamec správně odhadl. Zcela nenápadné to tedy rozhodně nebylo, ale řekněme, že když se budu někde na bazéně šikovně pohybovat, nemusí si toho moc lidí všimnout.

Rozhodl jsem se, že si koupím oboje, a že je budu muset taky hned vyzkoušet v praxi, což mi poskytne další adrenalin. Poděkoval jsem Vietnamci za radu, ten odpověděl: „Rádo stálo,“ tak jsem dodal: „Rádo stojí,“ což po mně zopakoval, zřejmě v domnění, že jsem jen opravoval jeho češtinu. U pokladny jsem zaplatil, slečna mi dala plavky do sáčku, lubrikační gel jsem si narval částečně do kapsy tak, aby každý poznal, co v ní mám, a šel jsem si pro ty džíny do předchozího krámu.

(pokračování zde)

Příspěvek Modrá pilulka 2 pochází z Gay povídky

Ale když mi začal vyprávět, jak se s tabletkou dokáže i desetkrát za sebou udělat a mezitím mu nestačí ani klesnout, začalo mi hučet nejenom v kládě, ale i v hlavě. Strašně mě rajcovala myšlenka, že by mi stál i ve chvílích, když to zrovna nepotřebuju, a že by to mohlo být docela dobrodružné. Jsem ten typ, co potřebuje neustálé nové sexuální zážitky, a tohle by mi po letech mohlo přinést něco nového.

Tak jsem od něj krabičku těch tabletek za pár šupů koupil. Nebyly modré, byly zelené, nějaká levnější varianta. Za pomocí googlu jsem si zjistil, že nemám žádnou kontraindikaci, že to může působit až 17 hodin a že na rozdíl od originálu se to může vzít i dvakrát denně.

Došel jsem tedy domů a prášek jsem do sebe hodil. Věděl jsem, že bez stimulace to nic neudělá, ale nějak se mi zachtělo zkusit, jestli to je pravda. Tak jsem přestal myslet na šukání a vydal jsem se na procházku do parku.

Trochu jsem to nedomyslel. Hlavně oblečení. Těsný nátělník celkem v pohodě, ale jít na ostro ve volných krátkých šortkách z tenké bavlněné látky, jak tak rád chodím, aby se mi v nich rýsoval houpající se pták, tak to jsem trochu přehnal…

Parková erekce

Než jsem dorazil do parku, tak v pohodě, a prvních pět minut taky. Myslel jsem na to, jak začíná jaro, jak už je celkem teplo, takže se dá chodit v trenkách a v tílku, i když zatím trochu táhne na koule a chladnou ramena, ale už se to dá vydržet. Pomalu jsem ale myšlenkami zabloudil na představu letní povalovačky u vody, nejlíp na nudapláži, pak se proti mně objevil nějaký namakaný týpek v těsném tričku a krátkých šortkách, kterého jsem si jako vždy důkladně prohlídnul, a najednou mi došlo, že jsem celkem nevědomky a nechtěně provedl tu nežádanou stimulaci…

Péro se mi v trenkách sice pořád pěkně rýsovalo, na fotku by to bylo fajn, ale začalo se výrazně nalívat. A nešlo to zastavit. Nalívalo se a nalívalo, až úplně ztvrdlo. No to byl trapas! To jsem vůbec nechtěl! A proti mně se objevil nějaký zamilovaný pár a já se styděl, snad poprvé v životě, že mi stojí. Rychle jsem dorazil na nejbližší lavičku a sedl si na ni.

Milenci zřejmě nic nepostřehli, takže jsem pocítil úlevu. Totiž úlevu mentální, nikoli sexuální. Seděl jsem na lavičce, čurák mi stál a nevěděl jsem, jak to udělat, aby to nebylo tak zjevné.

Šly kolem pak nějaké holky, tak jsem se rukou co nejvíc opřel o klín a tlačil si tu tvrdou kládu dolů, aby si toho nevšimly. „Ty vole,“ řekla jedna z nich, „ten se vopírá vo klín, jako kdyby mu stál…“ Ta druhá pak řekla: „No jo, stoprocentně mu stojí… Že ti stojí?“ křikla na mě. „Jasně,“ snažil jsem se dělat frajera, „to je z vás, holky!“ Moc jsem tomu nepomoh. Ta první řekla: „Pojď, to je nějakej úchylák,“ a obě se smíchem zmizely.

Načež se začala blížit skupinka nějakých výrostků popíjejících nějakou houbu nebo co, to jsem nepostřehl. Výrostci se zastavili a něco vesele řešili. Pak se přiblížili ještě blíž a jeden z nich se najednou odpojil a přišel ke mně. „Hele, nemáš oheň?“ zeptal se mě. Sáhl jsem automaticky do kapsy u trenek a došlo mi, že jsem si nechal zapalovač i cigára doma. Ani jsem se nestačil omluvit a ten týpek se otočil ke svým kamarádům a zahlásil: „Jo, fakt mu stojí!“

Všichni z toho měli děsnou zábavu, zatímco já jsem se styděl jako čtrnáctiletý kluk nachytaný při onanii. Raději jsem se zvedl a šel jsem k nejbližšímu křoví předstírat, že jdu čůrat. Ale za zády jsem slyšel poznámky, že si ho jdu asi vyhonit, a cítil jsem v zádech jejich pohledy.

Mohl jsem si ho v tu chvíli začít honit, třeba bych se i vyhonil, ale oni by na to viděli, a tu radost jsem jim nechtěl udělat. Probudil jsem v sobě svůj exhibicionismus, natáhl zase trenky, vypravil jsem se přímo k nim i s tím stanem, došel až k nim a řekl jim: „Jo, stojí mi. Prostě mi stojí. Vám nikdy nestojí? Kdybyste viděli tu kozatou babu, co se tady opalovala, tak vám taky stojí ještě teď.“

Kluci trochu zaraženě čuměli, jeden z nich si dokonce lehce promnul rozkrok, ale já jsem šel pryč od nich směrem, kde jsem očekával relativní bezpečí.

To bezpečí bylo v takovém křoví. Chtěl jsem si ho tam vyhonit, ale nějak mi to nešlo. Péro mi stálo, honil jsem si ho a pořád to na mě nepřicházelo. Jako by mi to péro stálo mimo mě, mimo moji vůli, mimo moji ruku, která se ho snažila udělat… Prostě jsem se nedokázal vystříkat.

Co teď? Napadlo mě, že nejbližší místo, kde se ukrýt, je byt mého otce. Mnohem blíž než do mojí bytovky. Třeba mě návštěva otce nějak uklidní, pomyslel jsem si a vydal jsem se sprintem k jeho domu. Ten sprint měl jednak za účel co nejrychleji se dostat z míst veřejných a jednak jsem doufal, že jako zdánlivý běžec nebudu tak nápadný. Soustředil jsem se na cestu a snažil se nevnímat, že by si mojí erekce kolemjdoucí všimli, i když si asi všímali. Při jednom výkřiku „Ty vole, koukej!“ jsem zjistil, že aniž bych chtěl, péro mi vylezlo z nohavičky trenek a celé tvrdé se mi veřejně houpalo ze strany na stranu.

Rychle jsem nohavičku stáhnul tak, aby mi péro aspoň nečouhalo, když už musí být vidět, jak mi stojí, a doběhnul jsem k otcově bytovce.

Domovní erekce

Bohužel jsem se ve dveřích srazil se dvojicí matky se svým zřejmě čerstvě dospělým synem. Matka na něj vznášela nějaké výčitky, ale zeptala se mě, do kterého patra jedu. Do pátého, ale půjdu klidně pěšky, řekl jsem jí, jenže ona mi to víceméně nedovolila. Vtáhla syna i mě do výtahu a pokračovala ve výčitkách vůči němu. Koukala mu při tom do očí, přičemž jeho oči byly sklopené.

Ta situace mě dost vyrajcovala. Ženská se zabývala výrazem tváře svého syna, zatímco ten upřeně zíral dolů. Tak jsem se natočil tak, aby v jeho zorném úhlu stanul můj stan. Chlapec vytřeštil oči, ale vzápětí se ovládnul a jakoby nenápadně mi pokukoval po rozkroku. Matka pokračovala nějakými řečmi o bezpečném sexu a kdesi cosi, přičemž chlapec nenápadně zíral na moje trenky, ve kterých se jasně tyčil vztyčený čurák.

„Mami, když musíš, tak musíš, znáš to z tý reklamy, ne?“ řekl jí pak. „Podívej se na toho týpka tady,“ pokračoval. Matka se mi podívala do očí a zeptala se: „Vy když musíte, tak taky musíte?“ „Jo, dokonce i když nechci.“ Chlapec se tomu začal smát, žena se na mne udiveně dívala, a protože jsme právě přistáli v pátém patře, omluvně jsem se na ni usmál, pohlédl jsem na své trenky, aby k nim taky sklopila zrak, což udělala, dodal jsem: „Jako například teď,“ a elegantně jsem vykráčel z výtahu.

Ať si to ta dáma přebere sama, nebo ať se zeptá synka.

Stoupnul jsem si ke dveřím, kde bydlí otec, a uvědomil jsem si smíšený pocit, který vycházel z pomyšlení, že by někdo vycházel do schodů směrem ke mně a spatřil můj stan, přičemž jsem se zároveň strašně bál, že se to stane, a zároveň jsem si to hrozně přál…

Nikdo nešel, tak jsem zazvonil. Za chvíli se otevřely dveře dokořán, ve kterých stál otec. „Ahoj, tati,“ pozdravil jsem. Stáli jsme proti sobě docela blízko a koukali si do očí. Viděl jsem periferně, že nemá tričko, ale musel jsem pohlédnout dolů, abych zjistil, že je opravdu celý nahý. „Aha, máma není doma, co?“ stál jsem pořád ve dveřích. Otec jen řekl, že není, a ustoupil, abych mohl dál, přičemž si mne prohlídnul a s pohledem do mého rozkroku se zeptal: „Máš nějakej problém?“ „Mám, právě na něj koukáš. Potřebuju si ulevit.“ „No, chlapče, nevím, jestli se takhle vyčůráš.“ „Potřebuju si vyhonit péro, tati,“ řekl jsem mu na vysvětlenou, tedy spíš trochu schválně, protože jsme oba věděli, co potřebuju udělat.

A tak jsem se svlíknul, zaplul do koupelny pérem napřed a tam jsem zažil strašně divnou onanii. Jednak to trvalo nesmírně dlouho, jednak mě to vlastně ani nebavilo. Usilovně jsem si ho honil, abych už konečně vystříkal, ale pořád to nešlo. Jako by ten čurák byl mimo mě, jako by ani nebyl můj. Bylo to jako s těmi týpky, kterým slíbím, že je vyhoním, dá to děsnou práci a oni pořád nic.

Nakonec jsem ale vystříkal. Bylo toho opravdu dost, minimálně pět minut jsem smejčil koupelnu, aby tam po mně nezbyla ani jedna spermie. Pak jsem si vysmejčil i péro, protože ho mám rád čistý a voňavý, což jsem možná neměl dělat. Nevím. Vlastně mi ani nestihlo klesnout a tou očistou a utíráním jsem si ho víceméně znovu nahonil, nebo spíš přihonil, prostě mi pořád trčelo.

Nechal jsem to být a doufal jsem, že za chvíli poklesne. Došel jsem do obýváku, kde seděl otec a honil si to svoje nad nějakým heteráckým péčkem. „Tak co, dobrý?“ zeptal se, když mě slyšel přijít, aniž by se na mě podíval. „Jo, dobrý.“ Teprve teď se ohlídnul a viděl, jak mi stojí. „Tomu řikáš dobrý?“ podivil se. „No ne, já jsem se fakt vystříkal, tati, čestný pionýrský,“ pokusil jsem se o vtip. „Vono mu to asi chvilku trvá, než klesne, co?“ prohodil a šel udělat kafe, aniž by nějak zakrýval, že mu taky stojí. „No doufám. Nikdy mu to tak dlouho netrvalo…“ Odpověděl jsem, rozvalil jsem se do křesla a uvalil jsem oči na to hnusný heterácký péčko v domnění, že mi u toho klesne.

„To už si ho umíš honit celejch 30 minut?“ zavolal na mě z kuchyně. „Né, jsem po sobě minimálně 10 minut myl koupelnu.“ „To je dobře,“ řekl už v obýváku s kafem na tácku. „Jenže ti furt stojí,“ dodal, když to viděl.

Sedl si vedle mě do křesla, a tak jsem mu povyprávěl, co jsem vyvedl. Chvíli jsme pak mlčeli, otec koukal na to péčko a honil si péro, zatímco já jsem se snažil se svého ani nedotknout, civěl jsem taky na to péčko v domnění, že mě ty kozy a píči odruší, ale nic. Furt mi stál. Táta pak začal sténat, tak jsem se neovládnul a aspoň jsem se musel dívat, jak se u toho krásně kroutí, jak heká a jak se nakonec celý postříkal od prsou až ke stehnům.

Měl jsem sto chutí mu to jeho semeno olízat, ale připadalo mi to jako incest. Dokonce jako kanibalismus – přece nebudu polykat svoje bratříčky! Tak jsem se ovládnul, táta se vydýchal, péro mu ovadlo, rozestřel si vystříkanou mrdku po těle a řekl jen: „Sorry. Jdu se umejt.“ A šel.

Nevím, jestli to bylo z něj, nebo z tabletky, ale každopádně mi pořád stál čurák, v plné velikosti, možná ještě ve větší, než normálně. Táta je hrozně sexy a už ví, že když mi před ním stojí, že je to z něho, ale ještě nikdy mi v jeho přítomnosti nestál tak dlouho.

Takže když přišel zpátky, byl jsem furt ve stavu totálního ztopoření. „Tati, nemůžu jít takhle domů, co mám dělat?“ „A co mám dělat já? Přece ti ho nebudu honit!“ „To nemyslím, tátové přece synům nehoní pindíky,“ pokusil jsem se znovu o vtip s nadějí, že humor mi pomůže od erekce.

Táta se tomu upřímně zasmál, ale najednou přestal, s pohledem na nahého synka, kterému stojí pindík, totiž vlastně už čurák, větší, než měl on sám, probudilo se v něm otcovství a začal přemýšlet, co se mnou.

„Hele, máš tady pořád ještě nějaký svoje starý kalhoty. Třeba by se to v nich dalo nějak skrejt.“ To byl dobrý nápad, ale byly tam jen troje. Jedny byly z doby, kdy mi bylo asi 14, a ty jsem ani nedopnul. Druhé byly dost úzké, sice ne moc staré, ale tehdy jsem ještě neměl tak vymakaná stehna. Třetí byly oblekové kalhoty, v pase byly OK, ale jednak byly níž trochu volné a erekce vytvářela dojem stanu s mírně nakřivenou tyčí, a jednak se absolutně nehodily k vršku, který jsem s sebou měl, ani k tomu, abych byl nahoře bez, protože to vypadalo trapně, a to bych nesnesl.

Tak jsem se rozhodl narvat do těch druhých. Docela se mi to podařilo. Byly mi opravdu těsné, ale zapnul jsem je. Když jsem tvrdého ptáka sesunul vyloženě přímo dolů do levé nohavice, vypadalo to v zrcadle celkem přirozeně. V přiléhavých džínách mi to připadalo, že mám sice velké péro, ale že nemusí být zrovna ztopořené.

Otec byl ale jiného názoru. „Je v tom jasně vidět, že ti stojí. Kdyby nestál a byl jenom velkej, tak se třeba nějak ohne. Ale ty ho máš zřetelně rovnýho, tvrdýho, a je to v tý nohavici vidět!“

Měl pravdu, ale jiný řešení nebylo. Navíc to vypadalo celkem efektně, takže jsem vlastě zatoužil, abych byl takhle viděn na veřejnosti. „Furt lepší, než v těch trenkách,“ řekl jsem otci. „Když si v tramvaji sednu, tak si toho ani nikdo nevšimne.“ Táta souhlasil, ale poprosil mě, abych si v tý tramvaji fakt sednul.

Městská dopravní erekce

V tramvaji si ale nebylo kam sednout. Taky dobře, pomyslel jsem si a postavil jsem se před nějaké dva vietnamské výrostky, kteří měli můj rozkrok přímo před sebou. Chvíli si něco česky vykládali, když tu jeden z nich zavadil pohledem o mou vyrýsovanou kládu a vypadlo z něj, zřejmě nechtěně: „Ty vole.“ Druhý se ho zeptal, co je, a ten první mu něco vietnamsky sdělil a zvednul hlavu, takže se naše oči na okamžik setkaly, nicméně ihned jsem pohledem uhnul a dělal, jako by nic. Cítil jsem, jak mi ta kláda pod jejich pohledem úplně pulzuje, měl jsem dokonce pocit, že to musí být vidět. Kluci pokračovali v hovoru vietnamsky a zjevně rozebírali můj stav. S hihňáním se pak na následující zastávce zvedli, vystoupili a ještě se po mně ohlídli. Když ten jeden viděl, že je vidím, ukázal na mě vztyčený palec a hned na to naznačil rukou pohyb honění péra. Nevím, co to mělo znamenat, ale vypadalo to spíš pochvalně, než posměšně.

Kluky vystřídal nějaký starý pán o holi. Stál jsem pořád na stejném místě a byl jsem zvědavý, jestli něco postřehne. A postřehnul. Zabodl mi pohled na narvanou nohavici a začal se usmívat. Pomalu zvedl hlavu, a když viděl, že se na něj dívám, řekl: „Vy se máte.“ Podíval se mi zase na péro a řekl jeho směrem: „To už se mi nestává.“ Opět hlavu zvedl a povídá mi: „Ale za mlada, chlapče, to se mi stávalo často.“ Potutelně se usmál a dodal pološeptem: „Akorát jsem to neměl takhle, ale jenom asi takhle,“ a ukázal rukama velikost nejdřív asi 30 cm, čímž zřejmě přeháněl délku mého ocasu, a pak ukázal asi 20 cm, čímž asi přeháněl délku toho svého. „Díky,“ usmál jsem se na něj. „Jen jí dneska pěkně dejte,“ poradil mi se spikleneckým výrazem. „No, když mi dá,“ zavtipkoval jsem a děda se tomu rozchechtal na celé kolo. „Jste frajer,“ řekl ještě, když se dochechtal. „Díky,“ usmál jsem se znovu a děda se začal zvedat, protože šel vystupovat. Ještě se za mnou ohlídl a udělal na mě zvednutím ruky v pěst gesto naznačující vztyčený penis.

Sedl jsem si na místo, které se po něm uvolnilo, a přemýšlel jsem, jestli je mi na něj vidět. Sice asi nebylo, ale nějak mimovolně jsem se zavrtěl a zjistil jsem, že mi ten pohyb dráždí džínami žalud. Zopakoval jsem ten pohyb ještě jednou pomalu a trochu jsem ho zdokonalil, aby mě to dráždilo ještě víc. Uchvácen myšlenkou, že bych si takhle samočinně vyhonil péro, začal jsem ten pohyb nenápadně opakovat pořád dokola. Opravdu hodně mě to vzrušovalo včetně myšlenky, že kdybych se udělal, že by to asi bylo vidět… Pohybem stehen od sebe a k sobě se mi péro přesunulo z pozice podél stehna do pozice přes stehno směrem vlevo, což mi působilo ještě větší vzrušení.

A najednou jsem cítil, že už to přijde. Přestal jsem se hýbat a chtěl jsem tomu zabránit, ale už to nešlo. Cítil jsem, jak mi horké semeno vytéká na stehno. No nazdar, pomyslel jsem si, protože mi doklaplo, že jsem dost ulítl, a sledoval jsem, jak se mi mrdka pomalu, ale jistě vpíjí skrz kapsu do látky džín a jak postupně prosákává až na povrch.

A vtom jako naschvál přistoupil jeden známý, soused ze vchodu. Přisedl ke mně, hurónsky mě pozdravil a spustil jako vždy sprchu nesmyslných řečí o tom, co včera zažil v práci. Tentokrát mi to celkem vyhovovalo, protože jsem doufal, že mi díky tomu pěkně klesne erekce a že až budeme vystupovat, budu mít jen flek na kapse u džín, ale nebude zjevně u konce mého penisu. Jen jsem přemýšlel, jak ten flek vysvětlím. Holt se mi něco roztrhlo a rozlilo v kapse, ale co?

Šeredně jsem se ale mýlil. Pilulka stále působila. Čurák byl stále tvrdý jako kámen, a navíc teď směřoval doleva, čímž na sebe, až vstanu, bude upozorňovat úplně nejvíc. A ta chvíle, kdy budu muset vstát, se blížila. A pak přišla. Soused se zvednul, já opatrně taky, rychle jsem levou ruku zastrčil do levé kapsy s plánem, že tím jaksi zakryju to své ztopoření, ale nedošlo mi, že strčím ruku do louže mrdky… Ale musel jsem takhle vystoupit. Ten blbec se rozhodl, že bude pokračovat ve svých kecech po cestě bok po boku vedle mě. Nedalo se nic dělat, ale aspoň jsem měl jistotu, že takhle neuvidí ten flek nebo tu kládu.

Chtěl jsem ho setřást, tak jsem se vymluvil: „Hele, sorry, mě se už strašně dlouho chce chcát, nevydržím to domů, jdu se támhle vychcat do křoví.“ „V pohodě,“ řekl a já jsem šel do křoví. Vytáhnul jsem levou ruku upatlanou od mrdky, pravou jsem si rozepnul poklopec, předstíral chcaní, ale ve skutečnosti jsem se snažil přemístit péro do pravé nohavice a nasměrovat ho co nejvíc dolů, aby to bylo co nejmíň vidět. Nakonec se mi to podařilo, horší ale bylo zapnout si poklopec jen jednou rukou, takže jsem si musel trochu pomoct tou upatlanou levačkou.
Uf, podařilo se… Jenže ten blbec tam na mě na chodníku pořád čekal a bohužel spatřil moje flekatý džíny. „Sis trochu uchcal do kalhot, ne?“ smál se mi. „Ne, seděl jsem v tramvaji a z ničeho nic jsem se udělal do kapsy,“ řekl jsem jakoby žertem, což uspělo jako dobrý fór, ačkoli to vlastně byla pravda pravdoucí.

Doma jsem svlíknul džíny a šel jsem si umýt péro a taky zaschlou mrdku z chlupů na levém stehně. Najednou jsem při tom mytí dostal pocit, že to byly docela rajcovní zážitky a že mě ten adrenalin bavil. Chvíli jsem se snažil honit, abych se ještě jednou vystříkal, že mi snad klesne, ale brzy jsem pochopil, že se hned tak nevystříkám a že mi ještě nějakou dobu bude stát, jako by snad ani nebyl můj a nebyl spojen s mou vůlí ani chtíčem ani ničím jiným, a začal jsem uvažovat, že bych mohl ten adrenalin ještě nějakou dobu zvyšovat.

A rozhodl jsem se pro nákupní centrum. Hodil jsem na sebe čisté džíny, pochopitelně zase naostro, džíny, které byly jen o malinko míň těsné než ty, co jsem se do nich vystříkal, narovnal čuráka do levé nohavice směrem dolů a vypravil jsem se. Schválně jsem si s sebou nebral ani tašku, abych neměl možnost se něčím zakrývat, jen jsem strčil peněženku do zadní kapsy a šel jsem.

(pokračování zde)

Příspěvek Modrá pilulka pochází z Gay povídky

Ahoj, Julie.

Dneska jsem v posilovně zažil něco zvláštního. Zaujal mě tam jeden týpek. Řekl bych mu tak maximálně 40 let, vypadal moc dobře. Tedy ne že by to byl nějaký kulturista, spíš takový štíhlý chlap s vyrýsovanýma svalama. Cvičil v cyklistickým dresu, ale bez vršku. Prostě přiléhavý polodlouhý šortky  s takovýma těma jakoby kšandami. Krásně mu byly vidět namakaný kozy, občas mu vylezla i bradavka, super ramena a ruce, pěkně vyrýsovaný. Vyrýsovaný měl ovšem i péro v těch obepnutejch šortkách. Nenápadně jsem ten jeho rozkrok pozoroval a myslím, že se mu tu a tam postavilo péro. Teda spíš jsem si tím jistej… Nestálo mu sice úplně, ale rozhodně se tam rýsovalo něco pěkně rovného a velkého, zatímco v jiných chvílích to byla spíš taková boule, ale i ta byla pěkná.

Co ti mám povídat, začalo se mi z toho pohledu taky stavět péro a neměl jsem to jak skrýt. Pod trenkama na ostro. Tak jsem se musel odebrat k odchodu. Svlíknul jsem se v šatně a zapadnul jsem do sprchy. V klidu jsem se mydlil, a zrovna když jsem si usilovně mydlil péro, tak do sprchy vešel on… Hned jsem se otočil, aby neviděl, jak mi stojí, ale asi se mi to moc nedařilo. Protože když ten týpek stál ve sprše vedle, prohodil: „Se nestyď, že ti stojí. Mně taky stojí, to je normálka.“ Chvilku jsem váhal, ale pak jsem se otočil. Ten týpek si mydlil péro zrovna tak, jako já před chvílí, a normálně ho měl v pozoru!

„Tvrdý péro se důkladněji vymydlí,“ prohodil a pokračoval v mydlení. Zadíval se mi do rozkroku a řekl mi, že mám dobrou kládu. „Já  vím,“ řekl jsem zmateně, „ale vaše je o dost větší…“ To mi asi trošku ujelo, ale to asi nevadilo, protože ten týpek reagoval celkem příjemně: „No taková kláda není vždycky výhra, víš?“

„Pro někoho možná jo…“ Tak tohle mi fakt ujelo, ale byl jsem fascinovanej jeho tlustým, dlouhým a tvrdým pérem a nedokázal jsem od toho odvrátit oči.

„Ne každej ho v sobě snese, víš?“ řekl mi pak, vypnul sprchu a začal se utírat ručníkem. Že bych ho v sobě chtěl mít, to jsem se zatím neodvážil říct nahlas, ale hrozně moc jsem si to přál. Týpek si zatím důkladně sušil rozkrok tak, abych na to dobře viděl, pak si ho obalil ručníkem a vyšel ze sprchy. Rychle jsem se taky osušil a vyšel jsem do šatny, kde jsem ho viděl, jak stojí u skříňky, péro obalený ručníkem na fest, aby mu to dobře drželo, evidentně mu pořád stálo a ručník mu přes něj visel dolů.

Zničeho nic přišel do šatny nějakej novej borec. Ten týpek mu  hned vysvětlil: „Sorry, že nám oběma stojí, povídali jsme si o sexu a tak nějak nás to vzrušilo, viď?“ dokončil směrem ke mně. „No jo,“ řekl jsem souhlasně, ale dost stydlivě. „Hlavně když vám stojí, když je to potřeba,“ zasmál se nově příchozí a začal se svlíkat. „No mně stojí skoro furt,“ řekl jsem trochu omluvně. Jako naschvál měl skříňku skoro vedle mě, takže jsem neměl moc šanci se diskrétně oblíct, aby mi na něj neviděl. Zády k němu jsem si začal oblíkat džíny a jak jsem byl nervózní, tak mi to moc nešlo. „To chce buď babu, nebo pravidelnou onanii,“ poradil děsně moudře ten chlap.

„To jsem mu říkal taky,“ ozval se ten sympaťák, už oblečený, a pak prohodil ke mně: „Tak jsme domluvený, zejtra zase ve čtyři.“ Koukal jsem na něj jako blázen, vůbec jsme se neznali, natož abychom se na něčem domlouvali. Kouknul mi do rozkroku, kde se mi v upnutých džínách rýsovalo tvrdé péro, pak mi kouknul do očí, mrknul na mě a řekl: „Tak zdar.“ – „Nashle…“ řekl jsem úplně zmateně a týpek odešel.

„To je tvůj trenér?“ zeptal se ten druhej borec. „J… jo,“ vykoktal jsem ze sebe. „A proč mu vykáš?“ – „No… On je to zároveň… Můj učitel, tak mu vykám,“ pokračoval jsem v koktavém lhaní. Sklopil jsem oči, ale ne kvůli tomu, že bych se styděl nebo co, ale abych se podíval na jeho péro, protože stál přede mnou kompletně nahej. „Mně stojí hlavně, když je třeba, víš?“ řekl najednou… Asi si všimnul, že mu tam čumím. „Taky dobrý…“ odpověděl jsem a doufám, že to nevyznělo tak, jako že mu chválím péro, i když to vlastně vyjadřovalo to, co jsem si o jeho péru myslel, tedy že je pěkný, vyholený, celkem dlouhý a krásně se mu houpalo kolem koulí.

Rychle jsem uhnul očima, i když teda moc se mi nechtělo, dooblíknul jsem se a vypadnul. Teda vlastně ještě ve dveřích jsem se otočil a pozdravil jsem, spíš teda proto, abych zahlédnul něco z jeho těla. Akorát si natahoval šortky přes krásný kulatý zadek. Pozdravil taky a tak jsem šel.

Julčo, nevím, jestli dneska usnu. Ten „trenér“ mi hučí v hlavě jako moje kláda. Ani jsem zítra neměl v plánu jít cvičit, ale musím. Zruším schůzku s Ondrou, tohle mě děsně láká. Drž mi palce, hned ti pak napíšu.

MTR,

Oliver

Re: Zážitek

Jůlinko,

díky za podporu a fandění. Jsem rád, že mám někoho, komu to můžu vykládat. Fakt si cením, že jako holce ti tyhle moje věci nevadí.

Tak jsem tam ve čtyři byl. V šatně nikdo nebyl, a já bůhví proč jsem jen otevřel skříňku a ani jsem se nesvlíkal. Čekal jsem, co bude. Asi za dvě minuty přišel. „Zdar,“ řekl, kouknul na číslo klíčku a zamířil si to k odpovídající skříňce, která byla přímo naproti mojí. Otevřel ji, otočil se ke mně a řekl svým sexy chlapským hlasem: „Tak se svlíkáme, ne?“

Stál proti mně a pomalu si začal rozepínat košili. Koukal na mě dost vyzývavě a ty knoflíčky rozepínal děsně sexy způsobem, ani ti to nedokážu popsat. Pak si začal stahovat rukávy, zase pěkně pomalu, no bylo to jak profi pánskej striptýz. Košili pak hodil velmi elegantně na lavičku, co byla mezi náma, zastrčil palce do kapes džínů a vyzývavě na mě hleděl.

Přece se nenechám zahanbit, ne? Chvíli jsem provokativně koukal na jeho krásně vyrýsované tělo a pak jsem si začal pomaloučku svlíkat tričko. Snažil jsem se to dělat co nejvíc sexy a pomalu, snad se mi to dařilo. Pokud možno stejně elegantním způsobem jsem tričko hodil na jeho košili.

„Super,“ zašeptaly jeho rty a mně bylo jasné, že je „náš“. A trochu jsem si i představoval, že by mohl být tak trochu „můj“. Chvíli si taky prohlížel můj trup, pak se chytil v rozkroku za ptáka a hladil si ho. Provokativně jsem složil ruce na prsa a opřel se o vedlejší skříňku, přičemž jsem se snažil tvářit, jako bych říkal: „Tak se ukaž.“

Asi to pochopil. Pomalu si rozepnul poklopec, mírně stáhnul džíny a vylovil tu svou kládu. Byl zjevně naostro a ptáka nechal čouhat jen tak, přes ten rozepnutý poklopec. Opřel se o skříňku jako já a jeho oči říkaly to, co moje před tím: „Tak se ukaž taky.“

Měl jsem na sobě tepláky. Stoupnul jsem si, rozvázal šňůrku těch tepláků a nechal je volně spadnout k zemi. Bylo vidět, jak schválně skrývá, že mu málem vypadly oči z důlků, když viděl, že mám na sobě ty modrý pánský poloprůhledný tanga od tebe. Jeho rty neslyšně zaartikulovaly „Super“, otočil se ke mně zády, stáhnul si džíny pod zadek, zjevně si promnul péro a otočil se zase ke mně. Kláda mu dokonale stála a on si dokonale elegantně svlíknul džíny. Ještě nikdy jsem neviděl, že by se džíny daly svlíknout takovým sexy způsobem.

Ale využil jsem toho, co jsem viděl, a podobným způsobem jsem ze sebe stáhnul ty tanga, takže jsme stáli proti sobě zcela nazí. Opřel jsem se zase o skříňku, on pak taky, začal jsem si protahovat péro, a on taky…

Ve fitku nic takového nemůže trvat dlouho. Zaslechli jsme hluk za dveřmi, cvakla klika, a my jsme se rychle otočili každý ke své skříňce. Vešli tři nějací mladí kluci, asi i mladší než já, celkem hezcí, a začali se převlíkat. Nevěděl jsem, co mám dělat. Měl jsem v plánu si zase vzít ty tanga a pěkně si upravit péro do trenek, aby nebylo poznat ve fitku, že mi stojí, ale teď jsem stál u skříňky čelem k ní, aniž bych v ní cokoli měl. Ti kluci naštěstí věnovali pozornost sami sobě a kecali něco o fotbalu. Otočil jsem se, abych si z té lavice vzal ty tanga, ale ten můj borec to všechno evidentně naházel do svojí skříňky. Rychle jsem ze svý tašky vyštrachal trenky na cvičení a natáhnul si je.

Můj borec se mezitím oblíknul do svých elasťáků. Stojící kláda se mu tam pěkně rýsovala, což se snažil zakrýt tím, že šikovně držel ručník před rozkrokem. Udělal jsem to samé, protože v mých volných trenkách bylo taky všechno vidět, a když jsme viděli, že ti kluci si ani nesvlíkali trenky a rovnou šli do cvičebního, vyrazili jsme cvičit.

„Co dneska jedeš?“ zeptal se. „Kozy.“ – „Tak já pojedu taky kozy a budem se střídat, jo?“

Nedalo se nic dělat, musel jsem souhlasit. Chtíč vyhrál, i když rozum mi říkal, abych jel něco jiného a nemuseli jsme být moc v kontaktu. Takhle to ale byla hrůza. Když mi dával dopomoc na benchi, tak jsem mu koukal přímo na jeho vyrýsovaný rozkrok, takže se mi stavělo péro. Vleže na zádech si toho ostatní borci nemohli nevšimnout. Když jsem dával dopomoc já jemu, tak mi koukal nohavičkou pod trenky, a jeho rozkrok všem ukazoval, jak mu tvrdne, nebo spíš, jak ho má pořád tvrdýho.

Ti tři mladí týpci šli asi po hodině do šatny. Můj borec chvíli počkal a pak řekl, že jdem do sprchy, že třeba něco uvidíme. Sice mě to lákalo, ale trochu jsem se obával, aby ti kluci neměli kecy na moji erekci.

Když jsme přišli do šatny, chlapci byli už ve sprše a vykládali něco o fotbale. My jsme se svlíkli a šli jsme tam. Představ si, ti kreténi se sprchovali v boxerkách! Asi se před sebou vzájemně styděli. No my už jsme byli nazí a připojili jsme se ke sprchování. Pozorovali jsme nenápadně ty kluky a ten borec si důkladně mydlil kládu. Já raději ne, protože už mi zase začal nabíhat. Kluci měli fakt pěkný těla, ale na péro jsme jim neviděli. Ten jeden měl i docela velkou bouli, vůbec by se neměl za co stydět.

No a když se osprchovali, šli každý ke svému ručníku, osušili si trup, obalili ručník kolem pasu a diskrétně si sundali ty mokré boxerky, které pak vyždímali. Nechápu. A šli do šatny.

Jakmile vypadli, ten borec normálně kleknul a začal mi ho kouřit! Teda dělal to báječně, okamžitě se mi postavil. Ale co čert nechtěl, jeden z těch kluků se vrátil do sprchy pro zapomenutý sprcháč. A samozřejmě nás viděl. Děsně jsem se vylekal, ale borec na něj rázně rukou pokynul, at vypadne, a pokračoval dál. Nějak mě ta situace vzrušila, nevím proč, a nechal jsem se od něj vykouřit až do konce. Všechno moje semeno bylo v jeho puse…

Ale on to nespolykal! Nechal si to v puse, rychle se osušil a šel do šatny, kde furt byli ti kluci! Taky jsem se rychle osušil a šel za ním. Ten pitomec v šatně pootevřel pusu a nechal si to moje semeno stékat z koutků po bradě na krk a prsa a vůbec mu nevadilo, že kluci by to mohli vidět. Pak si to začal rukou roztírat po těle. Chlapci si toho ale moc nevšímali, nebo to možná jen tak dělali, nevím. Oblíkli se a vypadli a nijak na to nereagovali.

„Vy jste dobrý prase…“ prohodil jsem. „Líbilo se ti to?“ odvětil. „Jo, obojí. Tam i tady…“ – „Jak se jmenuješ?“ – „Oliver.“ – „OK. Já jsem Roman. Necháš se píchat?“ – „Joo, rád… Chcete mě píchat?“ – „Chci. Co děláš zítra večer?“ – „Nevím. Píchám s váma?“ – „Jasný.“

Řekl mi, kde bydlí, a domluvili jsme se na sedmou u něho. Ty brďo, s ním to bude asi hustý…

Tak se zatím měj a napiš, jak s tím tvým. Ozvu se hned, jak zítra dorazím domů.

Re: Re: Zážitek

Julčo, dík za info. Napíšu ti k tomu pak, teď jsem plnej toho chlapa. Ale doslova.

Otevřel mi nahej a stála mu kláda. Prý že právě onanoval a tvářil se omluvně. Teda neřekl „onanoval jsem“, ale doslova „honil jsem si čuráka“. Koukal jsem na tu kládu dost vyjeveně a doufal jsem, že si ji taky budu moct pohonit. On to asi poznal, protože mě vyzval, abych ho pohonil.

Pak mě ale zahnal do koupelny a poručil mi, abych se umyl a přišel bez oblečení. Poslechl jsem ho, a když jsem za ním přišel do pokoje, chytil mě za stojícího ptáka a navrhl mi, že mě pěkně zmrdá a že by to natočil na video. Slíbil, že tu kartu mi hned dá, abych se na to mohl podívat a abych měl jistotu, že toho nezneužije. Ten nápad mě zaujal, nebo spíš skoro ještě víc vzrušil, a souhlasil jsem.

Zapnul kameru, položil mě na postel a začal mi prsty připravovat anál. Dělal to opravdu jemně a bezbolestně, a stejně tak do mě pak zajel tou svou kládou. Chvíli se jen tak vrtěl, a když poznal, že už může, začal přirážet víc. Mrdal mě pak ze všech možných (i nemožných) stran a v různých pozicích, jako snad nikdo do dneška. Když už to na něj šlo, vytáhl ho ze mě a důkladně mi zestříkal celej ksicht, že jsem skoro neviděl. Jen jsem cítil, jak mě chytil za péro a za malou chvíli jsem stříkal i já, cítil jsem, jak si to stříkám na bradu, krk a na prsa…

Chvíli jsem oddechoval, Roman vyndal z kamery SD kartu, přinesl notebook a zeptal se mě, jestli se na to chci podívat u něj, nebo až doma. Byl jsem zvědavej, tak jsem to chtěl vidět hned. Vyvalil jsem oči, když jsem viděl, že to video má 34 minut. To znamená, že mě 34 minut dělal!

Nevím, jak je to možné, ale při koukání na to video se mi zase postavil. Teda není divné, že se mi postavil, ale že se mi postavil nad sebou samotným. Nad tím týpkem taky, samozřejmě. Úžasně jsme se tvářili a byli jsme hrozně sexy. Ani jsem netušil, jak nahlas u šukání vzdychám, nebo spíš křičím. Rozvalil jsem se na gauč a musel jsem začít honit, Roman udělal to samé a honili jsme, jako bysme koukali na nějaké péčko. Však to taky bylo dobré péčko!

Nejvíc mě pak vzal ten záběr. Ani jsem nevěděl, že když mě Roman postříkal, vzal tu kameru do ruky a natočil tu mrdku na mým ksichtě. Když jsem pak viděl, jak za pomoci jeho honění stříkám svou vlastní mrdku k té jeho, tak jsem se znovu udělal…

Roman mi pak řekl, že jsem fakt dobrej a že bych si tím mohl slušně přivydělávat. Dokázal by to prý prodat na nějaký americký server a zakázal by k tomu přístup z naší republiky, případně i z jiných zemí. Nevěděl jsem hned, tak mi dal čas na rozmyšlenou.

A tak mi to teď teda leží v hlavě. Moc se mi ten návrh líbí, ale nejsem si jist, jestli to mám vzít. Co myslíš?

Re: Re: Re: Zážitek

Ty jo, Julčo,

snad se na mě nebudeš zlobit, ale šel jsem do toho, děsně mě to vzrušuje. Roman mi dneska udělal profil na cameraboys, podepsal jsem smlouvu s tím serverem a až mi to schválí, můžu se předvádět před chlapama za peníze. A když budou chtít, jako že oni prý budou, můžou se za peníze koukat na to, jak mě Roman souloží. Za každou minutu se platí jeden až pět dolarů, podle toho, jak si to nastavíme. Někteří prý vydrží koukat i 10 minut!

Předvádění

Ahoj, Julie!

Dneska jsme se prvně předváděli před webkou za prachy… Bylo to boží! Takhle před kamerou se vůbec nestydím!

Nejdřív chtěl jeden týpek vidět pomalej striptýz. Tak jsem předvedl co nejlepší výkon. Pochválil mě za ty tanga a pak chtěl vidět, jak si hladím péro. A pak chtěl vidět, jestli si dokážu sám kouřit péro. Zkusil jsem to v předklonu, ale to nešlo, tak jsem to zkusil tak, že jsem si lehnul na záda, hodil nohy za hlavu a kupodivu to šlo! Ty brďo, tak já si dokážu sám kouřit péro… Ani jsem to netušil. Hned jsem si pomyslel, že to musím provozovat častěji. Roman mi pak hned napsal do profilu „self-sucking“, prý abychom nalákali víc návštěvníků. Jo a ten týpek, co to chtěl vidět, se asi po 6 minutách odpojil, asi nechtěl, ale hlásilo nám to, že mu došel kredit.

Za chvíli k nám do chatroomu vstoupil nějaký staroušek. Chtěl vidět, jak taťkovi kouřím péro (v profilu máme napsáno „daddy&son“). Přišli jsme teda co nejblíž ke kameře, pusou jsem Romanovi postavil kládu a začal ji olizovat a kouřit. Po nějaké době ale Roman ucuknul, protože nechtěl ještě stříkat. Týpek poděkoval a odhlásil se. Další 4 minuty na kontě!

Další číslo přišlo za chvíli. Nějaký belgický strejda chtěl vidět všechno, co máme v profilu. Takže byl striptýz, honění, vzájemné kouření, a pak došlo na self-sucking… Když jsem si tak olizoval žalud, ani jsem neviděl na to, co nám ten strejda píše, ale Roman si za chvíli rozkročmo stoupl nade mne, plivl mi na díru a zasunul ho do mě… Když byl až nadoraz, trochu víc na mě nanesl váhu, mně se tím pádem ještě víc uvolnila záda a pomalu se mi můj vlastní pták dostával hlouběji a hlouběji do krku, až jsem ho tam měl až po koule! Skoro jsem se dusil vlastním čurákem a Roman se do toho ještě pohupoval. Pak ho ze mě začal vytahovat a moje péro začalo vyjíždět trochu ven. Když už jsem měl Romanův žalud na krajíčku díry a svůj žalud jen špičkou mezi rty, Roman se do toho zase opřel a zase jsem měl v sobě jeho kládu až ke koulím a svoji kládu v puse taky…

Netušil jsem ještě, jak dlouho to trvalo, ale oba jsme po nějaké době stříkali. Roman ho najednou vytáhl a zcákal mi ksicht, načež sotva dostříkal, začal jsem cákat já, taky na svůj ksicht. Šel jsem ten ksicht ukázat zblízka na kameru a ten strejda mi celý šťastný děkoval, že je to krásné, a požádal mě, abych se na něj ještě chvíli takhle zblízka díval. Tenhle zrovna měl taky puštěnou kameru, takže na něj bylo i vidět. Oddálil záběr, abych viděl, že má svlečený kalhoty a že honí (to si mohl odpustit, ale co, jsem snad profík, ne?), posílal mi pusinky (to bylo trochu nechutné) a za chvíli se udělal. Znovu poděkoval a odhlásil se.

Systém nejdřív zahlásil, že seance trvala 9 a půl minuty, načež se objevila hláška, že jsme dostali nějaké poděkování ve výši 5 dolarů!

Dohodli jsme se s Romanem, že nám to pro dnešek stačí, a začali jsme vykládat. Hned mi navrhl, že bychom mohli to číslo, kdy on mě šuká a já si kouřím vlastní péro, předvádět v jednom pražském klubu. Že bych za jedno vystoupení mohl mít minimálně litr, ale spíš víc. Ani jsem neváhal a souhlasil jsem… Prý to domluví, tak se na to těším!

Taky se mě ptal, jestli bych takhle před lidma dokázal souložit i s holkou. Bylo by to v Německu. Nevím, asi jo, ale potřeboval bych možná nějakou stimulaci, řekl jsem mu, a on mě ujistil, že to by nebyl problém. Takže to prý domluví…

Ty brďo, co mě s Romanem ještě čeká za zážitky? Čím dál víc mě to baví.

Díky, že se ti můžu svěřit…

Re: Předvádění

Tak ta party teda skutečně proběhla, naštěstí snad dopadla dobře, ale měl jsem trému jako blázen.

Takže: Dojeli jsme k nějaké vile někde za Prahou. Roman mě vysadil a musel popojet dál. Prostě ten plán, že by tam byl jako můj doprovod, nevyšel, ti lidi to tak nechtěli. Takže jsem podle plánu musel stát u branky v nějaké uniformě, Roman někde splašil celkem sexy hasičský hadry i s nějakým minimaxem. Celý rozklepaný jsem zazvonil.

Ze dveří vyšla nějaká dáma v kostýmku, zamířila si to radostně ke mně, otevřela mi vrátka, políbila mě na přivítanou, zadívala se mi do očí, položila mi ruku na rozkrok a řekla: „Vypadáte ještě víc sexy než na těch fotkách. Držte se domluveného plánu. Nikdo zatím nic netuší.“

No nazdar. Doufal jsem, že mi třeba otevře chlap nebo že ti lidi budou vědět, o co jde, ale zjevně to byly jenom moje naděje.

Uvedla mě do obýváku. Teda spíš do takové haly, kde bylo asi dvacet lidí, spoustu občerstvení, křesílka, stolečky, nějaké takové minipódium se sloupkem a bylo to takové celé honosné a slavnostní.

Ve dveřích mě představila s tím, že si musela z bezpečnostních důvodů pozvat hasiče, protože bude brzy ohňostroj. Pak mě šla osobně představit jednotlivým hostům, vesměs manželským párům nebo prostě párům, a nakonec mi představila svého manžela, jmenoval se Lubošek. Lubošek mi jemně podal ruku, poplácal mě po rameni, pochválil manželku, jakého ztepilého pozval chlapce, a jako jediný mi nabídl, že si budeme tykat.

To bylo dost zajímavý. Slovo „ztepilý“ říkal, jako kdyby mělo znamenat „teplý“, svoje jméno vyslovil, jako kdyby říkal „Lubošek Nejteplejší“, a jeho „Těší mě, Oliverku“ znělo, jako by říkal „Těší mě, že se spolu můžeme vyspat“. No nic, k tomu se ještě vrátím.

Pak totiž paní domu vstoupila na to zvláštní pódium a oznámila všem, že Luboškovi k jeho narozeninám přichystala nejen ohňostroj, ale ještě jedno překvapení v podobě ztepilého chlapce, přičemž poukázala na mne. „Hasič Oliver k vašim službám!“ vzkřikla pak, pokynula, abych vstoupil na pódium, mrkla na mě, špitla ještě „Nikomu nic neodmítejte, nebudete litovat, drahoušku.“ A strčila mi do kapsy tisícovku… Peníze měl inkasovat Roman, takže mi bylo jasné, že ta tisícovka je opravdu pro mne do kapsy…

To ze mne trochu setřáslo trému a ujal jsem se svojí role. Vystoupil jsem na pódium, paní domu pustila docela dobrou hudbu, tak jsem si pomalu začínal rozepínat knoflíky od vršku uniformy. Už jenom z toho šílely zejména ženský, tak jsem se šel projít mezi ně, aby mi mohly osahávat namakaný kozy. Já jim na oplátku taky osahával kozy, teda jen tak lehce, abych neurazil jejich partnery, ale partneři většinou fandili a povzbuzovali mě.

Mezitím jsem si rozmyslel, jak naložit s tím sloupkem na pódiu. Vyšplhal jsem kus nahoru, spustil tělo dolů, nechal ze sebe spadnout vršek té uniformy, a protože v té chvíli v písničce znělo „touch me“, zvolal jsem taky „Tač mí!“ a ženský jedna po druhé ke mně začaly přicházet, osahávaly mi kozy, břišáky i ruce, některý mě dokonce kousaly do bradavek nebo mi olizovaly vyholené podpaží.

Pak ke mně přistoupil ještě Lubošek, objal mne a šeptem mě požádal, abych se spustil níž. Byl jsem furt vzhůru nohama a už se mi točila hlava, ale ještě jsem to vydržel a spustil jsem se tak, abych měl hlavu u jeho rozkroku. Protože jsem správně tušil, že to je to, co chce.

A Lubošek rozepnul poklopec, zády k ostatním, vytáhnul své krátké, ale tvrdé péro, a začal mi ho strkat do huby. Všichni přítomní tomu tleskali a skandovali „Lubošek, Lubošek!“ a pak zase „Hasič – je – super, hasič – je super“…

Už jsem nevydržel ty návaly do hlavy, tak jsem saltem seskočil z tyče, vyzývavě se o ni opřel a pohledem vyzval Luboška, aby mi stáhnul kalhoty. Stáhnul mi je a začal tleskat směrem k těm průhledným tangám, která jsem měl na sobě, k čemuž se připojilo celé obecenstvo.

„Sundej to!“ zavolal někdo. Tak jsem si ho ještě podráždil, aby se postavil pořádně do tvrda, a elegantně jsem si ty tanga sundal. Všichni mi zatleskali, tak jsem se trochu předváděl s tou svou kládou stojící pěkně nahoru, načež jsem si přes ní pověsil ty tanga.

Paní, co seděla nejblíž, na mne pokynula, abych k ní přistoupil, lehce mi pohladila péro a pověsila mi na něj kabelku. Kabelka mi na něm držela jako na věšáku. Jiná paní sundala svému partnerovi kravatu a utáhla mi jí kolem péra a koulí. To se lidem začalo nějak líbit, protože pak ještě jeden pán svlíknul košili a pověsil mi ji taky na péro, načež jeho partnerka sundala halenku a pověsila ji na mě taky. Někdo pak ještě sebral moji uniformu a kalhoty i vršek mi přes něj taky pověsil. Všechno to sice moje péro udrželo, ale už toho byla moc velká hromada a začalo to padat dolů. Obešel jsem tedy majitele toho, co mi na něm zůstalo viset, aby si to zase odebrali.

Pak jsem zvolal: „A co bude s tím ohňostrojem?“

Panička tedy vyzvala všechny na ohňostroj. Lubošek mi u toho zuřivě honil a pak i kouřil péro a i když se mi moc nelíbil, dělal mi to fakt dobře.

Po skončení ohňostroje jsem zařval, že z bezpečnostního hlediska všechno proběhlo správně, přičemž jsem měl pořád péro v Luboškově hubě. Všichni to tedy viděli a zatleskali, nevím jestli ohňostroji, mně, nebo Luboškově odvaze.

Lubošek přestal s kouřením, pousmál se, vzal do ruky skleničku asi do poloviny naplněnou sektem a naznačil, že by chtěl, abych se do ní vystříkal. Přišlo mi to vzrušující, tak jsem poslechl. Začal jsem si lehce honit péro, postupně jsem přidával na rychlosti a když už to na mě přišlo, vzal jsem tu skleničku, namířil do ní péro a začal jsem stříkat… Stříkalo to dost prudce, až ten sekt vycákával ven, a za pár chvil jsem tu skleničku naplnil až skoro po okraj za pochvalného mručení  všech okolo.

Podal jsem sklenici Luboškovi, ten ji pozvedl, řekl „Na zdraví!“ a pomalu, ale do dna ji vypil… Všichni mu zatleskali, já taky, omluvně jsem se podíval na své pomalu klesající péro a šel jsem dovnitř, kde jsem si začal natahovat svoje tanga. Paní domu ale za mnou hned přispěchala a řekla mi, že se ještě nemám oblíkat. „Ale na mě čeká…“ – „Ne, nečeká,“ přerušila mě. Vytáhla tisícovku a vysvětlila: „Záloha. Zůstaneš s Luboškem přes noc. Ráno dostaneš ještě dvě, případně tři, podle toho, kolik zvládneš čísel. Lubošek vydrží hodně.“

Znělo to spíš jako rozkaz, než žádost, navíc Roman asi už byl pryč a já ani nevěděl, kde jsem. No, pěkný, pomyslel jsem si, ale nezbylo mi, než souhlasit. Vzal jsem si ten litr a schoval ho do své mošny.

Ale nakonec to bylo docela dobrý. Lubošek si mě odtáhnul do své rozlehlé ložnice s velkým letištěm, svléknul se do naha a otevřel dveře do koupelny. Kromě toho, že tam byla krásná obrovská vana pro dva, hořelo tam spoustu svíček, a když jsem vstoupil dovnitř, viděl jsem, že vana je čerstvě napuštěná voňavou horkou vodou. Nechápu, kdo a kdy to stihnul připravit, každopádně jsem do té vany ochotně vlezl.

Lubošek si vlezl za mnou, hladil mě po celém těle a vyprávěl mi, jak se s manželkou strašně moc milujou, ale že spolu nemají sex, protože jim to spolu nejde, a jak z lásky k němu mu ona ráda poskytne tu rozkoš užívat si s mladými hezkými kluky, jako jsem já…

Po koupeli mě celého osušil a nechal se osušit ode mne. Jeho malé péro mu trčelo kupředu a moje už taky solidně nabíhalo. Řekl, že půjdeme do postele. Když otevřel dveře, viděl jsem, jak na otomanu naproti tomu letišti leží paní domu, zahalená v županu… Vyvalil jsem na ni oči, možná až trochu nezdvořile, ale ona se pousmála, ještě víc se zahalila a řekla: „Jako bych tu nebyla, jo?“

Lubošek k ní přistoupil, políbil ji, řekl „Díky,  lásko,“ pak přistoupil ke mně, políbil mě, řekl: „I tobě díky, lásko,“ a začal se se mnou nesmírně něžně, ale zároveň náruživě, mazlit. Položil si mě na postel a velmi šikovně si dal záležet, aby mi co nejlíp stálo péro.

„Pořádně mě zmrdáš, kocourku, ano?“ řekl pak. Sáhnul na noční stolek a zapnul televizi, která visela na zdi nad otomanem s jeho manželkou, a na ní (na té televizi myslím) běželo tiše super gay porno. Lubošek mi nabídnul svou díru a podal mi gel. Žádnou gumu. Paní zřejmě pochopila můj tázavý pohled, protože tiše pronesla: „Lubošek je zdravý, za to ti ručím.“ Namazal jsem si tedy kládu gelem, jemu jsem namazal díru, a zajel jsem do něj tak snadno, jak bych ani nečekal. Tedy, moc sexy tělo neměl, ale to péčko na zdi mi pomohlo.

Chvíli jsem ho mrdal, když ležel na zádech, a držel ho u toho za nohy. Lubošek slastně sténal a já si užíval pohledu na hromadu namakaných chlapů na tom videu, kteří šukali jeden druhého jak o závod, a představoval jsem si, že jsem jeden z nich.

Lubošek si pak kleknul na všechny čtyři, ale hlavou k opačné zdi, než byla ta televize. Teprve v tu chvíli jsem zjistil, že nad postelí je obrovské zrcadlo, takže jsem nejen viděl odraz toho videa, ale taky sám sebe, svoje celkem sexy tělo, které bravurně šoustá zákazníkovu prdel. Byl to super pohled.

Když už jsem se skoro chtěl udělat, Lubošek se mi vysmekl, položil mě na záda a jemně mi hladil péro. Teda Julčo, ti to tam mají vymakaný. Na stropě bylo přidělané další obrovské zrcadlo. Koukal jsem sám na sebe, jak mi ten strejda hladí péro, a dělal jsem na sebe ty co nejvíc sexy obličeje. Snažil jsem se zapamatovat, co vypadá nejllíp, abych to ještě někdy použil.

Lubošek potom na mě nasedl a nechal si ode mne šukat díru. Dělal jsem, co jsem mohl, i když mi tahle poloha zrovna nevyhovuje. Ale asi díky tomu jsem docela dost vydržel. Totiž, vydržel jsem delší dobu, než Lubošek, který mě za chvíli pořádně zcákal, svalil se na záda, chvíli hlasitě oddechoval, pak řekl: „Díky, kocourku,“ otočil se na bok a usnul.

„Díky, kocourku,“ ozvalo se jako by ozvěnou z otomanu. „To je pro tebe,“ řekla paní domu s další tisícovkou v ruce, položila ji na stoleček za otomanem, otočila se zády a zjevně šla spát.

Usínal jsem s divným pocitem, že jsem děvka, ale na druhou stranu jsem si říkal, že jsem celkem kvalitní děvka, a že s takovými klienty se za to snad ani nemusím stydět.

Civěl jsem na sebe do stropního zrcadla a koukal na svoje stále stojící péro, které se při tom mrdání nestihlo vystříkat. Měl jsem chuť si to ještě udělat, ale raději jsem se šetřil, protože jsem netušil, jestli ještě nebudu muset vykonávat nějaké služby.

A dobře jsem udělal! Asi v šest hodin ráno mě něco vzbudilo. Cítil jsem příjemné šimrání v rozkroku, tak jsem se tam podíval. Lubošek mi usilovně kouřil totálně tvrdou kládu. „Chceš znovu zmrdat?“ zeptal jsem se ho. „Pojď do mě, ty zvíře,“  zvolal Lubošek. Otočil jsem si ho tak, abych ho mohl šukat vestoje, namazal jsem si péro a tvrdě ho do něj zabořil. „Jo, to je vono!“ vykřikl a mně bylo jasné, že si můžu užít podle svého gusta. Tak jsem ho začal tvrdě a nemilosrdně mrdat. Oba jsme u toho asi dělali dost kravál, protože se probudila i manželka, posadila se na otomanu a něco skoro neslyšně šeptala a vzdychala u toho. Chvíli jsem na ní koukal a zdálo se mi, že její rty šeptají „Ano, mrdej ho, kocourku, pořádně mi ho zmrdej,“ a podobné věci.

Byl jsem si jist, že mám tedy volnou ruku (nebo spíš volný úd) a že si můžu užít tak, jak mě to baví. S obrovským křikem a úžasnou slastí jsem se pak vycákal přímo do jeho díry. „Já už taky jsem,“ ozvalo se pode mnou. Tak super, pomyslel jsem si, svalil se na záda a čekal jsem, až se bude vstávat.

Asi jsem usnul, protože najednou bylo 9 hodin. Lubošek i jeho paní spali, ale mě už se chtělo vstávat. Vzal jsem si teda tu tisícovku ze stolku, začal jsem se oblíkat a chystal jsem se potichu odejít. „Počkej ještě,“ ozvalo se z postele. Lubošek pomalu vylezl z postele, otevřel svou skříň, zašátral v ní a strčil mi do ruky nějakou bankovku. „Díky, kocourku,“ řekl. Tak jsem tu bankovku strčil do kapsy, dal mu ještě pro jistotu pusu a vypadnul jsem.

Když jsem přicházel k vrátkům, uvědomil jsem si, že vůbec nevím, kde jsem a jak se odsud dostanu. Ale Roman neni žádnej vůl. Jeho auto stálo pár metrů od vrátek. Asi mě viděl, protože vystoupil, přivítal mě a zeptal se: „Tak kolik sis vydělal?“ – „Ani nevím. Jak dlouho tu čekáš?“ – „Asi půl hodiny, v pohodě. Jak to, že nevíš, kolik sis vydělal?“ – „No, asi tak tři tisíce, plus to, co jsem dostal teď ráno…“ Vytáhnul jsem z kapsy tu bankovku, co mi Lubošek dal na rozloučenou. Ty brďo, koukal jsem na to jako blázen! Pětitisícovka! „Takže vosum…“ řekl jsem překvapeně.

Osm litrů za jednu noc! Teda Julčo, pěkně si užít a takhle si vydělat, to bych byl vůl, kdybych něco takovýho odmítal…

Tak zatím pa,

Oli

Re: Re: Předvádění

Ahoj Julie,

ty bláho, v sobotu mám dobrej kšeft, ale dost se toho bojím. Jedeme do Berlína, kde mám vystupovat v nějakým klubu v live sex show. No jo, ale problém je, že to mám dělat se ženskou.

Ale když to zvládnu, tak dostanu 500 éček keš plus benzín Romanovi zaplatěj plus prý můžu dostat nějaký spropitný. A když to bude dobrý, tak si mě pozvou zas.

Ale co když se mi s ní nepostaví? Pěkná sice je, ale to je mi houby platný. Roman teda slíbil, že bude stát co nejblíž, bude do půl těla svlečený, vyndá péro a bude si ho honit, aby mě to nabudilo. To by mě nabudit mohlo, ale je tu další věc. Má totiž téma, to vystoupení. Má to být o tom, jak učitelka trestá a nakonec znásilní svého studenta.

Lehký to teda asi nebude. Naštěstí se s tou ženskou máme sejít předem, abychom si domluvili aspoň v bodech nějaký scénář, který bude vyhovovat oběma.

Drž mi palce, já si budu držet péro

Re: Re: Re: Předvádění

Juli, díky žes mě podpořila a myslela na mě, už jsem se trochu vzpamatoval, tak ti hned popíšu, jak to proběhlo.

Se ženskou jsme se sešli předem. Byla hrozně fajn, upřímná, na všem jsme se domluvili. Taky se toho trochu bála, protože je zvyklá dělat spíš klasiku, a navíc tam byla dost divná scéna. Na pódium se dalo koukat ze tří stran, na něm byla uprostřed školní lavice se židlí a u zdi bílá tabule. Ta měla na každém rohu ucho, do kterého byl zavlečený kus provazu. Nic víc, ale měli jsme to podle majitele podniku využít.

Ale vymysleli jsme se Samanthou dobrý scénář. Vylíčím ti to rovnou, jak to probíhalo před lidma. Budu to psát česky, ovšem bylo to trochu složitý – domlouvali jsme se anglicky, ale musel jsem se svoje hlášky naučit německy. Tak teda:

Rozsvítilo se, na pódiu seděla Samantha na židli, v kostýmku, nohy na lavici, na nohou nějaké lodičky s vysokým podpatkem.

Vystoupil jsem na pódium vedle tabule a řekl: „Jsem zde, paní učitelko.“ Samantha se otočila, vstala, došla ke mně, chytila mě za bradu a dotáhla mě před lavici. „Mám informaci, že jsi gay,“ řekla pak. Poslušně jsem ze sebe vykoktal, že nevím. „Prověřím si tě,“ zahlásila na to. Vylezla elegantně na tu lavici a předvedla částečný striptýz – nechala si na sobě jen spodní prádlo, černé a červené věci, podvazky a takový ty nesmysly, co můžeš vidět na každém péčku. „Stojí ti?“ zeptala se. „Ano,“ odpověděl jsem. „Ukaž!“ vzkřikla, přišla ke mně a sáhla mi do rozkroku. „Nestojí! Takže jsi teplej!“ zvolala vítězoslavně a já jsem jen vykoktal naučenou frázi: „Ich vajs nicht.“

„Chceš, aby celá škola věděla, že jsi teplej?“ – „Ne.“ – „Tak budeš teď dělat, co ti řeknu, ano?“ – „Ano.“ – „Svlíkni kalhoty!“ Poslechl jsem a začal si svlíkat kalhoty a dělal jsem, že se stydím, protože jsem byl naostro. Péro mi pěkně viselo, podle plánu, a trochu  jsem se zavrtěl, aby se rozhoupalo v celé své délce. „Svlíkni triko!“ poručila ještě, a když jsem byl kompletně nahý, začala mě osahávat.

„Tak je to jasný, jsi teplej,“ řekla, když viděla, že to se mnou nic nedělá. „Lehni si na lavici!“ Poslechl jsem, ona mne otočila na záda, přivázala mi ruce k nohám lavice na jedné straně, nohy mi pokrčila a přivázala je k nohám lavice na druhé straně, načež mi zavázala oči.

Naštěstí jsem věděl, co přijde. Vzala fix na tabuli a začala mi ho pomalu strkat do análu. Nic jsem neviděl, a tak jsem si představoval, že to dělá Roman. Cítil jsem, jak se mi péro nalévá krví a jak se pomalu vztyčuje. Diváci začali pochvalně mručet, což mě dost vzrušovalo, takže mi sice pomalu, ale jistě to péro pořádně ztvrdlo. Ozval se potlesk, což mě ještě víc vzrušilo a cítil jsem, jak mi trčí do výšky.

Samantha mi ho pak začala olizovat a jemně kouřit, já jsem přestal vnímat realitu a plně jsem se vžil do situace, kdy mě kouří nějaký namakaný borec a ještě mi strká do análu kolík. Křičel jsem slastí co nejvíc nahlas, ale to mi nedělalo problém, protože moje představy mě dovedly k totálnímu vzrušení.

Potom si asi Samantha stoupla na tu lavici, protože jsem cítil, jak mi péro někam vniká. Nevím, jestli to byla její píča nebo anál, nebylo to ani příliš úzké, ani příliš otevřené, ale jelikož jsem nic neviděl, mohl jsem si krásně představovat, že na mně sedí chlap mých snů.

Začal jsem i přirážet a diváci tleskali, což mě dovedlo k ještě většímu vzrušení.

Nevím ani, jak dlouho to trvalo, ale lidi křičeli nadšením a já jsem si připadal jako king, jako pornohvězda, a bylo mi úplně jedno, že šukám ženskou. Když už jsem začal vzdychat tak, že Samantha poznala, že bych mohl stříkat, zvedla se, zřejmě sestoupila z lavice a řekla: „To je ale super pták.“ A lidi, zejména ženské, s ní hlasitě souhlasili…

Pak se stalo něco, co nebylo v plánu, ale Samantha je chytrá, věděla, že teď si to může dovolit.

Odvázala mi ruce i nohy, rozvázala mi oči a poručila: „A teď mě budeš mrdat a já si nechám pro sebe, že jsi teplej.“

„Ano, paní učitelko,“ řekl jsem svou naučenou frázi, frajersky jsem odhodil lavici i židli ke stěně, zadíval jsem se do diváků, kde co nejblíž ke mně stál polosvlečený Roman a honil si péro vytažené z poklopce, a kde jsem viděl i další chlapy, kteří bezostyšně honili, Samanthu jsem donutil si kleknout na čtyři a s pohledem na ty honící chlapy jsem do ní zasunul, jako bych zasouval do Romana.

Předvedl jsem pak na ní pár svých akrobatických šukacích kousků a bylo mi úplně jedno, že to dělám se ženskou, protože jásot obecenstva mě dováděl k lepším a lepším výkonům.

Mrdal jsem ji dost dlouho, ale jak jsem byl už unavený, tak to na mě furt nepřicházelo. No co, zachovám se jako profík, řekl jsem si, a začal jsem předstírat orgasmus. Předvedl jsem to asi dost věrohodně, protože publikum jásalo. Ještě jsem v ní chvíli zůstal zasunutý a pomalu jsem ho pak vytáhnul. Vzal jsem Samanthu za ruku a společně jsme se poklonili, přičemž lidi začali bouřlivě tleskat. Přišli jsme trochu blíž k okraji pódia, čehož využilo spousta žen i mužů, aby si osahali moje stále stojící péro.

Přišel i Roman, i když si dal na čas. Ale udělal to fantasticky. Poklekl přede mne a pomaloučku mi ho honil. Lidi ztichli a s napětím to pozorovali. Roman to dělal tak, aby bylo co nejvíc vidět na mě a na můj ocas. A to už to na mě začalo přicházet, začal jsem se bezostyšně svíjet, obecenstvo začalo skandovat, abych se udělal, a pak to ze mě začalo stříkat, zpočátku dobře metr a půl daleko dopředu, po asi desátém výstřiku už jenom na Romanovu hlavu…

Sklidil jsem obrovský potlesk a Samantha ke mně přistoupila, objala mne, políbila mne a pak co nejvíc nahlas vykřikla: „Ty můj super buzerante, miluju tě!“ Načež se ozvala další salva potlesku.

Zastavil jsem potlesk gestem, protože jsem potřeboval něco prohlásit. Řekl jsem to anglicky, ale všichni tomu rozuměli. „Taky tě miluju, Samantho, ale nejvíc miluju svého manažera, který tohle domluvil. Tohle je můj Roman!“ Vytáhl jsem Romana na pódium, chytil jsem je oba za ruce a znovu jsme se poklonili. Lidi šíleli nadšením.

Julčo, bylo to fakt super. A když jsme pak seděli v klubu s drinkem a lidi nám konečně dali trochu pokoj, Roman se mě zeptal: „To bylo jen pro diváky, cos říkal?“ – „Co konkrétně myslíš?“ zeptal jsem se, i když jsem přesně věděl, co má na mysli. „Nejvíc miluju svého manažera… Tohle je můj Roman…“ Kouknul jsem na něj napůl šibalsky, ale napůl vážně, a řekl jsem mu: „Chtěl jsem ti to říct už dřív. Ale před lidma mi to přišlo víc sexy. Chtěl bych to tak. Abys byl můj Roman, ale zároveň i můj manažer.“

„Budu obojí, a rád,“ řekl Roman a začal mě láskyplně líbat. Sice to všichni viděli a komentovali, ale my jsme si od té chvíle patřili a užívali jsme si jeden druhého.

No, v noci jsme si ještě zašukali, to je jasný. Ale už to bylo tak nějak jiný. Nebylo to jenom šukání, bylo to samé „miláčku“, „lásko“ apod…

Julinko, cítím se tak nějak hezky, šťastně… Nevím, jak vydržím do zítřka, než ho uvidím…

Pa, MTR.

Příspěvek Jak jsem se přestal stydět si vydělávat tělem pochází z Gay povídky

Za pár dní nám Aleš oznámil, že nazítří mu přijde holka na šukání. „Bude to v režimu otevřenejch dveří, pánové. A to dokonce tak, že se budete moct i zapojit. Ta děvka dá snad každýmu.“

„Já se teda přijdu podívat, ale připojovat se nebudu,“ řekl na to Jakub, „budu si jenom honit péro, ale nevěrnej Lucince nebudu.“ – „To my se s Jardou připojíme rádi, viď, kanče?“ šťouchl do Jardy David. „Jasně. A co to hovado Oliver?“ řekl na to Jarda.

„To se nebojte, chlapi. Já si poradím. Tu příležitost si ujít nenechám,“ řekl jsem jim.

Druhej den, když jsem přišel na kolej, kluci odvedle tam ještě nebyli, ale z našeho pokoje se ozývalo hihňání. Svlíknul jsem se rychle do naha a šel je tam pozdravit. Ale to bylo překvápko! No, vlastně jsem si hned uvědomil, že to až takový překvápko neni. Byla to Monika… Seděla na posteli vedle rozvalenýho Aleše a jedním prstem mu kroužila po žaludu jeho tvrdýho ocasu.

„Ahoj, kanče!“ – „Nazdar, Moniko…“ Aleš se trochu podivil: „Odkud se znáte? Snad jste spolu nešukali?“ – „To ne,“ řekla Monika, aniž by přestala kroužit prstem po Alešově žaludu, „jen jsem jednou tady tomu kanci poměřovala péro s tim druhym kancem odvedle, kterej mi to tak pěkně dvakrát udělal. Akorát už nevim, kterej ho měl většího. Asi tady Jaroušek.“ – „No, vidim, že už nevíš, ani jak se jmenujeme. Já jsem Oliver. Jaroušek je ten, co jsi s ním vedle šukala, ale jindy. Péro jsi mi poměřovala s Davidem.“

„Tak přece jenom seš ta legendární Monika, o který mi tady všichni vyprávěli. Tak to už všechno chápu,“ řekl Aleš. Asi si to s Monikou předem nevyjasnili. Monika se pousmála a řekla: „Tak já jsem tady legendární, jo? No to je hustý, to bude dneska maso!“

Šel jsem se do koupelny důkladně vysprchovat. Mezitím přišel Jakub, tak jsem vystrčil hlavu ze dveří a šeptem jsem mu řekl: „Svlíkni se a počkej chvíli, chci tam jít s tebou. Chci vidět, jak budeš čumět.“

Rychle jsem se osušil, Jakub se mezitím svlíknul a šli jsme tam. Nechal jsem ho vejít prvního. „Hustý!“ vypadlo z Jakuba. „Čau, Moniko! Já jsem se ti minule ani nepředstavil, jsem Jakub.“ A šel jí podat ruku. Monika přestala Alešovi dráždit žalud, ale místo aby Jakubovi podala ruku, chytila ho jemně za koule a péro, potřásla mu tím, jako by mu třásla rukou, a řekla: „Těší mě. Budeš mi to taky dneska dělat, Kubíčku?“ – „Já mám holku,“ řekl Jakub a trochu poodstoupil, aby ho Monika musela pustit. „Budu se jenom dívat, jestli můžu.“ – „Ale ty seš takhle věrnej, jo? A budeš si to u toho koukání aspoň dělat sám?“ – „No, to asi jo.“

Ke slovu se dostal Aleš, kterej některý věci, co slyšel, moc nechápal. „Tys Moniku taky šukal, nebo co? A ani ses jí nepředstavil?“ – „Ale houby,“ odpověděl Kuba, „to bylo jak jsme je s Jardou nachytali, když Davidovi a Oliverovi poměřovala péra. Tenkrát jsem se mnohem víc styděl a ani jsem se jí nepředstavil. Jdu do sprchy.“

Sedl jsem si na židli a pozoroval Moniku, jak začala Alešův žalud olizovat špičkou jazyka. Koukala při tom svůdně a mrkala na mě. Ale já jí jen ukázal vztyčenej palec a pozoroval jsem Alešovo krásný, nahoru trčící péro.

No a za chvíli přišli David s Jardou. Seděl jsem naproti dveřím, tak jsem jim pokynul, ať se svlečou a rychle se jdou podívat.

První napochodoval David. „Ty vole, i ne!“ zvolal. „Co?“ zavolal z předsíně Jarda a rychle přišel dovnitř. „Ty vole, i ne!“ zvolal jako ozvěnou. „Ahoj, kanci! Ráda vás zase vidim! Doufám, že mi to dneska budete dělat tak, jako minule.“ Obrátila se na Aleše: „Oni se se mnou oba udělali dvakrát a bylo to super.“ – „Já vim. Nezapomeň, že jsi tu legendární. Bohužel jsem tu tenkrát ještě nebydlel.“ – „Vlastně jo, já jsem tu legendární… A Dáda se dneska nebude stydět trochu si u toho zařvat, co?“ podívala se Monika na Jardu. „Já jsem Jarda,“ odpověděl Jarda, „David je tady.“

„No, tak my jdem do sprchy,“ zavelel David a šli. „Oni se budou sprchovat všichni tři najednou v jednom sprchovým koutě? To vy tady tak děláte?“ zeptala se Monika. „No, tak většinou, když tu nemáme grupáč, tak se sprchujeme jednotlivě, je to pohodlnější. Ale ve třech najednou je to rychlejší,“ vysvětlil jí David. „A můžu se na to jít podívat?“ zeptala se. „Určitě, jdi,“ řekl jsem jí.

Monika ve svých krajkovaných tangách a podprsence šla do předsíňky. Měl jsem ze židle pěkný výhled, jak stojí ve dveřích do koupelny a jak Jakub chce už jít ven. „Kubíčku, vrať se ještě dovnitř, chtěla bych vás vidět všechny tři najednou v jednom sprchovým koutě. Jsi hodnej, díky. Ne, nezatahujte ten závěs. Jestli nacákáte, tak já vám to potom vytřu. No to je nádhera, tři sexy chlapy v jedný sprše,“ pokračovala a vešla dovnitř, takže další už jsme měli jen zvukově.

„No ale kluci, vy kanci, vy jste mě celou zmáchali…“ Celá mokrá se vrátila do předsíňky, přede dveřma do koupelny se co nejsvůdněji svlíkla do naha a pověsila si mokrý prádlo na věšák. Pak ale hned zašla do tý koupelny a pokračoval pro nás jen zvuk: „A jak se vám to krásně staví, no to je nádhera… Vy jste děsný kanci. Mohla bych si vás osušit?“ Odpovědi nebyly slyšet, nebo jim nebylo rozumět, ale ukecaná Monika nám to pořád zvukově přenášela.

„Ty ho máš ale krásnýho, je mnohem větší, když se ti postaví.“ – „No, ale mám ho tady nejmenšího,“ zaslechl jsem Jakuba. „Chlape, neblázni, co na tom? Důležitý je, co s nim dokážeš, a ne jak je velkej. Takhle úplně stačí. Škoda, že máš holku, já bych tě naučila věci!“ – „Díky,“ zněla odpověď a Jakub v tranzu vyšel ven a přišel do pokoje. V tranzu teda bylo i jeho péro. Postavil se k oknu zády k nám, koukal nepřítomně ven a žmoulal si stojícího čuráka.

Mezitím pokračoval rozhlasovej přenos z koupelny: „Tak tebe už znám, ukaž, taky ti to pěkně vysušim. No, je krásně tvrdej, a tady to máš pěkně nalitý, to se mi líbí. Ty to dneska určitě vydržíš víckrát!“

Z koupelny vyšel David, péro mu taky stálo jako kámen, a když dorazil na pokoj, jenom zašeptal: „Ty vole, to je děvka!“ Všichni tři si v tu chvíli mnuli svoje tvrdý péra. Vlastně všichni čtyři jsme si je mnuli, protože mně při pohledu na ně už dávno stál.

Ale dál jsem poslouchal třetí díl rozhlasový hry. „No jo, můj oblíbenej dlouhej. Tohle se mi tam celý vešlo? Musíš na mě opatrně, Jaroušku… Říkám to správně?“ Nic, Jarda asi pokejval hlavou. „A můžu ti ho tady ochutnat?“ Nic, kratší ticho. Pak se ozvalo Jardovo: „Stačí, díky, nebo se udělám.“

A na pokoj přišel i Jarda a i on ho měl úplně tvrdýho. A hned za ním Monika. Rozhlídla se po nás a řekla: „Hele, než mi to začnete dělat, co kdybych vám je poměřila? A nemáte papír a fixku?“ – „Já mám,“ řekl nepřítomně Jakub a odešel na chvíli do svýho pokoje. „Na co?“ zeptal se Jarda. „Nakreslím si vaše obrysy. Na památku, jak mi to dělalo pět super kanců. A taky abych si vás podle těch obrysů pamatovala.“

Jakub přinesl bílý papír a fix. Monika položila ten papír přesně na kraj stolu, přitáhla si Jardu, ten si musel položit péro od kraje stolu tak, aby ho měl uprostřed papíru, a Monika fixkou udělala jeho celkem věrnej obrys. No, sotva se mu na šířku toho papíru vešel, ale vešel. Kolik má A4? 21 cm? V tom případě ho musí mít skoro 20…

To samý pak udělala se mnou a s Davidem, jen každýmu z nás položila péro na kraj toho papíru. Ve srovnání s Jardou pak vypadal náš obrys o trochu kratší, můj byl malinko silnější a Davidův malinko tenčí. Ale jen nepatrně.

Pak ten papír otočila o 180 stupňů, Alešovo péro položila tak, aby mířilo mezi protější dva, a zase udělala obrys. A nakonec udělala to samý s Jakubem.

Vzniklo tak schéma pěti čuráků, přičemž z jedný strany papíru byli tři a z druhý mezi ně čouhali další dva. Alešův byl nejsilnější a Jakubův nejmenší, ale druhý nejsilnější. Monika pak pěkně označila každej obrys jménem. „Tak, a takhle si vás už nebudu plést.“

Stála ohnutá nad tou kresbou, opřená o stůl, a nebyl by to David, kdyby do ní v tu chvíli nezasunul. Monika vykřikla, ale pak řekla: „Paráda, hele, můžu hádat? Teď je ve mně tenhle.“ Ukázala na Davidův obrys čuráka. „Správně,“ řekl jsem. „To je dobrá hra. Pojďte do ní všichni zasunout, jestli pozná, kterej čurák ji šuká.“

„Ou kej, dobrej nápad, ale nech mi si to trochu užít,“ řekl David a začal Moniku trochu ojíždět. „Dobře, každej zasune a trochu si zašuká, ale neudělejte se,“ řekl jsem. A tak David začal přirážet, ale poslušně toho po chvilce nechal.

„Tak další!“ zavelel jsem a ukázal na Aleše. Aleš přistoupil, pomalu zasunul, a potom začal Monču pomalýma pohybama šukat. Monča po chvíli ojíždění ukázala celkem neomylně na Alešův obrys péra. „Super, dva body!“ řekl jsem. „Tak další,“ ukázal jsem na Jardu.

Jarda zasunul až po koule a Monika hned řekla: „No to je jasný, to je Jaroušek!“ – „Správně, řekl jsem, „ale podle pravidel ti to může i Jaroušek chvíli dělat.“ – „Tak jo, Jaroušku, chvíli mi to taky dělej.

Jarda teda šukal Moniku opřenou o stůl a mezitím mezi mnou a Jakubem probíhala trochu pantomimická komunikace. Snažil jsem se mu vysvětlit, že teď bude muset on, ale on nechtěl, protože chtěl bejt věrnej Lucince. Já jsem se snažil vysvětlit, že s holkama nešukám, ale nebylo mi to nic platný. Jenže při představě, že šukám holku, mi péro zas až tolik nestálo…

A pak udělal Jarda něco, co mě na něm překvapilo. Asi stál o to, že tu hru dohrajeme aspoň do čtyř pětin. Přišel ke mně a chytil mě za péro. V tu chvíli se mi pochopitelně krásně postavilo. Pak vzal moji ruku a položil si ji na svoje péro. Podíval jsem se na něj v totálním vzrušení, a on mi neslyšně, ale tak, abych to dokázal odezírat, řekl: „A dělej.“

A kámoš Aleš se postavil na druhou stranu, zády ke mně, abych viděl na jeho krásnou prdelku.

S pohledem na Alešovu prdelku a s Jardovým dlouhým pérem v ruce jsem to dokázal. Navíc mě za něj Jarda držel, takže jsem se ani nemusel dívat, kam to péro strkám, sám mi ho do Moniky zastrčil.

Takže jsem zasunul a dokonce jsem i trochu přirážel. Při pohledu na Alešovu prdelku, kterej jsem střídal s pohledem na Jardovo péro, který mi Jarda dovolil honit, jsem dokázal Moniku i šukat, a to asi docela dost dlouho…

Monika slastně sténala a pak u toho začala nahlas přemejšlet: „No, už zbejvá jenom Olíček a Kubík. Tipovala bych to spíš na Kubíka. Ale Kubík má holku a chce jí bejt věrnej. Tak to bude asi Olíček. Ostatní jsem poznala hned, ale Kubík ani Olíček mi to nikdy nedělali. Tak dobře, seš to ty, Olíčku?“

„Jsem,“ řekl jsem, ale nejsem Olíček, jsem Oliver a řikají mi tady Hustej Frajer. Monika se otočila, koukla se na mě a řekla: „Promiň, Olivere. Ale seš kanec a hustej frajer. Od tebe to bylo asi nejlepší. Ještě mi to dneska budeš dělat?“

Podíval jsem se prosebně na všechny kluky, aby mi nějak pomohli se z toho vykroutit.

„Víš, Moni… Oliver je teplej,“ ujal se slova kámoš Aleš. Aby tě mohl píchat, museli jsme mu tady s Jardou dost pomoct.“ – „Jak jako, teplej? Vždyť mi to dělal tak krásně!“ – „Jo, ale já mu musel nahonit péro, musel jsem mu dovolit honit moje péro, a tady Aleš mu musel ukazovat prdel, aby si mohl představovat, že ji mrdá,“ vysvětlil jí ochotně Jarda. A bylo vidět, že se rád takhle ospravedlnil, že udělal něco, co by normálně nedělal.

„Tak ty jsi buzíček, Olíčku? To je roztomilý…“ otočila se na mě Monika. „A přitom to tak krásně umíš… Ale stejně jsi to už s nějakou holkou dělal, že jo?“ – „Moni, prosím tě,“ začal jsem hrdě. „Nejsem buzíček a nejsem Olíček. Jsem prostě teplej a jsem Oliver, hustej frajer. A ty jsi první holka, kterou jsem šukal, ale to jenom díky klukům, který mi dávali dopomoc.“

Monika se na mě obdivně podívala. „Tak ty jsi teplej, Olivere. A já jsem tvoje první holka. No já tě miluju! A vy ostatní jste normálně na ženský?“ rozhlídla se po ostatních.

Chtěl jsem se zase začít cejtit jako kápo celý situace, tak jsem prohlásil: „Jo, kluci jsou všichni na ženský a rádi ti to budou dělat. Kromě Jakuba, kterej je zamilovanej a chce bejt věrnej, tak ten si jenom bude honit péro. Jo a tady Aleš je taky na ženský, akorát si to nechá rád dělat do análu, takže ho každej večer píchám.“

„Olí… Teda promiň, Olivere… A když jsi takovej hustej frajer a tohle všechno jsi dokázal zařídit, udělali pro tebe ty kluci něco?“ zeptala se Monika. „Jo, to jo. Už mi všichni nechali, abych jim vykouřil čuráky. Měl jsem za jeden večer všech pět mrdek v hubě.“

„Pět? Vždyť jsou jenom čtyři…“ podivila se. „No, on nám pak Oliver ukázal, jak si ho vyhoní a vystříkal se sám sobě do huby,“ vysvětlil kámoš Aleš. Monika na to chtěla něco říct, ale já jsem ji zastavil: „Hele, Moni, jsou tady tři nadržený chlapi, který tě chtěj šukat, jeden nadrženej zamilovanej, kterej se u toho chce aspoň vyhonit, a jeden teplej, kterej chce vidět čtyři tvrdý čuráky v akci. Tak už to nerozebírej a nastav,“ ukázal jsem na naše letiště, Monika se tam poslušně odebrala a kluci ji začali střídavě ojíždět.

Měla s tím asi dost práce, ale zjevně ji to bavilo. Většinou jí jeden šukal, druhej jí mrdal hubu a třetí si ho od ní nechal honit. Prohlížel jsem si to na tom letišti, hlavně teda ty čuráky. Jakub stál opřenej o parapet okna a spokojeně si mnul péro, který mu celou dobu stálo.

Když už se ti tři vystřídali asi třikrát, tak do Moniky opět zasunul Aleš. Tentokrát ale zvedl nohu a prdelku měl trochu přístupnější. Tak jsem do něj takhle zasunul svoje péro. Aleš tak mrdal Moniku, ale zároveň si těma pohybama mrdal svou díru mým pérem. To ho zjevně přivedlo k totální extázi, a jeho extáze mě nesmírně rajcovala.

Udělali jsme se s Alešem v podstatě najednou. Aleš se vystříkal do tý kundy a já do jeho análu. Monika u toho řvala jako blázen.

Načež do ní začal divoce bušit Jarda, přičemž David jí strkal péro do pusy. Monika pořád sténala a já jsem si všimnul, jak naproti stojí Jakub a zuřivě si honí péro. Kleknul jsem si před něj a aniž bych se ptal, prostě jsem mu ho začal kouřit. Kuba mi začal jebat hubu a držel mě u toho za hlavu. Pak začal hrozně hlasitě hekat a Monika s Jardou a Davidem taky.

Jakub se mi vystříkal do huby, a sotva jsem to polknul, ohlídnul jsem se na to letiště. Monika měla obličej celej od Davidovy mrdky, Jarda vytahoval ptáka z její kundy, a Aleš seděl vedle nich a tvářil se totálně spokojeně.

Monika oddychovala a pak řekla: „To by mě nikdy nenapadlo, že díky teplýmu chlapovi zažiju takovou jízdu. Olivere, pojď sem, chtěla bych ti dát aspoň přátelskou pusu.“ Tak jsem ji  poslechl a nechal jsem se od ní políbit.

Kluci odvedle šli spát vedle a my tři jsme za chvilku usnuli na našem letišti. Než usnul, řekl ještě Aleš: „Nejvíc super bylo, jak jsem šukal Moniku a Oliver u toho šukal mě. To bych chtěl ještě zažít.“

Ráno jsem se probudil a zjistil jsem, že Monika, která ležela mezi námi, nám oběma pomaloučku honí naše tvrdé čuráky. Aleš se taky probudil a Monika se omluvila: „Promiňte, kluci, vám to tak krásně stálo, že jsem si musela šáhnout.“

Aleš neváhal, chopil se Moniky a zasunul do ní. Zaujal takovou pozici, že mi bylo jasný, že chce, abych ho u toho zase píchal. Tak jsme si to na rozloučenou ještě jednou takhle ve třech rozdali.

Cedule

Když Monika odešla, zjistili jsme, že u nás nechala tu svou kresbu obrysů našich čuráků. Chvíli jsme si to prohlíželi, Aleš se na mě podíval a povídá: „Myslíš na to, na co já?“ – „Že bysme si to tu někde měli vyvěsit?“ – „Přesně. Ale víš, jak by to vypadalo líp? Zalaminovaný.“ – „To sice jo, ale kde to zalaminujeme?“ – „Prostě si to necháme zalaminovat někde, kde to dělají.“

Aleš nad tím přemejšlel a ta myšlenka se mu začínala líbit. „To bude dobrá situace…“ řekl s úsměvem. A tak jsme si domluvili, kdy a kde se sejdeme po škole, abysme si nechali zalaminovat čuráky.

Odpoledne jsem pak postával venku u kopírovací služby, v ruce už jsem třímal tu kresbu, a čekal na Aleše. Bavilo mě, jak kolemjdoucí pokukujou po tom, co držím v ruce. Když přišel Aleš a viděl mě, jak nestydatě vystavuju ten papír, povídal: „To to takhle neseš už ze školy?“ – „Jasně.“ – „Ty jsi fakt hovado. Tak jdem.“

Šli jsme dovnitř, počkali až budou obsloužený dva lidi před náma. Za pultem se pohyboval nějaký mladý kluk a nějaká mladá slečna, asi brigádníci. Pak jsme přišli na řadu my. Položil jsem to na pult a říkám: „Chtěli bysme tohle zalaminovat.“

Ten kluk na to kouknul a začal na to vejrat. Asi se nějak zapomněl, tak jsem mu vysvětlil: „To je naše vizitka na dveře. Tohle jsem já a tohle je tady kamarád.“ – „Aha,“ řekl chlapec nepřítomně. Když se ještě pár vteřin k ničemu neměl, Aleš ho popohnal: „Tak nám ty naše penisy zalaminujte, mladý muži, a přestaňte závidět.“ Chlapec zrudnul a šel pro něco do skříně, asi pro fólii. Slečna, jak zaslechla Aleše, se na to šla kouknout, a taky celá zrudla a raději odešla.

Chlapec to teda dal do fólie a strčil to do toho přístroje, kterej byl kousek vedle na pultu. Do toho přišla trojice nějakejch výrostků, asi tak 16letejch, a když zahlídli, co to leze z toho přístroje, začali se tomu pochechtávat. Teda spíš jenom dva, ten prostřední na to koukal docela se zájmem. Ten první se drze zeptal: „To si to jako chcete dát na intru na dveře, jo?“ – „My už bydlíme na koleji, my si to můžeme dovolit,“ odpověděl jsem mu trochu povýšeně. Ten poslední pak řekl polohlasně: „To aby každej viděl, že tam bydlí pět čuráků,“ a oba se začali smát. Dokonce i obsluhující chlapec se pousmál. Prostřední kluk na to pořád zaujatě koukal.

Aleš si to ale nenechal líbit a řekl nahlas: „To aby holky věděly, co u nás můžou mít. Ty obrysy nám udělala kámoška, která to zažila. „Ty vole, tak to je přísný,“ zasmál se jeden z nich. Ten uprostřed měl na sobě volný tepláky, přes který bylo vidět, jak se mu najednou postavilo péro. Jak byl ten kluk vepředu neposednej, tak se asi stalo, že narazil zadkem na tu erekci v teplákách. „Co je, stojí ti, nebo co?“ zeptal se ten v džínách. Ten poslední se podíval na ty tepláky a zvolal: „No jo, von mu fakt stojí!“ Kluci se začali smát, ten s erekcí trochu zrudnul, řekl jenom suše: „Jo,“ a poodešel dál. Dělal, že si prohlíží obrázky na stěnách. Chlapec za pultem se na něj podíval a pousmál se.

Pak vytáhl ten obrázek a řekl: „Tak tady máte ty svoje penisy, pánové.“ Zatímco jsme platili, jeden z těch drzejch kluků se zeptal: „A na který koleji bude viset tahle vizitka? Že bysme se na ní šli kouknout! A oba ti drzí se mohli strhat smíchy. Aleš jim ale natvrdo řekl kolej, adresu, patro a číslo pokoje a dodal: „Jenom upozorňuju, že za dveřma chodíme všichni zásadně nahatý a v pokojích se nezavíráme!“ A šli jsme.

Na koleji naštěstí kluci od vedle ještě nebyli. Původně jsme ji sice chtěli vyvěsit někde v předsíňce, ale vzájemně jsme se vyhecovali, takže jsme tu ceduli umístili na dveře od buňky.

První přišel Jarda. Otevřel dveře a prohlásil: „Ty vole, vy jste čuráci. Ještě že ho mám nejdelšího…“

Pak se za dveřma ozvalo chechtání a vešel David a Jakub. „Ty vole, vy jste fakt hustý. To tam musíme nechat,“ řekl David. „To je jasný, že to tam necháme. Přece to nebudeme sundavat.“ Na to se Jakub zamyslel: „No jo, ale to si sem nebudu moct vzít Lucinku…“ – „Prosim tě, vždyť ho nemáš malýho, máš ho docela fajn.“ – „O to nejde, ale jak bych jí vysvětlil, jak ta kresba vznikla?“

Souhlasili jsme teda, že ceduli budeme za jistejch okolností sundavat.

To jsme ale nevěděli, co nás ještě čeká.

Luky

Asi za půl hodiny někdo zaklepal na dveře. „Ty vole, kdo to může bejt?“ ptal se Jarda. „Uvidíme,“ řekl jsem a šel jsem otevřít dveře. Za dveřma stál ten kluk v teplákách! „Čau, kde ses tady vzal?“ – „Proklouznul vrátnicí,“ řekl zmateně a upřeně si prohlížel mojí nahotu. „Chtěl ses přesvědčit, jestli je pravda, co jsme tam říkali, co?“ – „Jo,“ řekl a stál tam jako zařezanej. „No tak se pojď přesvědčit,“ pozval jsem ho dál.

Kluk zavřel dveře a v koupelně spatřil Aleše, jak si tam nad umývadlem holí koule. „Nazdar! Tys tomu nevěřil, co? Tak můžeš vyřídit klukům, že jsme nekecali.“ – „Jo.“ – „Tak se pojď podívat dál,“ pozval jsem ho a zavedl ke klukům od vedle. Vysvětlil jsem jim, kde se tady ten kluk bere. Chlapec na ně zíral v těch teplákách a Jarda ho okomentoval: „No, je vidět že ti zase stojí. Jestli ti stojí z nás, tak to by sis rozuměl tady s Oliverem. On ti ho rád vykouří. Jinak já jsem Jarda,“ vstal, podal klukovi ruku, a ještě než se otočil, poznamenal: „Jsem ten, co ho tu má nejdelšího,“ a provokativně s ním mávnul tak, aby mu brnknul o ten stan v teplákách.

David se tomu pousmál, přišel ke klukovi a řekl: „Já jsem David a mám ho tu druhýho nejdelšího.“ Načež si ho protáhnul tak, aby se dotknul špičky jeho stanu.

Pak se zvedl Jakub a řekl: „A já jsem Jakub. Mám ho úplně normálního, takže se tady žádnej kluk nemusí stydět svlíknout.“

Do toho vešel Aleš, kterýmu stál, protože si ho holil. Přišel ke klukovi a řekl mu: „A já jsem Aleš, mám ho tu nejtlustšího a stojí mi, protože jsem si ho holil,“ a přistoupil k němu tak, aby se jejich stojící ocasy dotýkaly. Poplácal ho po rameni a zeptal se: „A co ty, už se taky holíš?“ – „Jo.“ – „A ukážeš nám to?“ zeptal jsem se.

„Se stydim,“ špitnul. „Aspoň na chvíli. My jsme taky nahatý,“ hecoval jsem ho. Kluk mlčky stáhnul tepláky ke kolenům. „A hele, chlapec chodí naostro!“ všiml si David. „Jenom dneska,“ špitl chlapec.

Mně se při pohledu na to mladý nářadí začal stavět. Promnul jsem si ho a kleknul jsem si před chlapce, abych si to zblízka prohlídnul. „Pěkný,“ řekl jsem. „A pěkně rovně stojí. A koule,“ dovolil jsem si mu je prohrábnout, „opravdu dohladka vyholený. Šikovnej kluk. Nemáš se za co stydět. Jakub se taky nestydí.“ Jakub přišel blíž, prohlídnul si ten ocas a řekl: „Dokonce myslim, že ho má i trochu většího než já, když se mi postaví.“ Myslím, že kecal, ale chtěl mu asi dodat sebevědomí, což od něj bylo milé.

Kluk tam pořád stál s teplákama po kolena, ani se nehnul a čuměl nepřítomně k zemi. I když si spíš myslim, že si prostě nenápadně prohlížel naše čuráky.

„Tak nám o sobě něco pověz,“ vyzval ho Jakub. „Jak se jmenuješ?“ – „Luky.“ – „A kolik ti je?“ – „Šestnáct. Skoro.“ – „A bydlíš na intru, nebo doma?“ – „Doma.“ – „A chodíš doma někdy nahej, když tam nikdo neni?“ – „Jo.“

„Hustý!“ zvolal David. „Tak to budeš brzy náš! A jsi na holky, nebo na kluky?“ – „Nevim.“ – „Aha, a už jsi měl někdy sex?“ – „Ne.“ – „A chtěl by ses někdy přijít podívat na naši párty? Minule jsme tady tři píchali jednu holku, Oliver píchal Aleše, Kuba si honil péro a Oliver mu ho pak vykouřil.

„Jo,“ odpovídal kluk pořád tak úsečně a nesměle, ale tentokrát se mu evidentně zachvělo péro. „Tak nám na sebe pak nech kontakt, a my ti dáme vědět, až něco bude,“ řekl mu Jakub.

„Musim jít. Máma čeká,“ špitl pak Luky. „No jo, chlapče, to máš blbý, protože ti stojí a seš naostro, takže to každej pozná. Na to seš dost stydlivej.“

Luky koukal na svoje stojící péro a řekl jenom: „Hm.“ A pořád tam tak stál. „Tak to si ho budeš muset vyhonit, nebo ti ho tady Oliver vykouří, poradil mu David. Luky nic neříkal. Postavil jsem se teda před něj se svým tvrdým pérem a zeptal se ho: „Tak co, mám ti to udělat?“ – „Hm.“ Kluci to kvitovali. „A mám ti ho vyhonit, nebo vykouřit?“ Luky chvíli mlčel a pak špitnul: „To druhý.“

Tak jsem před něj kleknul a začal mu ho kouřit. V mý puse mu ztvrdnul snad ještě víc a pořád mu v něm škubalo. Netrvalo to snad ani dvě minuty a stříkal. Hezky jsem mu ještě dočista a dosucha olízal žalud, postavil jsem se a řekl mu: „Tak, a máš to za sebou.“ – „Děkuju,“ špitnul. Chvíli ještě koukal na svoje péro, jak mu pomalu klesá, a když už mu normálně viselo, vytáhl si ty tepláky. „Tak jdu.“ – Tak díky za návštěvu, Luky. Přijdeš zas?“ – „Jo.“ – „Tak nám tu nech číslo.“

Luky nám nechal číslo a šel.

„Ty vole, budu muset sehnat nějakou babu. Jsem moc zvědavej, jestli ten kluk přijde,“ řekl David.

Zase Luky

K mýmu překvapení hned druhej den zase někdo klepal na dveře a v nich stál zase Luky. „Ahoj, Luky,“ pozdravil jsem ho a promnul si péro. „Ahoj.“ – „Pojď dál,“ pozval jsem ho, „jsem tu zatim sám.“

Luky vešel, zavřel za sebou dveře a začal se svlíkat. Dokonce sundal i tepláky, pod kterýma byl zase naostro a během chvilku se mu postavilo péro. Postavil se tak nahej v předsíni a nic neříkal.

„Ty sis chtěl natrénovat bejt před ostatníma nahej, než přijdeš na party, co?“ – „Jo.“ – „Tak to je fajn, kluci přijdou brzo.“ – „A to…“ chtěl Luky něco říct, ale nějak mu to nešlo. „A co? Chceš ho zase vykouřit?“ – „Jo.“ – „No, tak jo. Chceš u toho zase stát, nebo ležet?“ – „Ležet.“ Tak na který posteli ti to udělám? Vyber si.“ Předpokládal jsem, že si vybere naše letiště, protože na něj není z předsíně vidět, ale on si vybral právě tu postel vedlejšího pokoje, na kterou je z předsíně dokonale vidět. „Mám zavřít dveře?“ – „Ne.“

Lehl si na postel opřenej o lokty a koukal se, jak si mu hraju s pérem. Nijak jsem na to nespěchal, chtěl jsem, aby to kluci stihli vidět. Tak jsem mu ho jen tak mnul a žužlal a olizoval a on se na to upřeně koukal.

Kluci kromě Davida přišli najednou. „Jéje, kdopak mi tady kouří mladýho zajíčka v postýlce?“ vtipkoval Jarda a všichni se bavili nad tím, jak rychle Luky znovu přišel. To už jsem se ale Lukymu do péra pustil náruživěji. Potichoučku, ale zjevně vzdychal, pak už začal i jemně sténat, pak trochu vykřiknul a pěkně se vy vycákal do huby.

„Dobrý?“ zeptal jsem se. „Jo,“ zněla jeho obvyklá odpověď. „No vidíš, tak můžeš jít domů pěkně bez stanu, jako včera.“ „Hm,“ řekl Luky, ale zůstal ležet. Zadíval jsem se na něj. „Ty dneska nespěcháš?“ – „Můžu do osmi.“

„A hele, koloušek si to tentokrát doma zařídil, no super!“ řekl Jakub. „Tak to tady s náma ještě dobrý dvě hodiny můžeš nahotit. Koukám, že už se nestydíš svlíct.“ – „Ne,“ zněla typická co nejkratší odpověď.

„Klidně se tady vysprchuj, jestli chceš, navhrnul jsem mu.“ – „Hm.“ Jakub na to ale řekl: „On je tam teď teda Jarda a holí si to svoje dlouhatánský péro, tak jestli chceš, můžeš počkat.“ Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že do koupelny nemůže, tak jsem dovysvětlil: „Ale klidně tam můžeš jít, my to tak taky děláme.“ A podal jsem mu ručník. Luky vstal, řekl: „Dík,“ vzal ručník a šel do koupelny.

Asi za pět minut se vrátil Jarda s vyholeným pérem a povídá: „Ten je fakt hustej. Schválně jsem se ho zeptal, jestli se přišel podívat, jak se holí dlouhý péro, a on řek, že jo! A normálně tam stál vedle mě a pozoroval mě až do konce a až teprve potom šel do sprchy!“

„Tak to je fakt hustý. Jdu něco vyzkoušet, když tak pojďte poslouchat,“ řekl jsem a šel do koupelny, kde se sprchoval Luky. „Budu si ho tady chvíli honit, nevadí?“ řekl jsem. „Ne.“ – Jestli chceš, klidně se dívej.“ Luky odhrnul závěs, sprchu si začal pouštět jenom na nohy a pozoroval mě, jak si ho honím. Dělal jsem si to opatrně, abych nestříkal, a sledoval, jak si mydlí to svoje nářadí a jak už mu zase stoupá.

„Chtěl by sis na něj šáhnout?“ zeptal jsem se ho pak. – „Jo.“ – Tak počkej, já jdu k tobě.“ Vstoupil jsem k němu do sprchovýho koutu, kluci se nahrnuli do koupelny a sledovali to. Luky nesměle uchopil moje péro do ruky a držel ho. „Můžeš mi ho i pohonit,“ vyzval jsem ho a Luky mi ho začal honit. „Chtěl bys ho i ochutnat?“ – „Jo.“ – „Tak ho vem do pusy,“ řekl jsem a Luky si kleknul a vzal mi ho nesměle do pusy. Chvíli mi jezdil pusou přes žalud, pak se postavil a řekl: „Dík.“

Pak jsem se teda osušil a šli jsme zpátky na pokoj. Komentovali jsme, jak se Luky odvazuje, ale jak je furt takovej tichej a pasivní. Za chvíli se objevil ve dveřích Luky, ale jak! Nejen že mu už zase stálo péro, ale přes to péro měl pověšenej ten mokrej ručník. Přišel ke mně a povídá: „Díky za ručník.“ Čímž mi dal jasně najevo, že mi ho timhle způsobem podává… No, všichni kluci ho moc pochválili.

Přišel David a s radostí vítal Lukyho. „Mám pro tebe babu na šukání. Teda pro nás pro všechny. Ve čtvrtek v půl šestý. Přijdeš, Luky?“ – „Jo,“ odvětil tím svým suchým tónem. „A budeš jí mrdat?“ – „Jo.“ To jeho „jo“ mě jednou zabije…

Z našeho pokoje přišel Aleš. „Slyšel jsem, všechno vim, ve čtvrtek v půl šestý. Olivere, prosimtě, mohl bys mi vykouřit péro? Jsem nějak nadrbanej.“ Bylo mi jasný, že to až tak zrovna teď nepotřebuje, ale že to dělá kvůli Lukymu. „Jasný, pojď sem,“ řekl jsem mu a on se postavil bokem k židli, na který jsem seděl. Najednou řekl David: „Hele, mně když tak taky,“ a postavil se z druhý strany.

Luky na to měl krásnej výhled. Střídavě jsem jednoho kouřil a druhýho honil. Oba kluci to evidentně prožívali trochu přehnaně, asi aby Lukyho vyprovokovali. Luky ležel opřenej o zeď a pomalu si honil péro. „Líbí se ti to?“ zeptal se ho Jakub. „Jo.“ – Tak jdi klidně k nim, Oliver zvládne i tři, Oliver je frajer.

A Luky se zvedl a přišel ke mně zepředu, tak jsem je střídavě všechny tři kouřil a oběma rukama někomu honil.

Aleš pak vzdychnul: „Už budu,“ vytáhnul mi péro z huby a místo, aby mi zcákal držku, tak to namířil na Lukyho a pocákal mu břicho, prsa i trochu krk. Když to Luky viděl, začal mi okamžitě stříkat na ksicht, a David si zjevně pospíšil, aby Lukyho zcákal taky.

„Nevadí, že jsme tě zcákali, Luky?“ zeptal se David a bylo poznat, že ho zcákal schválně. – „Ne.“ – „A chceš tam přidat mojí mrdku? – „Jo.“ – „Tak si sedni místo mě a vyhoň mi ho.“ Luky si sednul místo mě na židli, já si stoupnul před něj, on mi vzal do ruky péro a docela dobře mi ho vyhonil, až jsem začal stříkat. Luky mým pérem mířil nejdřív na svoje prsa a něco si nechal nacákat na krk i bradu.

Pak řekl: „Dík,“ a prohlížel si ty dávky semene na svý mladý hrudi. „Na, utři si to timhle,“ podával jsem mu ubrousek, ale on řekl: „Ne, dík.“ – „Tak si to jdi aspoň opláchnout, ne?“ – „Ne.“ – „To si to tam chceš nechat zaschnout?“ – „Jo. Pak pudu.“

Tak to bylo hustý, to jsme čuměli. Prostě si to chtěl odnést domů, zaschlý na prsou. A fakt, když mu to uschlo, řekl: „Tak jdu,“ oblíkl se a šel. „Nezapomeň ve čtvrtek v půl šestý!“ volal na něj ještě David. „Jo,“ zněla opět suchá odpověď.

Jana

Ve čtvrtek krátce po pátý hodině někdo zaklepal na dveře. Všichni jsme teda už byli připravený, čili vysprchovaný, nahatý a nadržený, ale trochu nás to překvapilo. Šel jsem teda otevřít dveře, a tam stál Luky! „Ahoj,“ řekl suše. „Nazdar Luky, tak tys přišel!“ – „Jo.“ Vešel a automaticky se kompletně svlíknul. Trochu si promnul péro a to se mu zpola postavilo. Přišel do našeho pokoje a všichni ho s jásotem přivítali.

Aleš mu řekl: „Tak se někam posaď, ne?“ – „Ne,“ odpověděl Luky suše a zůstal v klidu stát u dveří.

Jarda si ho trochu dobíral. „Tak co, Luky, budeš dneska šukat holku?“ – „Jo.“ – A fakt jsi ještě žádnou holku nešukal?“ – „Ne.“ – „A budeš to umět?“ – „Nevim.“ David se do toho vložil: „My mu prostě ukážeme, jak se šuká holka, on se bude pozorně dívat a pak to bude dělat jako my, viď, Luky?“ – „Dobře,“ řekl Luky suše.

Jakub poznamenal: „Luky je náhodou celkem dobrej pozorovatel. Všimněte si, že už to dělá jako Oliver. Stojí tu se stojícím ptákem, a jakmile mu nestojí pořádně, hned mu zase pomůže. Žes to odkoukal od Olivera, Luky?“ – „Jo.“

V půl šestý někdo zaklepal na dveře. David se zvedl, ale Luky řekl: „Jdu tam.“ Všem nám spadly brady, protože Luky se fakt sebral a šel otevřít, nahej a se stojícím čurákem, úplně cizí holce, kterou neznal… Otevřel dveře a řekl tím svým suchým tónem: „Ahoj. Pojď dál.“ A šel se zase postavit na svoje místo u dveří do pokoje.

Holka se jen zula a vplula k nám. „Ahoj… Teda Davide, tys nekecal, všichni komplet nahatý, no to je nádhera! Vy mi to všichni budete dělat?“ David šel holku políbit na přivítanou, představil nám ji jako Janu, pak nás všechny postupně představil a vysvětlil jí, kdo všechno jí bude píchat, kdo ne a proč.

„Počkej, to chceš říct, že mi to bude dělat i tady ten zajíček?“ David a Luky řekli najednou: „Jo.“ My jsme se trochu zasmáli, ale sledovali jsme, co bude. Jana se začala pomalu svlíkat, jak stála před Lukym, skoro bych řekl, že to byl záměrnej striptýz pro Lukyho, a začala se ho vyptávat: „A kolik ti je, kocourku?“ – „Šestnáct.“ – „Teprve šestnáct, jo?“ – „Skoro.“ – „Jo skoro? Tak to je bomba! A už jsi to někdy holce dělal?“ – „Ne.“ – „A budeš to umět?“ – „Jo,“ řekl Luky suše, ale pevně a řekl bych sebejistě. – „Ty jsi uplně úžasnej,“ řekla Jana a sáhla mu do rozkroku. „Ty už se holíš, jo?“ – „Jo.“ – „To je dobře, kocourku…“

V tu chvíli už před ním stála úplně nahá. Musím uznat, že měla pěkný, vysportovaný tělo. A kozy měla sice trochu menší než Monika, ale měla je takový pevný a kulatý. Kluci s tím museli být hodně spokojení. Taky jim všem stálo péro jako kámen.

Jana se k nám otočila a řekla: „Tak kdo první ukáže Lukymu, jak se to dělá s holkou?“ a šla se svůdně položit na postele. Luky opustil svoje místo a postavil se hned vedle ní, aby dobře viděl. David se chopil iniciativy, lehl si k Janě, chvilku se s ní líbal, otočil ji na záda a zasunul v takový tý klasický poloze. Pak se trochu nadzvedl a opíral se o ruce, začal ji pomalu šukat a  na letiště si vlezl Jarda a strčil jí to svoje dlouhý péro do pusy. „Kuř,“ řekl jí napůl přísně, napůl prosebně, a Jana se nechala šukat od Davida a kouřila u toho dlouhý péro malýho Jardy.

Vedle nich si pak klekl Aleš a začal si honit to svoje tlustý péro. Jana ho za něj ale chytila rukou a začala mu ho pořádně mnout. David nějakou dobu přirážel, pak trochu pozměnil polohu, zvedl jí nohy do vejšky a mrdal ji takhle. Aleš s Jardou si vyměnili místa, Aleš řekl Janě: „A teď mě.“ Jarda klečel vedle a Jana mu honila péro.

David začal docela zuřivě přirážet a vydával u toho až chroptivý zvuky. Jana tak nějak pojekávala, ale jak měla pusu plnou Alešova tlouštíka, nešlo to ven moc nahlas. Pak David jen zařval: „Jo, jo, jo! Á!“ A bylo jasný, že se udělal.

„Díky, jsi dobrá,“ řekl Janě a Jarda zaujal jeho místo. Zasunul do ní ve stejný pozici, Aleš zase vystřídal Jardu a pokynul Lukymu, kterej to celý bedlivě sledoval: „Luky, pojď jí ho strčit do pusy.“

„Dobře,“ řekl Luky, strčil jí péro do pusy a k mýmu překvapení řekl: „A teď mě.“ Řekl to sice trochu suše, ale poměrně pevně. V tu chvíli jsem ani tak nevěnoval pozornost tomu, jak Jarda šuká, ale spíš tomu, co dělá Luky. Strkal jí péro do pusy a mírně pohyboval pánví, jako to dělali kluci před ním, a mírně hlasitě u toho vzdychal. Ne že by se teda nějak rozparádil, ale proti jeho předchozímu suchýmu výrazu v obličeji to byl pokrok o sto procent.

A Jarda pak řekl: „A teď se dívej, Luky.“ – „Dobře,“ zněla odpověď. Jarda otočil Janu na kolena, umístil ji na kraj postele, postavil se za ní, zasunul do ní čuráka a pokynul Lukymu: „Zase jí ho strč do pusy.“ Luky řekl s lehounkým náznakem nadšení: „Dobře,“ chytil se za ptáka, nadzvedl Janě hlavu za bradu a řekl jí: „Kuř.“ Na svoje poměry to řekl překvapivě přísně.

A začal zase jemně hejbat pánví a šoupat jí péro do pusy, zatímco Jarda ji vstoje zezadu klátil. Luky střídavě pozoroval svoje péro a Jardu stojícího proti němu. Jarda začal rychle přirážet a řval u toho ještě víc než před tím David. Pak ještě hodil jednu nohu na postel a tvrdě Janu mrdal, dokud se s dlouhatánským hlasitým „úúú“ neudělal.

Aleš pak rozhodl: „Tak teď ty, Luky. Vošukej ji, už víš, jak na to.“ – „Dobře,“ odpověděl Luky napůl suše, ale napůl i nadšeně. Jana se převalila na záda, Luky si nad ní klekl, promnul si péro, lehl si na ni a začal ji líbat. Jana si líbání s kolouškem zjevně užívala, ale za chvíli mu řekla: „Tak už ho do mě zasuň, kocourku.“ – „Dobře,“ souhlasil Luky, chytil se za péro, vyhledal, kde se ta díra nachází, a celkem rázně ho do ní zasunul.

My ostatní jsme si chtěli užívat pohledu na našeho nováčka a panice, kterej prvně šuká s holkou, tak jsme si přitáhli židle a zblízka na ně koukali. Luky Janu šoustal úplně stejně, jako před tím David, pak se vzepjal na rukou a pokračoval. Ohlídnul se na nás, jak na něj všichni civíme, a zeptal se: „Dobrý?“ Všichni jsme mu ukázali palec nahoru. „Tak jí ho pojďte někdo strčit do pusy!“ řekl suše, ale zároveň hodně, hodně přísně.

Rozhlídli jsme se po sobě. Čestvě vystříkanej Jarda a David, věrnej Jakub a teplej já. „No, je to jasný,“ řekl Aleš a šel Janě strčit péro do huby.

Luky pozoroval, jak Alešovi Jana kouří péro a začal trochu divočeji přirážet. Pak se na nás otočil a řekl: „A teď se dívejte!“ A otočil si Janu na kolena, postavil se za ní k posteli, zasunul do ní čuráka jako před tím Jarda a pokynul Alešovi: „Zase jí ho strč do pusy.“

Aleš se neodvážil neposlechnout, Jana sténala a Luky ji mrdal tak, jako kdyby to dělal každej den. Dívali jsme se všichni kluci po sobě a kroutili jsme hlavama. Luky pak dokonce taky hodil jednu nohu na postel a začal do Jany tvrdě, ale hodně tvrdě přirážet.

A pak už se z Lukyho ozvalo jen: „Jo, jo, jo, jo, jo… Áááá! Úúúú,“ a to tak nahlas, že bysme to od něj nečekali. Vytáhnul čuráka, otřel si rukou zbytek mrdky, řekl Janě: „Díky, jsi dobrá,“ a hned Alešovi: „Tak teď ty.“

Aleš byl dost rozhicovanej, takže ihned vystřídal Lukyho a ve stejný poloze začal do Jany zajíždět, což byla i vhodná poloha pro mě, tak jsem ještě i já zasunul do Aleše a šukali jsme takhle suprově v sendviči.

Když jsme se oba vystříkali, což nám teda netrvalo ani moc dlouho, spatřil jsem, jak uprostřed pokoje klečí Luky a kouří stojícímu Jakubovi péro. Asi byli zrovna v nejlepším, protože Jakub už jen párkrát zahekal a udělal se. Luky mu to všechno spolykal a ještě mu péro do sucha vylízal. Jana na to koukala jako blázen a řekla: „Teda Luky, ty jsi kanec!“

Ostatní kluci seděli už vedle a popíjeli pivka. Jana s Lukym šli do sprchy, my jsme šli vedle, vzali si taky pivka a začali jsme si vyprávět o tom, jakej je Luky zajímavej týpek a že je Jana dobrá děvka.

Když se Jana s Lukym vrátili ze sprchy, lehli si na volnou postel a začali se líbat. Všimli jsme si toho, ale moc jsme jim nevěnovali pozornost. Dokud se neozvalo Jany slastné jeknutí. Podívali jsme se na ně, a Luky už zase Janu normálně klátil. Předvedli nám všechny polohy, který ten večer Luky viděl, a dokonce i nějaký nový. Luky si Janu otáčel, jak se mu zachtělo, tu a tam jen řekl „Drž,“ nebo „Kuř,“ nebo dokonce „Dělej.“

Trvalo to minimálně dvacet minut, a pak začal Luky hodně tvrdě přirážet, Jana ječela jak pominutá, Luky se po nás jen ohlídnul a řekl: „No co, mám rád sex!“ Ještě párkrát přirazil, Jana vykřikla v neuvěřitelný extázi a Luky se evidentně udělal.

„Kluci, kde jste sebrali tak neuvěřitelnýho kance?“ zeptala se Jana a my jsme s Alešem jen hlesli: „Ani se neptej…“

Luky se podíval na Janu a řekl jí: „Jsi dobrá.“ Jana se ho zeptala: „Uděláš mi to ještě někdy?“ – „Dobře.“ Začal se oblíkat a řekl suše jako vždycky před tím: „Musim jít.“ Jana se snažila získat čas, tak se ho ještě zeptala: „Luky, a ty jsi fakt panic?“ – „Už ne,“ řekl suše. „Ode dneška.“ – „Ale vždyť jsi mi to dělal tak suprově!“ – „Dík. To díky klukům.“ – „Seš ale fakt kanec, stejně dobrej, jako kluci!“ – „Dobře,“ řekl Luky a spokojeně se usmíval. Podíval se na nás na všechny a řekl jen suše: „Díky. Ahoj.“

A odešel. Ten večer už žádnej sex nebyl. Náš objev, ze kterýho jsme si dělali tak trochu srandu, panic a trouba, se ukázal jako největší kanec. Uznali jsme porážku a nechali mu jeho vítězství.

Už se za nic nestydíme

A tak to na našem dvojáku chodilo. Aleše jsem mohl píchat každou noc, někdy jsem mu vykouřil péro, tu a tam i kluci přišli požádat o „pomoc.“

Aleš si zval zásadně holky, který dají všem, a stejně tak i David. Takže jsme většinou každej tejden měli na návštěvě nějakou pěknou holku pro všechny.

Jarda si zval spíš holky do zavřenejch dveří, ale tu a tam je nechal otevřený s tím, že to je jenom na koukání. Každou holku nám ale chodil představit, aby se pochlubil tím, že má nahatý spolubydlící.

Jakub se scházel s Lucinkou raději jinde. Sice jsme mu slíbili, že kdyby si ji přivedl, že se trošičku oblíkneme, ale on tomu moc nevěřil. Na společných akcích si honil péro a nechával se vykouřit ode mě nebo od Lukyho.

A o Lukym bych se měl taky zmínit. Skoro nikdy nechyběl na žádný akci. Malinko se uvolnil, ale pořád byl takový trochu suchý a tichý. Ale když šukal, tak se uměl rozjet mnohem víc. A šukání s holkama mu šlo perfektně, brzy se toho hodně naučil. Do jeho 16. narozenin se z něj stal mistr mrdu. Dokonce se s těma holkama, co u nás šukal, scházel i soukromně, takže ve svejch šestnácti letech měl sex třeba i třikrát za tejden, pokaždý s jinou…

A já jsem se tak bál života na koleji!

Příspěvek Jak jsme se přestali stydět na koleji před návštěvou pochází z Gay povídky

Kluci od vedle jezdili do školy většinou až v pondělí, jenom Jakub tu a tam přijel už v neděli. Takže nedělní večery jsem bohužel musel trávit na pokoji s Martinem, se kterým moc zábavy nebylo.

Jednou v neděli jsem ale přijel na kolej a Martin zatím nikde. Sotva jsem si všechno svlíknul, objevil se ve dveřích Jakub a zeptal se, jestli si s ním dám houbu, že má na to colu a víno. „Tak jo,“ řekl jsem, „ale nemusím se oblíkat, že ne? Můžem bejt u mě, Martin ještě nedorazil.“ – „Prosim tě, vždyť ty jsi nahej furt, a kromě toho jsem na to zvyklej už i u kluků.“ – „Fakt?“ zeptal jsem se zvědavě, i když mi už leccos bylo jasný.

Jakub se svlíknul do trenek a tílka, začal míchat houbu a rozpovídal se: „No tak David, ten už se oblečenej na pokoji skoro nepohybuje. Myslim, že schválně hned po škole zamíří do sprchy, i když třeba byl chvíli před tím ve sprše v tělocvičně, aby byl jako důvod se svlíct, a pak už nemá důvod se oblíct, protože nahej i spí, takže co by si špinil oblečení, že jo. Jarda se sice svlíká jenom do boxerek, ale do sprchy už jde nahej a pak už se taky nevoblíká, protože začal spát taky nahej. Nějak se mu to zalíbilo.“

„A ty furt nic…“ poznamenal jsem. „Já jsem takovej stydlivej… A navíc mi je příjemný něco na sobě mít,“ vykrucoval se. „Ale jak jsem byl minule opilej, tak jste mě stejně viděli, takže mám nějaký plusový body, ne? Vy volové jste mi ještě schovali peřinu, abych byl nahej až do rána…“

Ještě chvíli jsme klábosili o všem možném, a pak začalo z Jakuba lézt: „Ty, Olivere, potřeboval bych s něčím poradit, nebo pomoct. Nevim, jak ti to mám říct, ale před tebou se nemusím stydět, že ne?“ – „To rozhodně nemusíš. Copak, chceš se naučit se nestydět bejt nahatej?“ zasmál jsem se. „To ne, ale něco bych se chtěl naučit…“ – „To nechápu, co jinýho by ses chtěl ode mě naučit,“ řekl jsem schválně, i když jsem začínal tušit. Ale záměrně jsem ho nechal, ať si to řekne sám.

„Víš, potřeboval bych,“ spustil pomalu, „nutně bych si potřeboval… Vyholit rozkrok.“ – „To je zajímavý – nutně bych potřeboval… To asi nebude z tvojí vůle, co?“ – „Lucinka to tak chce.“ – „Jo, Lucinka? Tak to bys měl, jinak ti nebude chtít kouřit péro.“ – „No, právě. Mohl bys mi nějak vysvětlit, jak se to dělá? Máme zejtra rande u ní na pokoji.“

Pokusil jsem se mu teda vysvětlit, jak se vyholit v rozkroku. Díval se na mě utrápeně a pak řekl: „Tak já to jdu zkusit, jo?“ – „Držim ti palce.“ – „Hm, a já si budu držet péro,“ odpověděl vtipně, ale smutným tónem.

Šel teda k sobě pro holení a do koupelny kupodivu už bez trenek. Tam něco chvíli dělal a pak zavolal: „Olivere, mně to vůbec nejde! To vůbec neholí!“ A vyšel z koupelny a ukázal se mi. Měl bohatě namydlenej rozkrok, ale v tý pěně byly vidět ty jeho dlouhatánský chlupy.

„Promiň, to je moje chyba,“ řekl jsem mu. „Neuvědomil jsem si, že to tam máš úplně přírodní, a že to chce před holením co nejvíc zastřihnout.“

Musel si to teda opláchnout a pořádně vysušit, já mezitím nenašel nic lepšího, než nůžky, který jsem mu podal. Podíval se na ně vyděšeně a řekl: „Ale já se fiknu!“ – „Kubo, máš zejtra rande. A Lucinka ti vykouří péro, když budeš oholenej.“ Koukal dost nešťastně. Rejpnul jsem si do něj: „Mám ti to snad ostříhat já?“ Chvilku mlčel a pak špitnul: „Nevadilo by ti to?“

No ty vole, co by mi to vadilo, že jo, ale to jsem mu říct nechtěl. „Tak holt jo. Ukaž to,“ řekl jsem jakoby neochotně, ale s radostí jsem se pustil do práce. Opatrně jsem mu stříhal ty jeho chlupy co nejblíž ke kůži a vůbec jsem s tím nepospíchal. Nenápadně jsem toho zneužíval, protože jsem „musel“ tahat jeho koule a taky jsem „musel“ uchopit jeho žalud, abych mu natáhnul čuráka, jenže k uchopení žaludu bylo třeba stáhnout předkožku, za což jsem se mu omluvil, a při tom holení jsem mu ten žalud mnul, takže se mu začalo stavět péro.

„Ty vole, to je trapný,“ styděl se Jakub, „mně se začíná stavět…“ – „To je normální, mně se taky u holení většinou postaví. A Davidovi taky.“ – „Fakt? Tak dobře. Já jen, že se stydím.“

Když jsem byl se stříháním hotov, poslal jsem Jakuba do koupelny, aby si to už oholil sám. Byl jsem rád, že si v tom rozrušení nevšimnul, jak tvrdě mi stojí péro. Jenže… Za chvíli z tý koupelny volal: „Olivere, ty vole, já se strašně bojim, že se říznu! Děsně se mi z toho třepe ruka!“

Trochu jsem to čekal a vlastně jsem i přivítal tu příležitost. Přišel jsem za ním do koupelny, Jakub koukal vyděšeně na svoje péro (na moje naštěstí ne), pravá ruka se žiletkou se mu fakt celá klepala, tak jsem mu znovu naoko neochotně navrhl: „Mám ti to teda oholit?“ – „Olivere,“ podíval se mi zoufale do očí, „máš u mě metr piv, jestli mi to uděláš!“ Raději jsem nekomentoval nechtěnou dvojsmyslnost jeho slov, ale i tak ze mě vypadlo: „Tak jo, já ti to udělám.“

Poklekl jsem před něj, jednak abych se dobře dostal k jeho výbavě, a jednak proto, že jsem tím trochu zakryl, jak mi z toho stojí čurák. Kuba už ho zase měl úplně měkkýho a já jsem zase musel tahat za jeho koule i za žalud a pomaloučku, opatrně jsem ho vyholoval. Po chvíli se Jakub přestal tolik chvět a řekl: „Víš, že je to takhle docela příjemný, když mi to dělá někdo jinej?“ To mi povídej, chtělo se mi říct, ale tentokrát jsem se udržel a tu dvojsmyslnost jsem nechal bejt.

Chytil jsem ho za žalud prsty, natáhnul jsem mu ho a podařilo se mi, že mu zase začal tvrdnout. „Fakt to neni blbý? Mně se za chvilku postaví…“ – „Buď v klidu, před holičem koulí se nemusíš stydět, že ti stojí čurák. Klidně mysli na Lucinku a na to, jak ti bude zejtra olizovat koule a kouřit péro.“ To jsem asi řekl moooc dobře, protože v tu chvíli se mu postavil totálně. Měl jsem obrovskou chuť mu ho ochutnat, ale ovládl jsem se.

Když jsem ho doholil, požádal jsem ho, aby mi podal ručník. Ne že bych si ho nedokázal podat sám, ale nechtěl jsem se před ním postavit, aby neviděl moje tvrdý péro. „Díky, a teď z něho utřeme zbytky pěny. Můžeš si u toho představovat, že ti to dělá Lucinka.

I tohle jsem řekl moooc dobře. Jakoubek začal trochu sténat, já mu ručníkem utíral pěnu, vlastně spíš jsem mu tím ručníkem honil péro, Kuba pak slastně zařval a cák, cák, celýho mě zcákal, v několika výstřicích dopadla jeho mrdka na moje kozy a ta pak stejkala na břicho i na péro, a v tu chvíli jsem začal stříkat taky, všechno jsem vycákal na zem a Kuba si toho v tý extázi ani nevšim.

„Ty vole, sorry,“ začal se Kubíček omlouvat, „to jsem nechtěl, to je trapný…“ – „To neni problém, já si to ze sebe umeju, jen bys mohl utřít tu svoji mrdku, co stekla na zem,“ řekl jsem mu a ukázal na to, co jsem ve skutečnosti na zem vystříkal sám. „Ty vole, to jsem toho vystříkal tolik?“ podivil se Jakub nad svým výkonem. „No, evidentně jsi kanec. Tak já tě tu už nechám a až budeš hotovej, tak se půjdu osprchovat,“ řekl jsem a šel jsem na pokoj, kde jsem si se zalíbením prohlížel ty cákance Kubíčkovy mrdky na svým těle.

A do toho se objevil ve dveřích Martin… Pozdravil a pak si všimnul, co mám na těle. „Ses pokecal jogurtem, nebo co?“ Suše jsem mu řekl: „Ne. To je Jakubova mrdka.“

Kanec Jakub

V pondělí po škole přišli kluci od vedle, totiž jenom David a Jarda, jeden po druhým se svlíkli a vysprchovali a pak k nám oba napochodovali se svýma bimbajícíma se obnaženýma čurákama a ptali se mě: „Nevíš, kam šel Kuba? Na poslední hodinu nepřišel a ani nic neřekl…“ – „No co já vím, tak má dneska rande. Myslim, že ho na noc nečekejte.“

V úterý odpoledne byli kluci nějak nervózní, protože Kubíček nebyl celej den ve škole. Pozvali mě k sobě, protože to nechtěli rozebírat před Martinem, a snažili se vyzvídat, co vím. Ale já jsem toho pokud možno moc neříkal.

Jarda se pak zamyslel: „Ty vole, jestli sbalil takovou děvku, jako je Monika…“ – „Myslíš tu kozatou v červeným krajkovaným prádle?“ zeptal se podezřívavě David. – „Jo, přesně tu, jak jsi ji píchal přede mnou.“ – „Tys ji taky píchal?“ – „Jo. Od tý doby, co jsem ji píchal, se nestydím za svoje péro.“ – „Ty seš teda hajzl…“

No, možná by se kluci pohádali, ale přišel do toho Jakub, celej takovej usměvavej. Kluci čekali nějaký vysvětlení, ale Jakub jen pozdravil a řekl, že jen co se svlíkne, že nám bude vyprávět.

A pomalu, ale sebejistě si začal svlíkat oblečení. Když svlíknul kalhoty, neměl pod nima nic, jen tu svoji vyholenou výbavu. Kluci vytřeštili oči. „Ty ses vyholil?“ zeptal se David. „A kdes nechal trenky?“ zeptal se Jarda.

„Trenky jsem zahodil. Jsou roztrhaný,“ odpověděl Kuba důležitě. „Lucince se ráno nelíbilo, že jsem si je oblík, tak je na mně roztrhala. Musel jsem jí to znova udělat, proto jsem nepřišel do školy.“

„Jak, znova?“ zeptal se zvědavej David. „No, večer jsme to spolu dělali, a když jsme skončili, tak Lucinka si se mnou začala hrát a všechno mi lízala a cucala, tak jsme to začali dělat znovu. Když jsme to dodělali, ještě jsme si povídali a pak jsme usnuli. Ale v noci jsem se probudil a Lucinka mě tady hladila,“ pokračoval Jakub a ukázal, jak mu Lucinka hladila péro, „takže jsem jí to za chvíli mohl udělat znovu.“

„Takže to ráno jako bylo čtvrtý číslo?“ počítal David. „Vlastně jo. Chtěl jsem jít do školy a oblíknul jsem si trenky, ale to se Lucince nelíbilo a chtěla mi je sundat, jenže mi je normálně roztrhala. A začala mi tohle všechno lízat,“ vyprávěl Kuba a ukázal, co všechno mu Lucinka lízala, čili mnul si koule a protahoval si péro, „takže jsem jí to musel udělat zas, to nešlo odmítnout. Pak jsme šli na snídani a ona mi u snídaně řekla, že jsem kanec, tak jsem se jí zeptal, kdy přijde ta spolubydlící, že bych jí to teda ještě jednou udělal. Řekla mi, že spolubydlící přijde až v pět, ale že by to tentokrát chtěla udělat ona mně. Tak jsme se vrátili na její pokoj a ona mi začala dělat takhle,“ pokračoval Jakub a předváděl, jak mu Lucinka honila péro, „a pak mě začala olizovat tady,“ promnul si Jakub koule, „a tady,“ promnul si žalud, „takže tentokrát to dělala ona mně.“

„Jako že ti ho vykouřila, jo?“ ptal se Jarda. „Jo. Tak jsme usoudili, že nemá cenu chodit do školy, a mazlili jsme se do tý doby, než se vrátila spolubydlící.“ – „To jste se jako mazlili a ona přišla?“ ptal se David. – „Jo. Zrovna jsme to spolu zase dělali. Tak jsem se tý spolubydlící omluvil, přestal jsem to Lucince dělat a šel jsem se vysprchovat.“ – „Počkej,“ vyzvídal Jarda, „a kdy ses jako oblík?“ – „No až když jsem se vrátil ze sprchy. Sice mi bylo trochu blbý, že to mám takový, jako teď,“ doplnil Jakub a ukázal na svoje nahoněný ztvrdlý péro, „ale Lucinka se zeptala Kačenky, jak se jí líbím, a Kačenka řekla, že jsem úžasnej samec, a chtěla si mě půjčit. Jenže Lucinka řekla, že jsem jenom její a že nejsem na půjčování. No to jsem to z toho měl pořád takovýhle,“ ukázal na to tvrdý péro a jemně si ho pohonil, „ale už jsem s tim nemohl nic dělat, protože Lucinka řekla, že jsem jenom její. Tak se přece nebudu předvádět před Kačenkou.“

Celej ten víceméně monolog pronesl Kubajz vstoje a bez problémů se ukazoval, celej nahej a po většinu doby ztopořenej. Naštěstí všichni věnovali pozornost jemu a ne mně. Mně se totiž postavilo péro nad těma Jakubovejma kreacema.

„Jsme ti řikali, že si to máš vyholit, jinak ti ho žádná holka nevykouří,“ poznamenal David. „No víte, kluci, já jsem si to nevyholil sám,“ přiznal Jakub. „Takže Lucinka?“ zeptal se Jarda. „Ne, ani Lucinka,“ odpověděl Jakub a šel s tím svým tvrdým pérem do koupelny.

„Ty vole, Olivere, víš o tom něco? Kdo mu to teda udělal?“ ptali se mě pak kluci. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem řekl: „Já jsem mu to udělal.“

Aleš

Od tý doby se Jakub nestyděl chodit nahej. Celkem si to i užíval. Jeho potřeba mít něco na sobě sice čas od času vítězila, zejména v noci, prostě spal v tričku, ale trenky už nenosil. Takže jedinej, kdo na celým dvojáku chodil oblečenej, byl chudák Martin.

Ale časem se stala taková zajímavá věc. Přišel jsem na kolej trochu později, než je obvyklý. David hned otevřel dveře a řekl mi: „Olivere, svlíkni se a pojď k nám.“ Za pozvání k nim jsem byl jako vždycky rád, jen mě trochu zarazila výzva, abych se svlíknul, protože to už přece bylo úplně normální.

Ale svlíknul jsem se do naha a vrazil ke klukům do pokoje. A tam kromě kluků seděl i úplně cizí nahej týpek! Hned vstal, podal mi ruku a řekl: „Ahoj, Olivere. Já jsem Aleš. Rád tě poznávám. Kluci říkali, že tady skoro všichni chodíte bez oblečení, tak jsem se chtěl připojit a hlavně tě poznat, protože jsi to prej způsobil ty.“

„No jo, to jsem byl asi já,“ koktal jsem a nevěděl, co říct, protože jsem byl totálně přitahovanej jeho tělem i ksichtem. Měl úžasnej tvar obličeje se špičatou bradou, porostlej černým strništěm, kozy a břicho měl rovnoměrně porostlý nakrátko zastřihovaným ochlupením, v podbřišku měl takovej úzkej záhonek malinko delších chloupků, koule i péro měl hladce oholený…

Ale aspoň jsem ze sebe vykoktal: „A to… jak ses o nás dověděl?“ – „Úplně náhodou. Seděl jsem u stolu v menze a přišli tyhle kluci a povídali si o nahotě a taky o tobě. Chvíli mi to trvalo, ale osmělil jsem se a zeptal jsem se, jestli bych se nemohl připojit. A kluci souhlasili,“ odpověděl mi Aleš, i když jsem skoro nevnímal jeho slova, ale spíš jeho charizma nebo co, prostě mě totálně učaroval.

„Dost mě to zaujalo,“ pokračoval Aleš, „jsem tu na škole šestým rokem a doteď jsem o ničem takovým neslyšel. A přijde nějakej prvák, jako ty, a frajersky to rozjede na celým dvojáku. Seš fakt kanec.“

„No, na celým dvojáku ne. Vedle se mnou bydlí totální suchar, kterej se chodí převlíkat do koupelny,“ vzpamatoval jsem se a začal jsem mluvit celkem normálně.

„Tak podobnýho týpka mám na pokoji taky,“ odpověděl Aleš. „Hrůza. Nejenže když se svlíknu do naha, tak brblá tak dlouho, že to nakonec vzdám a obleču se. Taky furt větrá, aby mi musela bejt zima. Ale nejhorší je, že mi tam nechce ani nechat šukat s holkama. Do hospody ho poslat nemůžu, protože nepije. Takže když si chci pozvat nějakou holku, tak mu musim zaplatit lístek do kina. Navíc samozřejmě na něco, co ho zajímá, a von je dost vybíravej. Takže vlastně šukám holky podle programu kin…  A tady je taková pohoda,“ dodal.

„No naprostá pohoda,“ uvolnil jsem se už. „My se prostě před sebou nestydíme, protože nemáme za co. Všichni máme super ptáky, tak proč se za ně stydět, že jo, kluci?“

„A některejm z nás i často stojí, viď, Olivere?“ řekl Jarda a lehce poukázal na to, že stojí právě mně. Trochu jsem se zastyděl, ale celkem pohotově jsem zalhal: „No jo, stojí mi. To mám z těch řečí vo šukání. Jdu to zkusit rozechcat.“ Postavil jsem se hrdě s tím vztyčeným pérem tak, aby na něj bylo dobře vidět, dal si pořádnýho loka piva a šel jsem do koupelny.

Tam se mi podařilo trochu vychcat a zklidnit se, takže mi už nestál tak moc. Jenže najednou stál ve dveřích Aleš a povídá: „Prej se u vás do koupelny může, i když tam někdo je. Tak já si to vyzkoušim, jo? U nás nic takovýho neexistuje,“ a začal si mejt ruce. „U nás už je to normálka,“ řekl jsem a prohlížel jsem si jeho krásnou prdelku, kterou jsem zatím ještě neviděl. Celkem hustě, ale jemně a rovnoměrně chlupatá, pevná a kulatá.

Aleš mě pustil k umývadlu a ještě se zeptal: „Dokonce se prej ani nestydíš honit si péro ve sprše nebo i nad umývadlem, i když tu někdo je.“ – „Nestydim, kluci už si zvykli…“ – „Ty vole, to bych chtěl někdy vidět,“ prohodil ledabyle Aleš a už už odcházel. Jenže pro mě to byla zase výzva. „Chceš to ukázat, nebo co?“ Aleš se na mě podíval a řekl: „No tak se ukaž.“

To mi stačilo k tomu, aby mi zase tvrdě stál. Vzal jsem ho teda do ruky a začal si ho honit. Schválně jsem i trochu přehrával – štípal se do bradavek, hladil si zadek a mírně jsem sténal. Když už jsem málem stříkal, přestal jsem s tím a řekl jsem: „Stačí?“ – „Seš fakt hustej. Hustej frajer.“

A šli jsme zpátky na pokoj. Po cestě jsem si ještě jednou mohl prohlídnout Alešovu nádhernou prdelku. Na pokoji mě přivítal David slovy: „Ty vole, Olivere, nějak se ti nepodařilo to rozechcat, co?“ – „Ale docela jo, ale pak přišel Aleš a chtěl vidět, že se nestydím honit péro v přítomnosti někoho jinýho, tak jsem mu to předvedl, že jo, Aleši? A tak mi zase stojí, no…“

Alešova odpověď byla úžasná: „Jo, je to tak. Už mu visel pěkně dolů, možná se tam před tím stihnul vystříkat, to nevim. Ale chtěl jsem ukázat, že se fakt nestydí si ho honit před někým, a Oliver si ho raz dva zase postavil a honil jako hovado. Málem se i vystříkal, ale já mu řek, že jestli je hustej frajer, tak se s tím trčícím ptákem vrátí na pokoj. A vidim, že je fakt hustej frajer.“

Nic jsem na to neřekl, ale byla to pro mě další výzva. Šel jsem si do ledničky pro další pivko a pak, místo abych si k nim znovu sedl, ledabyle jsem se vstoje opřel o okenní parapet a nechal péro trčet dopředu. „Tak tohle je další level, Aleši,“ řekl Jakub a poukázal na mě. „To jsme zatim neviděli ani my, aby takhle vestoje vystavoval stojícího čuráka.“

Pak pokračoval hovor na různý témata, teda spíš se mluvilo o šukání, zejména David a Aleš vyprávěli svoje zážitky, ale i třeba to, jak David i Jarda šukali s Monikou (Aleš na to řekl, že s Monikou asi taky šukal, ale nebyl si jistej, jestli jde o stejnou Moniku, protože si ji moc nepamatoval), nebo jak jsem Jakubovi vyholil rozkrok.

Všímavej Jakub pak prohodil: „Hele, chlapi, všimli jste si Olivera? Kdykoli mu začíná klesat, tak si ho nenápadně promne, aby se mu zase postavil…“ – „Protože je hustej frajer,“ řekl na to Aleš. „Když už se objevim ve společnosti nahej s tvrdým ptákem, tak přece nedovolím, aby mi klesnul, že jo, Olivere?“ – „No jistě,“ řekl jsem sebevědomě a abych ukázal, jak hustej frajer jsem, plivnul jsem si do dlaně a pěkně jsem si ho zase postavil do pozoru.

Jarda na to řekl: „Ty jsi fakt dobytek… A kde máš vůbec Martina? Jak to, že tu neni?“ – „Von přijde až ráno. Nějak mi to vysvětloval, ale už jsem to zapomněl.“ – „To je škoda, že ho Aleš neuvidí… A že Martin neuvidí dalšího naháče,“ zasmál se David.

To byl dobrý důvod říct to, co jsem chtěl navrhnout už před tím, ale čekal jsem, až na to přijde řeč. „No kdyby chtěl Aleš přespat na našem pokoji, tak si jednak může užít, že může spát nahej, a navíc by se ráno mohl potkat s Martinem. Má přijet asi v 8.“

„Jo, to je nápad,“ souhlasil Jakub, „jdi do toho, Aleši. Chtěl bych vidět, jak Martin bude reagovat, až uvidí místo jednoho nahatýho kluka dva. My sice jdeme do školy dřív, ale Oliver nám to bude určitě barvitě vyprávět.“

„No jestli to Oliverovi nevadí, tak klidně. Může to bejt zajímavý,“ řekl Aleš a podíval se na mě. „Co by mi to vadilo,“ řekl jsem. „Vždyť jsem to sám navrnul. Pyžamo už máš na sobě, tak klidně spi u nás.“

Ještě chvíli jsme to rozebírali, ale postupně kluci vypadali unaveně. Jarda usnul a bylo vidět, že i David a Jakub by už šli. Tak jsem řekl, že si ještě s Alešem pokecáme u mě na pokoji, a šli jsme.

Chvíli jsme s Alešem jen tak klábosili, ani jednomu se nám ještě nechtělo spát. Když jsem pak kouknul ke klukům do pokoje, všichni spali jako zařezaní. Potichu jsem jim zavřel dveře a naše taky a vysvětlil jsem Alešovi: „Nechci je budit tim, jak tady kecáme.“ – „To je jasný,“ řekl na to.

„Něco mě, Aleši napadlo. Co kdybyste si s Martinem vyměnili pokoj? Kdybys bydlel tady, nebudeš mít problém šukat s holkama. Kdykoli můžu jít do hospody, nebo se prostě zašiju vedle u kluků, a ty by sis tu mohl mrdat jako dobytek.“ – „Ty vole, Olivere, bylo mi blbý se na to zeptat, ale to by se mi líbilo. S některejma děvkama by se mi navíc líbilo, kdybysme mohli nechat otevřený oboje dveře a vy byste chodili nahý do koupelny a občas nakoukli, jak tady šukáme… Myslíš, že by Martin souhlasil?“ – „Si piš. Až tě tu ráno najde, tak s tím bude souhlasit okamžitě. A co ten tvůj spolubydlící, bude pro?“ – „Ten? Stopro. Stopro pro. Bude šťastnej, že se mě zbaví.“

Pak se Aleš podíval na ty dvě postele, které byly každá u jiné zdi, a zeptal se: „Hele, a nebude blbý, když mě Martin najde v jeho posteli? A ještě nahatýho?“ – „No, to asi blbý bude.“ – „Co s tim?“ – „Jsou dvě možnosti. Buď budeš spát na zemi, nebo budeme spát na jedný posteli. Je to na tobě.“ – „Hm, tak uvidíme,“ řekl Aleš podezřele zamyšleně. „Stejně jsem se chtěl na něco ještě zeptat. Ale… Je mi to trochu blbý…“

Panebože, na co se asi chce ptát? Leccos o mně ví, ale to hlavní nevědí ani kluci… Ale nedal jsem na sobě znát obavy, protože jsem pořád chtěl před tímhle super týpkem zůstat hustym frajerem.

„No, víš, kluci mi řikali, že si myslej, že jsi teplej,“ vylezlo z něho.

Pro mě to bylo trochu překvapení, i když nevím proč. Já jim to totiž nikdy neřekl, ale oni to asi poznali… Možná proto se některý přede mnou zpočátku styděli…

Koukal jsem chvíli na Aleše a pak jsem se zeptal: „A to tě zajímá proč? Bojíš se, že tě v noci vojedu?“ – „Ne, to ne… teda totiž…“ koktal Aleš a já byl moc zvědavej, co z něho kurva vyleze. A pak se rozpovídal.

„Jak jsi asi pochopil, tak se mi líbí ženský, hlavně kozatý, a moc rád je šukám. Ale dost se mi líbí i pohled na pěkný péro… A hlavně… Před časem mi jedna holka strčila prst do análu a já myslel, že se zblázním. Teda jako pozitivně. Byl to úžasnej pocit a udělal jsem se tak, jako nikdy před tim. Tak jsem si pořídil takovej šikovnej kolík a od tý doby, když si honim péro, tak si ho tam strkám. Kolikrát je to lepší než s některou děvkou. Takže abych to uzavřel… Nebojím se, že bys mě vojel. Chci to. Chci, abys mě vojel.“

Koukal jsem na něj jako pominutej. Nevěděl jsem, co říct. Tak tuhle jeho krásnou prdelku budu moct vojet? Co, budu moct, budu muset, abych dokázal, jak hustej jsem frajer… Ale co na to říct hustě frajerskýho? Navíc mi Aleš koukal do očí a kdo ví, co z nich všechno umí vyčíst…

Nakonec jsem se zvedl, chvíli se procházel po pokoji, pak jsem se na něj otočil a řekl jsem přísně: „No, prdel máš dobrou a vypadáš taky dobře.“ Otevřel jsem skříň a vyhrabal šprcku a gel. V každý ruce jsem držel jedno a řekl jsem: „Vojedu tě. Chceš to hned?“ – „Jo.“ – „Tak pojď.“

Podal jsem mu tu šprcku a rozkázal: „Rozbal to.“ Aleš začal rozbalovat já jsem si nahonil péro. Stálo mi za okamžik. Vzal jsem mu z ruky tu gumu, podal mu gel a rozkázal jsem: „Pořádně si promaž díru.“ Aleš si začal promazávat díru a já jsem si nasadil šprcku. „Tak mi ukaž tu prdel,“ rozkázal jsem. Aleš pokleknul k posteli a vystrčil na mě tu jeho krásnou prdelku. Klekl jsem si k němu a vyzkoušel prstama, jakou má díru.

Široká byla dost. Dva prsty v pohodě a tři prsty za chvíli taky. Namazal jsem si péro gelem a pomaloučku do něj začal zajíždět. Aleš trochu sykal, ale zároveň hned říkal: „Jo, jo!“ A tak jsem do něj pomalu a opatrně zasunul čuráka nejdřív do půlky, pak víc, a pak jsem v něm byl až po koule.

„Jak jsi hluboko?“ zeptal se. „Máš ho tam celýho.“ – „Celýho tvýho megačuráka? Ty vole, to je krásný…“ Pomaličku jsem v něm začal jezdit a šlo to dobře. Aleš sténal slastí, a tak jsem se zeptal: „Můžu začít s pořádným šukáním?“ – „Jooo, vojeď mě jako děvku, chci to moc!“

No a už to jelo. Začal jsem ho mrdat hodně náruživě a jemu se to očividně líbilo. Pak jsem ho otočil, aby ležel na posteli na zádech, chytil jsem ho za kotníky a začal ho mrdat vstoje. Měl totálně blaženej výraz v obličeji a nechal se mrdat tvrdě a divoce. A taky dlouho.

A pak to na mě přišlo. Vytáhl jsem ho z něj, sundal si šprcku a všechno mu nacákal na tělo. Přilehl jsem na něj a zblízka zašeptal: „A teď teda udělám já tebe, jo?“ – „Ne, to nemusíš, tohhle bylo tak super, že mi to stačilo. Klidně na mně zůstaň takhle přilepenej. Seš kanec a hustej frajer.

A tak jsme usnuli, přilepení k sobě mojí mrdkou na mojí posteli.

Já, kanec

Nějak nad ránem nebo ráno, netušil jsem, kolik je hodin, jsem se probudil. Přede mnou, totiž těsně na mě přilepený, spalo to krásný tělo, totiž Aleš. Trochu jsem se poposunul, abych se podíval na tu krásnou prdelku, kterou jsem večer šukal.

Jenže Alešovy ruce se vztáhly k mým stehnům, hezky je pohladily, a přitáhly mě zpátky, abych se k tomu tělíčku přivinul. To už ale nebylo tak jednoduchý, protože se mi díky tomu hlazení zase už postavil čurák.

Nevěděl jsem v tu chvíli, kde bych mohl nahmatat ty šprcky, ani ten gel, tak jsem si prostě plivnul do dlaně, slinama jsem si zvhlčil péro a prostě jsem ho do něj jen tak bareback zasunul. Alešek se tvářil, jako že spí, ale bylo mi jasný, že nespí. Zasunul jsem to do něj pěkně až po koule a chvíli jsem si užíval ten pocit.

Alešek ale začal pohybovat zadnicí, takže bylo jasný, že je už taky vzhůru a že to chce. Tak jsem mu lehounce začal zasouvat svoje péro tam a zpátky a on u toho potichoučku, slastně sténal. Začal jsem ho teda pomalu, vlastně i celkem něžně, mrdat. Bylo to snad ještě hezčí než před tím. Vždycky, když už to na mě šlo, tak jsem to zastavil, počkal jsem, až se mi hormony uklidní, a pokračoval jsem v tom mrdání.

Díky téhle mé (docela vyzkoušené) technice jsme spolu šukali pěkně dlouho. Pak už se mi ale chtělo se udělat, tak jsem Aleška otočil tak, aby klečel na čtyřech přede mnou, a začal jsem ho tvrdě šukat na kolenou. Bylo to super a už už to na mě šlo…

A v tu chvíli se ve dveřích objevil Martin.

„Ty hovado, co to má znamenat?“ zeptal se, zřejmě použil nejsprostší slovník, kterej ovládal. „Narozdíl od tebe, Martine, rád šukám. Omlouvám se, žes nás nachytal, při šukání nekoukám na hodiny. Ale mám takovej návrh,“ řekl jsem, vytáhnul jsem péro z Alešovy prdelky, stáhnul jsem si šprcku a hodil ji na zem a pokračoval: „Tady můj kamarád bydlí na druhým konci chodby s takovým slušným týpkem, co nechodí do hospody, nespí ani nechodí nahej a nepotřebuje furt šukat. Nechtěl bys bydlet s nim? Prostě by sis tady s tím mým kamarádem vyměnil místo. Co?“

Martin hned řekl: „Cokoli, jenom ne tohle. Kdy se můžu přestěhovat?“ Alešek se už vzmužil a řekl mu: „Třeba hned. Mám ještě hodinu a půl, to by se dalo stihnout. Pomůžem ti.“

Všichni tři jsme se v tu chvíli vykašlali na to, kdy nám začíná škola, oblíkli jsme si s Alešem slipy (Aleš měl snad ještě minimalističtější slipy než já) a společnejma silama jsme okamžitě začali stěhovat. Trvalo to asi tak hodinu, víc ne. V Martinově novym pokoji jsme mu s Alešem popřáli dobrý spolubydlení, podívali jsme se na sebe a šli jsme na pokoj, kde jsme v tuhle chvíli začali bejt spolubydlící.

Aleš se rozhlídnul, jak to v tom jeho novým pokoji vypadá. „Ty, Oli, neměli bysme to teda tady uspořádat trochu jinak?“ – „To teda měli,“ odpověděl jsem, „ale hlavně mi neřikej Oli. Jsem hustej frajer a jmenuju se Oliver, pamatuješ?“ dodal jsem, ale aby věděl, že se na něj nezlobím, dal jsem mu pusu.

„Promiň, hustej frajere Olivere. Tak co kdybysme to tady trochu přestěhovali a udělali z toho pořádnej mrdník? Ty dvě postele by šly spojit do jednoho letiště sem, takže by se na nich líp šukalo, a navíc bysme udělali víc volnýho prostoru.“

Měl velikou pravdu, tak jsme to všechno přestěhovali. Pak už nemělo cenu jít do školy, takže jsme se oba natáhli na postel a čekali, až přijdou kluci.

Čekání

„To bylo hustý, jak nás ráno Martin načapal, když jsi mě píchal.“ – „No to jo. Chvilku jsem přemejšlel, jestli před ním nemám pokračovat, dokud se neudělám, ale pak jsem si to rozmyslel.“ – „Počkej, takže ty ses ráno ve mně neudělal?“ – „Ne.“ – „A nechtěl bys teda dokončit rozdělanou práci?“ – „Tak jo.“

A tak jsme si čekání na kluky zkrátili dalším jebáním. Aleš u toho hekal, že tohle chce mít každej den, a já mu slíbil, že to klidně může bejt. Dojebali jsme krátce před pátou a v pět přišli kluci. Šel jsem jim naproti do předsíně a řekl jsem jim: „Hele, chlapi, až se svlíknete, přijďte k nám na pokoj.“ – „Ukážeš nám nahýho Martina, jo? Tak to my přijdem,“ odpověděl vtipnej Jakub.

My s Alešem jsme se rozvalili na to nový letiště, oba celí nahatí, a čekali jsme. Chvilku to trvalo, ale pak napochodovali všichni kluci od vedle, a to najednou, samozřejmě nahatí.

Koukali jako blázen na nové uspořádání pokoje. „Tohle ti Martin dovolil?“ zeptal se Jarda.

„Jo, dovolil,“ odpověděl jsem. „Prostě se odstěhoval. Dovolte mi představit novýho splubydlícího. Tohle je Aleš.“ A Aleš se všem představil, jako by je nikdy neviděl… Kluci byli s novým spolubydlícím spokojený. A pak jsem vstal a ujal se slova.

„Rozhodli jsme se s Alešem, že tenhle pokoj bude takovej jako mrdník. Takže když si někdo bude chtít přitáhnout ženskou, domluvíme se a tenhle pokoj bude na šukání a ostatní půjdou buď do hospody, nebo budou vedle. Když přijde Alešovi nějaká holka a nechá otevřený dveře, chtěl by, aby zůstaly otevřený dveře i vedle a abyste všichni po buňce chodili nahatý, normálně jak jsme zvyklí. Kromě toho až takovou holku začne Aleš píchat, můžete přijít dovnitř a klidně se na to dívat.“

Davida ta myšlenka úplně nadchla: „Ty vole, to je hustý! Takový pravidlo bude platit i u mě, jo?“ – „A když ty dveře budou zavřený, tak sem nikdo lézt nebude?“ zeptal se Jarda. „Správně. Kdo bude chtít soukromí, prostě se zavře.“ – „Tak to teda v mým případě asi většinou bude, i když nikdy neříkej nikdy,“ řekl.

„V mým případě taky,“ řekl Jakub, „a co ty, Olivere?“

Nedalo se nic dělat. Jestli jsem chtěl bejt hustej frajer, tak jsem musel s pravdou ven. „Já si sem holky vodit nebudu, protože jak asi tušíte, jsem teplej.“ – „My jsme si to mysleli dávno,“ řekl na to David a ostatní souhlasili. Pak se David otočil na Aleše a zeptal se: „A to se, Aleši, s takovým tělem nebojíš, že to Oliver jednou nevydrží a vojede ti prdel?“ – „Už mi ji stihnul vojet třikrát.“

„Ty vole, Olivere, ty jsi hovado,“ řekl na to Jarda. „Není hovado, sám jsem si o to řekl.“ – „No ale já myslel, podle těch řečí, že jsi na holky,“ podivil se David. „Jo, to jsem. Ale občas potřebuju protáhnout díru. Je to úplně jinej zážitek a jinej orgasmus než při aktivním šukání. A kdyby vás to někdy zajímalo, což nepředpokládám, tak jen pro vaši informaci – my se s Oliverem nikdy zavírat nebudeme. Když mi ráno tady ten kanec jebal prdel, přišel do toho Martin. A Oliver ho jenom pozdravil a ještě chvíli šukal, dokud se neudělal.“ – „Myslim, že to pomohlo tomu, že Martin okamžitě souhlasil se stěhováním,“ podpořil jsem Alešovo přehánění.

Tak jsme si tentokrát udělali mejdan na mým pokoji. Banda pěti pěknejch nahejch kluků, no radost pohledět. Kluci si mě sice pořád dobírali, že mi furt stojí péro, ale mě to nevadilo a ještě jsem tomu tu a tam pomáhal.

Semenění

Pár dnů na to, když jsme šli spát, vrátil se Aleš ze sprchy s tvrdým pérem. Vlastně jsem ten jeho klacek takhle viděl poprvé. Lehl si na záda a chvíli takhle ležel s pérem trčícím vzhůru. Pravidelně mu v něm zaškubávalo, takže mu vždycky poskočilo. Bylo dlouhý řekl bych tak akorát, ale poměrně dost silný. Asi ho měl nejtlustšího z nás všech.

„Líbí se ti můj čurák?“ zeptal se mě. „Kdybys otevřel oči, tak bys to hned poznal.“ Aleš otevřel oči, zvednul hlavu a viděl, jak stojím rozkročmo uprostřed místnosti, koukám se mu do rozkroku a lehce si honím tvrdýho čuráka. „Nemáš na něj chuť?“ překvapil mě Aleš. „Chceš, abych ti ho vykouřil?“ – „Chtěl bych to zkusit od chlapa.“

Tak jsem mu milerád předvedl svoje kuřácký umění. Olizoval jsem mu žalud, ohryzával kulky, hrál si prstama s jeho uzdičkou, dráždil mu rukou hráz a postupně ho začal pořádně kouřit. Aleš u toho slastně sténal a kroutil se. Byl čím dál divočejší a pak bylo poznat, že to na něj jde. Tak jsem mu ho chytil do ruky a nastavil otevřenou pusu a on mi to nastříkal všechno rovnou do krku.

Pak jsem se vztyčil, polykal to, co jsem měl v puse, přičemž mi to z koutků teklo ven, protože toho bylo opravdu hodně.

„Ty vole, ty kouříš líp než kdejaká holka,“ vydechoval Aleš. „To je známá věc,“ řekl jsem, „kluci kouří nejlíp.“ – „Něco na tom bude. Ale jestli to nebude spíš tim, že jsi hustej frajer.“

Druhej večer jsme se zase sešli všichni u nás na pokoji, Aleš i David vzpomínali na různý holky a počítali, kolik už jich vojeli. Jarda si u toho nenápadně mnul koule a pak povídá: „Kluci, já jsem z těch vašich keců celej nadrženej, mrdal bych jak králík.“ – „Hm, dokonce ti začíná stát,“ všiml jsem si. „Třeba by ti ho Oliver vykouřil,“ provokoval Aleš, „když zavřeš oči, nemusíš ani vědět o tom, že ti to dělá chlap.“ – „To bych se styděl, takhle přede všema.“ David, kterej zrovna ležel opřenej o lokty na posteli, se zeptal: „A ty bys mu ho, Olivere, tady před náma vykouřil?“ – „Klidně, ale musel by chtít.“ – „To já bych chtěl,“ řekl David a trochu rozkročil nohy.

„Takovýho pěknýho čuráka rád vykouřim,“ řekl jsem, vstal a pomalu jsem šel k tý posteli. Pomalu proto, abych mohl vystavovat svoje stojící péro. David položil hlavu a zavřel oči a čekal. Přiklekl jsem pak k Davidovu rozkroku, stáhnul mu předkožku a prstama mnul jeho žalud. Když mu trochu naběhlo péro, začal jsem sát jeho špičku a rukama ho mírně tahal za koule. Za chvíli mu úplně tvrdnul, tak jsem na něm předvedl všechny svoje triky. Stejně jako Aleš se David svíjel a sténal, až mi to všechno nastříkal do pusy a já ho ještě dočista olízal.

„Ty vole, to bylo snad lepší než od holky…,“ vydechoval David. „Viď?“ řekl Aleš. David se na něj podíval: „Tobě ho už taky kouřil?“ – „No jasně. Je to kanec.“ V tom mě docela překvapil Jarda: „No tak ty vole, teď už to chci taky!“

Tak jsem ho stejnym způsobem vykouřil ještě i Jardovi. Ten na konci řval ještě víc než David a jeho mrdkou jsem se málem zadávil, kolik jí bylo. Jarda vydechoval a prohlásil: „Chlapi, vy jste snad měli pravdu!“ – „A ty toho stříkáš tolik, že se mi to málem nevešlo do pusy,“ poznamenal jsem, když se mi to podařilo všechno spolykat.

„Jakube, nechceš si to taky vyzkoušet?“ zeptal se Aleš. „Někdy bych chtěl, ale ne přede všema… Půjdu se vysprchovat.“ A šel. „Olivere, ten je jasnej, ten to chce,“ řekl David. „To je mi jasný,“ řekl jsem a šel jsem za ním do sprchy. Tam stál Jakub a honil si péro. Zavřel jsem dveře, aby měl pocit soukromí, bez řečí jsem před něj klekl a on mi ho ochotně strčil do pusy. Nebylo to sice tak pohodlný jako v pokoji, ale dělal jsem, co se dalo. Jakub mě chytil za hlavu a mrdal mi hubu hluboko do krku, až jsem se skoro dávil. Netrvalo to dlouho a vycákal mi to pěkně do chřtánu. „Jako od Lucinky,“ řekl spokojeně a odešel. Vypláchnul jsem si pusu a vrátil se ke klukům.

„Tak to vidíte. Ještě včera vaše péra byla chlapskou pusou nepolíbený. A teď už jsem ochutnal mrdku každýho z vás,“ prohlásil jsem. – „A to Jakub stál a tys před ním klečel?“ zeptal se David. „Jo, přesně.“ – „Škoda, že jsme to neviděli.“ – „Tak já vám to ukážu na Alešovi, ten dneska ještě necákal.“

Aleš poslušně vstal, já si před něj kleknul a předváděl jsem to, co jsem dělal Jakubovi, a Aleš mi dokonce taky chytil hlavu a začal mi přirážet do pusy, až jsem se trochu dávil. Když jsem už cejtil, že Aleš bude stříkat, pro efekt jsem ho chytil do ruky a z asi deseticentimetrový vzdálenosti jsem si to nechal nastříkat do pusy. Netrefilo se tam všechno, něco mi přistálo na ksichtě.

„Přesně takhle mi to Oliver udělal, akorát s tím rozdílem, že na konci měl moje péro v puse, když jsem stříkal,“ řekl Jakub.“ – „No tak jsme se všichni vycákali, teda kromě Olivera,“ řekl David. „Já ještě cákat nemusim, já si narozdíl od vás dneska zašukám, jako teda každej den,“ řekl jsem na to. Ale Aleš na to řekl: „Hele, tak se předveď, já si to dneska odpustím. Stejně se rád předvádíš.“

„Vy chcete vidět, jak si ho vyhonim?“ Všichni pokyvovali, že jo, že prej aby to bylo spravedlivý. „Aha, tak aby to bylo spravedlivý, tak by i moje semeno mělo přistát v mojí puse. Ukážu vám, jak to dělám.“

Péro už mi dávno dobře stálo, tak jsem si lehl na postel na záda tak, abych nohy mohl opřít co nejvejš o zeď, pořádně jsem se propnul a chopil se svýho péra. Ani jsem nemusel honit dlouho, nadrženej jsem byl pořádně. Když už to na mě šlo, převalil jsem nohy až za hlavu, abych si mohl mířit pérem na pusu, a začal jsem za šílenýho hekání stříkat a trefoval jsem se do vlastní pusy. Bylo to snad osm nebo deset cákanců, některý šly trochu vedle na ksicht.

„Hm, ty jsi dobrej akrobat,“ uznal Jarda. „No vidíte,“ řekl jsem na to. „Sežrat pět mrdek včetně vlastní za jeden večer, to se mi ještě nestalo. Ale bylo to super. Mimochodem, kdyby to na vás kdykoli přišlo a neměli jste po ruce babu, klidně si řekněte. Vykouřim vám ho, nebo mi můžete vymrdat hubu jako Aleš a Jakub.“

Pokračování: Jak jsme se přestali stydět na koleji před návštěvou

Příspěvek Jak jsem se přestal stydět na koleji nejen já pochází z Gay povídky

Po maturitě jsem šel na vysokou a abych nemusel dojíždět, šel jsem na kolej. Dost mě to předem trápilo. Ptal jsem se sám sebe: Budu moct bejt na koleji nahej? A jak si budu moct každej večer honit péro? Budu si ho muset honit zavřenej v koupelně? No, dost mě to děsilo. Hlavně jsem se nechtěl vzdávat domácí nahoty, na kterou jsem si už dávno zvyknul, natož na honění péra pěkně v pohodlí svýho pokoje. Uf, co mě asi čeká?

V předvečer zahájení akademickýho roku jsem teda přijel na kolej. Dostal jsem pokoj na takovém tom klasickém „dvojáku“ – za dveřma malinká předsíňka, vlevo koupelna s hajzlíkem, rovně dveře do „mého“ pokoje pro dva lidi (s prosklenýma dveřma, sakra… Sice to bylo takový to hrubý sklo, přes který není moc vidět, ale moc soukromí to nedává…), vpravo pak dveře do druhého pokoje (stejně prosklený dveře) pro tři lidi, jak jsem zjistil později.

Když jsem vešel, zdálo se, že v pokoji vpravo už někdo je, tak jsem zaplul do svého pokoje, kde zatím žádný spolubydlící nebyl. Vybral jsem si teda svou postel a skříň a aniž bych si to uvědomoval, svlíknul jsem se do naha, jak jsem doma zvyklej. Došlo mi to, až když jsem se rozvalil na svou postel a začal si protahovat péro.

Pak mě napadlo, že bych se mohl jít oholit, dokud tu skoro nikdo není. Odvedle mezitím začala hrát nějaká muzika, tak jsem usoudil, že zatím bude klid. Vzal jsem teda holení a ručník a šel do koupelny. Byl tam sprchový kout, umývadlo a záchod, všechno dost blízko vedle sebe, ale dalo se to.

Před zrcadlem jsem usoudil, že ksicht si oholím ráno, tak jsem si začal holit jenom koule a péro. Při holení se mi jako obvykle postavil, tak jsem zastavil vodu a zlehounka jsem si ho honil.

V tu chvíli se ale otevřely dveře, ozvalo se „Jé, promiň,“ a dveře se zase zavřely. Ani jsem si nestihl všimnout, kdo to přišel, ale asi to byl ten týpek odvedle, který přes tu muziku neslyšel, že v koupelně tekla voda. Nejsem zvyklej se v koupelně zamykat, no…

Tak jsem se teda doholil a šel jsem zase na svůj pokoj. Rozcapil jsem se na postel a hledal v mobilu nějaký pěkný péčka.

Najednou se ozvalo zaklepání na dveře. Hodil jsem si přes rozkrok cíp peřiny a zavolal jsem: „No?“ Dveře se otevřely a v nich stál docela hezký týpek v trenkách a v tílku. Ovšem ihned jsem taky zaznamenal nechutně ochlupené podpaží…

„Čau, já jsem Jakub, bydlím vedle. Sorry, že jsem vlezl do tý koupelny, nevěděl jsem, že je obsazeno…“

„V pohodě, já jsem Oliver,“ řekl jsem mu. „Podal bych ti ruku, ale nejsem oblečenej, víš?“

„Aha… Ne, v pohodě, lež. Můžu si sednout?“

Nechápal jsem, proč by si měl sedat, ale asi si chtěl popovídat… „Jo, klidně se posaď.“

Fakt si chtěl povídat. Sice jsem na to neměl náladu, ale co jsem měl dělat? Řekli jsme si teda nějaký základní informace, takže jsem zjistil, že studuje tělocvik třetím ročníkem (tělocvik s neoholeným podpažím? No to mi poser!) a že na jeho pokoji bude bydlet s dalšíma dvěma tělocvikářema jako loni.

Pak se mě zeptal: „Počkej, a ty jako fakt jsi pod tou peřinou nahej?“ – „No jasně, proč?“ – „To je hustý. A proč?“ – „Jsem tak zvyklej z domova.“ – „Aha. No to je hustý.“ – „Proč?“ zeptal jsem se. – „Mi nikdy nenapadlo bejt nahej.“ – „Neke. Ani v posilovně nejsi nikdy nahej?“ – „Ani ne. Jenom ve sprše, ale i tam jdu v trenkách.“ – „Aha, no to já jdu do sprchy nahej, jen s ručníkem v ruce,“ řekl jsem mu. – „Jasný, někerý chlapi to tak dělají, ale to já se stydim.“ – „A proč?“ zeptal jsem se a pomyslel jsem si, že ho má asi malýho. – „No jsem stydlivej, no.“

V tu chvíli někdo zaklepal na dveře a otevřel je. „Zdar, jsem tu dobře na pokoji 229a?“ – „Jo, jsi,“ řekl jsem mu. – „Aha, a není nás tu nějak moc?“ – „Já jsem tu jen na návštěvě, jsem od vedle, Jakub,“ řekl Jakub. – „Jo tak to jo, já jsem Martin,“ řekl příchozí, podal si s Jakubem ruku a přistoupil ke mně se slovy: „Martin.“ Podal jsem mu vleže ruku a řekl jsem: „Oliver. Nevadí, že u toho ležím?“ – „Ne, proč?“ – „To pochopíš,“ odvětil jsem mu.

„Tak se, Martine, pěkně ubytuj, jdu k sobě. Můžu pak ještě přijít na pokec? Kluci přijedou až zejtra, tak abych se nenudil.“ – „Jasně, Kubo, přijď,“ řekl Martin bez mýho souhlasu, „jen si vyndám věci, osprchuju se a pak klidně přijď.

No to byla vyhlídka. Ležím nahej s cípem peřiny přes ptáka, jeden se hodlá ubytovat a druhej zas hodlá přijít. A co moje honění, kurva? Ach jo, to bude život, na koleji zkurvený.

„Ty už ses osprchoval asi, co?“ zeptal se mě Martin. – „Jo, to jo, jen jsem si chtěl ještě jít vyčistit zuby,“ řekl jsem, aniž bych věděl, proč to vlastně říkám.

„Tak klidně jdi, mně to ještě chvilku potrvá, než se vybalím,“ řekl Martin. – „No jestli ti to neva, tak půjdu.“ – „Proč by mi to mělo vadit?“ – „No já jen, že nejsem oblečenej,“ odpověděl jsem. Zvedl jsem se, šel jsem do skříně pro kartáček a pastu a odebral jsem se (stále nahej) si vyčistit zuby. Zdálo se mi, že si Martin ani nevšiml, že jsem tam šel úplně nahatej, bez ručníku nebo tak.

Při čištění zubů jsem si trochu prohnal péro. Jen tak, aby dobře vypadalo, ale aby úplně nestálo. Už jsem to měl nacvičený… A s tímhle napůl ztopořeným pérem jsem se vrátil zpátky na pokoj. Martin zrovna seděl na posteli a bylo vidět, že si mýho péra všimnul. „Tak můžu?“ zeptal se.

„Jasný,“ řekl jsem a Martin šel do sprchy. V trenkách a v tričku. Rozvalil jsem se znovu nahej na posteli a připravil jsem si peřinu tak, abych si jejím cípem mohl rychle schovat péro. A takhle jsem čekal, dokud se můj spolubydlící nevrátí.

Když se vrátil, vytřeštil oči na moje nahé tělo, nebo spíš přímo na moje péro, načež jsem si ho přikryl cípem peřiny a řekl jsem jen: „Sorry.“

„Co že ses ještě nevoblík?“ zeptal se. „A co že ty chodíš do sprchy voblečenej? Se nedivím, že máš voblečení zpola mokrý,“ opáčil jsem. – „No to uschne. Přece nebudu chodit do sprchy nahatej.“ – „No to by mi za to sušení nestálo,“ řekl jsem mu, když v tu chvíli zaklepal a otevřel Jakub.

„Pojď dál,“ řekl Martin, oblečenej v trenkách a tričku, přičemž všechno měl zpola mokrý.

„Ty jo, Martine, co že seš celej mokrej?“ zeptal se Jakub  – „Když si nosí oblečení do tý malý sprchy, tak se nedivím,“ řekl jsem na to.

„No to je vůl,“ řekl Jakub. Ono ho to za pár dnů přejde. Pochopí, že do sprchy se musí chodit v ručníku, jinak si všechno zmáčíš.“

Martin na to řekl: „Něco na tom bude. Ale já bez trička nechodim nikam.“ – „A to jako proč?“ ptám se. – „Nevim, prostě nechodim.“ Aha, asi se stydíš za špeky, pomyslel jsem si, ale neřekl jsem nic. „Jdu se převlíct do suchýho,“ řekl Martin, vzal si ze skříně suchý trenky a tričko a odešel do koupelny.

„No to mi poser, on se jde převlíkat do koupelny… Chápeš to?“ říkám Jakubovi. – „Ale tak je stydlivej, no a co. Já se taky zrovna nemusím vystavovat.“ – „Hele, nedáme si pivko? Dole jsem viděl bufet, mělo by tam bejt ještě otevřeno,“ navrhnul jsem, protože mi bylo jasný, že dneska už asi žádný honění nebude. „Super nápad, tak tam zajdem.“ – „Tak jo,“ řekl jsem a vstal jsem z postele, ale v tu chvíli mi došlo, že jsem nahej. Jakub to hned zbystřil a povídá: „Jo ty seš zase svlečenej…“ – „No… Teda ne zase, ale furt ještě,“ řekl jsem na to. „Jo tak. Tak se nevoblíkej, já tam skočim. Mám vzít pro každýho dvě?“ – „Ou kej, vem jich šest, pak ti to dáme.“

Jakub teda šel pro pivka, já jsem šel pro peníze a položil jsem na stůl akorát na ty moje dvě pivka. V tu chvíli se vrátil převlečenej a suchej Martin. „Ty se nevoblíkneš? A kde je Jakub?“ zeptal se.

První otázka ve mně nastartovala rebelii. „Co bych se voblíkal? Jestli nechceš, tak na mě nekoukej, stejně přes sebe hodim peřinu.“ A pak jsem odpověděl na druhou otázku: „Jakub šel pro pivko. Stačí ti dvě?“ – „Já pivo nepiju.“ – „Ty vole, proč?“ – „Mně alkohol nechutná, nepiju.“ – „No hlavně že jsi suchej,“ řekl jsem, ale vypadalo to, že Martin dvojsmyslnost mé poznámky nepojal. Tak jsem pojal cíp peřiny přes svoje péro, aby se ten suchar nemusel cejtit nějak pohoršeně.

Přišel Jakub a jeho šest piv. „Dobrá zpráva, Jakube, máme každej tři piva. Martin pivo nepije,“ oznámil jsem mu a došlo mi, že na stole je tím pádem málo peněz, tak jsem zase šel do skříně, abych na stůl přihodil za to třetí pivo, který bylo míněný pro Martina.

Jakub to sledoval, poděkoval za peníze a řekl: „Ty vole, Olivere, tebe už asi oblečenýho nepotkám, co?“ Přišlo mi to jako dobrá výzva, a tak jsem řekl: „No, venku asi jooo…“

Otevřeli jsme si pivo, fajnově jsme si pokecali, teda spíš my dva s Jakubem, protože Martin toho moc neříkal, po druhém pivu jsem musel jít chcát, a to už jsem se nežinýroval jít nahej, pak už jsem se ani nesnažil si zakrývat na pokoji péro, a kecali jsme a kecali. Jakub pak šel ještě pro další čtyři pivka, Martin usnul, což bylo asi dobře, protože to je opravdu suchar. Po těch pěti pivech už šel Jakub spát, což jsem byl rád, protože se mi ještě furt chtělo honit a Martin vypadal, že slastně spí. Tak jsem si lehl na postel a krásně jsem si ho vyhonil. Martin spal a Jakubovi vedle hrála muzika…

David a Jarda

Druhej den po škole, když jsem přišel, hned ve dveřích mě přivítal Jakub. „Čau, hele pojď hned k nám, představím tě mejm spolubydlícím.“ Zul jsem se a šel jsem teda k nim. „Tak tohle je Oliver odvedle, tohle je David a tohle Jarda. S Oliverem je fajn pokec, jen má takovou srandovní úchylku, a David s Jardou jsou mý dobrý kámoši,“ představil nás.

Prohlídl jsem si ty dva týpky. David byl vyšší sportovní kluk, měl na sobě jen trenky a měl super kozy. Zdálo se mi, že si je holí, ale hned jsem to nepoznal. Jarda byl takový menší, řekl bych skoro prcek, ale pohlednej byl, měl přiléhavý tričko, který prozrazovalo namakaný kozy a pěkný bicáky. Jeho volný tepláky ale neprozrazovaly nic.

Podali jsme si ruce a David se zeptal: „A co máš za srandovní úchylku?“ – „No… To časem poznáš,“ vykrucoval jsem se. Ale jeho zvědavost mě dost nahodila. „Tak mě těšilo, chlapi, jdu nejdřív k sobě, dám sprchu a pak můžem pokecat,“ řekl jsem a šel k sobě.

Martin tam ještě nebyl, tak jsem se v klidu svlíknul a jen tak s ručníkem v ruce jsem si vyšel do sprchy. Vedle v pokoji byl hlasitý hovor, tak jsem se v klidu vysprchoval. Osušil jsem se a ještě chvíli jsem si v zrcadle nad umývadle prohlížel svoje celkem už namakaný kozy a lehce si mnul péro.

Najednou se otevřely dveře a v nich stál David, jako před tím, jen v trenkách. Abyste rozuměli, to umývadlo je hned za dveřma, takže musel vidět, co u toho umývadla dělám. David řekl: „Jé, sorry, chtěl jsem se jenom vychcat.“ – „Klidně jdi, to je v poho,“ řekl jsem, ale David řekl: „Ne, já počkám,“ a zase zavřel dveře.

Vychcat se teda klidně mohl, hajzlík je vevnitř oddělenej dveřma, tak by mu nic nebránilo. Ale nechtěl jsem ho nechat čekat, tak jsem si ještě vyčistil zuby a šel jsem na pokoj.

Slyšel jsem, jak David hned šel do koupelny, zamknul se, vychcal se a šel zpátky na pokoj. Za chvíli zaklepal a vešel Jakub. „Tak co, ty vole, přijď, piva je dost,“ řekl a pak šeptem dodal: „Ale trochu se přivoblíkneš, že jo?“ Podíval jsem se na svý nahý tělo a odpověděl jsem: „Jasně, hned jsem tam.“  Hodil jsem na sebe svoje oblíbený, hodně vykrojený slipy, ve kterejch se mi krásně rýsoval čurák i koule, přes tělo jsem si oblík takovou krátkou bavlněnou košili s krátkýma rukávama, kterou jsem si nezapnul, a šel jsem mezi kluky.

Kluci byli nejdřív zvědaví, jaká že je ta moje srandovní úchylka, ale já jim nic neřekl a Jakub se mnou držel basu. Tak jsme tam tak chlastali ty pivka, mezitím přišel Martin, ale nechtěl se k nám připojit. Když už jsme se nakecali a nachlastali dost, šel jsem na svůj pokoj. Martin už zase spal, tak jsem se v pohodě svlíknul do naha, ale ještě na mě přišlo chcaní. Šel jsem se teda vychcat, načež jsem si v umývadle umýval péro, jak to vždycky dělám, když tu se otevřely dveře a tam stál Jarda.

„Ty vole, sorry,“ zamumlal trochu přiopile. „Si tu honíš péro, nebo co? Musím se vychcat…“ – „Už jdu, klidně se jdi vychcat,“ odpověděl jsem mu a šel jsem na pokoj.

Schválně jsem poslouchal za dveřma, co bude dál. Jarda se vychcal, umyl, vrátil se na pokoj a ani za sebou pořádně nezavřel dveře. „Ty vole, ten Oliver, von si tam honil čuráka!“ řekl ostatním. Pak se spustil nějaký rozhovor, kterýmu jsem nerozuměl, jak mluvili jeden přes druhýho.

Byl jsem spokojenej, že si toho všimnul, Martin už spal jako dudek, tak jsem se rozvalil na postel a krásně jsem si vyhonil čuráka. A život na koleji mi přestal bejt tak nezkousnutelnej.

Zamykat se nehodlám

Martin byl tak suchej, že jsem si před ním přestal brát servítky. Prostě jsem na pokoji byl pořád nahatej a bylo mi jedno, co si o tom Martin myslí. Vstával dřív než já a chodil spát taky dřív než já, takže jsem si po večerech v klidu mohl honit péro a nijak ho tím nerušit.

Zajímavější to bylo s klukama od vedle. Pořád jsem měl tendenci je nějak provokovat. Do sprchy jsem chodil pořád nahatej a čekal jsem, co z toho bude.

Za pár dnů jsem zrovna byl v koupelně a holil si koule. Vrazil tam Jarda, zase pravil: „Ty jo, sorry,“ a já jsem mu opáčil: „Klidně pojď dál, jestli chceš sprchu, nebudu překážet.“ – „Ty vole, proč se nezamykáš?“ zeptal se. – „Proč bych měl?“ – „No já se v koupelně zamykám…“ – „Já ne, nevidím důvod,“ odpověděl jsem sebejistě.

Jarda zavřel dveře a z pokoje od vedle bylo slyšet nějaký dohadování, ale nerozuměl jsem tomu. Pak ale bez zaklepání otevřel dveře David a zeptal se mě: „Prej si tu honíš péro. Aha, honíš,“ usoudil nad tím, co jsem tam dělal.

„Hele, mně to je jedno, ale Jarda se dost vzteká, že se v koupelně nezamykáš…“ řekl, a tak jsem mu odpověděl: „V koupelně se prostě nezamykám. Nemám důvod. Ať je rád, že se vůbec zavírám…“ – „No ne, já ti fandim, ale jen abys věděl, že Jardu to trochu sere…“

Tak nějak mi to dalo další výzvu… Ať jsou rádi, že se vůbec zavírám. Co kdybych se ani nezavíral?

Zavírat se nehodlám

V úterý se obvykle vraceli ze školy společně v půl pátý, tak jsem krátce před půl pátou vlezl do koupelny, ani jsem se nezavřel a začal si holit koule. Vlastně jsem si je jen namydlil a čekal jsem, až někdo otevře dveře.

Kupodivu přišli každej zvlášť. Nejdřív Jakub. Přišel, viděl otevřený dveře do koupelny, kde jsem si evidentně holil koule. „Čau. Koukám, žes apgrejdoval. Už se ani nezavíráš…“ – „Co bych se zavíral, stejně už mě všichni znáte,“ odpověděl jsem. Jakub odešel do pokoje a hned za ním vešel Jarda. „Ty vole, ty už se ani nezavíráš?“ povídá. Opakoval jsem to samé, co Jakubovi: „Co bych se zavíral, stejně už mě všichni znáte.“

Jarda zaplul do pokoje a přišel David s taškou lahváčů. Kouknul do koupelny a pravil: „Hustý. Ty už se ani nezavíráš!“ Chvilku na mě koukal a pak řekl: „Hele, piva je dost, máš u mě jedno jen tak za to, jak se nestydíš.“

„OK, díky za nabídku. Dodělám se, něco na sebe hodím a přijdu,“ – „Hele, mně by to nevadilo, ale radši na sebe něco hoď,“ dodal ještě David a spiklenecky na mě mrknul.

Poslechl jsem ho. Hodil jsem na sebe ty těsný slipy a nezapnutou košili a šel jsem k nim na pivko. Kluci byli standardně oblečení, včetně Davida, kterej měl na sobě jen přiléhavý slipy, nic víc. Vystavoval svoje krásný kozy, takže jsem byl ochotnej s nima trávit jakoukoli dobu.

Přišla řeč na to, že chodím do koupelny nahej a že se tam ani nezavírám. Prohlásil jsem, že na tom nehodlám nic měnit. Jarda chvíli protestoval, ale kupodivu Jakub i David se za mě postavili (slovně tedy), a Jarda se tak nějak vzdal oponentury k takový diskusi.

Pak začali mluvit o holkách, k čemuž jsem teda neměl co říct, ale stačilo jen se usmívat, bavit se a mít drobné komentáře. Hlavně vyprávěl David svoje sexuální zážitky s holkama. Je to dost proutník, ale frajer, a já jsem mohl oči nechat na jeho kozách a bicákách. Normálně se mi z něho postavil. Tak jsem raději šel na záchod a pokusil jsem se vychcat. Za chvíli se mi to podařilo a péro se mi aspoň trochu svěsilo.

Když jsem se vrátil, David řekl: „Hele, Olivere, dohadujeme se tady s klukama, jestli ti stál, když jsi odcházel na hajzl.“ Odpověděl jsem po pravdě: „Jo, stál.“ A dodal jsem lživě: „To bylo z těch tvejch řečí vo šukání. „A to sis ho tam stihnul vyhonit?“ zeptal se Jakub zvědavě. „Ne, vychcal jsem se a je to dobrý.“ David se podíval na moje slipy a zasmál se: „No, úplně dobrý asi ne, co?“ – „No tak skoro dobrý.“ Jarda si povzdychnul: „Ty vole, ty jsi hrozný hovado. Ale asi si na tebe budu muset zvyknout, co?“ To měl teda pravdu!

Kanec David

Brzy jsem měl zajímavou možnost se přesvědčit na vlastní uši, jakej je David kanec. Jednou jsem přišel a slyšel jsem vedle hihňání nějaký holky. Martin už byl na pokoji, tak jsem se ho zeptal: „Kdo tam má tu holku?“ – „David. Poslal kluky do hospody a ona pak přišla.“ – „No ty vole, tak tam asi bude jebačka.“ – „Proč myslíš?“ – „David by si nepozval holku na to, aby si spolu jenom povídali. Jen počkej.“

Svlíknul jsem se a šel se vysprchovat. Když jsem pak zastavil vodu, byl z vedlejšího pokoje slyšet pořádnej rachot. Holka řvala jako pominutá, David dlouze sténal a ozývalo se rychlé pravidelné bouchání jeho postele o zeď, která sousedila s tou naší. Došel jsem na pokoj a tam seděl na posteli vyděšenej Martin. „Co jí to tam dělá?“ zeptal se pitomě. „Co by jí dělal, šuká ji.“ – „Ale mně se zdá, že jí to musí bolet…“ – „Tohle neni křik od bolesti, ale od rozkoše.“ – „Určitě?“ – „No jasně. To bys měl slyšet mě, jak křičim slastí, když tu nejsi a honím si péro.“ – „Ty si to děláš i přes den?“ – „No někdy jo. Proč se ptáš?“ – „A to ti to nestačí skoro každou noc?“ – „Ty o tom víš?“ – „Skoro vždycky mě vzbudí vrzání tvojí postele.“ – „Aha, tak sorry teda.“

Otevřel jsem dveře našeho pokoje, abysme to šukání líp slyšeli, a sedl si na židli skoro k těm dveřím. S obrovskejma výkřikama a bušením do zdi se pak ti dva vedle udělali, asi oba najednou. Chtěl jsem tu holku vidět, tak jsem zůstal u těch otevřenejch dveří. Z těch ale vyšel David, a pozor! Úplně nahej! Péro měl ještě naběhlý a měl fakt krásnej rozkrok. Vyholenej všude do hladka a měl ho možná většího než já.

V ruce držel šprcku, kterou hodil do koše, pak si všimnul, že tam sedím a koukám na něj. Udělal jsem na něj vztyčenej palec a on udělal stejný gesto směrem na pokoj, abych pochopil, že ta holka je super. Zašel do koupelny, krátce se opláchnul a po cestě zpátky ještě strčil hlavu k nám a zašeptal: „Chlapi, to je dobrá děvka! A ty kozy!“ Zamával nám čurákem a zaplul zas dovnitř.

Pak se nějakou chvíli zase ozývalo hihňání a netrvalo to ani půl hodiny, když začali šukat znovu. Martin to nevydržel a šel se projít. Když bylo jasný, že už došukali, šel jsem schválně do koupelny a dělal jsem, že jsem se právě holil.

V otevřených dveřích se najednou objevila ta holka, v červenejch krajkovanejch tangách a červený krajkovaný podprdě, která pokrývala docela objemný kulatý kozy. „Jé, promiň,“ řekla mi, „chtěla jsem se jenom vyčůrat.“ – „Tak jdi, to je v pohodě, už jsem hotovej.“ Zasmála se: „Hi hi, to já už dvakrát…“ – „Já vim,“ řekl jsem. – „Asi to bylo slyšet, co? Tak promiň.“ – „V klidu, rád jsem si to poslech,“ řekl jsem jí, uvolnil místo a šel do předsíňky. Vyndal jsem z lednice pivo a čekal, až holka vyjde, než jsem ho otevřel.

Holka vylezla, chvíli si mě prohlížela a pak řekla: „To je hustý, vy tady všichni normálně chodíte nahatý? I před holkama?“ David se postavil do dveří a frajersky prohlásil: „No jasně. My se přece nemáme za co stydět.“ Holka se chvíli střídavě dívala na moje a na jeho péro a pak řekla: „No to vidim. Kdo z vás ho má většího?“ – „To nevíme,“ řekl David, „my jsme si je nepoměřovali.“ – „A co kdybych vám je poměřila?“ David chtěl asi zapůsobit jako největší frajer, protože hned odpověděl: „Tak jo.“

Už jen při představě, že uvidím Davida se stojícím pérem a budeme si je poměřovat, jsem začal bejt vzrušenej. A vůbec mi nevadilo, že nám je bude poměřovat holka.

„Tak můžu?“ zeptala se a mírně napřáhla ruce na obě strany, na Davida ve dveřích a na mě opřenýho o ledničku naproti němu. „Jasně,“ řekl David a já téměř současně: „Jdi do toho.“ Když jsem viděl, jak Davidovi stoupá, začal mi pořádně tvrdnout. Má ho opravdu krásnýho.

Oběma nám teda stál a holka nás přitáhla jednoho ke druhýmu se slovy: „Musíte se postavit proti sobě a dotknout se žaludem toho druhýho, aby to bylo poznat.

A tak jsem stál proti Davidovi a jeden druhýho jsme se dotýkali žaludem, z čehož jsem málem vytekl, ale uřídil jsem to.

Jenže v hospodě asi už zavřeli a otevřely se dveře. Jarda a Jakub. Jarda hlesnul: „Ty vole, co to je?“ – „Monika nám poměřuje čuráky,“ řekl David sebevědomě. Jakuba to pobavilo a zeptal se: „Jo? A kdo ho teda má většího?“ Monika to lehce rozebrala: „No, řekla bych, že je to tak jedna ku jedný. David ho má maličko delšího, ale tady ten,“ ukázala na mě, teda spíš na moje trčící péro, „ten ho má zase maličko tlustšího. A hele, vy prej tady všichni chodíte pořád nahatý, jo? To je hustý…“

David se rychle ujal slova: „Moniko, tady ten, to je Oliver. Ten tu začal chodit nahatej a naučil nás, že se před sebou nestydíme a všichni tady chodíme furt nahatý. Že jo, kluci?“ A významně, až výhrůžně dělal na kluky grimasy, aby souhlasili.

Jarda zakroutil očima a prohlásil: „Jo, my se před sebou nestydíme.“ – „Vy jste hustý, kluci. Tak já se jdu už pomalu oblíknout, a vy se můžete pomalu svlíknout,“ řekla Monika, zaplula do pokoje, David a kluci taky, a já vzal toho lahváče a šel za nima, protože jsem byl zvědavej, co bude. Abych to nějak odůvodnil, tak jsem řekl: „Můžu si u vás dát to pivko, kluci?“ Ale díval jsem se u toho významně na Davida, kterej nečekal a hned odpověděl: „Jasný, sedni si tady.“

A oba jsme upřeně sledovali kluky, co teď udělají. Monika si pomaloučku navlíkala punčochy a bylo vidět, že nenápadně po očku taky pozoruje, co kluci udělají.

Jakub se evidentně dost styděl, ale protože je vynalézavej, tak se pokusil se tomu nějak vyhnout: „No, abys nebyla zklamaná. My ho tady s Jardou nemáme zdaleka tak velkýho, jako David s Oliverem.“

Pohled na Jardu byl v tu chvíli srandovní. Vytřeštil na Jakuba oči, zakroutil hlavou, asi uraženě, chvíli přemejšlel a světe div se, začal se svlíkat. Sice dost pomalu a neochotně,  a když už byl jenom v trenkách, tak chvilku zaváhal, ale pak svlíknul i ty trenky. A my jsme poznali, proč to udělal. Jeho krásný vyholený péro mu viselo skoro do půlky stehen a jeho dlouhý povislý koule se mu bimbaly minimálně do třetiny dýlky péra.

„Jo, my se před sebou nemáme za co stydět. Jdu si lehnout,“ řekl a rychle si lehnul a hodil přes sebe peřinu.

Přemejšlivej Jakub svůj nechtěnej omyl hned vysvětlil: „Chtěl jsem ho vyhecovat. Stydí se před cizíma lidma. Ale má ho z nás nejdelšího, to je pravda. Jenom je z nás nejmenší. Jdu do sprchy,“ řekl, velmi šikovně se svlíknul do naha tak, aby mu nebyl vidět předek, a rychle se odebral do koupelny. Tam se sice nezavřel, ale zůstal ve sprše se zataženým závěsem, dokud Monika neodešla…

Monika se mezitím oblíkla, řekla Davidovi: „Díky, bylo to super. Seš kanec,“ a dlouze ho políbila. Pak se otočila ke mně, zlehka mě políbila a řekla: „A ty musíš bejt taky dobrej kanec…“ Tak ahoj, kanci!

Když za sebou zavřela dveře, Jarda prohlásil: „Vy jste takoví čuráci, jaký svět neviděl!“ A David mu odvětil: „Hm, ale na druhou stranu ty máš čuráka, jakýho svět neviděl…“

Jakub se vrátil ze sprchy obalenej ručníkem, tak jsem jim všem popřál dobrou nahou noc a šel si vyhonit péro do pokoje. Zrovna v nejlepším se vrátil Martin a když mě viděl, jak stříkám, řekl: „Ježišmarja…“ – „Buď rád, žes tu nebyl. To bys toho viděl mnohem víc…“

Kanec Jarda

David od tý doby chodil do koupelny taky nahatej a taky se tam ani nezavíral. Dokonce si tam i někdy honil péro a bylo mu úplně jedno, jestli někdo přišel. Klidně honil dál. Totiž, většinou jsem přišel já, abych se pokochal, jinak ostatní kluci to řešili trochu víc, každý po svým.

Martin, to je jasný, ten když viděl světlo v koupelně, tak se zase vrátil na pokoj.

Jakub, když potřeboval chcát, tak prostě vešel, i když tam zrovna byl David nebo já, a věděl, že to není problém, i když vždycky tam šel v trenkách a v tílku.

Jarda začal chodit bez trička a místo tepláků začal nosit přiléhavý boxerky, ve kterých se mu krásně rýsoval ocas i koule. Obvykle si koule umístil na jednu stranu a péro na druhou. A když potkal mě nebo Davida nahýho, tak schválně nahlas utrousil: „A pak že já jsem prcek,“ a prohrábnul si rozkrok.

A jednou jsem přišel trochu později na kolej, otevřel jsem dveře a potkal se s nahým Jardou. „Čau, ty vole, nahej, jo?“ prohodil jsem. „No co, mám návštěvu.“

Martin je sice suchar, ale když je doma, všechno ví, asi má dost citlivý uši. Takže jsem se dověděl, že Jarda poslal kluky do hospody, protože si pozval holku, a ta tam teď už je. „Takže bude zase jebačka?“ zeptal jsem se provokativně, a Martin se raději zase šel projít.

Tak jsem si zase otevřel dveře a čekal jsem, co bude. Slyšel jsem tichý hihňání a tlumenej hovor. Pak se ovšem ozvalo vrzání postele a tlumený sténání. Po nějaký čtvrt hodině to ustalo. Do předsíně vrazil nahej, ano, stále nahej Jarda, v ruce měl šprcku s dost velkou dávkou semene, kterou hodil do koše, a pak si všimnul, že ho vidím. „Ty vole, co čumíš?“ zašeptal. „Fandim ti,“ odpověděl jsem mu. „Ty jsi dobytek,“ řekl Jarda a šel do koupelny.

Bylo slyšet, že se sprchuje. Najednou se ve dveřích objevila ta holka. Co vám budu povídat, byla to Monika. Nakoukla do mýho pokoje, rychle ze sebe vypravila: „Vy jste tady všichni asi kanci, co? Jaroušek je super, jenom je škoda, že jsem musela bejt potichu, von na tom trval… Promiň, musím zpátky, než se vrátí. Zakázal mi se s tebou vidět, ale mně to stálo za to…“ A zmizela zpátky do pokoje a zavřela dveře.

Chvíli jsem přemejšlel, co udělám, a pak jsem se vydal do koupelny. Jarda si tam zrovna nad umývadlem mydlil péro. „Se jenom vychčiju, jo?“ – „Si dělej, co chceš.“ Viděl jsem, jak mu péro furt pořádně stojí a jak je krásně dlouhý. „Hele, seš sice z nás nejmenší, ale máš ho krásně dlouhýho. Koukej tu holku ještě jednou pořádně vojet a nestyďte se, že bude trochu kraválu. Mně to nevadí,“ řekl jsem mu šeptem. A on se na mě podíval, poprvé celkem přátelsky, a řekl: „Tak jo. Fakt ti to neva?“ – „Ne, pořádně to na ní rozbal.“

Odešel jsem na pokoj, zavřel dveře a počkal, až Jarda dojde do pokoje. Když zavřel, otevřel jsem naše dveře a poslouchal.

Asi tak deset minut se ozývalo jen špitání a hihňání, ale pak to začalo. Slyšel jsem hlasitý narážení pelesti o zeď, Moničiny výkřiky slasti a Jardovo slastný sténání. Šukali takhle dobře dvacet minut a pak se oba asi udělali. Zavřel jsem dveře, abych jim zachoval trochu tý diskrétnosti.

Po pár minutách se potichu otevřely dveře, nakouknul do nich nahej Jarda a řekl: „Díky, seš fakt kámoš. Bylo to takhle super.“ A zase potichu zavřel a šel se opláchnout. Za okamžik se znovu potichu otevřely dveře, v nich stála úplně nahá Monika, zašeptala: „Díky, seš fakt kámoš. Podruhý to bylo ještě lepší než poprvý. Vy jste tu fakt všichni kanci, co?“ – „Nemáš zač,“ zašeptal jsem. „Příště dám tobě, jo?“ řekla a zase rychle zmizela, aniž bych jí stačil cokoli vysvětlit, což jsem byl rád.

Blížil se čas, kdy kluci by se měli vrátit z hospody, takže Jarda Moniku vypoklonkoval. Pak zaklepal na moje dveře. „No?“ Jarda otevřel, pořád úplně nahej, péro měl ještě mírně naběhnutý. „Můžu?“ – „Jasně, pojď dál, posaď se.“ – „Ty vole, to je děsná děvka! A ty kozy!“ A chvíli mi ještě vyprávěl, jak ten sex s ní byl super. A pak řekl, dost sebejistě: „A víš, co mi řekla? Že mám z vás největší péro a že nikoho jinýho z vás by nechtěla. A bylo jí úplně jedno, že jsem menší než ona! A prej že jsem úžasnej kaneček!“

No, neříkal jsem mu, že mi slíbila, že příště dá mně. Vždyť bych ani holku šukat neuměl. „No vidíš. Máš nejlepšího čuráka z nás, tak co se stydíš?“ – „Ty vole, máš pravdu. Furt jsem se styděl, že jsem z vás nejmenší, ale zato mám největší péro.“ – „No, to máš. Tak ho občas ukaž, a my se proti tobě budem cejtit takhle malí!“

V tu chvíli se vrátili kluci z hospody. „Hele, ty vole, Jarda je úplně nahatej!“ zvolal David. „No to se mi snad zdá, čim to, Jardo?“ zeptal se Jakub.

Jarda se postavil čelem k nim a řekl: „Kdo ho má nejdelšího, aha?“ David se mu zadíval do rozkroku a řekl: „No, asi ty. Ale ještě jsme neviděli, jakýho ho má Martin, ani vlastně tady Jakub…“

Jakub, zřejmě dost přiopilej, odvětil: „Mám ho asi nejmenšího, no a?“ Odešel na svůj pokoj, a než jsme se stihli rozpovídat o tom, co se tu ten večer dělo, šel úplně nahej do sprchy. Něco jsme zahlídli, ale asi jsme to všichni chtěli vidět na vlastní oči, tak jsme se vydali jeden po druhým se na něj podívat, protože se v tý sprše nezavřel.

A všichni jsme pochopili, proč se stydí za svou nahotu. Tak jako v podpaží měl v rozkroku normální houští, prostě to měl celý zarostlý, a to snad ještě víc, než je průměr. To jsem ale nedokázal vyhodnotit, protože jsem neupravený ochlupení viděl snad jenom na hodně retro fotkách.

Byli jsme u mě na pokoji, a když se Jakub vracel s tím svým houštím, David se ho otázal: „Hele, Jakube, tys asi ještě neměl holku, co?“ – „Jak to můžeš vědět?“ zeptal se Jakub. „Tohle by ti žádná holka nedovolila,“ odpověděl David a ukázal na jeho přirození.

„Kluci, já jsem uplně hotovej. Jdu spát,“ zablábolil Jakub a zapadl do pokoje. Jarda se zatím pochlubil Davidovi, jak jebal dvakrát suprovou děvku a jak jsem mu dovolil, aby u toho dělali kravál. Nepochlubil se tím, že ta děvka byla Monika, tak jsem k tomu taky mlčel. David pak šel na pokoj, ale hned se vrátil a celej vysmátej nám řekl: „Kluci, Kuba usnul nahej!“ No to jsme se museli jít podívat. Fakt, ležel rozcapenej na zádech, celej nahej…

Tak měl svoji premiéru.

Pokračování: Jak jsem se přestal stydět na koleji nejen já

Příspěvek Jak jsem se přestal stydět na koleji pochází z Gay povídky