Snažil jsem se co nejrychleji vzpamatovat. „To jste zlatý, kluci. Vstávej, zmrde, máme snídani,“ třásl jsem spícím Pepínem. „Domluvil jsem se s Pepínem, že ho vezmeme do Splitu. Tam chytne nějakej trajekt nebo loď tam k němu, je to prej přímo naproti Splitu, v tý Itálii,“ začal jsem vysvětlovat.

„Domluvili jste se? Jak jste se proboha domluvili, když mluvíte každej jinym jazykem?“ podivoval se Myšák. „Až v noci jsem zjistil, že se s nim dá celkem v pohodě domluvit anglicky. Nějak mě to před tím nenapadlo,“ řekl jsem a políbil vstávajícího Pepína.

„Vedoucí, řešíme jeden problém,“ pokračoval Myšák. „Aha?“ Netušil jsem, o co jde, celý rozespalý. „Nemáme co na sebe. Jak dojdeme doma domů?“

„Neblbněte, vždyť já vám ty vaše šortky vrátim.“ – „Ale pak nemáš co na sebe ty.“ – „Moment,“ řekl jsem a otočil jsem se k Pepínovi: „Že mi věnuješ ty tvoje památný plavky, kocourku? Jako že na památku?“ – „Si, si,“ odpověděl Pepíno a ještě něco dodal italsky. „Ty vole, on ti jako rozuměl a ty víš, co ti řek?“ – „Asi ne. Ale to nevadí. My si nějak rozumíme nonverbálně…“ – „No to mi poser!“

Sbalili jsme se a vyrazili. Pepíno mi v autě musel sedět na klíně a usilovně jsme se celou dobu líbali. Ve Splitu jsme dorazili k přístavu, Myšák za volantem zavelel: „Dolíbat, vystupovat!“ a já musel otevřít dveře a vypustit Pepína vstříc jeho osudu.

A Pepíno šel, v nějakých zelených šortkách, a pomalu se vzdaloval. Myšák nastartoval, ale já jsem ještě zaprosil: „Ještě okamžik, prosím tě.“ Otevřel jsem dveře, vystoupil jsem, pochopitelně nahý, jako jsme byli všichni, zavolal: „Pepíno!“ a Pepíno se otočil a ještě se na chvilku vrátil. Objímali a líbali jsme se tak dlouho, dokud si nás někdo nezačal fotografovat. „Promiň, kocourku, napíšem si, jo?“ Pepíno se na mě podíval chápavě, naše ruce sjely k dotyku dlaní, pár okamžiků jsme si je ještě drželi a Pepíno se otočil, aby co nejrychleji vykročil směrem k domovu.

Rychle jsem nastoupil do auta, zavelel jsem, že jedem, a jeli jsme.

„Veliteli, všichni potřebujem kafe!“ probudil mě najednou něčí hlas. Koukal jsem, že stojíme na parkovišti u benzínky v bůhvíkterém státě. „Ale žádný s sebou nemáme,“ pokračoval ten hlas.

Došlo mi, o co jde. „V kufru v mým batohu najdete svoje trenky. A hoďte mi sem ty oranžový toho italskýho zmrdečka.“

Po týdnu jsme se tedy všichni ocitli zase trochu oblečení. Na benzínce jsme si koupili kafe a najednou se ozval můj telefon. Smska. „Pepíno?“ rýpnul si Jíra. Kouknul jsem na displej. „No jo.“ – „Copak ti píše?“ To se ptal asi Myšák, nevím, bál jsem se to otevřít a nic jsem nevnímal. Ale otevřel jsem to. A pousmál se na ostatní. „Neumim italsky, ale vypadá to jako název nějaký písničky, kterou jsem asi někdy slyšel.“ – „A to?“

Ještě jednou jsem se na ty dvě slova zadíval a pak jsem jim je přednesl.

„Ti amo.“

„Ty ámo? No, ty krávo…“ povzdechnul si Myšák.

„Se nebojte, chlapi. Vám zůstanu věrnej. A třeba Pepíček dokáže přijet na příští akci. Nebo si s ním všichni užijete za rok…“

„Hele, prodám na Aukru ty jugoslávský šprcky a všechno věnuju na cestu Pepína na příští akci,“ hrdě navrhnul Myšák a všichni ostatní se připojili, že na Pepína taky přispějou.

„Ale všem nám ho půjčíš!“ zahrozil Janek. „No jasně, kluci,“ řekl jsem, „to nebude problém a já budu rád, že se s ním uvidím.“

A zbytek cesty jsme strávili vzpomínkami nad těmi neuvěřitelnými lidmi, které jsme na zájezdu potkali, nad těmi zážitky, které jsme s nimi měli, a už jsme začali plánovat, že příští rok si to musíme rozhodně, ale rozhodně zopakovat. Včetně Pepína, Borka a našich německých přátel.

Příspěvek Zájezd 8: Sobota pochází z Gay povídky

„Ty blbečku jeden nádhernej italskej… Líbí se ti moje péro?“ – „Si, si. E stato bello.“ – „Tak mi nastav prdelku, trochu tě ještě vojebu,“ řekl jsem mu, vzal ho za prdel, otočil jsem si ho tak, aby klečel na čtyřech přede mnou, a zcela bez problémů jsem do něj zasunul. „Dobrý, zmrde?“ – „Si, e bello.“

Začal jsem ho tedy ojíždět, když se najednou ve dveřích objevil Myšák. Zakroutil očima a naznačil mi, že venku je snídaně. Italský zmrdeček jeho příchod ani nezaregistroval a slastně hekal pod mými přírazy. Řekl jsem Michalovi: „Došukám a přijdu,“ takovým tónem, aby si zmrdeček mohl myslet, že to říkám jemu a že ho chválím.

„Došuká a přijde,“ oznamoval venku Myšák co nejvíc nahlas ostatním, co zjistil. „Sotva vstane, tak šuká, dobytek,“ řekl někdo taky schválně nahlas. „No, kdybych se probudil s takovým kocourkem v náruči, tak ho taky asi začnu hned šukat,“ řekl další.

Šukalo se mi dobře, ale nechtěl jsem se hned po ránu udělat. Řekl jsem tedy klukovi: „Zmrdečku, musíme jít na snídani, nebo nám všechno sežerou.“ Ital to možná pochopil, ale slovy a gestikulací mi začal něco vysvětlovat, z čehož jsem posléze pochopil, že se asi stydí vyjít ven nahej a jestli bych mu nedonesl plavky, které zůstaly na pláži.

„Ty jsi kokot. Stejně ti to neprojde, ale dojdu ti pro ně,“ řekl jsem mu a vyšel ven.

„Ty vole, jak jsi dokázal sbalit toho italskýho heteráckýho kreténa?“ Zeptal se mě Myšák hned. „Válel se nám na pláži úplně vožralej, tak jsem z něj stáhnul plavky a pořádně jsem ho za to zmrdal,“ schválně jsem zvulgarizoval celou situaci. „Jdu mu pro ty plavky, aby mohl nenápadně odejít.“

A šel jsem pro ty plavky. Pořád tam byly, a když jsem je sebral, dostal jsem takový nápad. Oblíknul jsem si je. Na terase jsem hned prohlásil: „Omlouvám se za porušení zásadního pravidla. Je to jen na chvíli a má to svůj účel.“ A šel jsem za svým zmrdem.

„Tady jsou,“ řekl jsem mu. „Grácia,“ řekl blbeček a musel si ty plavky ze mě stáhnout. Než jsem ale nadzvedl nohy, aby je mohl získat, chvilku jsem vytrvával. Poslušně mi pokouřil péro a pak jsem z těch plavek vystoupil.

Kluk si natáhnul plavky a vyšli jsme na terasu. „Tady ten blbeček s námi posnídá, jestli vám to nevadí,“ řekl jsem a pokynul klukovi, aby usedl a dal si snídani. „Ale tady u nás chodíme nahatý, tak co ty plavky?“ řekl Myšák Italovi, který na to řekl: „Si, si, grácia.“

„Ty vole, von neumí česky, nebo co? A jak jste se teda dorozumívali, když ty neumíš italsky?“ zeptal se mě Myšák. „Ani nevim. Nějak to šlo. Něco jsem rozuměl. Třeba si, si, nebo grácia, nebo e stato bello.“ Taliánek to poslouchal a ihned reagoval: „Si, si, e stato bello, grácia.“

„A jak se jmenuješ?“ zeptal se Jarouš zmrdečka, načež vrhnul pohled na mne. „Já nevím, jak se jmenuje,“ řekl jsem. „Jak se vlastně jmenuješ?“ zeptal jsem se ho. „Ty vole, nejmíň dvakrát jsi s ním mrdal, a ani nevíš, jak se jmenuje?“

Nevím, jak je to možné, ale zmrdeček asi pochopil, o čem se bavíme, vstal a řekl: „Peppe.“

„Peppe? Takže Pepíno?“ uchichtnul se Myšák. „Si, si, Peppino,“ řekl Pepíno.

Tak jsem se dověděl, jak se jmenuje kluk, kterého jsem už dvakrát mrdal. Ovšem za chvilku se ve vrátkách objevili ti tři spratci, se kterýma přijel. Něco pokřikovali, Pepíno se na nás zatvářil omluvně a vyšel ven.

Tam se spustila nesrozumitelná, ale ostrá hádka. Šel jsem se na to podívat a zdálo se, že se schyluje ke rvačce. „Kluci, pojďte mi pomoct,“ zavolal jsem na ostatní. Vyrazili jsme všichni ven, vytrhli těm debilům Pepína, protože se zrovna evidentně chystali mu dát do držky, a přesilou počtu se nám podařilo je zahnat.

Vrátili jsme se zpátky a Pepíno nám všem začal děkovat. „Grácia, grácia,“ říkal každému. No, chlapi toho samozřejmě využili, aby si Pepína objali, a poplácávali ho po zádech, teda vlastně i po zadku.

Nakonec jsem ho objal já a užíval si jeho vděčnosti, načež před domem zastavilo nějaké auto, klaply dveře a vrátky vlítnul dovnitř nějaký batoh. Pepíno vyběhl z vrátek, bylo slyšet, jak auto odjíždí, pak se Pepíno vrátil zpátky a smutně, a zároveň prosebně, něco řekl italsky. Pak vzal do ruky ten batoh, přistoupil ke mně a řekl: „Per favore.“

Pochopil jsem. „Chlapi, tady Pepínovi asi ujeli kamarádi. Budu ho muset k sobě vzít. Zítra stejně jedeme pryč, tak bysme ho vzali někam do města na letiště nebo na trajekt.

„Ok, tak mu ale vysvětli, že v plavkách prostě nebude. Nahatej, jako my, nebo nic,“ řekl rezolutně Jarouš.

Vzal jsem Pepínovi batoh, chytil jsem ho za ruku a odvedl ke své posteli. „Tady budeš dneska spát, se mnou. Ale nahý, víš? Takhle,“ řekl jsem mu a svlíknul mu ty plavky. „Si si, grácia.“

A vyšli jsme spolu na pláž.. Když ho chlapi spatřili, chválili jeho výbavu. Pepíno se na mne tázavě podíval, tak jsem mu řekl: „E bello!“ – „Grácia,“ řekl Pepíno všem a lehl si na nejbližší molitanové lehátko. Začalo se mu stavět péro, tak si ten trouba lehl na břicho. Zatím jsem ho ale nechal a vyhlásil program dne.

„Dneska budeme mít soutěž o největší počet šukání. Každej, kdo si zašuká, ať už aktivně, nebo pasivně, udělá si na rameno čárku. Počítá se i šukání huby. Stříkání není podmínkou, jen to nesmí být moc kratičký šup šup.“

„Super nápad! Přinesu propisku,“ řekl Myšák, přinesl propisku a udělal mně a Pepínovi čárku na rameno. „To je za to ráno,“ poznamenal Myšák.

Můj pohled pak spočinul na Pepínovi, který nám ukazoval svou prdelku. Neodolal jsem, trochu jsem nad něj nalehl, ale s rukama nataženýma, a začal jsem ho hladit ocasem mezi půlkami. Ocas mi samozřejmě naběhl, a to pořádně, takže jsem mu mezi půlkami mohl rejdit trochu víc zostra, půlky jsem mu trochu roztáhnul a víc se na něj položil a mohl jsem mu přejíždět tvrdým čurákem kolem dírky. Pepíno trochu sténal, ale hlavu měl zabořenou mezi dlaně.

Naznačoval jsem kopulační pohyby, ale pak jsem sebou nějak smýknul, a aniž bych to takhle rychle plánoval, zajel jsem mu do análu. Pepíno syknul, tak jsem počkal, až se dostatečně uvolní, a pomalu jsem ho začal šukat. Pepíno se ochotně nechal, vzdychal a dokonce občas ukázal i obličej.

Rozhlídnul jsem se, jestli máme úspěch, a zjistil jsem, že mezitím Janek začal podobným způsobem klátit Jíru, jen to bylo trochu divočejší. A kromě toho se právě dostavili Uwe a Doris, tleskali a volali: „Bravo!“ Pak ale poznali, že šukám jednoho z těch parchantů ze včerejška a nevěřícně kroutili hlavou.

Abych se hned takhle brzo neudělal a zároveň abych Uweho a Doris ještě víc překvapil, přestal jsem Pepína šukat, otočil ho na záda, začal ho hladit po celém těle včetně péra a líbat se s ním.

Patrik si pak s nimi něco povídal, načež nám oznámil: „Uwe by si přál, abysme ho v naší soutěži taky použili…“

Myšák se hned ozval: „Tak moment!“ vzal propisku, udělal čárku na rameno mně, Pepínovi, Jankovi a Jírovi, nahonil čuráka, stoupnul si nad Uweho a řekl: „Bitte.“ Uwe políbil Doris a ochotně se umístil do polohy na čtyřech, Myšák mu trochu prohmatal díru, řekl, že dobrý, a zajel do něj. „Bravo,“ volala Uweho manželka.

Pozorovali jsme s Pepínem to podivuhodné divadlo, když se objevili Karsten s Angelou. Víc než to divadlo je překvapilo, když uviděli Pepína. Karsten tázavě krčil rameny a kroutil hlavou. Patrik teď nebyl k použití jako překladatel, protože právě sloužil jako objekt k šukání Davidovi. Abych jim pantomimicky vysvětlil situaci, otočil jsem si Pepína zadkem k sobě, zajel jsem do něj a krátce jsem zamrdal. Myšák v tu chvíli vytáhl ocas z Uweho, řekl, že se ještě nechce udělat, tak nám jde udělat čárku na rameno, a když to provedl, poukázal Karstenovi a Angele na to, že už jsem ho dneska šukal potřetí.

Do toho si Péťa s Jaroušem vzájemně šukali huby a Uwe už měl v sobě třetí ocas, tentokrát Jankův. Zajímalo mě, jak se šuká Uweho prdel, tu jsem ještě neznal, a tak jsem šel udělat Jankovi čárku na rameno a požádal ho, že ho vystřídám. Omluvně jsem pohlídnul na Pepína, ale ten se zdál v pohodě a přišel se na to zblízka podívat.

Tak jsem mu pěkně ukázal, jak se to dělá, jak si nahoním čuráka, prohmatám díru, pomalu zasunu, chvíli tam setrvám a začnu jebat. Pepíno na to užasle koukal a na něco se mě zeptal. „Ty si to snad chceš vyzkoušet?“ Přestal jsem se šukáním a gestem nabídl, ať si to zkusí. „Si, grácia,“ řekl a dokonale napodobil všechno, co jsem mu před tím předvedl, a velmi šikovně začal mrdat Uweho.

Všichni okolo pomalu přestali souložit a hleděli na to, jak ten spratek, co se nám včera smál, náruživě jebe ženatou prdel před zraky manželky…

Pepíno je ale mladý kluk a houby vydrží, rozjel se tak, že se udělal. Chvilku zůstal zasunutý, oddychoval, usmíval se na mě, pak ocas vytáhnul a šel se ke mně přitulit. David Uwemu ještě vylízal zbytky Pepínovy mrdky z análu a Myšák nám s Pepínem šel udělat další, tedy čtvrtou čárku.

Ze všech lilo a blížil se čas oběda, takže jsme naskákali do vody, a když jsme vylezli, obtáhl jsem všem čárky na rameni. Tím pádem jsem zjistil, že tedy zatím vedeme, jinak však že každý má aspoň dvě čárky, aniž bych byl před tím zaregistroval, že si je zasloužili, ale věřil jsem jim. Měl jsem sám co dělat se závoděním…

Po obědě, když všichni odpočívali, jsem zatáhnul Pepína do koupelny. Ukázal jsem mu, že hlavní rozdíl mezi mojí a jeho výbavou je v tom, že moje je vyholené, zatímco on tam má roští. Naznačil jsem mu, že kouřit péro v roští je míň příjemné, než kouřit vyholené péro, ukázal jsem na střihací strojek a žiletky a Pepíno souhlasil, že mu provedu depilaci.

Dalo to trochu práce, chlapi už se začali chystat na pláž a volali na nás, jestli už jdeme. „Jestli tam šukáte, tak to neplatí, protože my to nevidíme,“ rejpnul si Myšák.

„Jděte napřed, za chvíli jsme tam,“ zavolal jsem nazpátky a dokončil svoje dílo. Postavil jsem Pepína před zrcadlo, ten chvíli hleděl na svůj ocas, který teď vypadal větší, než před tím, a tak řekl: „Si! E bello! Grácia!“

Začal si ho hladit, takže mu mírně naběhnul, z čehož naběhnul i mně, ale já jsem mu řekl: „Kocourku, jdeme ven, kluci čekají.“ Vzal jsem ho za ruku a vyšli jsme na pláž.

Nová vizáž nového italského kamaráda vzbudila rozruch. Jeden po druhém přistupovali k Pepínovi, chválili mu ptáka a brali ho do pusy. Přestože Pepíno už dneska stříkal, zase se mu postavil, takže všem chvilku mrdal hubu a kluci mu přidělili osm čárek. Tím pádem jich měl dvanáct a já jenom 5.

„To jsem zvědavej, jestli ho doženeš, lásko,“ řekl mi jízlivě Jíra. Trochu mě to na něj mrzelo, skoro jako by žárlil. Ale patří mu to. Byl to on, kdo tenkrát opustil mě, tak ať si teď žárlí.

Jenže pak ještě přišli Němci a Pepíno se nechal pokouřit od Uweho, takže dostal třináctou čárku. Mlsně, ale nesměle pokukoval po Karstenově krásném dlouhém ocasu. Angela si toho všimla, začala si s Karstenem hrát, dokud mu ho nepostavila, něco si chvíli povídali, Karsten se postavil, zavřel oči a Angela gestem pozvala Pepína, že si ho smí pokouřit. Pepíno fascinovaně přistoupil, poklekl před Karstena a začal ho hulit, zatímco Angela stála za Karstenem a různým hlazením mu udržovala erekci.

Pak se stalo něco komického. Karsten zřejmě zcela bezděčně sáhl Pepínovi na hlavu. Když ucítil jeho krátký sestřih, polekal se, otevřel oči, prudce vytáhl svůj ocas Pepínovi z huby, otočil se ke své partnerce a začal se s ní líbat, až upadli na zem a Karsten s ní začal tvrdě šukat.

Tomu už jsme nevěnovali pozornost, Jíra ochotně přišel k Pepínovi a udělal mu čárku. „Čtrnáct,“ řekl s jistou jedovatostí v hlase mně do očí.

Okolo se vesele souložilo, ale mně se zachtělo věnovat se Pepínovi. Jeho vítězství je teď téměř jisté, tak jsem se rozhodl ho trochu zdržet. Položil jsem ho na záda a hrál si důkladně se jeho krásně vyholeným ptákem. Co nejlíp jsem mu ho pusou vydráždil, abych ho postavil, navíc jsem si vysloužil šestou čárku.

Naslinil jsem si prst a začal si mnout díru… Nasedl jsem na špičku Pepínova žaludu a zašeptal: „Opatrně, kocourku, nevím, jestli se mi tam vejdeš.“ Co nejvíc jsem se uvolnil a podařilo se mi dostat do sebe jeho žalud. Zabolelo to, tak jsem zastavil a čekal, jestli to půjde dál. Pepíno mi koukal do očí, vděčně, až skoro zamilovaně, a ten pohled způsobil, že jsem nějak roztál, nebo co, a najednou jsem na něm seděl a celou jeho kládu jsem měl v řiti.

Rozhlídnul jsem se po ostatních, kteří na mne valily bulvy. Ještě nikdy mě totiž neviděli, abych se nechal šukat. I když, ve skutečnosti mě Pepíno vyloženě nešukal, jen jsem na něm seděl a vrtěl se, tak, jako si to doma dělám dildem… Jenže tohle nebylo dildo, bylo to péro krásnýho mladičkýho Itala, bylo to mnohem krásnější. Chlapi se seskupili okolo nás mnuli si péra – sobě sami i vzájemně, Janek si pak stoupnul rozkročmo přes Pepína a strčil mi péro do huby. Po nějaké chvíli uvolnil místo jinému, kleknul si k Pepínově hlavě a strčil péro do huby jemu. Myslím, že se takhle na nás vystřídali všichni, ani jsem to nedokázal vnímat, jak jsem byl v anální extázi.

Když mi konečně zase uvolnili pohled Pepínovi do tváře, lehl jsem si na něj, začal ho něžně líbat a on mi v této poloze jemnými, krátkými pohyby šukal anál. Asi už to nemohl vydržet. Vzal mi hlavu do dlaní, trochu ji oddálil, aby na mě viděl, párkrát zasunul, vytřeštil oči, otevřel ústa, vydal několik nesmírně hlasitých výkřiků a já cítil, jak do mě proudí jeho mrdka.

Objali jsme se a já jsem ho nechal v sobě zasunutého tak dlouho, dokud mu péro samovolně nevyklouzlo.

Mezitím chlapi ale asi hojně šukali nebo kouřili, nevím, nějak jsem nevnímal svět, ale když jsem vstal, měli všichni na rameni spoustu čárek, Němci už byli pryč a zjistil jsem, že už je dost hodin. „Chlapi, pojďme na večeři…“

Myšák u večeře spočítal čárky a navrhnul, že bychom tak mohli soutěž uzavřít, protože se stejně už všichni vystříkali. „Aha, kromě mě, teda…“ podivil jsem se. „To nevadí, stejně máš skoro nejvíc čárek. Víc čárek má jenom Pepíno, ale já nevim, jestli se počítá do soutěže, když není jeden z nás.“

„Kolik jich má?“ zeptal jsem se Myšáka. „Dvacet sedm.“ – „No ty krávo. Včera v noci měl prvně svýho ptáka v hubě chlapa, prvně čuráka ve svý tlamě, prvně ptáka ve svým análu, a během necelejch čtyřiadvaceti hodin má teda na kontě třicet šukaček včetně toho, že ošukal Uweho i mě… Já bych navrhoval mu nechat vítězství,“ okomentoval jsem to.

Všichni s tím tak nějak souhlasili, tak jsem šel Pepína políbit, česky, ale s gestikulací jsem mu vysvětlil, že vyhrál soutěž a že během jednoho dne zažil třicetkrát nějaký druh šukání. „Grácia, e stato bello, super!“ řekl vděčně mě i ostatním.

Zbylo nám spoustu vína, takže jsme poslední večer zájezdu strávili na plácku před bungalovem, chlastali jak o život, vzpomínali na to, co jsme zažili za ten týden, dokud všichni neodpadli. Zůstali jsme nakonec jen s Pepínem. Už jsem měl tedy alkoholu dost, ale vzhledem k tomu, že jsem tak jako tak za celý den nestříkal a byl jsem nadržený jako blázen, řekl jsem mu co nejněžněji: „Ještě tě naposledy vomrdám jako děvku, jo, ty můj zmrde?“ – „Si, per favore.“

A prožili jsme spolu další krásný sex. Ale bylo to jiné. Takové nějak intimní, i když venku, a takové nezvykle něžné, aspoň pro mne. Pomalu a jemně jsem zasunul ocas do jeho díry a on si mě k sobě přitisknul rukama. Chvíli jsme se jen tak mazlili, hladil mě po zádech a po zadku, líbali jsme se spolu, a ani jsem ho vlastně zpočátku nešukal, jen jsem v něm zůstal zasunutý. Užíval jsem si těsný dotyk s jeho krásným mladým tělem a on si užíval mě. Postupně jsem ho zlehýnka začal šoustat, ale byli jsme stále v pevném objetí a stále jsme se hladili všude, kde se dalo, a něžně jsme se u toho líbali.

Občas mě chytil za tváře, zadíval se mi do očí a něco mi italsky povídal, já jsem mu odpověděl něco ve smyslu „jasně, kocourku, je mi s tebou taky krásně“, aniž by náš rozhovor musel dávat smysl, a zase jsme se objali a pokračovali v té pomaloučké, ale o to víc vzrušující souloži, kterou jsem nezažil snad několik let.

Snad jsem se ani nevystříkal, už nevím. Vím jen, že jsme ještě dlouho leželi v objetí a povídali si.

(pokračování zde)

Příspěvek Zájezd 7: Pátek pochází z Gay povídky

Pana snídaňáře jsme tentokrát nechtěli moc provokovat, aby u nás byl ochoten zastavovat, tak jsme se vypravili jen s Péťou. Levou rukou jsme si oba zakryli ptáky a koule, aby se na ně chudák prodavač nemusel dívat. Taky proto jsme šli dva, abychom ten nákup unesli. Chlápek to nijak zvlášť neocenil, ale netvářil se nepřátelsky.

Bohužel jsme trochu zapomněli, že Myšák si objednal „mnógo“ šprcek a lubrikačního gelu. Chlapík vyndal karton se stovkou krabiček kondomů o třech kusech, čili nám přivezl tři sta šprcek, a řekl si za ně fakt nekřesťanskou sumu. Zavolali jsme na Myšáka, ať si to jde vyřídit, zaplatili jsme jenom potraviny a nechali Myšáka v jeho kaši.

„Mám tři stovky kvalitních jugoslávských šprcek,“ oznámil Myšák po návratu na terasu. „To je rarita, kterou u nás prodám za trojnásobnou cenu, než co jsem za to zaplatil.“

Bylo jasné, že se Myšák snaží holedbat, ale že nás nechtěl připravit o zítřejší snídani.

U snídaně jsem všem řekl, že dnešní program začne obědem a že erotická omezení nejsou tentokrát žádná. Po snídani jsme šli „na pláž“. Jako obvykle jsme si tam mazali těla opalovacími prostředky, když tu u nás zastavilo nějaké italské auto. Seděli v něm čtyři kluci, asi tak 25letí, možná míň, stáhli okénka a něco na nás pokřikovali a chechtali se u toho. Nevěnovali jsme jim pozornost a oni pak pokračovali v jízdě.

Po čase k nám dorazili naši němečtí „přátelé“, svlékli se, namazali se, a pak si šli zaplavat, všichni čtyři.

Zatímco plavali, došli k nám pěšky ti Italové, co se nám před tím chechtali. Každý měl v ruce lahev piva, chvíli nás pozorovali a stále se chechtali. Usídlili se na jednom velkém šutru kousek od nás.

Tedy chechtali se jako debilové, ale nebyl na ně špatný pohled. Všichni pěkně snědí, těla solidní, hezké plavky. Jeden měl plavky šedé barvy s kapsičkami po stranách s krátkými nohavičkami a zavazováním, druhý podobné, ale červené, s delšími nohavičkami, třetí měl elastické, s krátkými nohavičkami, zeleno-žluté, a čtvrtý oranžové, poměrně volné, ale elegantní.

Lezlo mi na nervy, že jim nebylo ani slovo rozumět, ale dělalo to dojem, jako že si z nás dělají srandu. Na chvilku pak naskákali do vody. Mezitím přplavali naši Němci a zaujali svoje místa na plážičce. Taliáni pak taky vylezli, všimli si těch nahých ženských a zjevně je komentovali. Borci Karstenovi to asi lezlo na nervy, tak se k nim vydal a začal jim něco vykládat. Zřejmě to mělo úspěch, protože chlapci se za chvilku zvedli a odešli.

Při obědě jsem všem nalil pivo a vyhlásil „pissing day“. „Nikdo dnes už nebude chcát ani na hajzlíku, ani někam do trávy. Kdo bude chtít chcát, oznámí to a pochčije někoho z nás. Zejména se rád nechá pochcat David, Jíra, já a Jarouš. Ale třeba se nabídne i někdo další.“

„Proto ta spousta piva, jo? Abysme potřebovali furt chcát?“ zeptal se Myšák. „Je moře slané?“ odpověděl jsem otázkou.

Po obědě dorazil pojízdný chlaďák. „Á, miničurák přijel… Janku, vyřídíš to?“ Janek protáhl obličej, zřejmě zalitoval svého úterního slibu, ale šel. Za chvíli se dostavil v doprovodu toho nebožáka v trenkách. „Támo znamená tam?“ zeptal se Janek a chlapík ukázal na dveře do bungalovu se slovy: „Támo, támo.“ – „Támo, kámo,“ zavtipkoval Myšo vtipkár.

Nechali jsme je tam, za chvíli jsme zaslechli tlumené výkřiky a už to asi bylo. Vylezl chlapík, rozhlídnul se po našich ptácích, kroutil hlavou, pokrčil rameny a řekl: „Glédajte!“ A na chvíli stáhnul trenky, takže všichni viděli jeho malinké péro, ale aspoň na něj bylo vidět, narozdíl od úterý, protože si ho opravdu oholil. Vedle něj hned stanul Janek, s pocákanou bradou, krkem, hrudníkem i břichem a ještě to stékalo dolů. „Mnógo! Dóbar!“ zaimprovizoval učenlivý Myšák. „Chvála,“ řekl chlapík napůl smutně a napůl potěšeně, natáhl trenky, řekl: „Do vidžéňja,“ a odešel.

Vydali jsme se tedy na opalovačku-koupačku. Na šutru kousek vedle nás už byli ti čtyři kreténi, kteří, když nás viděli, měli spoustu nesrozumitelných komentářů. Popíjeli pivo, zjevně nebylo dneska první, a ve vodě se jim „chladila“ další piva. Tak ať si to užijou, kreténi, teplý piva a teplá banda naháčů…

Bezostyšně jsme si začali mazat těla a ocasy opalovacím krémem a schválně vystavovali stojící čuráky. Kreténi se mohli potrhat smíchy, ale nám to vůbec nevadilo. Protože jsem dodržoval pitný režim už od rána, chtělo se mi chcát, tak jsem se otočil na sedícího Davida, řekl mu, ať nastaví hubu a trefoval jsem se mu chcankama do huby. Kreténi to pochopitelně s chichotáním italsky komentovali.

Brzy přišli naši čtyři němečtí přátelé. Karsten kroutil hlavou nad přítomností těch kluků, svlíknul plavky a vypravil se k nim. Postavil se k nim tak, aby se mu ocas bimbal přímo před očima, a zdálo se mi, že u toho schválně podupuje nohou, aby se mu ten ocas co nejvíc kýval. Chvíli se o něčem dohadovali, Karsten pak pokrčil rameny a vrátil se ke své krasavici.

Chlapci trochu ztichli, zjevně pozorovali ty dvě nahé ženy. Karsten začal ve stoje mazat Angele záda, a když byl hotov, přitiskl se k ní zezadu, něžně ji kousal do ucha a zezadu jí začal roztírat opalovací olej po kozách, zjevně schválně tak, aby Taliáni na ty kozy viděli.

Angela pak začala mazat Karstenovi péro, které se hned postavilo, a začali se líbat a mazlit. Za chvíli se po sobě začali divoce válet na zemi, načež ji pak povalil na záda, zvedl jí rukama nohy do praku a začal s ní normálně souložit.

Pozorovali jsme ty italské debily. Ten v těsných plavkách si hladil rozkrok a zřejmě mu stál, což sice nebylo zcela vidět na tu dálku, ale soudím z toho, že ostatní se mu trochu pochichtávali. Ten ale prohodil něco, co podle výrazu znělo jako „No a co?“.

Uwemu se to nějak zalíbilo a začal souložit s Doris. Karsten pak něco zavolal směrem k Italům a Patrik se zasmál: „Super, pozval je, ať se jdou podívat zblízka.“ A Taliáni ztichli, rozhlídli se po sobě, ten v těsných plavkách pokynul hlavou a všichni se přišli podívat, jak spolu souloží borec a krasavice.

Blbeček nosí těsné plavky zřejmě záměrně, protože za to, co ukrývají, se rozhodně nemusí stydět. Opravdu mu ocas stál a když přišli, bezostyšně ho vyndal z plavek a začal si ho honit. A že to byl fakt pěkný macek. Ostatní tři se na to chvíli tvářili rozpačitě, ale honič pokynul hlavou, ať ho klidně taky vyndají.

Ten s krátkými nohavičkami ho tedy vyndal spodem a připojil se ke kamarádovi. Ten s delšími nohavičkami se po chvíli osmělil taky, stáhnul si plavky pod své velké koule a začal taky honit. Jen ten v oranžových volných se asi styděl, pouze zasunul ruku do plavek a honil si ho tak.

Asi si panáčci ani nevšimli, že David, Myšák a Jarouš na ně šijou kulišárnu. Ti se totiž nenápadně vytratili a potichoučku se postavili za ně. Němci do svých Němek už docela hustě bušili, zejména Karsten se dost předváděl a Angela na Italy posílala lascivní pohledy. Ital v těsných plavkách to už nevydržel a začal cákat, a v tu chvíli David, Myšák a Jarouš jim začali chcát přímo na prdele, schválně se natáčeli tak, aby co nejdřív zmáčeli všechny čtyři kretény. Ti začali řvát a zběsile nadávat, vztekle se šli opláchnout do vody, sebrali si svoje piva a šli směrem, odkud přišli. A tentokrát jsme se jim pořádně vysmáli my… „Tak ty už se k nám asi neodvážej přijít, co?“ chechtal se Myšák. „A ty tři si to nestihli ani udělat!“

Janek, Jíra, Patrik a Pája pak kluky za jejich výkon odměnili pořádným zechcáním od hlavy až k patě. Němci na to koukali trochu udiveně, tak jsem jim řekl: „Pissing day, OK?“ – „I see,“ řekla Doris a Němci se tomu pobaveně zasmáli.

Uwe pak něco říkal Patrikovi. „Hele, chlapi,“ řekl pak Patrik, „Uwe by si přál, jestli bysme ho všichni nezechcali. Chtěl by ležet tady na tý prašný cestě a bejt pořádně zechcanej a pak se v tom prachu vyválet…“

To se nám docela zalíbilo, tak jsme Uwemu slíbili, že to pro něj uděláme. Otevřeli jsme si tedy každý další pivko, aby bylo co chcát.

Když jsme se pak shodli, že už všichni můžeme, lehl si Uwe na cestu. Nešlo to z nás najednou, spíš tak postupně, čehož Uwe využil a mezi jednotlivými dávkami se válem v tom prachu, takže po posledním vychcání byl celý obalený šedohnědým blátíčkem. Pak vstal, poděkoval a nechal se vyfotografovat nejdřív sám, pak v objetí s Doris a nakonec ještě s námi všemi.

Vypili jsme za to odpoledne docela dost piv, takže jsme večer spíš klábosili než šukali, a hlavně chcali. Pochcali jsme snad každý každého. Chlapi postupně odpadali, až jsem zůstal na terase sám.

Najednou jsem zaslechl šplouchnutí, jako by někdo u nás skočil do vody. Šel jsem se podívat, kdo to je. Viděl jsem, jak ve vodě někdo plave, a když jsem došel blíž, uviděl jsem ve svitu měsíce na zemi oranžové plavky toho Itala, který se styděl vyndat péro. Nechtělo se mi věřit, že ten ve vodě je on, tak jsem počkal, až se vrátí.

A byl to skutečně on. Vylezl z vody, nahý, bez plavek, trochu zavrávoral a začal ze sebe dlaní shazovat kapky vody. „Čau,“ řekl jsem mu. „Čao,“ on na to. „Co tady děláš?“ Zeptal jsem se normálně česky, spíš proto, že jsem nevěděl, co udělat nebo říct. Kluk, zřejmě přiopilý, se nemotorně posadil na molitanové lehátko, které tam bylo, a začal mi něco italsky vysvětlovat, nerozuměl jsem mu ani slovo. Ale trochu u toho gestikuloval, tak se mi zdálo, že mluví o tom, že se kluci opili a šli spát.

„Ty sis prostě chtěl zkusit, jaký to je, zaplavat si nahej, viď?“ Kluk se na mě zadíval a něco mi odpověděl, jako by mi rozuměl a jako bych já měl rozumět jemu, ale ani jeden jsme neměli tušení, co ten druhý říká. Pozvedl jsem ty jeho plavky a tázavě jsem se podíval, jestli je nechce podat. Chvíli na ně koukal a pak jen mávnul rukou. „Super, řekl jsem mu. Nedáš si víno?“ – „Si,“ pokýval hlavou. Slovu víno asi rozuměl.

Došel jsem tedy pro dvě sklenice vína. Vstoje jsem mu jednu podával a on, jak si ji ode mě bral, zadíval se mi na chvíli do rozkroku, který měl přímo před obličejem. Koukal mi tam tak nějak nepřítomně, ani mi nebylo jasné, jestli mi tam kouká záměrně, nebo jestli se jenom nezakoukal do blba. „Grácia,“ řekl pak a napil se.

Posadil jsem se vedle něj a napil jsem se taky. A pak se Taliánek zase rozhovořil. Sledoval jsem, jak mluví, aniž bych mu cokoli rozuměl, prohlížel si jeho obličej, na kterém bylo vidět, že i když byl oholený, rostly mu husté vousy pěkně rovnoměrně po celé tváři, jeho rošťácký sestřih, zpola vyholenou hlavu s krátkým trávníčkem nahoře, a zachytil jsem jeho pohled, jeho černé oči, ve kterých se odrážel svítící měsíc, jeho husté řasy a tenké obočí. Zjistil jsem, že se mi ten kluk strašně moc líbí. A vůbec jsem nechápal, kam se v něm poděl ten idiot z odpoledne.

Díval jsem se mu do očí a snažil jsem se pochopit, co mi asi tak může říkat. Jeho oči vyjadřovaly celou škálu pocitů. Tu a tam smutek, tu a tam vzpomínky, tu a tam zasnění, tu a tam nějakou mně zcela neznámou touhu. Ale celé mi to sděloval s nějakou zvláštní intenzitou, jako by se mi zároveň omlouval a zároveň jako by mě o něco prosil. Cítil jsem, že prostě potřebuje nějaké pochopení, vypovídat se, a že je zřejmě úplně jedno, že mu nerozumím ani slovo.

Pak ale pronesl dvě slova, kterým jsem rozuměl: „Mamma mia.“ Vzápětí si lehl na záda a zakryl si rukou oči, jako by se snažil potírat pláč. Lehl jsem si vedle něj a přátelsky, konejšivě jsem mu položil ruku na rameno. Jeho reakci jsem ale vůbec nečekal. Rukou, kterou si přikrýval ty oči, mě chytil ze zápěstí mé ruky na jeho rameni. Zpočátku jsem myslel, že mi ji chce dát pryč, ale on mě pevně držel za to zápěstí, jako by chtěl, abych tam tu ruku nechal.

Otočil ke mně hlavu a něco zašeptal. Kdybych ho neznal jako kreténa, který se odpoledne smál bandě nahých chlapů a který si, byť nenápadně, honil péro nad souloží dvou heteráckých dvojic, tak bych si snad myslel, že mě chce. Chvíli jsem mu opětoval jeho zvláštní pohled a pak jsem pohnul rukou na jeho rameni. Vůbec se nebránil, jen mě stále pevně držel. Pomalu jsem ruku přesunul na jeho prsa a on ten pohyb následoval. Chvíli jsem ho hladil po bradavce a cítil jsem, jak dýchá, přerývaně, skoro bych řekl, jako by se snažil skrývat nějaké pocity, ne-li vzrušení.

Nechtělo se mi tomu věřit, ale stálo mi to za pokus. Pokračoval jsem pomalu rukou níž. Přestal na mě koukat, zahleděl se na hvězdy a přivřel oči. Dostal jsem se až k jeho chloupkům v podbřišku a on mě v tom stále podporoval tím, jak mě držel za zápěstí a zároveň následoval můj pohyb.

Opatrně jsem ho šimral v chloupcích, narazil na kořen jeho péra a s údivem jsem zjistil, že mu stojí. Nechal jsem ruku tam, kde byla, trochu jsem se nadzvedl, abych se mu podíval do očí, a našel v nich nějakou zvláštní prosbu. Kluk neznatelně pokýval hlavou a řekl: „Si.“

Začal jsem mu jemně hladit péro a malinko mnout žalud a kluk u toho lehounce vzdychal. Bylo jasné, že se mu to strašně líbí. Jeho ruka přestala svírat moje zápěstí a pomalu směřovala po mé paži nahoru, k rameni, a nakonec až na krk, a pak si mě za krk přitáhnul k sobě a zadíval se na mě tak, jako by snad chtěl políbit, nebo co.

„Ty vole, ty jsi hustej, kreténe,“ řekl jsem mu tónem, ze kterého mohl spíš usoudit, že mu říkám „Jsi krásnej kluk, chci tě.“ A zkusil jsem ho tedy políbit.

Bylo to z jeho strany trochu rozpačité líbání, zjevně se s chlapem líbal poprvé, nebo možná vůbec poprvé, ale nedal mi šanci toho nechat, stále mě držel za zátylek. Když už hrozilo, že se udusí, povolil můj krk a zašeptal „Grácia.“

Pak se dotkl ruky, která dráždila jeho péro a koule, a decentně mi ji přesunul kousek pod koule, do oblasti hráze. To už měl nohy pokrčené a mírně roztažené. „Chceš, abych tě zmrdal, ty dobytku?“ řekl jsem mu co nejněžněji a začal mu prstem přejíždět mezi hýžděmi. „Per favore,“ zašeptal a začal mě oběma rukama hladit po celém těle a dychtivě vzdychat.

V té zvláštní situaci jsem mohl říkat cokoli, a protože jsem měl dojem, že se mu líbí, když na něj mluvím, začal jsem šeptat vášnivě a trochu snad i něžně to, co mi běhalo hlavou.

„Ty můj blbečku, já tě zmrdám, neboj… Vím, že jsi to s chlapem nikdy nedělal, ale se mnou to nebude bolet, neboj. Jen tě na to musím trochu připravit, víš? Kdybys věděl, kolik kluků už jsem připravil o panictví, tak bys tady možná se mnou neležel, ale kdo ví. Líbí se ti, jak ti dráždím dírku?“ – „Si, si,“ odpověděl kluk, jako by věděl, na co se ptám.

„Hodnej zmrd, hodnej,“ pokračoval jsem a pomaloučku zasunul prst do jeho panického análu. „No vidíš, zmrdečku, jak to jde, nebolí to?“ – „Si, si,“ odpověděl, protože mi nerozuměl, a musel si myslet, že se ptám, jestli můžu pokračovat.

„Když si, tak si,“ jel jsem dál svůj vnitřní monolog, „tak zkusíme dva prsty… Hm, i dva se ti vejdou. A když s nima takhle zarejdím, vydržíš to?“ – „E bello,“ odpověděl vášnivě, a i když jsem si nebyl jistý, co to znamená (dávná studia latiny mi napovídala, že to bude souviset se slovem krásný), utkvěl mi ten výraz v hlavě.

To už mi bylo jasné, že do něj bez problémů proniknu. Roztáhnul jsem mu nohy, plivnul si několikrát na péro, přidržel jsem si ho za kořen a nastavil k dírce. „Teď to možná trochu zabolí,“ varoval jsem ho zbytečně a co nejopatrněji a nejpomaleji jsem do něj zasunul žalud. Trochu jsem zakroutil pánví, abych mu anál ještě víc uvolnil, a zmrdeček mě chytil za zadek a skoro jako by mě navigoval, jak rychle do něj můžu vnikat.

„No vidíš, zmrdečku, a máš v sobě celýho mýho čuráka, to čumíš, co?“ řekl jsem mu, když se zadařilo zasunout až na doraz. „Bello, bello, per favore,“ vzdychl zmrdeček v odpověď. „Tak jo, blbečku jeden italskej, teď ti vymrdá prdel jeden českej frajer, že na to do smrti nezapomeneš.“

Trochu jsem to vyjadřování přeháněl, ale nesmírně mě to celé vzrušovalo. Připravit krásného Itala o panictví, mluvit na něj nežně a vášnivě a přitom říkat prasárny. Ne, nemrdal jsem ho tak hrubě, jak jsem to říkal, pomalu jsem vysouval a zasouval péro v jeho díře, do paměti se mi vrývalo jeho „E bello, e bello,“ užíval jsem si jeho slastného výrazu a jeho krásného mlaďoučkého tělíčka a něžně a zároveň nemilosrdně jsem ho šukal.

A když už jsem věděl, že to mám na krajíčku, vytáhl jsem péro ven, přiložil jsem si ho k jeho stojícímu klacku, uchopil je oba rukou a řekl mu: „Tak, zmrdečku, teď se uděláme oba najednou, jo?“

„Si, si, si, si,“ opakoval zmrdeček stále dokola a užíval si, jak naše péra k sobě přiléhají, až to v něm začalo cukat, takže jsem to u sebe tak nějak povolil a opravdu jsme se vystříkali najednou.

Zadíval se mi pak do očí, ve kterých se odrážel rozvlněný svit měsíce z hladiny moře, a řekl mi: „E stato bello.“ Nevěděl jsem jistě, jestli to znamenalo „Bylo to krásné“, ale měl jsem důvod se domnívat, že to pro něj krásné bylo.

(pokračování zde)

Příspěvek Zájezd 6: Čtvrtek pochází z Gay povídky

Myšák s tím nebyl moc spokojený, tak se mě zeptal, jak se chorvatsky řekne, jestli má lubrikační gel a šprcky. Pečlivě se to naučil a šel mu to přednést. „Zá što?“ zeptal se prodavač pohoršeně. „Zá sex!“ zaimprovizoval Myšák. „Mnógo li?“ probudil se v prodavači znovu obchodník. „Mnógo!“ odtušil Myšák. „Dóbro. Ču donyjéty.“ – „Chvála,“ odpověděl Myšák a hned se mě zeptal: „Co to čuje?“ – „Že to prej přiveze.“ – „Takže jsem ho pochválil správně?“ – „Naprosto.“ – „Chvála mnógo!“ poděkoval mu Myšák ještě jednou. Sice se říká „chvála lijépo“, ale prodavač to zjevně pochopil, tak jsem nic neříkal.

Během snídaně se u vrátek objevili naši němečtí „kamarádi“. K našemu překvapení byli oba nazí, jen v ruce drželi nějaké drobné oblečení. Pokynul jsem Patrikovi, ať se s nimi domluví, a že jim má všechno dovolit.

Mluvili spolu asi pět minut, načež dvojice zase odešla.

„Co že přišli nahatý?“ zeptal se Jarouš. „No, svlíkli se prej po cestě, když nikdo nešel,“ odpověděl Patrik a pokračoval: „Prej je u nich v penzionu ještě jeden německej pár, kterej má rád nudismus, tak jestli prej můžou taky přijít. Tak jsem jim to dovolil s tim, že je nesmí pohoršovat, co na pláži děláme. Prej to bude v pohodě.“

Když jsme dosnídali, vypravili jsme se na náš plácek. Zrovna přicházela naše oblíbená dvojice společně s úplně novou dvojicí. Nová dvojice byla trochu starší, kolem 50 let. Paní měla trochu širší boky a celkem velká, lehce povislá prsa, a představila se jako Doris. Pán byl vysoký, štíhlý, lehce prošedivělý, ale dost sympatický, a představil se jako Uwe. U toho představování došlo naší známé dvojici, že se vlastně dosud nepředstavila, takže jsme se dověděli, že borec se jmenuje Karsten a krasavice že je Angela.

Vyzval jsem je, ať si udělají pohodlí, Patrik to přeložil a my jsme si začali mazat těla. Němci se svlékli do naha, složili si oblečení na kraj plácku, a když nás viděli, tak si taky začali mazat těla. Když viděli, že si mažeme i ptáky, tak ženy začaly taky svým partnerům mazat ptáky. Uwe ho neměl moc velkého, řekněme asi tak, jako Péťa, ale jak mu ho Doris mazala, tak se jí ho podařilo dobře postavit a stal se z něho pěkný macek.

Chvíli jsme se slunili, naše parta pokukovala po německých ocasech, a když nám opalovací krém zaschnul, všichni včetně Němců jsme naskákali do vody.

Jako vedoucí jsem chtěl předvést naše zvyklosti, takže jsem jako první vylezl z vody, vyzval dlouhoocasého Janka, aby mě následoval, a začal jsem mu olizovat sůl z přirození. Sledoval jsem, jak si Němci něco vysvětlují a jak potom vylézají z vody. Obě ženy pak začaly olizovat sůl z přirození svého partnera, až jim je dokonale postavily.

Angela pak ještě dlouho hladila Karstenův žalud, takže mu pořád krásně stál. Doris si lehla, Uwe se po nás rozhlížel a kupodivu mu pořád taky stál. Lehl jsem si vedle nich a se zalíbením se díval na jeho klacek, ani jednomu to evidentně nevadilo. Doris pak něco řekla a Patrik mi vysvětlil, že prej můžu. Tak jsem Uweho chytil za péro a hladil mu ho. „Gut,“ řekla Doris. „Go on, my husband is bisexual,“ dodala anglicky. Ach ták, ty vole!

Tak jsem mu ten klacek chvíli hladil, a pak jsem se Doris otázal: „Is that OK to suck him?“ – „Absolutely,“ odpověděla Doris, a tak jsem Uweho začal kouřit. Doris se na to dívala celkem se zalíbením, Angela taky, přičemž honila péro svému borečkovi, a o našich klucích ani nemluvím, těm se to líbilo moc.

Uwe se spokojeně vystříkal do mých úst a Doris mě pohladila po zadku a řekla: „You’re a sucking master, darling.“ – „Yeah, I am. Everybody knows here,“ odpověděl jsem bezostyšně pyšně. „Co si to tam vykládáte?“ zeptal se Janek. „Že jsem mu ho dobře vykouřil,“ zjednodušil jsem naši konverzaci. „A nechal by se od tebe opíchat?“ ptal se Myšák, ale na to už jsem se neptal. „Ještě by odpověděl, že jo, ale já tu mám práce dost, ne?“

Při obědě jsem všem doporučil, aby při odpolední opalovačce a koupačce udrželi zase svůj chtíč na uzdě, ať zvládnou večerní program. Po odpoledním odpočinku jsme se vydali na pláž, všichni čtyři naši němečtí „kamarádi“ se dostavili taky, Patrik jim vysvětlil, že máme odpočinkové odpoledne kvůli večernímu překvapení, a proto teď nijak zvlášť nedovádíme.

Po večeři, přesně v sedm hodin, zabrzdila před naším bungalovem známá dodávka. Všichni jsme vyšli z vrátek. Z místa spolujezdce vystoupil stejný hoch, jako včera, s tím rozdílem, že už na sobě neměl žádné trenky. Prostě byl úplně nahý.

Chlapi ho chválili a poplácávali po zádech a hoch nás ochotně obsluhoval. Sice jsme měli pití dost, ale každý si u něj rád něco koupil. Řidič si zase opodál zapálil cigárko a spiklenecky na mě mrknul.

Šel jsem záměrně jako poslední, zakoupil jsem kvůli zítřejšímu programu dvě basy piv, hoch pokynul řidiči, každý jsme vzali jednu basu a dotáhli jsme je na terasu a pak do kuchyně, kde jsme pár piv našoupali do ledničky.

Jakmile jsme se vrátili na terasu, řekl Jarouš: „Hele, parťák hošanovi asi ujel.“ Myšák se na mě zadíval a pak řekl: „Já už vim, o co jde. Hošan je to Filipovo překvapení.“ – „Správně,“ odpověděl jsem. „Hošan se jmenuje Borko a chce s námi strávit večer, viď, Borko?“ – „Da.“ Myšák se ho zeptal: „Už jsi někdy viděl tolik penisů pohromadě?“ Borko tomu asi porozuměl, protože řekl: „Nýkad.“

„Tak na úvod bysme mohli skočit do vody, abysme Borkovi ukázali, jakou děláme prevenci proti alergické reakci,“ navrhl jsem, aniž bych věděl, jak dobrý je to nápad. Naskákali jsme všichni do vody, kromě Borka, který zůstal stát na vzdálenějším okraji betonového plácku. Když se ujistil, že všichni koukáme, rozběhl se, odrazil se od kraje betonu do neuvěřitelné výšky, udělal salto a vklouznul do vody čistou šipkou.

Když se vynořil, všichni jsme ho pochválili, Borko se zaculil a jal se plavat okolo nás. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nepoužíval jakýsi zvláštní styl. Ruce měl vpřed, téměř nehýbal nohama, jen se vlnil celým tělem a plul. Přitom na nás co chvíli vykouknul jeho roztomilý zadeček. Obeplul nás asi pětkrát a my jsme z něho nemohli odtrhnout oči.

Pak se zase zanořil a my jsme cítili, jak nám proplouvá mezi nohama, mezitím se objevila nad hladinou jeho prdelka a zase proplul někomu mezi nohama. Chvíli si s námi takhle hrál, a najednou zvolal David: „Ty vole, von mi ho volizuje! To jsem ještě nezažil, nechat si kouřit čuráka pod vodou, a ještě mořskou!“ – „A teď má mě,“ zvolal Péťa…

Nekecám, že nás všech osm postupně pod vodou pokouřil, aniž by vynořil hlavu. Když ji konečně vynořil, zase se zaculil, nadechl se, udělal salto vzad, a najednou jsem cítil, jak mi jeho ruce zezadu roztahují stehna, jeho hlava se mi mezi ně zezadu dostává, bere mi teď už tvrdý péro do pusy a kouří mi ho, přičemž jsem cítil mezi stehny jeho tělo a rukama mi dráždil díru. „Teda chlapi, až vám tohle udělá, tak se z toho zjančíte…“

Není divu, že mu jeden nádech na tuhle akci nestačil pro nás pro všechny, ale k nádechu se i tak vynořil jenom jednou. A když se pak zase objevila jeho hlava a viděla naše obdivné pohledy, položil se jako prkno na záda, takže mu jeho hezký klacek trčel kolmo vzhůru z vody ven. Připluli jsme k němu a začali jsme mu ho střídavě laskat rukou, Borko se tvářil slastně a trochu vzdychal a nechal se oblažovat. Pak ještě pomalu roztáhnul nohy, aniž by se nějak víc zanořil, a my jsme mu postupně mezi ty jeho nohy vplouvali a mohli mu celkem pohodlně pokouřit tu jeho okrasu.

„Chvála,“ řekl pak borec Borko, mrštil sebou a vrtulovitým pohybem se vydal ke břehu. Vystoupil nahoru, a než jsme se nadáli, udělal elegantní most. Prostě se ohnul dozadu, ruce dal na zem a na vrcholku toho mostu se mu tyčil čurák do výšky. „Dódžite!“ volal na nás. „Máme tam jít,“ vysvětlil jsem, možná trochu zbytečně.

Postavili jsme se kolem něj dokolečka a hráli si s tím mladičkým krásným klackem a Borko držel a držel.

„I sáda pázite na móje nóge,“ řekl nakonec, my jsme trochu couvli, a Borko předvedl nepochopitelný kousek. Nějak se zhoupnul v nohou, vymrštil se a stál na rukách. Obešel nás kolem dokola, pak se postavil přede mne a čekal. Stačilo se malinko předklonit a mohl jsem mu ho vzít do pusy, tak jsem to zkusil. Jemně jsem mu ho pokouřil, aby chudák nespadl, a poskytl jsem prostor ostatním, kteří si to taky rádi vyzkoušeli.

Načež pokrčil ruce, až měl obličej u země, rukama se odrazil a dopadl na nohy. „I sáda glédajte,“ řekl hned na to, sedl si do tureckého sedu, zakulatil záda, podal si čuráka do pusy a začal mu olizovat žalud. Ne že by měl tak dlouhý péro, prostě to byl hadí muž!

To mu ale nestačilo, převalil se na záda, nohy hodil za hlavu, rukama na zadku si přitáhnul rozkrok a začal ho sám sobě kouřit po celé délce. Začali jsme mu tleskat.

Úspěch se mu líbil, přestal si ho kouřit, nohy si zkřížil za hlavou, ruce položil na zem a ukázal nám svou dírku. „Molim,“ řekl.

Rozhlédli jsme se po sobě. Z toho úžasu nám ocasy stály jen tak napůl, ale Myšák zavelel: „Veliteli, musíš.“ Tak jsem nahonil péro, párkrát jsem si na něj plivnul, zakleknul jsem k té prdelce a zasunul. „Dóbro?“ zeptal jsem se. „Otlíčno!“ zvolal Borko. A tak jsem ho začal pomalu šukat, spíš v podřepu, a kluci koukali.

Nechtěl jsem se ještě udělat, tak jsem raději půjčil Borka ostatním. Zkusil si to nejen David, Myšák a Janek, ale i Jarouš a Péťa a dokonce i Jíra, který je jinak výhradně pasiv, ale jeho stále stojícímu péru to nedělalo problémy.

Borko to všechno vydržel a sténal u toho tak hlasitě, že se ve mně probudila zodpovědnost a navrhl jsem, že už raději půjdem na terasu. Borko to asi pochopil, ale zůstal ležet a vztáhnul ruce. Neuměl jsem si představit, jak to udělám, ale postavil jsem se rozkročmo nad něj, sehnul se k němu, on se mne rukama chytil pevně kolem krku a bylo jasné, co chce. Abych ho zvednul. Chvíli jsem hledal co nejstabilnější polohu svých nohou, ale Borko nebyl žádný žabař, ve vhodnou chvíli se nějak vzepjal, a já najednou stál na nohou, Borko na mě visel s nohama stále zkříženýma za hlavou, a mohl jsem jít.

„Akrobati se našli,“ poznamenal Myšák a všichni uvolnili prostor, abych mohl Borka odnést na terasu.

Na terase jsem Borka opřel o zeď bungalovu a chtěl jsem ho spustit dolů, jenže on malinko zakroutil hlavou a mě došlo, co chce, jenže jsem nevěděl, jak to udělat. „Kluci, podržte mi někdo péro, zkusím ho do něj takhle zasunout.

Dopomoc se našla okamžitě, pomalu jsem Borka sesouval dolů a pomocí něčí ruky jsem si ho napíchnul na ptáka. A bylo to boží. Takhle jsem ještě nikdy žádnýho borce nešukal, viděl jsem to jenom na videu. Za chvíli se mi nějak zatmělo v hlavě a cítil jsem, jak stříkám…

Byl jsem fyzicky totálně vysílenej a nevěděl jsem, jak se teď z téhle pozice dostat, aby mi Borko neupadl na zem, tak jsem zavolal: „Kluci, musíte ho ze mě sundat, já to nezvládnu!“

Kluci Borka sundali na zem, on rozmotal nohy, a místo aby si odpočinul, vyšplhal na železný sloup pergoly, pevně se o ni zachytil nohama, svěsil tělo dolů a rukama se přidržel pod sebou. „Molim,“ řekl, a když jsem se na to přišel podívat zblízka, bylo mi jasné, co chce. Jeho tělo viselo dolů v ideální výšce pro polohu 69, ale vstoje.

A tak mu chlapi jeden po druhém mrdali hubu a zároveň kouřili péro. A jeden po druhém se mu do huby poctivě vystříkali. Borko pak seskočil ze sloupu, pochválil nás slovy „chvála lijépo“, a protože věděl, že už jsme všichni vycákaní, lehl si na zem, hodil nohy za hlavu a poctivě si vykouřil čuráka. Až do konce.

(pokračování zde)

Příspěvek Zájezd 5: Středa pochází z Gay povídky

Vtom se ozval Jíra, kterého jsem bezděčně objímal, asi proto, že ho stále bezděčně miluju, i když už spolu dávno nejsme. „Filípku, můžu jít pro snídani s ním?“ Nevím, proč se mě ptal, ale potěšilo mě, že žádá o svolení. „Klidně jdi, ale bylo by lepší, aby ti nestál, tak jdi s Jankem do vody raději hned.“

Uvědomil jsem si v tu chvíli, že vím o jeho ranní erekci, protože ho bezděčně držím za péro. Jíra se totiž musel vymanit nejen z mého objetí, ale i z objetí mojí ruky jeho ocasu…

Do devíti už jsem neusnul, ale kupodivu jsem nezaslechl žádný klakson, zato pak jsem uslyšel na terase chichot Jíry a Janka a chrastění nákupu. Vyšel jsem tedy ven na terasu, kde vybalovali snídani Janek s poslušně visícím dlouhým ocasem a Jíra s neposlušně trčícím tlustým ocasem.

„Ty vole, jak to ten chlap zvládnul?“ zeptal jsem se jich. Janek začal vysvětlovat: „Dobrý. Jíra plaval, ale furt mu stál. Přijela dodávka, tak jsme vylezli. Chlap koukal jako blázen na obě naše péra. Řekl jsem mu, že nudismus a ranní erekce. Chlap něco vykládal, ale nerozuměli jsme ničemu. Jenom jsme rozuměli ‚Sodoma Gomora‘.“

„No, hlavně aby ráno zase zastavil…“ řekl jsem, pomohl klukům připravit snídani a svolali jsme ostatní.

Po snídani jsme šli rovnou na plážičku a po zkušenosti ze včerejška jsme se vzájemně mazali až na místě. Než jsem se stačil rozhodnout, s kým se budu vzájemně mazat, zbyl na mě Jíra. Nejdřív mě namazal on, přičemž když mi mazal péro, málem jsem se udělal. Pak si on lehl na lehátko, mazal jsem mu záda a pak prdel, což mě tak rozrajcovalo, že jsem si na něj lehnul a hrubě mu do té prdele zasunul péro.

„Vyhlásil jsi na dnešek zákaz ejakulace, pamatuješ?“ rejpnul si Myšák. „Jasný, vím o tom,“ řekl jsem co možná nejvíc sebejistě, přestal souložit a skočil jsem do vody. Jíra skočil za mnou, doplaval ke mně a připomněl mi, že jsem ho ještě nenamazal zepředu. Blbec! No ne, blbec jsem já…

Celý den byli všichni kluci v pohodě, čuráky si olizovali od soli opatrně, aby je pokud možno ani nepostavili, jen Jírovi pořád stál a mě to nějak provokovalo, takže mi taky pořád stál. Celý den jsem se obával, že budu muset sám sebe na večer diskvalifikovat pro porušení zákazu ejakulace, nebo že totálně prohraju, protože se udělám hned.

Před druhou hodinou odpolední se ve mně vzbudila zodpovědnost a vyhnal jsem všechny na přípravu oběda. „Moc toho už v mrazáku není,“ poznamenal někdo, ale já jim řekl, ať se nebojí, protože jsem věděl, že je dneska čeká ještě jedno překvapení.

Krátce po druhé hodině se před bungalovem ozval klakson. Na tázavé pohledy jsem odpověděl, že v úterý a ve čtvrtek sem jezdí dodávka s chladicím boxem, ze které lze dokoupit mražené polotovary k obědu nebo k večeři. Chtěl jsem jít sám, ale chtěli se ke mně přidat Jíra a Janek. Jankovi jsem to dovolil, protože mu poslušně visel ocas, ale Jírovi ne, protože mu zase stál.

Chlapík z dodávky si nijak nevšímal, že k němu přicházejí dva nahatí chlapi, a věnoval se otvírání boxu a úpravám cedulí. Když jsme k němu došli, otočil se na nás a řekl: „Dóbar dán, izvólite?“ Sám měl jen trenky a jak jsme stáli blízko něho, zřejmě si nevšiml, že jsme nazí celí, protože nám koukal do očí. „Mógu li?“ zeptal jsem se ho a začal listovat brožurou, kde měl nabídku svého zboží. „Narávno,“ řekl a nechal nás, abychom si vybrali, co chceme.

Poodešel a pak si zřejmě teprve všiml našich nahých prdelí, protože zvolal: „Zášto vy góli?“ – „Normálno, nudýsty,“ odvětil jsem a oba jsme se k němu otočili. Zůstal viset očima na Jankově dlouhém ocasu a po chvíli řekl: „Tákav dúg kurác!“

„Co říkal?“ zeptal se Janek. „Že máš dlouhý péro.“ – „Řekni mu, že až tak dlouhý neni.“ – „On káže da nyje tákav dúg.“ – „Nyje? To nýsu víděli moj,“ – „Prej jsme ještě neviděli jeho,“ vysvětlil jsem Jankovi. „Tak ho ukaž,“ řekl mu Janek. „Šta káže?“ zeptal se chlapík. „On žéli víděty.“

Chlapík na chvíli stáhnul bermudy a zařval: „Najmáni na svjétu! Glédaj!“ Janek se zadíval do jeho rozkroku, kde v hustém houští bylo jeho péro sotva patrné, a zeptal se mě: „Glédaj? To ho jako mám jít hledat?“ – „Ale né, glédaj znamená koukni.“ Chlapík zas natáhl kalhoty. Chtěl jsem ho uklidnit, tak jsem řekl: „Nýje táko lóš,“ a hned jsem Jankovi vysvětlil: „Jako že ho nemá tak špatnýho.

„Má, ale to mu neříkej,“ odvětil Janek. „Ale klidně mu řekni, že mu ho příště vykouřím, jestli chce, ale musí se vyholit.“ Pro mou chorvatštinu to byl trochu oříšek, ale týpek začal mluvit sám: „Nýjedna žéna chťéla ga púšity! Kátastrófa! Glédaj!“ řekl a zase na chvilku stáhnul kalhoty.

Mezitím jsem si rozmyslel, jak mu chorvatsky vysvětlit Jankův návrh. „Brijáně támo i my čémo ga popúšity.“

Trochu jsem to zase překroutil. Navrhl jsem mu totiž, že bychom mu ho pokouřili oba, když se vyholí. „Stvárno? Prékosútra?“ – „Da, stvárno, prékosútra,“ řekl jsem mu, že pozítří a opravdu. Chlapík se tvářil nadšeně, prodal nám vybrané zboží a ještě nám dal slevu.

„Co jste tam dělali tak dlouho?“ ptali se ostatní, když jsme se vrátili s nákupem. „Ále, ten chlap záviděl Jankovi jeho čuráka. Ukazoval nám svoje miniaturní péro, tak jsme mu slíbili, že když si ho oholí, tak ho příště vykouříme. Prej ho žádná ženská ještě nikdy nechtěla kouřit,“ vysvětlil jsem stručně situaci.

Odpoledne jsem se snažil trávit v blízkosti Janka, protože Jíra pro mě pořád znamenal trochu problém. Naštěstí se Jírovi věnoval Myšák, takže jsem dokázal dodržet zákaz ejakulace.

Nějak jsme přestali sledovat provoz kolem nás a najednou jsem zjistil, že na cestě u naší pláže stojí ta dvojice, namakanec a krasavice, a pozorují nás. Když borec zaznamenal můj pohled, zeptal se: „Sprechst du Deutsch?“ Zavolal jsem na Patrika, ať se s nima domluví, protože já se německy nedomluvím.

Patrik s nimi chvíli hovořil a pak si oba dva návštěvníci odložili plavky a šli do vody. Stihl jsem jenom zahlédnout jeho výbavu, ale zřejmě bude dost veliká, protože se mu to pořádně bimbalo. Patrik vysvětlil, že ho požádali, jestli by u nás chvilku nemohli být. Mají taky rádi nudismus, ale v penziónu, kde jsou ubytovaní, to není dovoleno. Tak jim to Patrik dovolil, což jsem mu schválil.

Dychtivě jsem je pozoroval a čekal, až zase vylezou z vody. Mezitím jsem poprosil Jíru, ať si vleze do vody a vyleze chvilku poté, co vylezou ti dva.

Nakonec oba vystoupili na plážičku a my jsme mohli vidět nádheru toho borce. Měl ocas možná ještě delší, než náš Janek, nalité koule, a vyholený podbřišek mu zdobily vytetované zeleno-červené plamínky. Patrik jim nabídl, aby si k nám lehli, a mezitím vylezl Jíra, jak jsem ho poprosil. Chtěl opatrně skrýt svou erekci, ale já jsem k němu přišel a řekl: „Je třeba olízat sůl.“ A kleknul jsem a začal mu olizovat slané péro.

Patrik začal našim návštěvníkům něco vysvětlovat, zjevně naše pravidlo olizování soli z penisu. Ohlédl jsem se po nich a spatřil jsem, jak krasavice vzala borci ocas do pusy a olizovala mu sůl z žaludu. Patrik nám sdělil, že jim to dovolil. Krasavice byla zřejmě šikovná, protože borcovi se za chvíli postavil a my jsme všichni zírali na ten krásný kůl. Krasavice nám ten pohled asi chtěla dopřát, natáčela se tak, abychom na ně všichni viděli, a snažila se borcův klacek nezakrývat rukou ani ho příliš dlouho schovávat v puse, nicméně ho celkem kvalitně kouřila.

No co vám budu povídat, na celé naší plážičce jeden ocas nezůstal viset. Kdyby nebyl zákaz ejakulace, tak jsme tady asi všichni vystříkali, ale my jsme se našich klacků raději ani nedotýkali. Zákaz ejakulace ale neplatil pro naše hosty, a to bylo dobře. Borec za chvilku začal skučet a pak začal stříkat svoje semeno krasavici do pusy. Trochu jí to teklo koutky, ale vylízala mu žalud do sucha, pak se na nás omluvně usmála a řekla: „Sorry.“ My jsme ale ukázali vztyčený palec a Patrik něco pronesl německy. „Navrhls jim, doufám, že si k nám můžou klidně chodit ulevovat?“ zeptal jsem se. „Přesně tak.“

Ještě asi hodinu jsme pak měli možnost obdivovat tělo a výbavu toho borce a zjevně jsme se nemuseli stydět, když se nám někomu postavil.

Po večeři jsem všem připomněl, že až přijede nápojový vůz, může si každý bez obav sám koupit, co chce. Když jsme slyšeli přijíždět auto, vyšli jsme všichni před vrátka. Pak nás ale čekalo překvapení! Chlapík nejel sám. Z místa spolujezdce vystoupil mladý, asi dvacetiletý, opálený štíhlý hoch ve volných červených trenkách. „Dóbar dán!“ řekl a se zájmem si nás prohlížel. Potom vystoupil chlapík a vysvětlil: „Prijátelj. Žélio vas víděty kad sam mu rékao o váma.“

Zapálil si cigáro, stoupnul si opodál a pozoroval dění. Hoch otevřel korbu a řekl: „Izvólite?“ A jakoby nic nám začal prodávat, co jsme si poroučeli, ale přitom nenápadně pokukoval po našich ocasech. Pak přišel na řadu Janek, který se schválně dlouho rozhlížel po vnitřku korby a jakoby bezděčně, rošťák jeden, se lehce drbal v podbřišku tak, aby se mu jeho dlouhý ocas co nejvíce kýval. To se hoch už trochu zapomněl a nepokrytě to bimbání pozoroval, zatímco my, včetně chlapíka, jsme se bavili nad tím, jak se mu pomalu začínají vzdouvat trenky.

Ještě ale přišel na řadu Jíra, který si ho schválně ještě trochu pohonil, aby mu pěkně stál. Když to hoch viděl, houplo mu totálně. „Opróstyte,“ řekl omluvně Jírovi, který mu opáčil: „Se neomlouvej, tak ti stojí, no. Mně taky stojí.“

Ztopořený hoch nakonec zavřel korbu a nastoupil do auta a chlapi si odnesli své nákupy. Ještě jsem si šel s hochem krátce, nenápadně promluvit, rozloučil se s osádkou vozu a vrátil se na naši terasu.

„Takže, pánové,“ spustil jsem, „začíná masturbační maraton neboli masturbaraton. Vyhrává ten, kdo si dokáže nejdýl honit péro, než vystříká, aniž by porušil pravidla. To znamená, že každý si jakýmkoli způsobem bude mnout nebo dráždit ocas, přičemž ruka se nesmí ani na chvíli zastavit, musí bejt neustále v pohybu. Střídání rukou je dovoleno, ale ani na okamžik nesmí žádnej ocas zůstat nedrážděnej. Všichni honíme sami sebe. Kdo uvidí, že někdo porušil pravidla, nemilosrdně ho musí prásknout. Takže ke startu, připravit, pozor, teď.“

Všichni si začali opatrně mnout ocas. Bylo vidět, že někteří ani nechtějí, aby se jim postavil. Jírovi tedy stál už před startem, mně se taky hned vztyčil. Zajímavě na to šel dlouhoocasý Janek, který si uchopil péro dvěma prsty, mezi ukazovák a prostředník, těsně u kořene, a mával jím ze strany na stranu nebo nahoru a dolů, až mu péro pleskalo o stehna nebo o břicho. Tahle jeho hra nás všechny dost vzrušila, takže jsme už skoro všichni měli klacky tvrdé, kupodivu kromě Janka, který si tím pleskáním zřejmě oddaloval erekci, a kromě Patrika, který chtěl asi vyhrát a raději se na nikoho z nás nedíval.

Absolutně jsem nedokázal odhadnout, jak tenhle závod může být dlouhý. Asi po půl hodině stále nikdo nic, všichni pomaloučku honili. Když nastal západ slunce, navrhl jsem, že půjdem honit na plážičku, s čímž všichni souhlasili. Vylezli jsme tedy na plážičku, postavili se na její okraj nad moře, honili si péra a koukali na zapadající slunce.

Pak jsem zaslechl nějaké kroky. Ohlídnul jsem se a viděl naši oblíbenou německou dvojici, jak si to rázujou přímo k nám. Museli vidět, co děláme, ale neváhali přijít až k nám a postavit se vedle nás do řady. Pozdravili, chvíli jen tak koukali na zapadající slunce, krasavice se pak přitulila k borci, začala ho hladit a líbat a koukala u toho na naše honění.

Nažeč se trochu natočila bokem, sáhla borci do rozkroku a vytáhla jeho ztvdlý obrovský ocas, který šikovně mnula tak, abychom na něj všichni viděli. Patrik, který stál uprostřed řady, jim něco řekl, načež si vyměnili místa, takže páreček se ocitl uprostřed nás a všichni jsme měli lepší výhled.

Ale po chvíli borec své krasavici něco řekl, krasavice šla k jednomu lehátku a zaujala pozici k souloži zezadu. Borec k ní přistoupil, chvíli si mnul svůj obrovský klacek, a když jsme se všichni přemístili tak, abychom na to dobře viděli, pomaloučku ho do ní začal zezadu zasouvat. Chvíli v ní setrval, načež začal vykonávat dlouhé, pomalé pohyby ven a dovnitř, takže nám tu a tam poskytl i pohled na svůj naběhlý žalud.

Nějakých deset minut se nám takhle předváděl, pak to ale asi nevydržel a začal se oddávat divokému šukání, jako bychom tam snad ani nebyli. Docela tvrdě ji mrdal, což se jí ale podle zvuků, které vydávala, líbilo. Na závěr se však borec asi rozhodl, že nás o ten pohled neochudí, a těsně před vyvrcholením z ní vytáhl svůj klacek, párkrát si ho protáhl rukou a pak jí postříkal záda mohutnými výstřiky mrdky.

V tu chvíli Jíra vykřiknul a udělal se.

A Myšák jim zatleskal a k tomu se přidal Patrik.

„Tak máme první tři odpadlíky najednou…“ poznamenal jsem. „A jo, já kretén!“ řekl Myšák a Patrikovi taky došlo, že kvůli tleskání přestali honit.

Dvojice nám poděkovala, my jsme poděkovali jí, oni si sebrali oblečení, které bylo poházeno po plážičce, a zřejmě protože už byla skoro tma, ani si to oblečení neoblíkli a vyrazili do svého apartmánu jen tak, nazí.

Janek po nich dlouho koukal, pak zvolal: „Tý brďo, ta jeho prdelka, ta by ho tam zasloužila!“ a začal šíleně honit svého teď už úplně tvrdého čuráka. „Už budu, vzdávám to. Kdo to chce?“ řekl hned na to. Nastoupil David, pokleknul před Janka, otevřel pusu a vypláznul jazyk.

A Janek mu to nastříkal do chřtánu a David se u toho udělal.

„Tak už jsme jenom tři,“ poznamenal jsem. Patrik i Myšák sice pořád honili, ale už byli mimo hru. Takže už kromě mě hráli jenom Péťa a Jarouš. „Neříkal jsem, že pasivové v téhle soutěži mají velkou šanci?“

Neměl jsem žádnou touhu vyhrát, ale zároveň jsem chtěl opět předvést svou výdrž, tak jsem se v téhle trojici ještě držel. Vzájemně jsme se trochu hecovali, odpadlíci nás taky hecovali, dokonce se nás snažili různě dráždit po těle, abychom se brzy vystříkali, tedy zejména provokovali mě…

Vydržel jsem pomalu honit ještě tak hodinu. Péťa pak prohlásil, že už je z toho unavený, že to vzdává, a přestal honit. Dokonce se ani neudělal. Takže už jenom já a Jarouš. Chtěl jsem ho nechat vyhrát, tak jsem si začal honit péro tvrdě a rychle, řekl jsem, že se asi už udělám a že to chci nacákat do moře, došel jsem na kraj plážičky, Jarouš vedle mě, a s mohutným výkřikem jsem to vycákal do slané vody. A Jarouš, v tuto chvíli už vítěz, to po mně s radostí zopakoval.

Jarouš byl tedy prohlášen za masturbaratonce. Chlapi se pak ptali na zítřejší program. „Přes den volná zábava, večer veliké překvapení,“ řekl jsem tajemně.

(pokračování zde)

Příspěvek Zájezd 4: Úterý pochází z Gay povídky

„To byla snídaně. Každý ráno sem jezdí dodávka s čerstvým pečivem, ovocem a s potravinama vhodnýma k snídani,“ řekl jsem, když jsem vešel na terasu. Tam už posedávali ostatní a radovali se z této informace. „Jak se tvářil řidič, když u něho nakupoval nahatej zákazník?“ zeptal se někdo. „Koukal jako zjara. Však on si zvykne.“ Janek prohlásil, že zítra chce jít pro snídani on, tak jsem souhlasil, protože Janek má z nás nejdelší péro.

Po snídani jsem oznámil, že během dne bude víceméně volná zábava a program že bude po večeři. Všechny jsem vyzval, aby si přinesli své prostředky na opalování, a pak jsem vyhlásil další pravidlo: „Je přísně zakázáno aplikovat opalovací sračky sám na sebe. Každej, kdo se bude chtít namazat, musí někoho požádat. A nejde jenom o záda, prostě po celým těle.“ Vzájemně jsme se začali mazat a pak jsem ještě poznamenal: „Nezapomeňte taky namazat čuráky, ať se vám nespálej.“

A tak jsme si začali mazat i ocasy, což samozřejmě způsobilo, že se nám všem postavil. Dohodli jsme se, že tedy chvíli počkáme, až nám trochu ovadnou, protože nevíme, jaký bude provoz okolo pláže. Trochu nám to tedy oplasklo, až na Jíru, kterému trčel stále dopředu jako kůl a ještě mu slintal. Vyšel jsem tedy z vrátek, rozhlídl se a viděl, že pohoršení momentálně nehrozí, tak jsem pokynul, že můžeme jít včetně Jíry, i když mu stojí.

Cílem dnešní opalovačky bylo zjistit, co si můžeme na plážičce dovolit. Zjistili jsme, že provoz moc hustý není. Tu a tam projelo nějaké auto, někteří si ani nevšimli, že jsme nudisti, někteří si nás zvědavě prohlíželi, ale nikoho to zjevně nepohoršovalo. Pravda, během dopoledne jsme žádnou extra erotiku neprovozovali, jen Jírovi pořád stál, ale když se blížilo auto, zalezl do vody.

Během dopoledne se nevyskytl dokonce ani žádný pěší kolemjdoucí, všichni pobývali na plážičkách u svých domků.

Při obědě připraveném z polotovarů z mrazáku jsem všem poděkoval, že drží svůj chtíč na uzdě, a vyhlásil další pravidlo, že každý bude během dne erotiku provozovat do takové míry, aby byl schopen večerního sexuálního programu.

Po odpoledním odpočinku jsme zase šli na pláž. Provoz byl stejně málo hustý, jen k večeru tu a tam šli okolo nějací lidi. Někdo na nás pobaveně koukal, někdo dělal, že nás nevidí, někdo dělal, že se nekouká, ale pokukoval.

Před sedmou hodinou jsem všechny vyhnal na přípravu večeře, protože jsem věděl, co za chvíli nastane. Pět minut po sedmé u našeho bungalovu zastavila velká dodávka a zatroubila. „Co je zas tohle?“ zeptal se někdo. „Nápojový vůz. Každý den kolem sedmé sem jezdí auto s výběrem nápojů. Limonády, víno, pivo, všechno i chlazený. Napoprvé jdu sám a uvidíme, jak se obsluha bude tvářit. Co mám vzít?“ Chlapi si řekli, co by kdo chtěl, a já pak vyrazil k dodávce.

Řidič a prodavač v jednom, když mě viděl, začal se pobaveně usmívat. Choval jsem se zcela přirozeně a začal si poroučet nápoje. „Nudýsty?“ zeptal se mě během toho. „Da, da,“ odpověděl jsem. Když jsem dokončil nákup, nabídl se, že mi s tím pomůže dovnitř, tak jsem souhlasil. Však ty uvidíš, pomyslel jsem si.

Vešel jsem na terasu první a za mnou řidič prodavač. Když viděl bandu dalších sedmi chlapů, pobaveně se smál. „Táko mnógo gólich muškaráca!“ řekl pak a složil nákup na stůl. „Móram réči prijátelju,“ řekl ještě na odchodu, pozdravil a šel.

„Co to říkal?“ ptali se mě. „Že je nás tolik nahejch chlapů. A že to musí doma vyprávět.“ Trochu jsem to záměrně překroutil, protože jsem čul něco zajímavýho. „Myslím, že je v pohodě, ne?“ dodal jsem. „Tak až zejtra přijede, nemusíme se nutně schovávat sem, ne?“ řekl David. „No jasně, můžeme si jít koupit pití každej zvlášť.“

Sklidili jsme nákup, nalili si každý svoje pití a mohl jsem vyhlásit program.

„Takže pánové. Na dnešní večer mám soutěž pro nás aktivy, kterou si všichni pasivové dobře užijou taky. Je to soutěž, kdo nejdýl vydrží z tvrdým ocasem v análu. Všichni čtyři najednou zasuneme a kdo vydrží nejdýl, vyhrává. Není u toho nutný vyloženě šukat, důležitý je v tom análu co nejdýl vydržet.“

Všem se nápad líbil a já jsem pokračoval: „Protože díry všech přítomných pasivů mám vyzkoušený, rozdělil jsem dvojice tak, aby každej aktiv měl přibližně stejný podmínky, čili spároval jsem tloušťky ocasů s přiměřeně těsnou dírou. David ho má nejsilnějšího, takže půjde do Jíry, Janek ho má nejtenčího, takže půjde do Patrika. Jarouš má myslím díru trochu míň vykloktanou než Péťa, takže do Jarouše zasunu já a do Péti Myšák.“

„A všichni ve stejný pozici, jo?“ zazněla otázka. „Určitě. Pasivové si přitáhnou z postelí matrace a zakleknou na všechny čtyři, a my do nich zasuneme vkleče zezadu. Zároveň si každej zařiďte, ať máte po ruce, co potřebujete, čili pití, cigára a tak. Tak šup!“

Všichni se tedy připravili, matrace jsme umístili do kolečka tak, abychom na sebe vzájemně viděli, vydal jsem pokyn k rozkouření ocasů a když už nám všem spolehlivě stál, zavelel jsem: „Zásun, teď!“ A všichni jsme se zabodli do příslušné zadnice.

Zpočátku měli všichni tendenci šukat, ale když viděli moji taktiku, že se jen tak občas lehce zavrtím, v klidu u toho popíjím a pokuřuju a dokonce konverzuju, začali to dělat taky tak. Pasivové víceméně sténali blahem.

Nejmíň se dokázal ovládnout Myšák. Měl neustále tendenci přirážet. Dokonce chvilku i dost divoce mrdal, ale pak se snažil uklidnit a jenom v Péťovi zůstal zaražený. Jenže asi deset minut po zásunu vzdychl: „Ach jo. Já jsem se udělal. Ani jsem si pořádně nezamrdal.“ Poradil jsem mu, že když vydrží zasunutý, stále je ve hře. „No jo, ale mně už vyklouznul.“

Myšák a Péťa dostali pokyn, aby nám dolili pití, a my ostatní jsme pokračovali v soutěži. Mám svoje tělo pořádně prozkoušené a vím, co na mě platí. Takže jsem se nežinýroval pít dostatek vína, což mě pěkně otupovalo, takže jsem si mohl dovolit tu a tam i pěkně divoké přirážení. Jarouš u toho sténal slastí a asi na nás byl pěkný pohled, protože ve 25. minutě vstřelil vlastní gól David, když z úplného klidu začal zuřivě mrdat a s obrovskými výkřiky se udělal.

Janek to nevydržel o moc déle. Snažil se svým dlouhým pérem jen pomalu zasouvat a vysouvat, ale pak zvolal: „Musim!“ Asi si to chtěl pořádně užít, takže se opatrně uvedl do polohy, kdy už neklečel, ale spočíval na zemi chodidly, a začal do Patrika bušit rychlými pohyby celou délkou svého devatenácticentimetrového ocasu. Patrik hekal tak, že už to vypadalo, že to nevydrží, ale Janek se naštěstí udělal s úžasnými výkřiky slasti.

Myšák to glosoval: „No, vedoucí si vymyslel soutěž pro sebe, u který si byl jistej, že vyhraje…“ Na to se pode mnou ozval Jarouš: „A to už soutěž končí? Já bych ještě vydržel… „Neboj, čas se měří dál,“ řekl jsem mu, trochu jsem ho zase pomrdal a pak promluvil k ostatním: „Kvůli zítřejší soutěži potřebuju, aby se všichni pasivové co nejdřív udělali taky. Takže se, prosím, chopte jejich ocasů a vycákejte je.

Patrik prohlásil, že už se udělal během šukání, a Jarouš pode mnou řekl, že se udělá asi brzo, ale že ho i pak můžu ojíždět dál. Janek začal zuřivě kouřit péro Péťovi a David si klekl před stojícího Jíru a s nastavenou pusou mu ho honil. Pohled na Jírovo luxusní péro, silné a s obrovsky naběhlým žaludem, mě dost rozpaloval, takže jsem do Jarouše stále divočeji zarážel, nicméně stále jsem vydržel.

Péťa se pak pěkně vystříkal Jankovi na jeho krásné kozy, načež začal cákat Jíra na Davidův vyplazený jazyk. David to pečlivě spolykal a ještě jim oběma ocucal žaludy pěkně do sucha. Zeptal jsem se Jarouše, jak je na tom, a ten řekl, že furt dobrý.

Ve 47. minutě to na mě začalo přicházet. Stejně už jsem byl vítězem, takže jsem se přestal ovládat, pojal jsem Jarouše ve stejné pozici, jako před tím Janek Patrika, a zuřivými přírazy jsem ho mrdal jak o závod, totiž vlastně to o závod bylo.

Těsně před koncem jsem čuráka vytáhl a vstoje si ho honil, přičemž Jarouš se pode mnou otočil na záda a taky honil. V okamžiku, kdy to ze mě začalo stříkat, to Jarouše vyrajcovalo tak, že začal stříkat taky, a obě ty mrdky mu dopadaly na kozy, na břicho a něco i na krk.

„Tak 48 minut,“ poznamenal Jíra, „ve mně Filip vydržel o tři minuty dýl.“ – „No jo, lásko, ale to jsme se tenkrát milovali, pamatuješ?“

Zůstal jsem stát, ždímal jsem ze sebe zbytky mrdky, a vyhlásil program příštího večera. „Tak chlapi, všichni jsme se vystříkali přibližně ve stejnou hodinu. Na zítřejší den vyhlašuju zákaz ejakulace, a tím budeme mít večer všichni stejný podmínky na další soutěž. Bude to masturbační maraton.“

„Ty vole, další vytrvalostní soutěž,“ posteskl si Myšák, „takže zase vyhraje vedoucí.“

„To nebude, kdo se nejdřív udělá?“ zeptal se naivně mladý Janek.

„Právě že naopak, kdo nejdýl vydrží,“ odpověděl jsem. „Ale tentokrát soutěžíme všichni, takže i tady páni pasivové můžou mít větší výdrž než já.“

Stejně všichni ocenili nápad s masturbaratonem, a pak jsme se šli opláchnout do moře a zbytek večera strávili s vínkem na plážičce.

(pokračování zde)

Příspěvek Zájezd 3: Pondělí pochází z Gay povídky

Pak se nám poloostrov ztratil z dohledu a já musel zabočit na takovou prašnou cestu. „Jsi si jistej, že to je zrovna tudy?“ zeptal se někdo. „Podle navigace i podle map jedu dobře.“ Museli jsme jet pomalu a trvalo to dobře půl hodiny, než se nám vpravo objevila scenérie velikého zálivu, uprostřed něhož byl poloostrov, tedy spíš vlastně možná ostrov připojený k pevnině nějakým náspem. To byla Rogoznica, vypadala hustě obydlená, zatímco na okraji zálivu, po kterém jsme jeli, to zatím na civilizaci nevypadalo.

Začal jsem vysvětlovat: „Tady ten břeh zatím není moc obydlenej ani zásobovanej. To všechno uvidíte. Ale teď už jsem si jistej, že jedeme správně. Hele, támhle jsou první domky.“

Před námi vlevo se objevila různá stavení. Jeli jsme stále po prašné cestě, vlevo stály různé domky a bungalovy v jedné řadě, za nimiž začínal svah vzhůru, vpravo pak betonové plážičky a mola, mezi nimiž byly kamenité průrvy směřující do průzračného moře. Všichni si užívali tu nádheru, zatímco já jsem se soustředil, abych počítal. Za čtvrtou skupinkou domů jsem hodně zpomalil, protože jsem věděl, že se tam má objevit osamocený bungalov.

A pak jsem ho spatřil. Chvíli jsem zaváhal, jestli to je on, ale všechno nasvědčovalo tomu, že ano. Kromě toho, že bungalov jsem si představoval jako dřevěné stavení, zatímco toto bylo normálně zděné, nicméně poměrně malé a jednopodlažní a odpovídalo to fotkám z internetu. Zastavil jsem a řekl: „Kluci, tohle je asi ono, ale nejsem si úplně jistej…“

Chlapi dychtivě vyskákali ven a koukali na vybetonovanou plážičku vpravo od auta, kde byly zapíchnuté dva slunečníky a čtyři lehátka, a na útulný domeček s velikou terasou, do které nebylo ani moc vidět přes bujnou vegetaci vysázenou na nízké zídce, a na krásnou pergolu porostlou hustou vinnou révou. „Filipe, že to je ono, viď? Tady chceme bejt,“ vykřikovali.

V tu chvíli z vrátek vyšel bodrý opálený chlapík s bříškem, v němž jsem jasně poznal majitele. „Kluci, je to ono.“

Chlapík se na nás podíval a začal se hrozně smát. Klukům teprve teď došlo, že se procházejí kolem auta úplně nazí, a začali se porůznu schovávat za autem nebo vegetací. Ale já jsem hrdě přistoupil k tomu chlapíkovi, podal jsem mu ruku a řekl: „Zdrávo, Stípe.“ – „Dóbro dóšli, Fílip,“ – Kluci, přestaňte se schovávat, jsme tu správně, pojďte se představit!“ zavolal jsem na ně.

Stipe mi pokynul, abych vešel na terasu, a ve vrátkách postupně vítal kluky. Každému podal ruku, řekl: „Dóbro dóšli,“ poplácal ho po rameni, kouknul se mu do rozkroku a řekl mu: „Da, dóbar,“ nebo „takódže dóbar“ nebo „super“.

Kluci se něvěřícně rozhlíželi po té terase, která byla diskrétně, ale zároveň ne úplně oddělená od cesty, a která byla dost rozlehlá na to, aby se na ní daly podnikat všelijaké aktivity. Kromě stolu a židlí tam byla i čtyři lehátka. A pak nás Stipe vzal dovnitř.

Uprostřed terasy byl vchod do hlavní místnosti, což byl jakýsi obývák a zároveň kuchyň. Dva rozkládací gauče, sporák, trouba, televize, lednička a mrazák. Vlevo vchod do dvou pokojíků, dvoulůžáků s přistýlkou, vpravo vchod do koupelny se dvěma umývadly a sprchovým koutem.

Zatímco jsem se se Stipem loučil s tím, že všechny informace mám, kluci si prohlíželi ten krásný přístřešek. Stipe pak jen zavolal: „Dovidžéňja!“ a šel domů, kam to měl asi 500 metrů.

„Haló, kluci! Nechcete se vykoupat?“ zvolal jsem a všichni se seběhli a naskákali jsme do moře. Voda byla příjemná, skoro až moc teplá. Slunce ještě nezapadlo, takže když se všichni dost vyblbli, nechali se sluníčkem osoušet.

Nejbližší stavení po obou stranách bylo minimálně sto, možná dvě stě metrů vzdálené, a na betonových pláccích před nimi se slunili a koupali lidi. Z jedné strany se k nám blížila nějaká dvojice. Když přišla dřív, nemohli jsme se vynadívat na její pánskou polovinu (i když ta holka byla taky moc pěkná). Byl to namakaný opálený týpek v přiléhavých plavkách. Ani se nijak výrazně nedivili, že se tu tolik chlapů koupe nahých, a šli dál.

Janek prohlásil, že toho týpka by si s chutí dal a ještě chvíli jsme pozorovali tu vzdalující se prdelku. Pak jsem všem řekl: „Někde jsem četl, že slaná voda může způsobit alergickou reakci na citlivých místech těla, jako je předkožka nebo žalud. Měli bysme si teda pořádně olízat ocasy.“ To se setkalo s velikým ohlasem, tak jsme si vzájemně začali olizovat naše slané ocasy, které se všem postupně postavily. „Tohle bysme teda měli dělat po každé, když vylezeme z vody, že jo, vedoucí?“ navrhl David. „Rozhodně,“ odpověděl jsem, „berte to jako závazné pravidlo.

Spatřil jsem, jak se v dálce vrací ta dvojice, co kolem nás prošla. Navrhl jsem tedy, že půjdem dovnitř, protože ty lidi nemusí hned první večer vědět, co jsme zač. Vrátka, kterými se šlo na terasu, byla dost úzká, mohl jimi projít jen jeden člověk naráz, takže chvilku trvalo, než jsme se dostali dovnitř všichni. Šel jsem jako poslední a ještě se ohlídnul po té dvojici, která už byla natolik blízko, že mohla zaregistrovat, že nám všem stojí péra. Ale nijak mi to nevadilo.

V mrazáku byly pro nás připravené nějaké pizzy, které stačilo ohřát v troubě, tak jsme si připravili večeři. Janek pak vykrojil do jedné pizzy díru uprostřed, ulehl na lehátko a pizzu si navlékl na péro. „Dejte si, kluci,“ vyzval nás. Myšák se na to zadíval a řekl: „Hm. Čurák s oblohou.“ Pavel neváhal, vzal si podprdelník, položil ho vedle lehátka, usedl na něj a začal ukusovat. Z druhé strany ho následoval Pája, a protože se nám nápad líbil, vzájemně jsme si takto střídavě poskytovali podnos pod pizzu.

Po této veselé večeři jsem prohlásil: „Máme tady šetřit vodou, protože je dost sucho, takže si ty zadrobený rozkroky omyjeme v moři. Sůl si pak z nich zase olížeme.“ A jak jsem řekl, tak jsme udělali. A protože byl zrovna západ slunce, přinesl jsem víno a koukali jsme na tu nádheru.

Když jsme se vynadívali, ohlásil jsem konec romantiky a řekl jsem, že si teď pěkně zamrdáme na terase. Tak jsme se odebrali na terasu, poručil jsem, aby si všichni vzájemně pomohli pusou k erekci, což bylo raz dva, a už to jelo.
Rozhodl jsem se na úvod vymrdat všechny pasivní prdele. Nejdřív jsem tedy šel do nejstaršího Péti, který má sice trochu zavalitější postavu, ale zato má krásně vyjebanou díru. Dával jsem pozor, abych se neudělal, a za chvíli jsem přesedlal na  další dobře vyjebanou díru Jaroušovu. David, Myšák a Janek osedlali další díry, ale poslušně se se mnou střídali, takže jsem pak chvíli jebal ještě Patrika, který má krásnou prdelku, a nakonec milovaného Jíru.

Byl jsem rád, v jakém jsme složení. Byli jsme vlastně čtyři aktivové a čtyři pasivové. Tedy Péťa a Jarouš jsou versatilní, ale to ještě obohacovalo možnosti, které jsme před sebou na ten týden měli.

Když jsme se teda během asi tři čtvrtě hodiny všichni udělali, šli jsme opláchnout naše zpocená těla do moře. A tam, na té plážičce, jsme u vína spokojeně strávili zbytek večera.

(pokračování zde)

Příspěvek Zájezd 2: Příjezd pochází z Gay povídky

„Tak já nemám ani ponožky, jak vidíte,“ řekl David, „a pod bermudama nemám ani spoďáry.“ – „Tak to máš pochvalu,“ odpověděl jsem mu, načež jsem musel stejnou pochvalu udělit i ostatním účastníkům. „Tak nastupovat!“ zavelel jsem a všichni se nasoukali do vypůjčeného VW Transporter o osmi sedadlech. A mohli jsme vyrazit.

„Už tam budem?“ zeptal se asi po pěti minutách Myšák. Zlobič jeden. „Jo, za chvilku. Do osmi do večera jsme tam,“ řekl jsem klidně. „Aha, já myslel, že pojedem dál. A už nám prozradíš, kam přesně jedeme, kromě toho, že to je Jadran?“ – „Stejně vám to nic neřekne. Rogoznica.“ – „A u čeho to je?“ – „U moře.“ – „Ty vole…“

„A vyvětráme si po cestě ptáky?“ zeptal se nejmladší Janek. „Jasný. Budem zastavovat na chcaní kdykoli. A chčijeme zásadně venku, žádný hajzlíky na benzínkách.“ – „Tak to je super.“

A chlapi pak začali kecat nesmysly o práci. Už mi to lezlo na nervy, kvůli kecům o práci přece na téhle výpravě nejsme. Zastavil jsem na prvním odpočívadle v Rakousku a vyhlásil jsem chcací pauzu. Postavili jsme se pěkně vedle sebe, vytáhli jsme čůrací orgány a vychcali jsme se. Než jsem je zahnal do vozu, rozhodl jsem se, že jim u cigára navrhnu jistá pravidla.

„Hele, holomci, nechci vás nějak buzerovat, ale chtěl bych se dohodnout na tom, že se nebudem bavit o práci, jsme přece na dovolený.“ – „Ale jo, klidně nás buzeruj, ty jsi vedoucí zájezdu a my tě budem poslouchat,“ řekl nejstarší Péťa. Všichni souhlasně mumlali a druhý nejstarší, Myšák, se optal: „Ty máš stejně nějakej plán, jak nás zorganizovat, viď, vedoucí?“ – „Mám,“ odpověděl jsem, „ale nechci ho nikomu nutit.“ Chlupáč Jarouš na to řekl: „Navrhuju, aby tady vedoucí zájezdu Filip řídil celej zájezd. Všichni jeho super nápady rádi poslechneme, ne?“

K jeho návrhu se všichni připojili, takže jsem mohl být v klidu, že průběh téhle týdenní dovolené bude v mojí režii. Nechtěl jsem jim nic nutit, ale teď už to vypadalo, že vše proběhne podle mého plánu.

Za volant sedl štíhlý Patrik, a tak jsem se hned rozpovídal, abych zabránil nějakým nesmyslným pracovním řečem.

„Takže, pánové. Na každý den pobytu mám nějaký nápad. Spíš takové téma dne. Jak se zdá, tak po něčem takovém toužíte a budete moje nápady respektovat.“ – „Jasně, vedoucí, ty jsi vedoucí!“ řekl někdo. „Takže souhlasíte s tím, že odteďka jsem velitel?“ Reakce ostatních byla jasná. Seděl jsem mezi Jankem a Patrikem, oba mi dali vděčnou pusu a bylo zjevné, že si všichni rádi užijí mých nápadů.

Asi jsem usnul, protože najednou jsme stáli někde asi v Alpách na nějakém odpočívadle. Když jsem to zjistil, vypotácel jsem se polorozespalý z auta a chtěl jsem se vychcat. „Veliteli, takhle se nevychčiješ, když ti stojí,“ řekl mi někdo. Měl pravdu, ale nabídky od minimálně tří účastníků, že mi ho vykouří, jsem odmitl, protože jsem si chtěl užít ten večer. Tak jsem se sice nevychcal, ale zklidnil a zavelel, že jedeme dál.

Po nějaké době jsem to chcaní nemohl vydržet, tak jsme zastavili na nejbližším parkovišti. Bylo dost rozlehlé, takže jsem rozhodl, že dojedeme až na jeho konec, kde je nejmíň lidí. Vyřítil jsem se z auta, doběhl na kraj trávníku, stáhnul kraťasy pod zadek a s holou zadnicí jsem začal chcát.

Jarouš zavolal: „Tak chlapi, všichni stejně jako vedoucí, ne?“ Všichni tedy přiběhli, postavili se vedle mě do řady, stáhli šortky pod zadek a případní kolemjedoucí mohli vidět osm nahých zadků vedle sebe. Tedy nejen mohli, někteří i viděli. Projelo nám za zády (totiž za zadky) nějaké auto a z něj na nás něco pokřikovali nějací výrostci německy, zdálo se nám, že nám fandí. Než dochcal poslední z nás, stále jsme vystrkovali ty prdele na lidi a projelo další auto. Někdo na nás něco zařval zase německy, znělo to spíš pohoršeně, a někdo vzdělaný z nás vysvětlil, že prý jsme prasata.

„No to teda jsme,“ odvětil jsem. „A mně navíc stojí,“ dodal jsem, protože jak jsem byl vychcaný jako první, trochu jsem si pomnul žalud a díky rajcovní situaci se mi rychle postavil. To se zalíbilo i ostatním a tak jsme tak ještě chvíli stáli a hráli si každý se svým ocasem, dokud nám všem nestál.

Slyšel jsem, jak za námi celkem tiše zastavilo nějaké auto. Ohlédl jsem se a viděl, jak na nás nevěřícně koukají z auta čtyři holky, mohlo jim být něco přes dvacet, těžko říct. Nařídil jsem všem natáhnout šortky a nastoupit do vozu. Šel jsem jako první, a protože to auto s těmi děvčaty pořád stálo, vzal jsem to kolem nich, takže ty holky viděly osm chlapů pochodujících za sebou v šortkách, které měly ve předu tvar stanu.

U vozu jsem ještě svlíknul tričko, protože už bylo dost vedro, a kluci to vzali jako pokyn, že to mají udělat taky, tak jsme naskákali do auta polonazí jen v šortkách. Znovu jsme vyjeli a zhodnotili jsme, že ta situace byla dost rajcovní, a že si to příště musíme zopakovat. To už jsem zase seděl za volantem a v hlavě se mi rodil plán.

Schválně jsem pak všechny potrápil minimálně tříhodinovou jízdou v kuse, aby se jim močáky pořádně naplnily, a ještě je nutil k „pitnému režimu“. Když už všichni dost skučeli, zastavil jsem na nějakém odpočívadle. Bylo sice menší, než to předchozí, ale zato tam byl trochu hustější provoz.

„Tak, támhle se vychčijeme, ale nikdo nezačne dřív, než zavelím!“ rozkázal jsem. Seřadili jsme se zase na kraj trávníku vedle sebe. „Kalhoty pod zadek, teď!“ Všichni provedli. „Uchopit péro, teď!“ Všichni provedli. „Ne to svoje! Sousedovi po pravici! Poslední vpravo ruku na zadek!“ Všichni provedli. „Můžem!“ A všichni jsme začali chcát hodně do dálky, přičemž každému držel péro soused.

Během toho chcaní bylo slyšet, jak za námi zastavilo nějaké auto a třikrát zazněla závěrka fotoaparátu. „Zůstaňte!“ poručil jsem klukům, otočil se a vypravil se k tomu fotografovi. Byl to nějaký starší pán a tvářil se omluvně a vystrašeně. Požádal jsem ho anglicky, jestli mi ty fotky může poslat na e-mail. Ochotně souhlasil, zapsal si mou adresu a vděčně nastoupil do svého vozu.

Když jsem se otočil zpátky na kluky, bylo jasně poznat, že využili situace a honí si péra. Totiž ne sobě, ale tomu, komu ho drželi. Připojil jsem se zpátky do řady a jen jsem prohlásil: „Hlavně pomalu, kluci, a nestříkat!“ Když kolem nás projelo asi tak pět aut, usoudil jsem, že by to stačilo, natáhli jsme kalhoty a šli jsme zpátky k autu.

Dali jsme si ještě někteří cigárko, když tu jsem pocítil, jako by mě štípl komár do stehna, plácl jsem se tam, ale pálilo mě to do ruky. Zjistil jsem, že jsem si tím cigárem vypálil slušnou díru do svých nylonových bermud a rychle začal uplácávat žhavé okraje té díry. „Kurva, kluci, hořím!“

Janek zrovna popíjel vodu, tak mi pomohl tím, že mi ty bermudy polil. Nijak zvlášť jsem se nepopálil, ale v bermudách vězela vypálená díra. Sundal jsem si je, abych si je pořádně prohlídnul, a prohlásil jsem: „V tomhle přece nemůžu chodit!“ A šel jsem je vyhodit do popelnice, vzdálené asi tak 50 metrů. Trochu to budilo pozornost uživatelů odpočívadla, ale bylo mi to jedno. Ne, nebylo mi to jedno, vlastně mě to trochu i bralo.

Vrátil jsem se ke klukům a řekl jim: „Bohužel s sebou nemám nic jinýho. Ani šortky, ani prádlo, ani plavky. Chtěl jsem vám jít příkladem a nemít s sebou nic jinýho, než oblečení na cestu.“ – „Tak já ti půjčím moje,“ řekl ochotně můj milovaný Jíra, svlíknul si svoje šortky a podal mi je. „Dík,“ řekl jsem a rozhlídnul se po ostatních. „Ještě někdo?“

Všichni ochotně začali svlíkat ten zbytek, co měli na sobě, a podávali mi svoje šortky. „Díky za sedm nových šortek, snad mi některý budou. Ale vy teď nemáte nic. No, nedá se nic dělat. Jedem!“ Hodil jsem všechny ty šortky do svého batůžku v autě a všichni jsme, teď už úplně nazí, nastoupili do auta a vyrazili jsme.

Po cestě pak vypukly mírné orgie, v rámci možností, které poskytovalo to auto. Chlapi si vzájemně honili péra a pokoušeli se je kouřit. Neustále jsem je musel napomínat, aby se ještě neudělali.

Jíra to ale nezvládl a vycákal se. Přísahal, že to nevadí, že jako pasiv bude večer k použití a že se mu jistě zase postaví.

Musel jsem se ale soustředit na jízdu, protože jsme se blížili k cíli a já musel bedlivě sledovat navigaci.

(pokračování zde)

Příspěvek Zájezd 1: Odjezd pochází z Gay povídky