včera jsi asi čekal nějaký velký zážitky a nedočkal ses… Když jsem se vrátil z práce, řešili jsme s Karlem nějaký věci a ani nebyla možnost ti napsat, že v práci to bylo na prd, myslím z erotickýho hlediska. Pepa měl doma nějaký starosti, a tak místo něho jel s námi takovej důchodce, kterýho si zřejmě Láďa povolává v případech nouze, a ten byl hrozně chytrej a furt nás hlídal, jak co děláme, takže jsme na sebe s Frantou neměli vůbec čas, dokonce ani si pokecat…

Zato dneska, ojojoj!

Jeli jsme makat ke Koukolíkovi. To je ten s tím bazénem, kde jsme se koupali s Milošem, tím přírodním týpkem, co se koupal nahý, ale nic nakonec nebylo, jestli si pamatuješ.

Dneska jsme tam jeli ve složení já, Miloš, Franta, Pepa a Luky. Ještě jel s námi Jirka, ten starší pán (psal jsem ti o něm vůbec něco? Ono totiž nebylo moc co, je to takovej jednoduchej veselej pán…), jenže ten šel na nějakou zahradu opodál sekat trávu.

No už v autě Pepa vesele hulákal, jak se dneska parádně vykoupeme a jak se na to těší. Jirka nám přál, abychom si to pořádně užili, což Pepa hlasitě kvitoval, že si určitě užijeme, zvláště někteří, a významně (a zcela bezostyšně) mrkal zejména na mě a na Frantu. Luky se tomu pochechtával a mumlal něco o buzerantech (ostatně jako vždycky).

U Koukolíka bylo dost práce. A taky dost vedro. Všichni jsme celkem spontánně svlíkli trička a za chvilku i kalhoty, tedy kromě Františka, který sundal jenom tepláky, ale tričko si nechal, nevím proč.

Teda nějak zvlášť se kluci prádlem nevycajchnovali. Pepa měl na sobě takový normální boxerky, šedivý, víceméně přiléhavý, nicméně v nich byla vidět ta jeho úžasná boule. Luky měl úplně obyčejný úplně volný boxerky, na nichž bylo zajímavý jenom to, že na levý půlce měly výraznou díru evidentně propálenou, což nechápu, jak si spáchal, asi si někdy sedl na cigaretu, nebo spíš na jointa.

Miloš měl taky takový normální volný boxerky, asi od Vietnamců. Neustále mu z nich čouhalo péro, tu a tam i koule. Nic si z toho nedělal.

Zato František to zřejmě trochu víc promyslel. Červený přiléhavý boxerky s krátkou nohavičkou a bílým štepováním (nebo jak se říká těm vyšitým čárám vzadu i vpředu), ve kterejch by se jeho výbava dobře vyjímala, kdyby ovšem sundal to zatracený tričko, který mu ty podstatný boule skoro úplně zakrejvalo…

No a já? Hádej… Vzal jsem si na sebe ty hodně vykrojený světle modrý slipy s mazaně vytvořeným prostorem vpředu, ve kterejch vypadám, jako bych měl výbavu jako bejk… „Máš fakt dobrý slipy,“ komentoval to Pepa, zatímco Luky na to řekl: „Máš dobrý buzerantský slipy.“ Miloš zahuhlal něco v tom smyslu, že musely bejt drahý jako svině, což měl pravdu… Frantík se k nim nevyjádřil, zato k nim neustále směřoval svůj pohled, hi hi…

No, bylo před námi dost práce, takže jsme dobrý tři nebo čtyři hodiny makali, během čehož jsem tu a tam stihnul skouknout Milošův výklop přirození, Frantův roztomilý zadeček v červeném, Pepovu bouli (když se zrovna celkem náhodou a jen tu a tam postavil) a Lukyho díru na levý půlce zadku, která prozrazovala jen to, že má celkem hezky chlupatou prdel…

Někdy před dvanáctou potom Pepa zavelel: „Tak hoši, je na čase se svlažit! Trenky dolů a šup do bazénu! A sám sebe ihned poslechnul, svlíknul trenky a hupsnul do vody s obrovským šplouchnutím. Já a Luky jsme ho taky hned poslechli a udělali jsme úplně to samý. Zatímco jsme se plácali ve vodě, přišel v klidu příroďák Miloš, svlíknul taky trenky, takže teď bylo vidět to jeho hustý přírodní ochlupení, ze kterýho cudně čouhalo jeho péro podobně jako před tím z trenek, sestoupil po žebřinových schůdkách čelem k nám do vody a natáhnul se naznak na hladinu. Chlupy mu zplihly a hned na něj byl lepší pohled…

No a náš benjamínek, ten se pomalu přišoural, otočil se zády k bazénu, stáhnul si konečně to tričko a dokonce i ty krásný červený boxerky. Svlíknul se šikovně hned vedle schůdek a tak jak byl zády k nám, sestoupal po nich do vody, takže jsem z něho viděl jenom zadek, ale musím říct, že i ten pohled mi vehnal trochu krve do topořivých tělísek mýho péra…  Nepostavilo se mi ale úplně, Pepa s Lukym poskakovali ve vodě jako malý kluci. Navíc v tu chvíli mě plácnul Luky přes rameno a zařval: „Máš ji!“ – „Co mám?“ zeptal jsem se schválně. „No přece babu, vole!“ Tím nahrál Pepovi na smeč, protože ten okamžitě vypálil: „David a babu, jo! Si děláš prdel!“ a řehtal se tomu jako pitomec. „Já si nedělám prdel, ale ty děláš prdel Davidovi, ty kokote!“ vrátil to Luky Pepovi a řehtal se tomu taky jako pitomec.

Nechtěl jsem, aby se mi postavilo péro, tak jsem přistoupil na hru na babu a dal jsem jí Pepovi a tak jsme se rozjeli v plácání ve vodě a předávání si baby. Franta se poslušně zúčastnil taky, i když myslím, že to nebylo proto, že by ho to bavilo, ale z podobného důvodu jako u mě. Jen Miloš, když dostal babu, pomalu se postavil, poplácal se rukou po čele, suše prohlásil: „Piky piky na hlavu, že na babu nehraju,“ a opět se položil naznak na hladinu. Způsob, jakým se poplácal rukou po čele, naznačoval, že spíš chtěl říct“ „Vy jste asi na hlavu…“

Pozoroval jsem, že Františka hra na babu začala bavit. Ale trochu jinak. Zatímco Luky i Pepa se snažili hrát děsně sportovně, čili pokud možno nedostat babu, takže se všelijak potápěli a divoce plavali, František se nijak moc nesnažil, aby babu nedostal. Dokonce ji několikrát schytal na zadek. Myslím, že to dělal trochu schválně – plaval tak, aby mu zadek koukal z vody. No a já jsem si zase dost často nechával dát babu právě od Franty. Vždycky jsem schválně někde skončil tak, aby mě mohl dohonit a plácnout mě. Taky jsem se pohyboval pomaleji než kluci, tedy vždycky, když měl babu Franta (naopak když měl babu někdo z kluků, dařilo se mi úspěšně unikat).

Tahle divočina dala Lukymu a Pepovi dost fyzicky zabrat, za nějakou dobu byli oba dost udýchaní, zvlášť Luky, ten moc velkou kapacitu plic asi nemá. Vylezli z vody, natáhli se na lehátka, který byly připravený na jedný straně bazénu, a nechávali se osušovat sluncem. Přitom nás samozřejmě pozorovali ve vodě, jenže hrát ve dvou na babu je blbost. Miloš pak taky vylezl ven a začal se slunit.

„Davide, Franto, polezte. Oschneme a musíme zase makat, ne?“ zavolal na nás Pepa. „No, já tak nějak to…“ zatvářil jsem se váhavě. Luky se tomu zachechtal: „Stojí ti čurák, že jo?“ – „No jo,“ přiznal jsem. „Ty vole, to je jedno,“ hlaholil Pepa, „to se stává, jsme tady samí chlapi, ne?“

A tak jsem se pochlapil a normálně jsem vylezl z bazénu, i když mi stálo péro jako šutr. Položil jsem se vedle nich na volný lehátko, nechal ho trčet do vzduchu a kluci na chvíli rozvíjeli debilní teorii o tom, že takovýhle péro by každá ženská v sobě ocenila a že jestli to není škoda strkat do análu a podobně, což jsem nechával bez komentáře. Bez komentáře to nechával i vedle ležící Miloš, který buď dělal, že spí, nebo opravdu spal.

Pepa se pak zadíval na stále plavajícího Františka a zavolal na něj, že by měl taky vylézt. „Ještě nemůžu…“ zajíknul se Franta. „Buď v poho, podívej na Davida,“ hodil Lukáš pohledem na můj ztvrdlý klacek, načež se zvedl s tím, že si jde „ubalit“.

A Franta plaval zase dál a Pepa ho ještě párkrát vyzval, že má vylézt, ale Franta vždycky odtušil jenom: „Ještě nemůžu.“

Tak mu Pepa navrhnul, že si ho má v tý vodě vyhonit, ale Franta na to, že je to blbý. „Co je na tom blbýho? Jsme tady samý chlapi přece! Tak já si ho vyhonim taky, abys neřek. A aby ses nestyděl.“ A fakt, vzal ho do ruky, zavřel oči a začal si ho pomalu mnout. Začal se mu stavět a nabírat značnejch rozměrů a to se nedalo vydržet. Kouknul jsem rychle na Frantu, kterej na to fascinovaně zíral z vody, ujistil jsem se, že Pepa má pořád zavřený oči, slezl jsem z lehátka, klekl jsem si k Pepovi a pomalu jsem ho vzal do pusy. Pepík slastně zasténal (vyloženě na souhlas), já se ještě pootočil tak, aby měl Franta dobrý výhled jak na to, jak Pepu kouřím, i na to, jak si pomalu honím svoje péro.

Kouřil jsem Pepu vyloženě s ohledem na „diváka“ Frantu, aby mohl vidět Pepův ocas v plné své délce a šířce a zároveň aby viděl, že tu celou délku i šířku pojmu do pusy až po kořen. Sám sobě jsem u toho honil jen tak zlehýnka, abych se hned tak neudělal.

Pepa se najednou nadzvednul a opřel o lokty, mrknul na Františka a houkl na něj: „Nebo si ho nech vykouřit od Davida jako já… On ti to určitě rád udělá, viď, Dejve?“ Zakýval jsem hlavou na souhlas s pusou plnou Pepova ocasu, takže jsem ho tím párkrát pokouřil rychleji než před tím, což se Pepčovi zalíbilo a prohlásil: „No já si možná radši pěkně zamrdám, můžu, Daví?“

Neřekl jsem na to nic, jen jsem mu několikrát důkladně flusl na čuráka, pak ještě sobě do dlaně a vpravil jsem si co nejvíc slin do díry, aby to pořádně klouzalo, a nastavil jsem mu prdel, opřenej o lehátko tak, aby mohl jen zakleknout a pěkně mi ho tam šoupnout. „Jasný, zamrdej si, potřebuješ to a já taky,“ řekl jsem teprve teď a Pepa zaklekl a vrazil mi ten klacek do prdele, až jsem zařval, ale ta hrubost se mi na tom líbila, a Pepa mě začal mrdat jak svou starou, když nebyla v jináči…

Nevím, jak se u toho Pepa tvářil, ale zvuky, co vydával, dávaly najevo, že se mu to líbí a že si u toho představuje tu svou líbeznici. Říkal mi čubko, děvko, někdy i mrdko, divoce do mě zarážel, a přitom jsem koukal na Frantu ve vodě, jak mu lezou oči z důlků a jak si nešikovně nenápadně mne ptáka pod vodou. Vzdychal jsem u toho co nejvyšším hlasem, až fistulí, protože nevzdychat u jeho přírazů nešlo, ale zároveň jsem nechtěl, aby si Pepa uvědomoval, že šuká kluka…

„Ty vole už, už, uuuuž!!!“ zařval pak Pepa, vytáhnul to svou cikánskou kládu a pořádně mi zestříkal celý záda. Věřím, že to udělal kvůli Frantovi, aby viděl jeho výstřik, protože jinak by mi určitě vystříkal prdel pěkně vevnitř. A udělal dobře i kvůli mně, jinak bych se asi s pocitem jeho mrdky v mých střevech vystříkal taky, zatímco takhle jsem se ještě ovládnul…

V tu chvíli se přiklátil Luky, zjevně nadopovanej trávou. „Ty píííčo, ty ho jdeš prcat, nebo co?“ koukal na nás ve stále prcací pozici. „Ne, právě jsme doprcali,“ zavytahoval se Pepa, vstal, vzal mě za paži, otočil mě k Lukášovi zády a ukázal mu moje záda pokrytý mrdkou…

„Ty pičo, vy jste tu fakt prcali, jo? Ty vole, ty máš tolik mrdky, jo?“ čuměl Luky na moje záda. „No jasný,“ znovu se zavytahoval Pepča, „a s prcáním se eště neskončilo, viď, Frantíku?“ pootočil hlavu směrem do bazénu.

Viděl jsem na Frantovi, jak nejen že váhá s odpovědí, ale i s činem, že to chce, ale že se stydí, tak jsem skočil do bazénu, vzal ho za ruku, přitáhl ho k sobě, otočil jsem se, opřel jsem se o kraj bazénu a šikovně si Frantíka přitáhl k tělu tak, aby měl ten zásun co nejjednodušší. Ani moc neprotestoval. Sáhl jsem rukou za sebe, nahmatal jeho nadrženej klacek a pomohl mu ho do mě zasunout. Docela to šlo. I když Franta neměl namazaný péro, tak moje díra byla připravená dost, aby do ní pomalu vniknul. Bylo to jaksi nasucho, chápeš, ne? Sice ve vodě, ale voda neklouže, nicméně podařilo se.

A když měl Franta celej svůj klacek ve mně, pomalu mě začal šukat. Jo, trochu to takhle na sucho bolelo, ale mě bolest spíš vzrušuje, takže v pohodě. Věděl jsem, že nechce nic hlasitýho, tak jsem ho pološeptem pobouzel: „Jo, šukej mě, prcej, udělej se do mě,“ a po chvíli i Franta mi začal (šeptem, ale kupodivu!!!) říkat čubko, děvko, někdy i mrdko (to bych od něj nikdy nečekal!!!) a začal přirážet víc a víc, až jsem z toho musel vzdychat a sténat úplně normálně, nahlas a po chlapsku, a navíc docela dost nahlas, protože ten pocit, že mě mrdá takovej krásnej zajíc, to mě dostávalo…

„Ty píííčo, von ho fakt prcá! No to je nářez!“ čuměl na to Luky. „Ty vole Davčo, dáš mi taky? Jsem nadrženej jak sviň a je mi uplně jedno, že jsi chlap…“

Jenže já jsem věděl, že už třetího nevydržim, že se za chvilku udělám… „Sorry, Luky, už brzo budu, ale můžu ti ho vykouřit,“ řekl jsem mu zajíkavě mezi Frantovými přírazy. Lukáš kleknul přede mě (stále nahej, to je asi jasný, ne?), strčil mi hadici do huby a já jsem si užíval, jak se z hadice stává tvrdá trubka. A tak mě mrdali dva najednou, krásnej Franta pěkně do díry, obstojnej Luky se super pérem do držky, ani jsem nezvládal vydávat zvuky…

A v tu chvíli se probudil Miloš (zjevně celou dobu tvrdě spal). „Ty vole, vy tady normálně prcáte, buzeranti?“ Zakýval jsem s hubou plnou tentokrát Lukyho ptáka na souhlas, načež Pepa řekl: „No tak buzerant je tady jenom David. My ostatní si tady jenom řešíme málo sexu doma. A tady David nám všem dal líp než každá ženská, tak co?“

Tak tohle mě asi udělalo… Dal jsem jim líp než každá ženská… Cák cák, a byl jsem hotovej. Moje mrdka se začal vznášet ve vodě Koukolíkova bazénu, vzápětí se do mě udělal Franta, z čehož jsem měl druhej orgasmus, a pár vteřin po tom se mi do držky vystříkal Luky, a to jsem měl další orgasmus…

Ponořil jsem hlavu do vody, abych si vypláchl držku, a taky jsem logicky předpokládal, že Frantův vystříkaný ocas ze mě vyjede… Ale to se jaksi nestalo.

Franta byl ve mně „na sucho“ a veškerá lubrikace se zřejmě během té soulože vstřebala. Frantovi ho prostě nešlo vytáhnout ven. A mně se zřejmě po vystříkání stáhla díra. Prostě ve mně byl uvězněnej, nebo co.

Chtěl ho ze mě vytáhnout, ale nešlo mu to. Byli jsme pořád spojení. „Nejde to ven!“ zavolal jsem na kluky. „Pomozte mu nějak!“

A tak kluci začal tahat Frantu z mojí prdele jako v tý pohádce o řepě, táhli, potahovali, ale vytáhnout nemohli. Bodejť by mohli, cítil jsem, jak se Frantovi opět staví čurák, takže byl ve mně ještě víc fest.

„Kluci, jemu se zase postavil, to nepůjde ven jen tak!“ řekl jsem jim. „Ty vole ty pičo, Franto!“ podíval se na něj vyčítavě Pepa. „Co s tim, za chvilku přijede Láďa tady je čurák v prdeli…“ pojal starost Miloš.

Zhulenej Lukáš měl zhuleně geniální nápad: „Tak prcej znova, třeba to povolí…“

A vskutku. Frantovi fakt stál a začal mi opět mrdat prdel. No už to docela i bolelo, ale vydržet se to muselo. Jenže jak se Franta styděl, dost dlouho mu trvalo, než se udělal. Mezitím navíc přijel Láďa. „Ty vole, vy tady normálně prcáte?“ pronesl napůl tázavým, napůl vyčítavým tónem.

„Jo, tady Franta je uvězněnej v Davidovi, tak musí doprcat a snad to pude ven…“ Pokusil se Pepa o vysvětlení.

A tak Franta mě začal mrdat, všichni mu fandili, volali „Prcej, Franto, neboj, dělej“ a podobně, jenže stydlivého Frantu to spíš brzdilo, než aby ho to povzbuzovalo…

„Kluci, jděte raději pryč, nebo se tady ten,“ kývnul jsem hlavou směrem na toho „borce“, co mě mrdal, „neudělá…“

A kluci to pochopili, poodešli pryč tak, abychom je neviděli, a ukázalo se, že jsem měl pravdu… František se vystříkal podruhé do mojí prdele (a byl to skvostný pocit), vyklouzl ze mě a bylo to.

Otočil se (ne, kecám, on otočil mě) tak, abychom si viděli do tváře, a řekl potichu: „Dík. Bylo to super.“

Musel jsem ho v tu chvíli políbit. No, políbit… Líbali jsme se vzájemně jako diví ještě několik minut a pak jsme si koukali do očí a oběma se nám to evidentně líbilo.

„Tak už neprcáte, ne?“ vrazil do toho Pepa a za ním Láďa, Luky i Miloš, kteří nás asi od někud tajně pozorovali.

„Ne,“ řekl kupodivu Franta. „My už se jenom líbáme. Díky za trpělivost.“

No, tak to jsem od něj fakt nečekal. A už vůbec ne to, že v tom líbání přede všema začal pokračovat.

Ještě nějakou dobu nás kluci nechali, abychom se líbali, a pak Láďa prohlásil, že teda je třeba ještě něco dodělat, a že pak se můžeme jít líbat někam do soukromí. A tak jsme se po práci šli líbat do soukromí k Frantovi domů. A tam jsme si ještě zašukali. A mazlili jsme se až skoro do půl dvanáctý.

Pak jsem se sebral a jel jsem taxíkem domů. Karel spal, ani se nevzbudil. No, radši bych zůstal u toho kocourka, ale co by asi řekl Karel? Jenže Karel spal jak zabitej, takže v poho. Dokonce jsem ti mohl napsat tenhle mail…

Vendo, ale co s tím?

Bojim se, že jsem zamilovanej…

Tak to je asi tak všechno, co jsem si pro tebe připravil. Ne, nepřipravil, to si na mne připravil život, ta svině…

Tak pa a drž mi palce.

David

KONEC SÉRIE

Příspěvek Zahradníci 11: Bazén u Koukolíka pochází z Gay povídky

co den, to překvapení. To mi snad ani neuvěříš.

Láďa měl pro nás mimořádnou sobotní šichtu a poslal na jednu zahradu mě, Pepu a Františka. OMG. Pro mě Pepa nebyl žádnou překážkou, abych s Frantou trochu pohovořil, a i když pro Frantu možná trochu jo, s Pepou byla snadná domluva.

Před nástupem do auta se mě Pepa pohledem, mrknutím a mírným trhnutím hlavou směrem k Frantovi zeptal, jestli o něj mám zájem, já téměř neviditelným kývnutím hlavou odpověděl, že ano, a Pepa nenápadným zvednutím palce pravé ruky beze slov slíbil, že budu mít tu možnost…

Nechal mě ale Pepa vycukat, to musím říct. Minimálně asi do jedné hodiny nebylo možno vůbec nic. A Pepa se tím evidentně bavil, protože jsem na něj furt vrhal dychtivé pohledy, jestli teda mi nějakou příležitost dá.

Ale nakonec jsem se dočkal. „Ty pičo, já nechal na firmě postroj ke strunovce… Bez toho to nedám… Kluci, nedá se nic dělat, musim pro to jet.“ Vylovil z kapsy klíčky od auta a vyrazil za vrata. „Jsem tu tak za půl hoďky, jo?“ – „Joo,“ řekl jsem tak, aby pochopil, že mu za to zároveň děkuju, ale že nevím, jestli mi to stačí. „Jo, klucí,“ vrátil se Pepa pár kroků zpátky, „tady v tom bazénu, teda spíš bazénku, se můžete klidně vykoupat. Ty lidi jsou teď na letním bytě a dneska se rozhodně vracet nebudou, jenom moc nenacákajte kolem. Jo a zabouchnu za sebou vrata, takže až přijedu, zatroubím a musíte mi přijít otevřít.“

Uf, tak to byla jasná výzva.

Franta to zjevně jako výzvu nepochopil, tak jsem ho nechal, ať dál zalejvá hadicí stromky a keře, a šel jsem se podívat na ten bazének. Nebyl moc velkej, asi půl metru vody v něm bylo a širokej asi tak, jako že sis mohl sednout do vody a natáhnout si nohy k protější stěně. Nebyl ani zapuštěnej do země, jen měl dřevěný vyztužení okolo a po okrajích.

Franta zalejval a já jsem se svlíknul do naha, oblečení jsem hodil co nejdál za sebe a vlezl jsem si do bazénku. „Héj, Františku, pojď sem, osvěžíme se,“ zavolal jsem na něj.

Franta přišel a viděl mě, jak si lebedím ve vodě. Pokrčil jsem nohy, aby viděl, že se ke mně do bazénku ještě vejde, a znovu jsem ho vyzval, ať se jde osvěžit. A František si opatrně svlíknul tričko, pak tepláky, pak tenisky a ponožky, nechal si na sobě boxerky a sedl si do bazénku naproti mně.

Nezbylo nám, než se vzájemně dotýkat koleny, protože v tom bazénku bylo fakt málo místa.

„Budeš mít mokrý boxerky,“ poznamenal jsem. „Aha, vlastně jo… Tak to už je jedno…“ koktal Frantík. „Tak proč sis je nesvlík?“ – „Nevim… jsem se styděl…“

Chvíli jsem na něj provokativně koukal. „Tos nemusel. Taky je nemám a nestydím se. Ani za to.“ Nevěděl, co tím myslím, tak jsem pokynul hlavou ke svému rozkroku. Čurák mi stál jako kámen a on to musel vidět.

„Jak se ti to stalo?“ zeptal se hloupě s pohledem upřeným mezi moje nohy. „To mám z tebe, koloušku… Ty na tom tak nejsi?“ – „Nnneé, to vůbec…“

„Kecáš,“ řekl jsem a pomalu jsem natáhnul nohu tak, abych se jí dotknul jeho rozkroku. „Jasně že ti stojí, cítím to, z čeho asi?“ – „Vzrušuje mě bejt ve vodě,“ lhal.

Hladil jsem ho nohou v rozkroku, nejdřív jednou, pak i druhou, podařilo se mi prsty u nohou vylovit jeho ptáka z těch boxerek, a chodidlama jsem mu ho začal otírat… Zíral na mě trochu překvapeně, ale zároveň bylo vidět, jak ho to nesmírně vzrušuje. „Co… Co to děláš?“ ptal se napůl vyděšeně a napůl slastně, jestli to vůbec jde dohromady. „Co  bych dělal? Dělám ti dobře, ne? Nebo ti to nedělá dobře?“ řekl jsem pomalu a šikovně jsem mu obepnul ocas oběma chodidlama mezi jejich bříšky a prsty u nohou.

„Jó, no…“ řekl mi na to tónem, ze kterého bylo slyšet, že nechce říct „Děsně mě to bere,“ ale spíš „Strašně se stydím.“ On vůbec nechtěl říkat, co cejtí, ale i tak to jeho cejtění z něho bylo cejtit, hi hi.

Moje chodidla si užívaly toho mladého nadrženého ocasu (jo, i koule jsem mu palcem u nohy prozkoumával), zatímco můj mozek plný semene přemýšlel, jestli mám nejdřív ptáka strčit do huby já jemu, nebo jestli si mám nechat jeho ptáka nechat strčit do mojí huby. Chlapec zavřel oči, asi pro ten pocit soukromí nebo co, což mu rozhodně prospělo a celkově se uvolnil.

A tak jsem se trošku posunul dozadu, abych se mohl naklonit k jeho rozkroku, nadechl jsem se a pomalu ponořil hlavu mezi jeho nohy, pod hladinou jsem do huby pochytil jeho krásnýho ptáka a několikrát ho sepnutýma rtama pojezdil. A znovu jsem se vynořil, nadechnul a znova mu ho pod vodou kouřil… Zopakoval jsem to několikrát, snad dvacetkrát, při nádechu jsem se na něj vždy podíval a bavil se tím, jak má zavřené oči a jeho rty neslyšně, ale srozumitelně šeptají věci jako „Jo, dělej mi to,“ „Nádhera!“, „Bože můj!“ a později se mi dokonce zdálo, že artikuluje „Kuř mě,“ „Udělej mě,“ „Kouříš jako bůh“ a podobné věci.

To ponořování bylo dost náročný, tak jsem pak povstal a měl jsem v úmyslu Františka posadit na okraj bazénu, abych mu mohl to jeho nadržený péro pohodlně vykouřit. Ale jak jsem se tak nad něj postavil, hošánek otevřel oči, asi aby se podíval, co s ním hodlám dělat, jenže první, co spatřil, bylo moje tvrdý péro. Zabodl do něj oči, vzdychl jen tichoučké „Jo,“ chytil mě za koule a druhou rukou si strčil moje péro do pusy.

A začal pomalu, ale krásně kouřit. Jako by to dělal odjakživa, teda spíš jako by to dělal od té doby, co na to začal mít chuť… Víš, jak to myslím. Olizoval a cucal můj ocas bravurně, snad se to ten chlapec právě naučil ode mě… Občas ho vyndal z pusy, hladil mi ho rukama, upřeně se mi na něj díval a šeptal, teď už ne úplně neslyšně, například: „Je krásnej,“ nebo „To je super,“ nebo dokonce „Mňam…“

Jeho výraz i jeho bravurní kuřba mě vzrušovala tak, že to na mě pomalu přicházelo. Stále jsem chtěl další a další přestávky, ve kterých si polohlasně pochvaloval jak můj ocas, tak to, že vůbec nějaký ocas kouří, a on mi ty přestávky moudře (nebo instinktivně?) dopřával, takže jsem vydržel fakt dlouho, ale do nekonečna to nešlo… A když už to bylo na krajíčku, jen jsem hlesl: „Bacha, už to bude,“ nicméně chlapec se mi jen podíval do očí a pokýval hlavou, pak vyplázl jazyk, prudce zahonil a bylo to… Nechal si nacákat všechnu moji mrdku ze vzdálenosti asi deseti nebo patnácti čísel do huby… Poctivě to pomalu všechno spolykal, podíval se na mě a řekl tiše jen: „Mňam.“

A byl jsem vystříkanej. Ale nechtěl jsem mu zůstat nic dlužen, tedy spíš jsem se mu chtěl odvděčit za skvělou „práci“, tak jsem ho vzal v podpaží, posadil na kraj bazénu tak, jak jsem to vlastně původně plánoval, poklekl jsem k němu a prováděl mu všechno, co s čurákem a koulema umím.

Byl už hodně nadrženej, takže to netrvalo dlouho, moje tahání jeho koulí a olizování jeho ocasu ho bralo tak, že asi úplně zapomněl, že jsme na veřejným místě, začal sténat už celkem hlasitě a volat „jo, jo, udělej mě, kuř mě, chci to, pojď, už budu, už budu, ááách…“

A nakonec mi strčil čuráka hluboko do krku a začal cákat takovou spoustu mrdky, že jsem musel hlavou trochu couvnout, jinak by mě asi udusil, jeho mrdka se mi ani nevešla do pusy a začala vytejkat koutkama ven a párkrát jsem ji musel dokonce uplivnout na okraj bazénu, protože to z něj několik dlouhejch vteřin stříkalo jak ze zpívající fontány… Jo, ze zpívající fontány, protože jeho výkřiky slasti mi zněly jako zpěv… Ještě teď to v hlavě slyším, v koulích i v hubě cejtím, byl to pro mě koncert B dur pro krásné tělo a basového čuráka, s bohatou mrdkou z mladého bukového dřeva, koncert, který jsem si vychutnal do poslední kapky a ještě spousta „zážitků“ zůstala vedle „pódia“ pro případné další příchozí… Ach, to bylo pohlazení duše, koulí i žaludu…

A bylo po všem.

František si rozpačitě sundal svoje mokré a trochu potrhané trenky, já jsem mu je vzal, vyždímal a pověsil na větev rododendronu, aby mu uschly. „Třeba uschnou, než Pepa přijde,“ dodal jsem. On se kouknul trochu tázavě, jako by říkal: „A to mám do tý doby zůstat nahej?“

„Tak teď už se před sebou stydět nemusíme. Prostě to doděláme jen tak bez oblečení a až přijde Pepa, tak se oblíknem…“

„Jó no,“ zněla jeho typická odpověď. A šli jsme jen tak nahatí foukat fukarem pozemek.

„Davide, sorry…“ začal mi něco říkat. Nebylo ho moc slyšet. „Co říkáš?“ zařval jsem. „Sorry, jestli to nebylo vono,“ překřikoval hošan fukar, „já nejsem teplej, víš?“ Jasný, není teplej… „Jasně, nejsi teplej, jsi normální heterák, ale kouříš fakt dobře!“ zařval jsem na něj…

„Jó no… Díky, bylo to poprvý, chápeš ne?“ pokřikoval stále omluvným tónem.

„Tak příště to bude ještě lepší, ty vole?“

„No, snad… Budu se snažit,“ co nejtišeji zařval ten heteráček.

Dostal jsem lehčí záchvat smíchu, a když mě to přešlo, vypnul jsem fukar, přistoupil k Frantovi a pošeptal mu do ucha: „Tak domluveno… Příště. Stačí tak jako dneska, neboj.“

František kývnul hlavou na souhlas, ale dál se k tomu nevyjadřoval, a pokračoval v práci.

Asi za patnáct nebo dvacet minut zahoukal za vratama Pepa. Franta se začal rychle oblíkat do těch jeho stále mokrých trenek, zatímco já jsem šel Pepovi otevřít.

Pepa vystoupil z auta, s úsměvem zhodnotil moji nahotu i Františkovu snahu rychle se doobléct, přišel zkontrolovat bazén, spatřil mrdku vedle bazénu a provokativně nahlas zahlaholil: „Jsem říkal, že tu nemáte nacákat, ne? Kdo to tu nacákal?“ – „To jsem byl já,“ začal jsem to svádět na sebe, schválně hodně nahlas. „Honil jsem si u bazénu péro. Já to utřu, neboj,“ a nenápadně jsem zakroutil hlavou, aby Pepa pochopil, že to není moje mrdka, ale Frantova.

Pepa to zjevně pochopil, Frantovi pak přišel říct, že je fajn, jak dobře maká, a že Láďovi řekne, že jsme já a Franta dobrej tým. Franta se na to spokojeně usmál.

A pak jsme nastoupili do auta (Pepa mi musel připomenout, že bych se měl trochu přioblíct) a odjeli jsme na firmu.

„Tak… V pondělí?“ zeptal se Franta na rozloučenou. „No jasný, v pondělí stejnej tým, my tři,“ povídá Pepa. „Bazén tam není, ale je tam hadice s vodou a dobře se tam opálíme…“ Dodal.

No, Vendo, to bude asi hustý.

Napíšu hned, jak budu mít klid. Totiž až Karel usne… Protože tohle vypadá na velkej zážitek.

A to je asi tak všechno, co jsem si pro tebe připravil…

Brou noc, ráno brzo vstávám.

Příspěvek Zahradníci 10: František podruhé pochází z Gay povídky

Dneska jsem si erotiku užil hlavně doma, ovšem pracovní den nebyl bez jistého náboje…

To bylo tak. Jeli jsme do Staré Role k takovému jednomu magnátovi. Rozlehlá zahrada tip ťop, ani centimetr plevele tam nesměl bejt, celá parta jsme tam jeli a měli jsme celej den co dělat.

Každej jsme dostali něco za úkol, já jsem se rád ujal pletí. A pletí dostal taky ten mladý František. Nějakou náhodou jsme se při tom pletí dostali vedle sebe a František se se mnou velmi nesměle snažil navázat rozhovor. Což mi vůbec nevadilo a rád jsem mu v tom pomáhal. Začali jsme obecnýma věcma o počasí, o rodině a tak.

Pak ale ze sebe začal Frantík koktat něco v tom smyslu, že by se mě rád na něco zeptal, a že prej kluci něco říkali, ale že je mu blbý se na to ptát, a jestli se nebudu zlobit a takové různé kecy… Tedy nezlobil jsem se na něj, ale chvíli jsem ho v tom nechal koupat. A pak jsem se ho natvrdo zeptal: „Tebe zajímá, jestli jsem teplej, viď?“ Kývnul opatrně hlavou, jako že vlastně jo, tak jsem ho ujistil, že teplej jsem, že se za to nestydím a že většina zahradníků tady to ví, takže se nemusí ostýchat, že tu informaci dostal.

„A ty?“ zeptal jsem se ho na to následně. „Ne, já ne,“ zavrtěl hlavou tak, že bylo poznat, jak přehnaně si za tím stojí. „A máš holku?“ Holku nemá a v podstatě ani neměl. Jo, prej asi před rokem s jednou chodil, ale „nic nebylo“. To mělo znamenat „neměli jsme sex“, jak jsem z něho v zápětí vytáhnul.

No, neměli sex… Pokoušeli se o to a jemu se to prý nějak nedařilo, sváděl to na nervozitu, že přijdou domů rodiče… Prostě se pokoušel šukat s holkou a nešlo mu to, co ti budu povídat. Moc o tom nechtěl mluvit a postupně převedl řeč na mě. Pomalu se osměloval a začal se ptát na mého partnera. A jestli prý spolu „to všechno“ děláme. „To všechno myslíš jako v sexu?“ – „No, vlastně jo… Takový ty věci jako jsou v těch filmech.“ – „V jakých filmech myslíš?“ – „No v těch těch… Erotickejch…“ – „Myslíš porno?“ – „Jo jo.“ – „Myslíš jako jestli si vzájemně kouříme péra a jestli si je vzájemně strkáme do prdele?“ zeptal jsem se, když jsem se nejdřív rozhlídnul, jestli nás někdo nemůže slyšet. Což ostatně František dělal pořád – měl strach, jestli nás někdo neuslyší.

„Děláte to spolu?“ vysoukal ze sebe otázku, na kterou zjevně chtěl dostat odpověď. Zajímavé, chlapec tvrdí, že není gay, ale přesně ví, co spolu chlapi dělají v gay pornu. Takže to má asi vizuálně dost naštudovaný…

Chvíli jsem přemejšlel, co mu na to říct. Pak jsem mu však rafinovaně odpověděl: „To je podobná otázka, jako kdybych se tě já zeptal, jestli si honíš péro. Jasně že to všechno spolu děláme, stejně jako ty si určitě honíš péro. Nebo si nehoníš péro?“ Zrozpačitěl, ba přímo zrudnul, a pak utrousil: „To je fakt, no.“ – „A určitě každej den, co?“ – „Hm,“ řekl František vydloubávané pampelišce. „A někdy i několikrát za den, viď?“ – „Jo, taky,“ odpověděl Frantík potichoučku širokému okolí, zjevně v obavě, aby ho z toho širokého okolí neslyšela ani ta vydloubnutá pampeliška v pravé ruce.

„Za to se nestyď, ty vole,“ chlácholil jsem ho. „Ne, nestydim…“ – „Je třeba ho vyhonit, aby nebylo vidět, že ti stojí, ne?“ – „Aha,“ vydechl tónem, jako kdyby to teprve teď pochopil. „Jdu se vychcat, jdeš se mnou?“ – „Nn… Ne, se mi eště nechce.“ – „Kecáš, stojí ti a stydíš se, co?“ – „Nééé, to néé,“ kroutil hlavou naprosto nepřesvědčivě.

Tak jsem se šel vychcat a vrátil jsem se k našemu záhonu. „No vidíš, vychcal jsem se, vyhonil jsem si péro a jsem v klidu,“ zalhal jsem, protože vyhonit jsem si ho fakt nechtěl, chtělo se mi zůstat v tom erotickém napětí vedle toho sexy kluka.

Ten na to nic neřek, tak jsem dodal: „Škoda, že tam nebyl nikdo z kluků, abych mu ho vykouřil, to by bejvalo bylo lepší.“ – „Aha,“ zněla trochu pitomá odpověď. Po chvíli mlčení to ale vylepšil: „Kluci říkali, no.“

Ten troubík nic neřekne na plnou pusu. Tak jsem to zformuloval za něj: „Co říkali kluci? Že jim kouřim péra?“ – „Jó no.“ – „Kouřim, no. Chtěl bys snad taky?“ – „Nn… Ne, to né…“ koktal František.

Já mu dám, že „né“. Je mi jasný, že „jó“, ale že to nechce přiznat.

Jenže víc jsem se nedověděl. Pomalu se k nám přiblížil z jedné strany Lukáš a z druhé strany Jirka (ten starší pán, nevím, jestli jsem se už o něm zmiňoval), tak jsem chlapce nechtěl ztrapňovat dalšími otázkami, navíc jsem si nebyl jist, jak moje sexuální zájmy bere Jirka, i když si myslím, že se o mně od kluků stejně už všechno dověděl.

Tím pádem je to všechno, co jsem si pro tebe na dnešek připravil. Ale František mě hodně zajímá. Snad zase brzy bude možnost si popovídat, a snad i ve větším soukromí než dnes u toho magnáta.

Příspěvek Zahradníci 9: František pochází z Gay povídky

to sis teda počet, co?

A teď si počteš zas.

Tak za prvé, dneska se objevil novej makáč zahradník. Mohl jsem na něm oči nechat. Mladej kluk, blonďák, 18 let, kterej asi proto, aby na svůj věk vypadal, nosí takovou blonďatou bradku a kníra, jen takový řídký krátký chmýří… Ale kdyby si to oholil, vypadal by tak sotva na 16, tak se mu to dá odpustit. Takovej nesmělej, ale příjemnej, sympatickej. Bohužel jsem dneska neměl tu čest bejt s ním v partě. Jen mi ho představili jako Františka.

Dělal jsem dneska s Pepou. Zřejmě mezitím mluvil s Lukym, protože jakmile jsme spolu byli sami v autě, vyčetl mi, že jsem Lukymu kouřil péro a jemu ještě ne. Říkal to takovým tónem, aby to vypadalo, že si dělá legraci a že to nemyslí vážně, ale moc jsem mu tu pózu nevěřil. Zvlášť když dodal: „Dneska u Krausový budeš mít možnost. Chodí domů až ve čtyři a má to oplocený vysokým hustým živým plotem.“

Snažil jsem se mu vysvětlit, že s Lukym to bylo asi díky tomu, že byl zhulenej, ale on říkal jenom „Hmm“ a provokativně si mnul rozkrok. „Prej fakt kouříš líp než ženský, a Lukáš jich má za sebou už dost…“ To mě sice potěšilo, ale raději jsem řekl jenom to jeho „Hmm.“

„Ty vole, za měsíc rodíme,“ zamyslel se pak. No, zamyslel… Spíš měl z mozku mrdky kostku. „Takže měsíc si nezamrdám a po porodu počítám další měsíc a půl, jako minule. Kurva a já bych mrdal. Mrdal bych i meloun.“

Dělal jsem, že to se mnou nic nedělá, ale v hlavě (nebo v koulích?) se mi rodil plán…

U Krausový mi ukázal, co mám plejt, a chopil se křovinořezu, aby zarovnal ten živej plot. Sotva po tři čtvrtě hodiny na mě zavolal, že jdeme kouřit, a ukázal mi, kde se kouří.

Tak jsme si zapálili u celkem luxusního ohniště, kde byly pěkný lavičky, kouřili jsme a mlčeli. Pepa na mě občas kouknul, nebo spíš se mi jako zadíval do očí, ale nic neříkal. Snažil jsem se nedávat najevo, jak jsem na jeho mohutnej ocas nadrženej, a jen jsem se vždycky pokud možno neutrálně pousmál.

A Pepa pak hodil vajgla do ohniště, zvedl se, přišel ke mně, vytáhnul tu svou kládu a řekl: „Pojď, vykuř mi ho, prej to děláš dobře, udělej mi to jako Lukášovi!“

Nebylo třeba to opakovat. Ptáka měl přímo před mou hlavou a já jsem se ho s chutí chopil. Stejně jako včera s Lukášovým jsem si s Pepovým začal hrát, oblizovat ho a dráždit, a jemu snad ještě rychleji ztvrdnul. S tou jeho mohutnou kládou se daly dělat i jinačí věci, tak jsem si to pořádně užíval. Pozoroval jsem, jak má Pepa zavřený oči, zřejmě si představoval, že mu to dělá jeho mladá, a pomalu se přestával kontrolovat a vzdychal dost nahlas, že to mohlo být slyšet po okolních barácích… Ale to jsem nechal na něm, on to prostředí tady zná, tak snad ví, co si může dovolit…

Postupně u toho začal mezi vzdycháním a sténáním mluvit… Takové řeči jako „Jo, dělej mi to, jo, umíš to, jo, kuř mi ho pořádně, kouříš jako bůh, ty píčo ty to umíš“ a podobně. A pak řekl něco, na co jsem tak trochu čekal: „Ty pičo, já bych mrdal, kurva já bych mrdal!“

„Tak mrdej, co ti brání?“ řekl jsem mu, položil jsem ho na lavičku, svlíknul jsem tepláky, pod kterýma jsem byl dneska naostro, rozkročil jsem se nad jeho tvrdým, tlustým ocasem, plivl si několikrát do dlaní, slinama jsem mu ten ocas navlhčil, taky sobě díru, a pomalu jsem na něj začal nasedat.

„Jo, na koníčka, to mám moc rád,“ zasténal ten cikán. Co nejrychleji jsem překonal bolest a celou jeho kládu jsem nasoukal do sebe. Když už jsem věděl, že to půjde, zašeptal jsem: „Jsem tvoje mladá, mrdej mě, chci to.“

Nadzvedl jsem se tak, abych měl v díře jenom jeho žalud, a on začal pomalu nadzvedávat pánev a zasouvat mi celýho toho jeho macka dovnitř a ven, postupně začal zrychlovat a za chvíli mě pořádně mrdal, zřejmě tak, jako to dělá svojí mladý, měl u toho zavřený oči a vypadalo to, že si místo mě představuje ženskou. A možná i úplně jinou, než tu svoji, protože začal říkat věci jako „Ty děvko, ty kundo, já tě zmrdám, jo, dobře držíš, drž dál…“ a podobně.

Užíval jsem si tohle luxusní mrdání, protože Karel ho tak velkýho nemá, hlavně ne tak pěkně tlustýho, a po takhle tlustý věci v análu jsem už dlouho toužil…

A pak mu ten jeho čurák ze mě na chvilku vyklouznul, tak jsem toho využil, stoupnul jsem si před lavičku, ohnul se, jednu nohu jsem dal na tu lavičku, rukama se opřel o strom, co byl hned za tou lavičkou, a Pepa se bez říkání postavil za mě a zase mi ho tam zasunul. Hodně prudce, trochu to zabolelo, ale mně se to líbilo. Začal do mě divoce přirážet a já jsem přirážel prdelí taky, aby to bylo co nejtvrdší mrdání.

Vydržel bych to asi do nekonečna, ale Pepa ne, byl moc nadrženej. Za chvíli se udělal, cejtil jsem jeho mohutnou dávku mrdky ve svých střevech, a to mě tak rozdělalo, že jsem se u toho taky vystříkal. Nacákal jsem to na ten strom, co byl přede mnou a co jsem se o něj opíral.

Pepa ve mně ještě chvíli zůstal, což bylo super, a počkal, až mu úplně ovadne, a pak mu ze mě vyklouznul.

„Ty pičo, to bylo super,“ vzdechl pak. „Na tom nic není, je to stejný jak se ženskou. Ty pičo, možná i lepší. Ženský maj tu kundu takovou vyviklanou, ta moje určitě, tohle bylo takový víc těsný a to mě bralo…“ koktal ze sebe Pepa. „Akorát nemáš ty kozy, to mi chybělo. Ale představoval jsem si to. No určitě lepší než si ho sám honit, to si musim představovat všechno. Jsi dobrej, kámo…“

No tak to mě fakt potěšilo. Vím, že jsem dobrej, ale že takhle potěším heteráka, to by mě nenapadlo. Potěšil jsem a sám jsem si to dokonale užil!

„Dík, máš to u mě,“ řekl pak, strčil péro do kalhot, poplácal mě po rameni a šel zase sekat plot.

Pak už o tom vůbec nemluvil, prostě jsme makali až do čtyř.

Tak to je všechno, co jsem si pro tebe připravil, Vendo. Ale věřím, že nad tímhle příběhem se dobře vyhoníš…

Tak uvidíme, co si pro tebe připraví zítřek. Určitě se ozvu.

Příspěvek Zahradníci 8: Pepův ocas pochází z Gay povídky

Karel už spí, protože jsme si to večer docela dlouho rozdávali a jeho to celkem unavilo, tak ti můžu v klidu popsat, co se dneska dělo při práci na zahradě.

Ráno při rozdělování práci mi Lukáš přišel divnej, vedl nesmyslný řeči, byl vysmátej a zvláštně se choval. Měl jsem pocit, že je zhulenej. A Láďa mě zrovna poslal jenom s ním k nějakýmu Rusákovi srovnat pozemek pod nově zakoupenou lavičku. Když to Lukáš slyšel, začal debilně tancovat, vykřikoval: „Jasně, s Davídkem, s Davídkem rád, že jo Davídku,“ a zřejmě s legrace mě začal různě poplácávat po zádech, po ramenech, ale i po zadku, až mi to bylo trapný.

V autě jsem se ho zeptal, jestli je zhulenej, a byl. „Dal jsem si tři děla a jsem úplně v piči!“ volal radostně. No nazdar, pomyslel jsem si, to bude den…

Nebudu popisovat, jak nesmyslně se choval, ale důležitý je, že i tam si dal ještě jednoho špeka. Šel něco vyjednávat se Sášou, což je Rusákův nějakej správce pozemku, a když se vrátil, prohlásil: „Sáša jel do piči, tak tady Rusákovi zechčijeme tu jeho stříbrnou tůji!“ A stáhnul kalhoty i trenky až ke kotníkům a začal obechcávat tůji, která jako stříbrná vůbec nevypadala. Mával při chcaní ocasem na všechny strany, že jsem to taky málem schytal. A mávalo se mu s ním dobře, protože je to docela dlouhej ocas, i v tom visícím stavu.

Když dochcal, zastavil se, otočil se směrem ke mně, trochu se kymácel a probodnul mě těma svejma zhulenejma očima. „Mám dobrýho čuráka, buzno? Řekni, mám dobrýho čuráka?“ Řekl jsem opatrně, že jo, že je pěkně dlouhej. „Mladá to taky říká, že mám dobrýho čuráka. Na šukání jo, ale vona ta kunda jedna mi ho neumí pořádně vykouřit.“ Začal si ho mírně mnout. „Nechceš mi ukázat, jak kouřej kluci, buzno? Co, nechceš mi to předvíst?“

Zřejmě narážel na to, jak jsem říkal, že kluci kouří nejlíp. Nic jsem neříkal a upřeně se na něj díval. Byl zhulenej. Asi proto to chtěl.

A jak si ho tak mnul, pomalu mu začal nabíhat. A začal bejt celkem výstavní. Trochu tenčí, ale pěkně dlouhej ocas. „Kdy se vrátí Sáša?“ zeptal jsem se. „Minimálně půl hoďky bude pryč, jel pro kamení. Tak co, vykouříš mi ho? Vykouříš mi čuráka? Líp než moje kunda? Tak se předveď, buzno!“

Trochu mě tím nasral a zároveň vyprovokoval. Beze slova jsem vstal, přišel k němu, klekl si před něj a začal si hrát s jeho pérem. Pozoroval jsem ho, jak zavírá oči, zvedá hlavu k nebi a začíná sténat. Asi nechtěl vidět, že ho kouří kluk, ale začal bejt ještě vzrušenější. Kláda už mu tvrdě stála. Měl ji mírně zahnutou směrem nahoru.

Sál jsem mu ji, olizoval, laskal, strkal do pusy, a začalo mě to bavit. A celou jeho výbavu jsem začal postupně skoro mučit. Tahal jsem ho za koule, mírně mu je okusoval zubama, přiškrcoval jsem mu rukou péro, strkal mu jazyk do špičky žaludu, olizoval jsem mu okraje žaludu, ohýbal jsem mu čuráka do všech stran, a Luky jen sténal a sténal a volal: „Jo, to je vono, to je vono, to ta kunda neumí, jo, dělej mi to!“

Předvedl jsem mu všechny svoje triky a některý jsem i musel zopakovat, protože von, zřejmě jak byl zhulenej, se pořád neudělal. Ale nakonec se mi to povedlo. Musel jsem mu ho pořádně honit rukou a zasouvat si ho až hluboko do krku, až mě to dávilo, ale v závodě s jeho mladou, jak on říká kundou, jsem hodlal vyhrát.

A pak několikrát hlasitě vykřikl a začal stříkat. Měl jsem ho zrovna v puse, tak jsem to pěkně spolykal. Jeho mrdka měla chuť trávy, což bylo zajímavý, přímo vzrušující…

Když jsem mu pořádně pusou vyčistil celý péro, svalil se na zem, smál se a mlel různě nesmyslný řeči, zejména pořád něco o kundě… Chvíli jsem si nad ním honil péro, ale už mě to nějak nevzrušovalo, tak jsem toho nechal.

Pak jsem slyšel nějaký auto, a protože to mohl bejt Sáša, chtěl jsem Lukyho donutit, aby se oblík, ale nechtěl. Tak jsem ho nakonec oblíknul sám. „Ty kundo,“ řekl jenom, když jsem mu před natažením kalhot ještě oblíznul péro.

Byl to opravdu Sáša, a tak jsme začali zase normálně makat, totiž spíš já, Lukymu to moc nešlo…

No byl jsem z toho tak rozdováděnej a vlastně nevybouřenej, že jakmile jsem přišel domů, skočil jsem do sprchy a Karla jsem víceméně znásilnil, i když na to zpočátku neměl náladu. Ale rozparádil jsem ho a dobře jsme si to užili.

Tak to je asi tak všechno, co jsem si pro tebe na dnešek připravil. Ale je toho dost, ne?

Příspěvek Zahradníci 7: Lukyho ocas pochází z Gay povídky

Vezmu to popořadě, aby to mělo to správný napětí.

Ráno nám Láďa řekl, že nás potřebuje rozdělit do dvojic, ale že mu to je jedno, tak ať se nějak domluvíme. Lukáš na to hned prohlásil, že já a Pepa máme spolu nějaký plány, takže určitě budeme chtít bejt spolu. Láďa se nás ani neptal a hned nás rozdělil. Takže jsme jeli já a Pepa sami někam na Pražskou, barák s menší zahradou a širokým okolím.

Zpočátku to probíhalo celkem normálně, prostě Pepa sekal a já jsem plel.

Kolem desátý Pepa prohlásil, že si musí odskočit a že si musí vyhonit péro, protože mu mladá už pár dní nedala, že prej je mladá už v dost pokročilým stadiu těhotenství. Raději jsem na to ani nijak zvlášť nereagoval a jen jsem procedil, ať jde.

A Pepa šel opodál, ale ne moc daleko, takže jsem na něj viděl. Stál zády ke mně a chcal, ale nějak dlouho. Pak se mi zdálo, že si fakt honí péro. A protože se mi chtělo taky chcát, šel jsem se vychcat za ním. A on si tam to péro honil! Postavil jsem se vedle něj, dělal jsem, že to se mnou nic nedělá, a jen jsem utrousil: „Musim se  taky vychcat.“ – „No, já už budu,“ utrousil Pepa mezi tichým hekáním a jak řekl, tak se taky stalo. Začalo to z něho stříkat minimálně metr dopředu, a to v několika hustejch dávkách.

V tu ránu už jsem nedokázal chcát, protože se mi čurák postavil, a úplně bezděčně jsem začal honit. Pepa u toho ždímal poslední kapky mrdky a koukal, jak si ho honím. Vůbec mi to netrvalo dlouho, asi taky proto, že Pepa ten svůj ocas nechal vyndanej z poklopce a celou dobu, co jsem honil, si ho provokativně oklepával.

Za chvilku jsem taky stříkal, poměrně podobně daleko, jako Pepa. „Tak jsme si to udělali a jdeme zase makat,“ řekl Pepa, zastrčil ocas do kalhot a šel…

Rozpačitě jsem se vrátil ke svýmu pletí a Pepa mi přišel pomoct. A vyptával se, jestli jsem viděl jeho péro a co si o něm myslím. „Slušný,“ řekl jsem. „No tys jich viděl určitě spoustu, ne?“ – „No jako fakt slušný.“ – „A jako aspoň průměr?“ – „Tak rozhodně nadprůměr, to se neboj. Kolik ti měří?“ – „Jako když mi stojí? No nevim, neměřil jsem si ho.“ – „Tak já vezmu příště metr a změřim ti ho, jo?“

Souhlasil a hned se trochu nesměle zeptal, jestli by si mohl zkusit, jak ho kouří kluk. „Uvidíme,“ řekl jsem, ale je mi už teď jasný, že to asi udělám…

No, pak se ještě ptal na různý věci, jako kolik čuráků jsem viděl a kolik kouřil a kolik jsem jich měl v análu a kolik chlapů jsem píchal… Ani jsem nemusel přehánět, aby ho to fascinovalo.

A já jsem se začal těšit, že ten jeho vocas fakt ochutnám. Vendo, má ho nádhernýho, velkýho a tlustýho, to by se ti líbilo… K tomu visící nalitý koule, prostě paráda. Asi budu Karlovi nevěrnej… Naštěstí už spí, když to píšu…

Příspěvek Zahradníci 6: Pepík pochází z Gay povídky

Dělali jsme na takový velký zahradě někde za Bochovem. S Pepou, Lukášem i Milošem. Bylo zase vedro, tak jsme všichni dělali bez trička. Miloš dokonce svlíknul i kalhoty a dělal jen tak v trenkách. Chtěl jsem taky sundat kalhoty, ale nakonec jsem se bál. Zvlášť když mě Lukáš s Pepou upozornili, že Milošovi jsou při pletí vidět z nohavičky koule a péro. A Lukášovo tělo mě taky provokovalo, a to nemluvím o Pepově těle a jeho bouli v rozkroku. Takže jsem byl rád, že mám upnutý trenky a že není vidět, jak mi stojí. Kolem poledne jsem prohlásil, že si musím odskočit, a zalezl jsem do lesíka vedle placu, kam jsme vozili plevel. Kluci makali, tak jsem měl dost času, abych si ho pěkně vyhonil. Vrátil jsem se mezi ně s úlevou. Pepa ovšem můj návrat okomentoval: „Cos tam dělal tak dlouho? Honil sis péro?“

Odpověděl jsem hrdě tónem, od kterého jsem si sliboval, že nebude poznat, jestli si nedělám legraci: „Jo, honil jsem si péro a pěkně jsem vystříkal.“

Kluci se nad tím bavili (kromě Miloše, ten si hleděl své práce) a Lukáš doporučil, abychom příště šli chcát s Pepou spolu, že pohoníme a možná i pokouříme. „Já čuráka do pusy nechci,“ namítl Pepa, „ale vykouřit bych se kliďo piďo nechal.“

Miloš nad těma řečma nenápadně kroutil hlavou. Asi mu kluci zatím neřekli, o co tady jde, a považoval to za blbou legraci. Ona to sice legrace byla, ale ne až tak blbá. Akorát pořád nevím, do jaký míry to Pepa myslí vážně a co můžu čekat od Lukáše…

No tak to je asi tak všechno, co jsem si na dnešek pro tebe připravil. Uvidíme, co přinese zítřek.

Pa, D.

Příspěvek Zahradníci 5: Legrace pochází z Gay povídky

ozývám se až dneska, protože včera nic moc zajímavýho nebylo. Celej den jsem v podstatě makal sám a plel jsem na jedný veliký zahradě. Majitel tam nebyl, dovnitř vidět nebylo, tak jsem plel jen tak v trenkách, ze kterejch mi neustále vypadávalo péro ven. Nikdo to ale nemohl vidět, tak jsem ho nechal klidně čouhat. Trochu mě to vzrušilo, takže jsem pak i pohonil a zcákal jsem tomu člověku rododendrony svým semenem.

Dneska to zajímavě taky nevypadalo, teda aspoň zpočátku. Jeli jsme dělat další práce k tomu Thermalu, opět s Pepou a Lukášem. Normálně jsme makali, kluci do sebe ze srandy ryli, nadávali si do buzerantů, komentovali kolemjdoucí ženy všeho věku (holky ze zdrávky moc nechodily, byly ve škole) a byla i celkem zábava.

Pak mě nechali makat a odjeli pro další fůru mulčovací kůry. Když se vrátili, zůstali sedět v dodávce a Pepa na mě z místa řidiče zavolal: „Davide, pojď si dát sváču!“ Přišel jsem k nim a povídám, že už jsem si sváču dal. „Ale Luky má pro tebe dobrej párek,“ usmál se Pepa tak, že bylo poznat, že to myslí dvojsmyslně. Nebo vlastně ani ne dvojsmyslně, mělo to jasnej smysl.

„Dal by sis dobrej párek?“ trochu provokativně se mě zeptal Luky. Začínalo mi bejt jasný, že Pepa Lukášovi „něco“ řekl. „No, víš, já jsem věrnej,“ řekl jsem ještě trochu neurčitě, aby to hned tak jasný nebylo, ale Luky se začal vyptávat: „A kolik mu je? A jak dlouho spolu jste?“ A podobně.

Začalo mě bavit, že to vědí a že je to i zajímá, ochotně jsem odpovídal na nejrůznější otázky a byl jsem rád, že jsou s tím oba kluci v pohodě, dokonce že je to fakt i zajímá. Některý jejich představy byly trochu směšný, například se ptali, kdo z nás je chlap a kdo ženská… Tak jsem jim vysvětlil termíny jako aktiv a pasiv a podobně, hi hi.

No a taky se oba vyjádřili, že jsou určitě heteráci, ale Pepa prohlásil, že by ho vlastně zajímalo, jaký by to bylo nechat se vykouřit od chlapa. Lukáš takovou myšlenku odmítl. Ale řekl jsem jim, že se říká, že kluci kouří nejlíp, protože vědí, co se jim líbí. Pepa tomu věřil a řekl, že by to někdy zkusil, ale že by u toho asi musel mít zavřený oči. „Tak David ti ho vykouří, že jo, Davide?“ navrhl Luky. Odmítl jsem to s tím, že jsem věrnej, a že navíc už bychom měli začít makat, a šel jsem trhat plevel.

„Hej, Davide, pojď sem ještě!“ zavolal na mě po pár minutách Lukáš. „Pepa říkal, že by to ale fakt chtěl zkusit…“ Pepa se zatvářil tak, že jsem měl dojem, jako by Luky řekl něco, co říkat neměl, a okřikl ho: „Ale né, dělal jsem si srandu.“

Nějak jsem z toho vycouval, protože jsem nevěděl, jestli to myslí vážně nebo co. Trochu mi to teď vrtá hlavou, ale byl jsem hrdej, že jsem odolal pokušení. Nevím, jestli to Karlovi budu moct vyprávět, on je dost žárlivej. Ale mohl by bejt rád, že jsem hrdě věrnej, ne?

Tak to je zatím všechno, co jsem si pro tebe připravil…

D.

Příspěvek Zahradníci 4: Kluci se vyptávali pochází z Gay povídky

dneska opravdu zajímavej zážitek.

Všechny kluky Láďa poslal někam do Nejdku a mě a jednoho týpka, kterýho jsem ještě neviděl, Miloše, poslal do Mezirolí. Tam je taková poměrně bohatá čtvrť. Když Láďa řekl, že tam jedeme, Miloš se hned ptal, jestli se tam zase můžeme vykoupat v bazénu. „No jasně, u Koukolíka vždycky můžete,“ zasmál se Láďa. „Tak super, vycachtáme se… David se jmenuješ? Davide, tak se dneska i vykoupeš.“ – „Ale já nemám plavky,“ namítl jsem. „To je jedno, Koukolík se taky koupe bez plavek, má to obehnaný vysokým plotem, a hlavně tam Koukolík vůbec nebude.“ – „Aha,“ reagoval jsem neurčitě a trochu jsem se bál, co bude.

Miloš byl celkem komunikativní a při práci na zahradě si se mnou povídal. Naštěstí moc nevyzvídal. Z toho, co vyprávěl, vyplývalo, že je to takový „přírodní“ typ. Už jenom ty jeho dlouhý vlasy do culíku a plnovous… Člověk by mu ani neřekl, že je mu pětadvacet, vypadal na víc. A asi si o sobě myslí, že je filozof, jenže je to prostě obyčejnej zahradník… Jen mu to docela dobře mluví. Pleli jsme a kultivovali zahradu celej den, a i když mě v tom vedru ten bazén dost lákal, byl jsem rád, že na to stále nepřišla řeč. Už už to vypadalo, že na to Miloš i zapomněl… Ale nezapomněl. Ke konci šichty prohlásil, že se jde do vody, svlíknul se do naha a skočil do toho bazénu. „Tak dělej, pojď!“ volal na mě a plaval naznak tam a zpátky.

Co mi zbejvalo? Fakt jsem se bál, že mi houpne, ale taky jsem se svlíknul a co nejrychleji hupsnul do bazénu. Miloš mě pochválil a dál si plaval sem a tam, takže mě to ani moc neprovokovalo, a tak jsem si taky mohl pěkně poplavat. Bylo mi to moc příjemný, takhle nahej ve vyhřátý vodě. A naštěstí Miloš nedělal nic, co by mě nějak dráždilo, spíš si tak sám užíval a já si užíval vody taky sám.

Pak vylezl z bazénu, setřepal a sestíral ze sebe co nejvíc vody, ale byl stále mokrý a já jsem mohl vidět, že má docela hezké tělo, docela slušné péro, a to všechno vlastně bylo vidět díky tomu, že byl stále mokrý. Říkal jsem si, že až oschne, bude to jiný pohled. Přírodní husté ochlupení po celém těle přestane být zplihlé a to pěkné tělo přestane vynikat… Ještě chvíli jsem čekal, že se oblíkne a že budu moct nenápadně vylézt, ale on začal celý nahý dávat dohromady nářadí a uklízet… „Polez, za chvilku pro nás přijedou,“ volal na mě. Musel jsem teda vylézt. Naštěstí mi z těch nervů péro přímo nestálo, ale naběhlý bylo i tak dost. „Já nevim, co na tom holení všichni máte,“ okomentoval Miloš zřejmě moje vyholený přirození, ačkoli nevím, kdy a jak si toho všimnul. Co nejrychleji jsem se utřel do trička a natáhnul si pracovní tepláky, přičemž jeho poznámky jsem raději nechal bez povšimnutí.

Za chvíli se otevřely vrátka, tam stál Láďa a volal: „Tak co, kluci, vykoupaný, připravený?“ Miloš něco zahoukal na souhlas a pomalu se teprve začal oblíkat, žádnej stres. „Miloš je takovej přírodní, víš?“ řekl mi Láďa na vysvětlenou. „To jsem pochopil,“ řekl jsem, protože jsem to opravdu pochopil dost dobře.

Takže vlastně erotická scéna jako blázen, ale nic z toho, prostě to nešlo… Ty to pochopíš, Vendo, viď?

Tak to je pro dnešek všechno, co jsem si pro tebe připravil. Ale co všechno mě v těch zahradách čeká, to ví snad jen Teplý Bůh…

D.

Příspěvek Zahradníci 3: Koupel pochází z Gay povídky

dneska to bylo zajímavý. Láďa ráno vezl Lukáše a jednoho staršího pána někam jinam a mě s Pepou poslal dodávkou do Jenišova na takovou velkou zahradu. Pepa mi vysvětlil, co a kde mám plejt, a šel sekat trávu. Postupně začalo bejt dost vedro, tak jsme celkem logicky oba sundali trička. Nenápadně jsem pokukoval po Pepově těle. Sice má trochu bříško, ale ne moc, a jinak má pěkný silný ruce, krásně snědou pleť, vpředu souvisle porostlej ne moc dlouhýma, ale celkem hustýma chlupama, vypadalo to dost sexy.

Někdy kolem desátý na mě zavolal, ať si jdu dát cígo a sváču, tak jsem šel. Začal si se mnou povídat, něco o sobě vyprávěl, a taky se vyptával. Kolik mi je, co že dělám za vejšku a tak, a jestli prej bydlím s rodičema a jak jsem dlouho ve Varech. Tak jsem mu to stručně řekl, a on se pak zeptal:

„A žiješ sám?“
„Ne, nežiju sám,“ odpověděl jsem pokud možno vyhýbavě. Ale cítil jsem, že na mě tázavě kouká a že čeká na nějaký pokračování. Chvíli jsem váhal, podíval jsem se na něj, a když jsem viděl, že opravdu nepovažuje odpověď za dokončenou, tak jsem sebral odvahu a řekl jsem mu: „Žiju s přítelem.“ Usmál se a jen prohodil:
„Aha.“
„Buzna, no…,“ pousmál jsem se taky.
„Jak se jmenuje?“
„Karel.“
„A dobrý?“
„Jo, super.“

A víc se k tomu tématu nevracel. A pořád se ke mně choval stejně jako před tím, takže jsem byl rád, že to v pohodě pobral a bere to tak, jak to je. Jen jsem se ještě dověděl, že má přítelkyni, malýho kluka a že čekají druhý dítě. Pak mě naučil dělat se sekačkou a sekali jsme trávu.

Karlovi jsem to vyprávěl a on byl rád, že jsem nic netajil. Ani mu nevadí, že ti teď o tom píšu.

Tak to je asi tak všechno, co jsem si pro tebe připravil. Tak se zatím měj.

D.

Příspěvek Zahradníci 2: Den s Pepou pochází z Gay povídky