Král měl pěkně vyvedený skleněný model mužského šourku, kterému říkal křišťálové koule. Tyto koule mu na požádání ukázaly kteréhokoli muže zcela nahého, ukázaly mu jeho rozkrok a dokázaly jej porovnat s jakýmkoli jiným rozkrokem.

Oblíbená otázka ješitného krále se týkala jeho vlastního mužství. „Koule mé křišťálové, povězte mi, kdo ho má nejhezčího v celé zemi?“ A koule vždy odpověděly: „Rozumí se samo sebou, nic se nedá srovnat s Tebou.“ A ukázaly mu jeho vlastní nádherné mužství.

Ale jednou odpověď křišťálových zaznamenala jistou změnu. Pravily: „Rozumí se samo sebou, máloco se srovná s Tebou.“ A ukázaly mu nádherné mužství. Bylo podobné tomu královu, ale vypadalo o něco větší.

Co to má znamenat?

Král se začal vyptávat, co to má znamenat, a koule mu musely vysvětlit, že v jeho království žije jistý nalezenec jménem Snoubič, který dorůstá v muže a jeho vybavení v jeho 17 letech již dosáhlo velikosti a krásy, která bohužel krále poněkud předčí.

Král se rozlítil a nechal si povolat Snoubiče. Poručil mu, aby se svlékl do naha a zblízka si jeho ozdobu prohlédnul. Seznal, že je skutečně přenádherná. Chvíli Snoubičovi lísavě chválil jeho výbavu a hrál si s jeho údem, ale byla to lest. Chtěl totiž zjistit, jak Snoubičův pyj vypadá, když ztvrdne. A mladému muži ztvrdnul velmi brzy. I seznal král, že toto je opravdu nejkrásnější mužství na světě, a projela jím zloba, závist a vztek, neboť jeho ješitnost byla krutě zraněna.

Povolal myslivce a poručil mu, aby nahého mladíka zavedl do lesa, tam aby mu uříznul jeho chloubu, pak aby ho v lese zanechal a chloubu mu přinesl zpět do paláce.

Uřízl mu ho?

Myslivec byl oslněn krásou Snoubičova těla a jeho mužskými přednostmi, a tak se ho v lese otázal, jestli by si spolu mohli zaobcovat. Snoubič byl však v těchto věcech nezkušený a všelijak se vykrucoval. Myslivec mu tedy vysvětlil, jaký dostal od krále úkol, a nabídl mladíkovi, že mu jeho okrasu nechá, když ho bude moci využít k ukojení svého chtíče.

Snoubičovi nic jiného nezbylo. Nastavil myslivci svou pevnou zadničku a nechal se využít. Byl nesmírně překvapen, že mu to přineslo úchvatné pocity, přímo rozkoš, jakou nikdy nepoznal. Načež myslivec ještě poklekl před mládence a sál mu již ztvrdlý ocas, dokud mu nevysál jeho šťávu. Snoubič byl opět překvapen, že tento způsob hrátek s mužstvím je mnohem lepší, než když si s ním hraje sám, jen rukou.

Myslivec pak zanechal Snoubiče v lese, cestou skolil koloucha, kterému uřízl jeho samčí nástroje, a ty pak přinesl králi. Ten uvěřil, že je to mužství nenáviděného mladíka, dal ho upéci na másle a kmínu a pak ho s chutí snědl jako nějakou pochoutku. Byl spokojený, že jeho mužství zůstává nejkrásnějším na světě.

Kam došel Snoubič?

Mezitím Snoubič vybloudil z lesa a po cestě uviděl nízkou chaloupku. Zabušil tedy na dveře, aby si vyprosil nějaké ošacení a radu, kudy by měl jít. Nikdo ale neotvíral. Zabušil ještě jednou a zkusil dveře, a ty nebyly zamčené. Vešel tedy dovnitř.

Uvnitř byla světnice s poněkud malým nábytkem, ale nikdo v ní nebyl. Vstoupil tedy do další světnice a byl udiven, jak nezvykle je vybavena. Byly tam různé lavice a lůžka, jakýsi kříž z kroužky, nějaký složitý kožený obojek, nezvyklé oblečení, řetězy a skřipce a podobné věci.

Když se pak zadíval pozorněji, na stěnách spatřil vyobrazení těchto věcí a brzy pochopil, že znázorňují způsob, jakým se s těmito věcmi nakládá. Velice ho to zaujalo a postupně si tyto předměty vyzkoušel. Zjistil, že jejich používáním vzniká nebývalá rozkoš. Dokonce takovou rozkoš, až z toho měl další, dnes již druhý výron. Znaven pak ulehl na jednu z lavic v rohu a usnul.

Kdo tu byl?

Když se vrátili domů obyvatelé této chaloupky, bylo jim něco divného. Zprvu nevěděli co, ale pak jeden z nich pravil: „Hele, mně připadá, že tenhle náš postroj na ptáka někdo používal.“ A druhý pak pravil: „A mně připadá, že někdo nosil naší koženou masku.“ A třetí: „A mně připadá, že si někdo strkal do řiti náš kolík!“

A tu jeden z nich teprve spatřil Snoubiče ležícího v celé své nahotě v rohu na lavici. „A mně se zdá, že už vim, kdo to byl!“ A všichni se podívali na tu lavici a nemohli se vynadívat na tu krásu. Postupně si všichni odložili veškeré šatstvo, shromáždili se kolem Snoubiče a mnuli si své údy, které jim nad mladíkem tvrdě stály.

A tu se Snoubič probudil a spatřil sedm nahých mužíků, kteří třásli svými ocasy. Polekal se a rychle se postavil. Shledal, že mužíci příliš do výšky nevyrostli. Většina z nich mu nesahala ani po prsa. Udiveně na ně koukal a prohlížel si jejich nevelká, ale jinak pěkná těla, většinou se širokými rameny, silnými pažemi a klenutou hrudí.

Také si povšimnul, že čím byli ošizeni na výšce, to jim příroda vynahradila mezi nohama. Každý z nich se vyznačoval něčím mimořádným. Jeden z nich měl ocas tak dlouhý, že si ho musel třít až téměř pod bradou. Druhý ho měl tak silného, že si ho musel třít oběma rukama najednou. Třetí měl pytlík tak dlouhý, že se mu bimbal mezi koleny dopředu a dozadu jako kyvadlo, jak si třel ocas. Čtvrtý měl pytel kulatý a velký jako menší dýně. I další tři měli pozoruhodná mužství neobvyklých rozměrů.

Kde ses tady vzal?

Pak se ale vzpamatoval a pravil: „Odpusťte, prosím, že jsem vešel do vaší chaloupky. Bylo otevřeno a hledal jsem někoho, kdo by mi poskytl nějaké ošacení a poradil mi cestu domů.“

Jeden mužík pravil: „Ošacení pro tebe mít určitě nebudeme. Jsi moc vysokej a dost hubenej, nebylo by ti to.“ A druhý dodal: „Ale nahatej vypadáš moc pěkně. Bejt tebou, vůbec bych oblečení nepoužíval. My ho doma taky nepoužíváme.“ A třetí prohlásil: „A klidně bys tu s náma mohl bejt. My bysme se na tebe rádi dívali.“ – „A kde ses tady vlastně vzal?“ zeptal se čtvrtý.

Snoubič se jim představil a řekl jim svůj příběh. „Aha,“ pravil další mužík, Tak to bys ani domů chodit neměl, ty troubo.“ – „No jasně, král by ti dal uříznout péro i koule a to by byla škoda, máš to krásný,“ řekl jiný. – „Ale klidně u nás můžeš zůstat, rádi s tebou budeme po večerech jebat a honit si péra.“

„To bych vám byl vděčný. Nejsem sice moc zkušený v jebání, ale myslivec mne stihl na rozloučenou něco naučit. A kdo jste vlastně zač?“

Kdo jsou zač?

Slova se ujal ten s nejdelším ocasem: „My jsme prcatlíci. Přes den pracujeme nedaleko jako spermoníci a po večerech šukáme. Já se jmenuju Jebal, ten s tím tlustým pérem je Šoustal, ten s tím zakřiveným se jmenuje Zmrdal, ten s dlouhým pytlem je Podržel, ten s velkejma koulema je Nastavil, tohle Spolykal a tenhle Vyhonil. Jmenujem se podle toho, co kdo máme rádi. A co máš rád ty?“ – „Nejraději bych se jmenoval jako vy všichni dohromady,“ přiznal Snoubič. „Jebal bych, šoustal i mrdal, podržel bych i nastavil, spolykal i vyhonil.“

„Tak jo, vítáme tě mezi náma. Pojďte chlapci, je čas na mrdání.“ A spustili. Jebal šoustal Podržela, Šouštal jebal Nastavila, Podržel nastavil Zmrdalovi, Nastavil podržel Jebalovi i Šoustalovi, do toho všeho Spolykal polykal a Vyhonil honil, a do toho Snoubič střídavě jebal, podržel, šoustal, nastavil, zmrdal, spolykal i vyhonil, vystřídal prostě všech sedm prcatlíků.

Když se všichni vycákali, prohlásil Zmrdal: „Jsi šikovnej, chlapče. Šuká se s tebou bezva. To budou parádní mrdačky!“ – „Díky, prcatlíci. I mně se s vámi bezva jebalo. Zatím jsem vždycky jenom honil, a dneska už jsem tolikrát mrdal. A to mi ještě nebylo osmnáct!“

A tak tam v chaloupce spokojeně žili a po večerech nehorázně obcovali a měli se dobře. Přes den chodil prcatlíci pracovat, zatímco Snoubič uklízel, vařil, štípal dříví a sekal trávu. Nemusel se za své tělo stydět, a tak i venku pracoval nahý a nic nedbal, že si ho občas kolemjdoucí udiveně prohlíželi. Naopak, občas jim i zamával svým ocasem.

Kdo ho má nejhezčího?

Král žil zatím v domnění, že bývalé nejhezčí mužství už dávno prošlo jeho útrobami, a to nikoli v obvyklém, ale v opačném směru, než byl král u mužství zvyklý.

Ale po čase ho napadlo, jestli náhodou někde zase nedospívá v muže nějaký další krasavec, a tak se zeptal křišťálových koulí: „Koule mé křišťálové, povězte mi, kdo ho má nejhezčího v celé zemi?“ Avšak k jeho překvapení koule odpověděly: „Rozumí se samo sebou, máloco se srovná s Tebou.“ A ukázaly mu nádherné mužství, ve kterém král bezpečně poznal Snoubiče.

Král se rozlítil a poručil koulím, aby mu ukázaly, kde Snoubič přebývá, a když zjistil, že si užívá s prcatlíky, rozhodl se, že tentokrát se Snoubiče zbaví sám, když má tak neschopné služebnictvo.

Nechal si vyrobit slušivý kožený postroj, přestrojil se za kramáře a vypravil se k prcatlíkům.

Nechceš si jeden vyzkoušet?

Když šel kolem chaloupky, nahý Snoubič zrovna sekal venku trávu. „Hej, mládenče,“ zvolal přestrojený král. „Jaké máš krásné tělo! Prodávám postroje, které by ti určitě slušely, nechceš jeden vyzkoušet?“ Snoubiče nabídka zaujala a nechal si postroj vyzkoušet. Král mu oblékl kožené řemeny přes ramena a přes záda a mužství a šourek mu upnul podobným způsobem, jako si někdy upínali prcatlíci jednu svou pomůcku. Toto ale vypadalo na Snoubičovi účinněji, protože mu to nebylo velké.

Šel se na sebe podívat do zrcadla a uviděl, že mu to skutečně neobyčejně sluší. „A počkej, co to způsobí, když to ještě více utáhnu,“ pravil král a utáhl mu postroj v rozkroku tak, že Snoubičem nejprve projela veliká rozkoš, poté však veliká bolest a nakonec se chudák skácel k zemi. A král spokojeně odešel.

Kdo ti to udělal?

Když se vrátili prcatlíci domů a viděli Snoubiče, jak se válí po zemi, lekli se, že je po něm. Ale Zmrdal povolil všechny řemeny na postroji, Snoubič se nadechl a povstal. „Kdo ti to udělal?“ ptali se prcatlíci. Snoubič si ale nic nepamatoval. Věděl jen, že zažil nějakou zvláštní rozkoš, pak bolest a pak už nic.

„V tom bude mít prsty ten král,“ domníval se Jebal. „Jo, a nebo spíš ptáka,“ poznamenal Nastavil. „Už nikdy si na sebe nedávej nic, co ti nedáme my,“ řekl Zmrdal. Snoubič přislíbil, že dá na jejich radu, a pak si všichni společně šli zamrdat a mrdali o sto péro.

Jenže král hned na druhý den pomocí křišťálových koulí zjistil, že se mu jeho pokus vraždy nezdařil. Vymyslel tedy jinou lest.

Nechal si zhotovit důmyslné zařízení – jakýsi pryžový kolík spojený pomocí hadičky s měchem, kterým se kolík dal nafouknout do mnohem větších rozměrů. Pak si načernil celé tělo sazemi rozpuštěnými v loji, aby nebyl k poznání, a vypravil se nahý se svým zařízením směrem k prcatlíkům. Když už byl téměř u chaloupky, zavedl si kolík do řiti a začal hlasitě sténat, jako by rozkoší.

Chceš si to taky vyzkoušet?

Snoubič zrovna venku sekal nahý dříví, když tu náhle zaslechl to sténání. Šel se podívat, odkud pochází, a spatřil nějakého černocha, který se svíjí rozkoší, aniž by v něm poznal nenáviděného krále. Král pohlédl na Snoubiče a se sténáním mu pravil: „Och, to je rozkoš! Chceš si taky vyzkoušet vynález až z Afriky?“

Snoubič zapomněl na nějaké své sliby, takovou rozkoš chtěl také prožít. Nechal si tedy od domnělého černocha zavést kolík do análu a bylo mu to příjemné. Král pak měchem kolík přifouknul a Snoubič pocítil tu obrovskou rozkoš. Král však stále přifukoval a přifukoval, rozkoš se proměnila v bolest, až se chudák skácel na zem. Král se zaradoval, nechal Snoubiče ležet a spokojeně odešel.

Kdo ti to tam dal?

Prcatlíci našli Snoubiče na cestě k chaloupce a zděsili se. Odnesli ho rychle domů a všimli si, že mu do řiti vede jakási hadička opatřená měchem. Píchli tedy do měchu nožem, z měchu něco vyfouklo a pak poznali, co je na druhém konci hadičky. Vytáhli to z mladíka, ten se nadechl a udiveně koukal.

„Kdo ti to tam dal?“ ptali se prcatlíci. Ale Snoubič si nic nepamatoval. Opět jen věděl, že prožil jakousi rozkoš a pak bolest a pak už nic. Slíbil zase prcatlíkům, že si dá příště pozor na cizí lidi, a šli si zamrdat.

Jak já se ti odměním?

Král pochopitelně brzy zjistil, že Snoubič vesele obcuje s prcatlíky dál, a usilovně přemýšlel, jak to tentokrát udělat, aby se ho konečně zbavil. Po nějaké době ale vymyslel důmyslnou lest.

Nechal si zhotovit tři ocelové kroužky, přestrojil se za pocestného a vydal se k prcatlíkům. Snoubič zrovna nahý zametal světnici, když tu se ozvalo zaklepání. Otevřel tedy dveře a tam stál nějaký pocestný.

„Och, krásný mladý muži, jsem již dlouho na cestě a nesmírně žízním. Dej mi prosím trochu vody.“ Snoubič nepřemýšlel a přinesl pocestnému hrnek vody. A protože mu bylo pocestného líto, zašel ještě pro uzavíratelnou nádobu, naplnil ji vodou a pocestnému ji věnoval. „Děkuji mnohokrát, krásný mladý muži s nádherným mužstvím, nedivím se, že chodíš bez šatů. Počkej, jak já se ti odměním…“ zamyslel se pocestný a začal něco hledat v mošně.

„Nic se mi neodměňujte, pane, hlavně dobře dojděte, kam máte namířeno.“ – „Již vím,“ pravil přestrojený král, „Dám ti tohle, já to již nepotřebuji a tobě to bude slušet i dobře sloužit,“ a podal mu tři ocelové kroužky. „Ach, a k čemu to tedy slouží?“ zeptal se zvědavě Snoubič. „To jsou ozdobné škrticí kroužky na úd a pytlík. Tomu tvému budou náramně slušet.“

Snoubiče to natolik zaujalo, že zapomněl na všechna nebezpečí a zkoušel si navléknout jeden z kroužků. Nešlo mu to však, a tak požádal pocestného o pomoc. „Ó, bude mi ctí okroužkovat tak nádhernou chloubu,“ řekl král a ukázal Snoubičovi, jak kroužek navléci.

„Nejdřív jedna koule, pak opatrně druhá koule, a nakonec se takto provlékne ocas.“ – „Aha, už to chápu. Vypadá to pěkně. A může se nosit více kroužků najednou?“ – „Ovšem že ano, proto jsem ti dal všechny tři.“ – „Dobrá, zkusím si druhý kroužek navléknout sám,“ řekl mladík, zkusil si kroužek nasadit a již mu to šlo dobře. „Jsi šikovný chlapec,“ lísal se král do Snoubičovy přízně. „Pokud si chceš navléci ještě ten třetí, tak si pospěš. Začíná ti tvrdnout a to bys ho pak už neprovléknul.“

Snoubič si tedy navlékl i třetí kroužek a nyní již mu úd ztvrdnul velmi pevně. Zdálo se mu to velkolepé, pociťoval zvláštní rozkoš, hladil si úd, který se stále zvětšoval, až ho kroužky začaly škrtit do bolesti, která byla k nesnesení, a svalil se chudák na zem.

Král si pomyslel: „Tak, a za chvilku ti upadne a bude pokoj!“ A spokojeně odešel.

Je mrtev?

Prcatlíci nevěřili svým očím, když opět našli Snoubiče v mdlobách. Tentokrát je ale překvapilo, že má ztvrdlý ocas trčící vzhůru. Pomysleli si, že nemůže být mrtev, a pak si všimli kroužků, které mu obepínali mužství. Chtěli mu je tedy sundat, ale vůbec nijak to nešlo. Ocas byl tak naběhlý a tvrdý, že nebylo způsobu, jak ho tohoto zaškrcení zbavit.

Dlouho zkoušeli všechno možné a vymýšleli různé triky, ale nic nepomáhalo. Nakonec se pomalu smiřovali s tím, že Snoubič již je nadobro mrtev. Uložili ho na lavici, na které ho tenkrát našli, s tím jeho nadobro ztvrdlým ocasem trčícím vzhůru, a chodili ho oplakávat.

Jednou k večeru však jel kolem princ na bílém koni, který odněkud zabloudil. Zaklepal na dveře chaloupky, aby požádal o nocleh. Byl překvapen, když mu otevřel nahý mužík menšího vzrůstu. Vyslovil své přání a Zmrdal, který mu otevřel, pravil: „No, tak pojďte dál, vznešenej pane. Máme tady ale smutek.“

A princ spatřil neskutečný výjev. Ve světnici stálo šest dalších podobných nahých mužíků nad lavicí, na které ležel překrásný nahý mladý muž s úžasným ocasem trčícím vzhůru.

„Je mrtev?“ zeptal se princ. „Asi jo, vznešenej pane. Mysleli jsem si, že ho probudíme, ale ani prd.“ – „Chudák… To přece nemůže být pravda, takový krasavec,“ pronesl princ. „A kdybyste věděl, pane, jak umí mrdat!“ pravil Podržel, načež Nastavil pokýval hlavou. „A nechat se jebat!“ pravil Šoustal, načež Jebal a Zmrdal pokývali hlavou. „A jak stříká!“ pravil Spolykal, načež Vyhonil pokýval hlavou.

Pojedeš se mnou?

Princ přistoupil ke Snoubičovi, prohlížel si jeho mocné mužství, chvíli přemýšlel a pak se zeptal: „Zkusili jste mu ho vykouřit?“ – „Vzácnej pane, to nám bylo ňák blbý, kouřit někoho bez jeho vědomí,“ odpověděl Spolykal a Vyhonil dodal: „Navíc eště když je mrtvej.“

„To je od vás sice šlechetné, ale záchrana života mladého muže má přednost!“ zvolal princ a začal Snoubičovi olizovat, sát a rukama mnout úd. Prcatlíci obdivně sledovali jeho počínání a pomysleli si, že by se s princem z bílého koně určitě dobře mrdalo, ale raději mlčeli, ani nedutali.

A najednou Snoubičovi v ocasu zaškubalo a začala mu z něj tryskat šťáva v mnoha velikých dávkách, které dopadaly na všechny prcatlíky. Když doprýštila, úd mu postupně ovadnul, princ mu sejmul všechny kroužky, Snoubič se nadechl a udiveně se rozhlížel kolem sebe.

Když spatřil prince, rozzářil se. „Kdo jsi, krásný mladý muži? – „Jsem princ na bílém koni, krásný mládenče. Moc se mi líbíš.“ – „Ty mně taky.“ – Chtěl bys se mnou strávit zbytek života?“ – „Ano.“ – „A pojedeš se mnou?“ – „Rád,“ zněla Snoubičova odpověď.

Prcatlíci se ale začali rozčilovat jeden přes druhého: „Moment, a co my?“ – „Snoubič je náš!“ – „My ho máme rádi!“ – „My s nim chceme taky mrdat!“ – „Neberte nám ho, vzácnej pane!“

A princ na to řekl: „Je-li tomu tak, jak říkáte, pak nezbývá, než abyste šli s námi.“ – „To je od tebe hezké, princi. Vlastně bych si nedovedl představit, že bych už s prcatlíky nejebal,“ pravil na to Snoubič. „Jebejme tedy všichni společně!“ zvolal princ.

A prcatlíci to pojali jako výzvu k akci a počali jebat. Snoubič a princ se k nim přidali a jebali všichni dohromady o sto péro.

Na druhý den našli společně cestu do princova paláce. Princ dal pro prcatlíky postavit na nádvoří chaloupku, která vypadala stejně, jako ta jejich, Snoubiče pojal za svého partnera a každý večer pak nehorázně hromadně mrdali a jebali u prcatlíků v chaloupce. A pokud se neujebali, mrdají dodnes.

A co král?

Když král zjistil, co se stalo, celý rudý vzteky vstal, mrštil křišťálovými koulemi o stůl, a jak byl zrovna nahý, střepy ho zasáhly do klína a on přišel o svůj ocas i o koule. A bylo po ptákách!

Příspěvek Sedm prcatlíků pochází z Gay povídky

Není tomu tak dávno, ale bylo to daleko.

V jedné exotické zemi žil v jednom paláci jeden Pán. Neměl na práci nic jiného, než po celý den zdravě jíst, pěstovat své urostlé tělo a po večerech obcovat. Ráno vstal, prohlédl se v zrcadle, zaradoval se, nechal si oholit celé tělo, vydatně se nasnídal a odebral se zvedat činky a tahat za rozmanitá zařízení, aby jeho tělo bylo ještě pevnější a ještě urostlejší. Načež se odebral k odpočinku, který prospíval jeho tělu i duchu. Po zdravém obědě se opět jal pěstovat své tělo a opět odpočívat. Před večeří vstoupil do lázně a po večeři vždy počal obcovat.

Ke všem těmto úkonům mu sloužilo několik jeho dvorních otroků. Ti neměli na práci nic jiného, než pečovat o svého Pána po všech stránkách, společně s ním pěstovat svá urostlá těla, zdravě jíst a vydatně spát.

Ráno se vždy jeden z otroků postaral o oholení svého Pána, všichni otroci s Pánem snídali, obědvali i večeřeli, společně s Pánem také chodili pěstovat svá těla. V lázni se o Pána staral vždy vybraný otrok, případně dva nebo tři, a pro večerní obcování byl každý otrok vždy připraven, neboť Pán si vybral vždy toho, na kterého měl zrovna chuť. Někdy si jich vybral i více.

Nutno dodat, že běžné oděvy Pán ve svém paláci zakázal. Všichni se v paláci museli pohybovat buď zcela vysvlečeni, nebo nosit vzrušivé doplňky z kůže, oceli či černé pryže.

Dále je nutno dodat, že otrok, který ráno prováděl holení Pánova těla, měl zároveň za povinnost neustále udržovat tvrdost a napřímenost Pánova údu. Kdo Pána nedokázal přimět k ztopoření rukou či ústy, byl vystaven nebezpečí, že bude ze společnosti dvorních otroků vyloučen. Proslýchalo se dokonce, že takovému otroku bude provedena poprava údu, avšak takto krutý trest Pán nikdy nehodlal provésti.

Podobně tomu bylo i v lázni. Se zlou by se potázal otrok, který by Pánovi nevyvolal vzrušení. Proto všichni otroci poctivě pěstovali svá těla, zdravě jedli a soustavně nacvičovali techniky ztopořování údu raději i mezi sebou.

Proti tomu všemu byla večerní povinnost být Pánovi po vůli doslova procházkou teplým sadem. Žádnému z otroků nikdy nedělal problém ani poskytnout svou zadnici, ani vstrčit své mužství Pánovi do zadnice, neboť po celý den byli tak vzrušováni, že večer nutně potřebovali své vzrušení ukojit. A pokud právě nebyli na večerní obcování vybráni, provozovali tyto radovánky vzájemně mezi sebou – strkali si svá ztvrdlá mužství vzájemně do zadnice i do úst, dokud jim semeno nevyprýštilo ven.

Největším potěšením však pro otroky bylo, že se mohli zúčastňovat pravidelných slavností nazývaných Velké Orgie. Na ně byli zváni Páni z okolních paláců i otroci a po celý večer a po celou noc hromadně obcovali, vytvářeli řetězce údů vstrčených do úst či zadnice jedince, jenž zasouval svůj úd do jiného jedince a tak dále. I na těchto slavnostech byl běžný oděv zakázán, všichni museli být zcela vysvlečeni nebo mít na sobě jen vzrušivé oděvní doplňky.

Sluhové

Někdo samozřejmě musel dělat ty hlavní domácí, respektive palácové práce – vařit, mýt nádobí, uklízet, prát soustavně potřísněná prostěradla, vytírat soustavně potřísněné podlahy, topit, opravovat poničené pomůcky a oděvní doplňky… Tyto úkoly náležely sluhům. Sluhové bydleli ve skromných pokojích víceméně hromadně, nesměli se dostat do žádného kontaktu s pánem, hovořit mohli pouze s dvorními otroky a pochopitelně mezi sebou.

Sluhové ovšem také slýchali o tom, co všechno mrdukrásného se v paláci odehrává, protože otroci jim o tom rádi vychloubačně vykládali. A sluhové samosebou toužili po tom, aby se mohli stát také dvorními otroky a sloužit Pánovi po všech stránkách.

Sice nevěděli, jak toho mohou docílit, ale pro jistotu, pokud jim to čas dovolil, se na takovou situaci připravovali. Měli dovoleno ve večerních hodinách využívat místnosti k utužování těla, tak ji tedy využívali, a hojně se cvičili v obcování mezi sebou. Stejně jako otroci si často strkali svá ztopořená mužství do zadnice i do úst a ochutnávali vzájemně svá mlíčí.

Všichni sluhové celkem záviděli otrokům jejich účast na Velkých Orgiích. Sledovali tyto záležitosti z tajných míst, odkud bylo na hromadné obcování vidět, mnuli si svá ztopořená mužství a prýštili sémě i několikrát za noc.

Popílek

Mezi sluhy byl i topič, kterému pro jeho práci říkali všichni Popílek. Topič toho na práci moc neměl, jelikož palác se nacházel v poměrně teplém podnebí, nicméně udržovat kotle a potrubí ústředního vytápění musel pravidelně. Ve volných chvílích však pravidelně cvičil jak svoje tělo, tak i své schopnosti obcovat. Patřil mezi sluhy k nejztepilejším a nejoblíbenějším, každý sluha byl šťasten, když s Popílkem mohl cokoli nacvičovat.

Popílka si oblíbil i vrchní nákupčí. Jeho práce spočívala v tom, že jezdil každý den na trhy, aby do paláce pořídil ty nejzdravější a nejhodnotnější potraviny či jiné potřebné věci. Díky své práci mohl Popílkovi tu a tam přivézt z trhu nějaký zajímavý dárek.

Jednoho dne Popílkovi přivezl krabičku se třemi zvláštními smyčkami. Jedna vypadala jako zhotovená z juty, druhá z jakési černé pryže a třetí z kůže. Všechny tři smyčky byly podivuhodně složité, ale v krabičce byl umístěn i obrázkový průvodce, jak s těmito smyčkami naložit. Smyčky se měly obtočit kolem vajec a údu, další část jen kolem vajec, další část měla vejce rozdělit vedví a poslední část se měla obtočit kolem údu.

Popílek zvědavě vyzkoušel první, jutovou smyčku. Po několika neúspěšných pokusech se mu zdařilo smyčku úspěšně umístit na svou mužskou výbavu a hle, jak náhle byla krásná a topořivá! Šel se na sebe podívat do zrcadla a tu náhle zjistil, že má jutové provazy omotané nejen kolem svého mužství, nýbrž i kolem celého těla. Vypadalo to celé tak vzrušivě, jako oděvní doplňky těch nejlepších otroků, ba přímo i Pánů, kteří se účastnili Velkých Orgií.

I zaradoval se Popílek, ochotně nastavil svou zadnici vrchnímu nákupčímu a těšil se, až nadejde čas Velkých Orgií, rozhodnut, že zkusí štěstí a v tomto oděvu se na slavnost dostaví.

Vrchní nákupčí i ostatní sluhové se ho zprvu snažili od tohoto úmyslu odradit, ale když viděli, jak svůdně Popílek v oděvu, který od té doby ze sebe nesňal, vypadá, začali mu držet palce i své ztopořené ocasy a začali věřit, že Popílek na Velké Orgie proklouzne jako ocas do řádně uvolněné díry.

První Velké Orgie

I přišel den Velkých Orgií. Popílek vyčkal, až se palác zaplní pány a otroky z okolních paláců, vyšel ve svém jutovém provazovém oděvu zadním východem ven a zamířil si to se svým ztopořeným pyjem k hlavním vratům, u kterých jaktěživ nestál.

Vstrčil svůj pyj do otvoru, na jehož konci byl zvonek, kterýmžto úkonem způsobil cinkání. Po chvíli se otevřela vrata, ve kterých stál jakýsi otrok, jenž pravil:

„Vítám Vás, pane, na naší slavnosti. Dovolte, abych Vás přivítal.“ A poklekl a přijmul do úst Popílkův úd. Chvíli jej takto vítal, pak povstal a pronesl: „Máte mrdukrásný ocas, pane. Kéž bych jím mohl být také obšťastňován. Račte dál, pane.“

Otrok otevřel dveře do hlavní síně. Popílek vstoupil a spatřil množství pánů i otroků v neskutečně vzrušivých oděvních doplňcích, všichni měli tvrdé ocasy a někteří s nimi již rejdili v něčích ústech či v některé zadnici.

Postupně však začalo být ticho, neboť jeden po druhém spatřili vstoupivšího mládence a mohli na něm oči nechat. Zírali na jeho ztepilé pěstované tělo, na jeho divumrdý oblek, na jeho mrduchtivý tvrdý ocas a po očku sledovali Pána, který stál na vyvýšeném stanovišti, obklopen několika obdivovateli a zasunutý svým pyjem do jednoho z hostů. Všichni v tu ránu zatoužili aspoň si sáhnout na příchozího návštěvníka, avšak nechtěli předběhnout největšího Pána.

A dobře udělali, neboť Pán, když spatřil Popílka, vymanil svůj obrovský úd z právě jebané díry, přistoupil k Popílkovi a pravil: „Vítám Tě, švarný mladý pane. Dovol mi, abych tě co nejuctivěji přivítal.“ A k údivu všech okolo Pán poklekl a pojal Popílkův ocas do svých úst. Ještě nikdy neviděli Pána klečet a vítat příchozího tak, jako to dělají pouze otroci.

Popílek si dlouho nechal oblizovat své mužství od Pána, kochal se tou rozkoší i pohledy desítek dalších mužů. Pak Pán povstal, otočil se k tomu publiku a zvolal: „Koukejte všichni jebat a pořádně nahlas vzdychat! Chci se teď chvíli věnovat tomuto krasavci!“

Panstvo začalo neochotně jebat a postupně i vzdychat. Pán si počkal, až se budou zvuky po síni dostatečně rozléhat, a promluvil k nově příchozímu: „Z kterého paláce jsi přišel, pane? Nikdy jsem tě neviděl.“

A Popílek odpověděl:

„Palác, kde jsou všechna mužství tvrdá
kde se každý večer hojně mrdá.“

„Rád bych tě požádal o Tvůj klacek do své díry,“ dodal Pán.

A Popílek odpověděl:

„Rád ti strčím do díry svůj klacek,
avšak i ten Tvůj je pěkný macek.“

„Ach ano,“ pokračoval Pán, „avšak rád bych po tom do úst Tvoji šťávu.“

A popílek odpověděl:

„Naplním svou šťávou Tvoje ústa,
nemohu však potom déle zůstat.“

„Nevadí, krasavče, jen mi dobře ojeb mou díru a pak i má lačná ústa.“

A Pán pokorně nastavil svou díru a Popílek ji začal jemně jebat. Pán sténal slastí, až všichni v sále utichli, přestali obcovat a hleděli na tu krásu. Popílek pak začal jebat tvrději, Pán sténal hlasitěji a všichni v sále začali jemně sténat, jak si nad tou krásou mnuli své údy. Popílek pak začal jebat velmi tvrdě, Pán křičel slastí a všichni v sále křičeli také, jak si divoce třásli svými ocasy.

Pak všichni v úžasu oněměli, když Popílek vytáhl svůj úd z Pánovy zadnice, vstrčil mu ho do úst a počal sám křičet slastí víc než všichni ostatní. Chvíli takto jebal Pánova ústa, až pak povstal, Pán si lehl na záda a Popílek se z výšky začal strefovat svou šťávou do jeho úst.

Většina šťávy přistála Pánovi přímo v ústech, mnohé kapky však také zůstaly na Pánově obličeji a prsou. Pak ještě Popílek poklekl a nechal si od Pána vysát zbytky své šťávy ze svého ocasu.

Potom Popílek povstal a pravil: „Omlouvám se, musím se vrátit. Bylo mi potěšením toto s Tebou provozovat, Pane.“

„Och, neodcházej ještě, můj nejdražší…“ žadonil Pán k údivu všech ostatních.

„Musím. Jistě se ještě uvidíme, můj Pane,“ odvětil Popílek a odešel.

Pán zůstal ležet na zemi, stočil se do klubíčka a otroci ho museli odnést na lože. Dalších orgií se již Pán nezúčastnil, hosté si museli vystačit po celý večer sami se sebou.

Druhý den se v paláci ihned rozkřiklo, že Pán se na slavnosti potkal s úžasným a mrdukrásným mládencem a že se zřejmě zamiloval. I Popílek se o tom dověděl a raději si důkladně zamazal obličej sazemi, aby ho nikdo z místních otroků nepoznal.

Záhy Pán vyhlásil další slavnost, a to mnohem dříve, než by to kdokoli očekával. Když se to Popílek dověděl, rozhodl se vyzkoušet si smyčky z černé pryže. Způsob jejich nasazování byl stejný jako u těch jutových, takže si je upevnil mnohem snáze. Poté se šel na sebe podívat do zrcadla a užasl. Ze stejné pryže měl na sobě i nohavice od kotníků do půli stehen, přiléhavý pás kolem prsou, rukavice a na hlavě kuklu, z níž byly vidět jen oči a ústa.

Vypadalo to velmi účinně a navíc byl Popílek podle obličeje k nepoznání. Když takto vyzdoben předstoupil před ostatní sluhy, byl málem vyveden jako vetřelec. Ale když poznali sluhové, že jde o Popílka, užasli, popřáli mu hodně štěstí a tentokrát ho v návštěvě Velkých Orgií podpořili.

Druhé Velké Orgie

V den konání dalších Velkých Orgií si Popílek ještě více počkal, než se jebání rozjede, a vstoupil do jebacího sálu s výraznějším zpožděním. Pán zrovna náruživě zasouval svůj ocas do jedné krásné chlupaté zadnice a několik dalších mužů ho po celém těle oblizovalo. Avšak v okamžiku, kdy Popílek vstoupil, Pán si ho ihned všiml, ustal v zasouvání a přistoupil k nově příchozímu.

„Z kterého paláce jsi přišel, pane? Nikdy jsem Tě neviděl.“

A Popílek odvětil:

„Neviděl? A já Tě mohl jebat.
Poznat mne však není nijak třeba.“

„Ten ocas poznávám, můj drahý, jsi to ty?“ zadychtil Pán.

„Líbí se ti ocas víc než oči?
Pak ti ocas tvoje oči smočí.“

„Ach ne, to bys mne oslepil, drahý. Ale i tak jsi mne již zaslepil. Směl bych poníženě požádat o tvou díru? Prosím!“ A pán si lehnul na záda, k údivu všech přihlížejících, se svým tvrdým ocasem tyčícím se vzhůru, a jeho oči i jeho žalud žadonily o to, aby Popílek nasedl a rejdil svou dírou na Pánově údu.

Bez řečí tedy Popílek nasednul na Pánův ocas a vrtěl náruživě zadnicí, přičemž jednou rukou Pána štípal do prsou a druhou rukou jej tahal za vejce. Pán byl zcela blažený, hleděl Popílkovi do očí a jednou rukou mu mnul úd, zatímco druhou rukou ho též štípal do prsou.

Všichni přítomní utvořili kroužek kolem této jebulibé scenérie a třeli si rukama své údy, spíše vzájemně než sobě samým, a čekali, jak toto mrdivadlo dopadne.

Nemohlo jinak dopadnout. Popílek s ohromnými výkřiky slasti počal prýštit svou šťávu po celé Pánově horní polovině těla včetně obličeje, a v ten samý okamžik počal Pán vydávat extatické zvuky, z nichž bylo patrné, že plní svou šťávou Popílkovy vnitřnosti. Dříve nebo později se jeden každý otrok i pán taktéž vyronil, zatímco Popílek stále seděl na Pánovi a oba si upřeně hleděli do očí.

Načež Popílek zašeptal: „Omlouvám se, musím se vrátit. Bylo mi potěšením toto s Tebou provozovat, Pane. A dovol, abych se s Tebou rozloučil.“ A naklonil své tělo k Pánovi a dlouze líbal jeho potřísněnou tvář a Pán mu líbání náruživě opětoval.

Pak povstal.

Pán zaprosil: „Neodcházej, můj nejdražší kocourku.“ A Popílek na to: „Jistě se nevidíme naposledy, kocoure můj.“ Popílek odkráčel a Pán zůstal ležet na zemi, stočil se do klubíčka a něco si pro sebe šeptal. Otroci ho museli odnést na lože a Velké Orgie už musely pokračovat bez Pána.

Druhý den hned zrána se rozkřiklo palácem, že Pán se opět zamiloval, tentokrát snad ještě více než posledně. Jen nebylo jasné, zda onen „kocourek“ byl tentýž, jako na předchozí slavnosti, nebo zda to byl někdo jiný.

Popílek věděl své a raději sazemi ještě více maskoval svoje vzezření. Avšak zpráva o Pánově zamilovanosti ho nenechávala chladným. Celé dny myslel jen na to, jak cítil Pánův ocas ve své řiti a ještě více na to, jak ho opovážlivě začal líbat a Pán mu to opětoval. Cítil, že je také zamilovaný.

Ale Pán nenechal Popílka dlouho čekat. Vyhlásil další slavnost ještě mnohem dřív, než by kdokoli očekával. V tu chvíli Popílek šel rychle vyzkoušet svou poslední, koženou smyčku. Nyní již hbitě umístil smyčku na svůj ocas a hned na sebe pohlédl do zrcadla, před kterým stál. A užasl ještě více! Na kožené smyčce se objevily kovové cvočky, na nohou měl vysoké kožené boty, kožené ocvočkované pásy zdobily jeho ztepilý trup, zápěstí obepínaly kožené pásy, rovněž s cvočky, a podobně vyhlížející byl i obojek kolem krku. Přes oči měl velikou koženou škrabošku, která zcela změnila jeho charakteristické rysy obličeje, takže bylo jisté, že takto ho nemůže nikdo poznat.

V tomto přestrojení předstoupil Popílek před ostatní sluhy. Ti se již ihned dovtípili, že příchozí je Popílek, ačkoli ho vůbec nepoznávali, a vyjádřili mu vroucí, přímo teplou podporu v další výpravě za Pánem.

Třetí Velké Orgie

Při příchodu do jebacího sálu spatřil Popílek Pána, kterak sedí na svém křesle, nechává si oblizovat ocas a kulky od jiných otroků a tváří se znuděně. Avšak tento znuděný výraz trval pouhý zlomek chvilky, neboť v okamžiku, kdy spatřil Popílka, pookřál, povstal, povstal i jeho ocas, přistoupil k Popílkovi, zadíval se mu do očí a pravil:

„Nesmírně rád Tě opět vítám na naší slavnosti, švarný chlapče.“

„Opět?“ otázal se Popílek. „Nemyslím, že bychom se někdy viděli,“ dodal a z jeho hlasu bylo cítit, že jde jen o hru.

„Z kterého paláce jsi tedy přišel, pokud jsme se nikdy neviděli?“ přistoupil Pán na tuto hru.

„Možná, že jsem přišel prostě z nebe,
abych viděl, jak se tady jebe…“

zažertoval Popílek v odpověď.

Pán natáhl paži a pokynul, aby ho Popílek chytil za ruku. Popílek tak nesměle učinil a Pán zvolal: „Jebejte nerušeně, milí přátelé, odeberu se teď na nějakou dobu se vzácným hostem do lázně.“ A ruku v ruce kráčeli sálem a Pán Popílka pomalu dovedl až do lázně.

Lázeň již byla napuštěna teplou vodou a hořelo zde několik svic, ne víc, než aby zde bylo příjemné přítmí. Pán začal Popílka jemně hladit po celém jeho vypracovaném těle a Popílek nevydržel a tyto něžnosti mu opětoval. Stáli proti sobě, stejně tak jako jejich ocasy, dívali se vzájemně do očí, a pak Pán pravil: „Máš vskutku přenádherné oděvní doplňky, kocourku. Avšak nebylo by dobré tuto kůži vystavovat vodě. Dovol mi, abych je z tebe na jistou dobu sejmul.

Popílek svolil a Pán počal něžně odebírat jednotlivé části této výstroje. Při odnímání pásku kolem ohanbí Popílkovi olizoval jeho krásnou výbavu a pojímal do úst hned celý ocas, hned obě kulky. Když se však posléze pokusil sejmout mu škrabošku, Popílek zavrtěl hlavou a zaprosil: „Buď tak laskavý, můj Pane, a nechej mi tento poslední doplněk. Ještě není čas, abys spatřil mou tvář.“

„Z jakého důvodu, kocourku?“ – „Chci s Tebou jebat a zatím mám obavu, že by mé prozrazení naše jebání pokazilo,“ odvětil Popílek. Pán tedy pravil: „Nuže, dobrá, ale věz, že žádné prozrazení mou náklonnost k Tobě pokazit nemůže, ani naše jebání.“

I vstoupili spolu do lázně, usadili se proti sobě, zapletli se nohama co nejblíže k sobě, až se mohli obejmout a dotýkat se vzájemně svými ocasy. Chvíli si v této pozici s těmi ocasy hráli, až jeden z ocasů vnikl do řitního otvoru toho druhého a nějakou dobu v něm jen tak dlel. Pak si role vyměnili, a znovu a znovu. Ani příliš nejebali, jen si tak zasouvali údy do análů a povídali si.

Chválili si navzájem těla, vyprávěli si o tom, co mají rádi při obcování i ve volném čase, a i u toho vyprávění stále měl jeden nebo druhý zasunutý svůj úd ve svém protějšku. Jen Popílek si pečlivě dával pozor, aby neprozradil, že je obyčejným sluhou v paláci Pána, který nyní sedí v lázni proti němu a se kterým je soustavně spojen buď údem, nebo svou zadnicí.

Dlouho takto trávili Velké Orgie, kterých se vlastně ani neúčastnili, ale tu to na ně, na oba najednou, přišlo. Chtěli oba se nechat krutě vyjebat od toho druhého, ale nemohli se dohodnout, neb oba toužili pokorně posloužit svému vyvolenému. I stoupli si pak proti sobě, mnuli si vzájemně rukou svá mužství, až oba s hlasitými výkřiky počali prýštit svou šťávu a cákat ji po celém těle druhého.

Objali se pak, přitiskli se k sobě a toužili takto zůstat celou věčnost.

„Můj milý,“ osmělil se Popílek, „nemohu již déle zde prodlévat. Povinnosti mne volají.“ – „Ne, prosím, zůstaň, kocourku, zůstaň se mnou přes noc…“

Popílek však byl neoblomný, neb nechtěl, alespoň prozatím, aby byl prozrazen a aby jeho povinnosti byly zanedbány. Marně pán prosil, Popílek se vymanil z jeho objetí, pravil: „Odpusť, kocoure,“ a zmizel z lázně i z paláce.

Až ve své komnatě si uvědomil, že z jeho výstroje mu zůstala pouze škraboška. Ostatní zapomněl u svého milovaného. Ano, u svého milovaného, nyní již si to zřetelně uvědomoval.

Pánovo trápení

Pán ještě dlouho prodléval v lázni. Vstoupil zpět do vody a myslel na svého milého, záhadného mládence. Začalo mu docházet, že mládenec pro něj není jen milý, ale i milovaný.

A tu jeho zrak pohlédl na výstroj, kterou u něj v lázni mládenec zanechal, a začal se mu v hlavě rodit plán.

Pátrání

I uspořádal Pán družinu a vyrazil do okolních paláců pátrat po mládencích, jejichž tvář neznal. Každému z nich navlékl mládencovu výstroj a zkoumal vzhled jeho přirození, zprvu vždy v ochablém stavu, brzy však vždy i v ztopořeném stavu, neboť Pán dokázal každého mládence snadno ztopořit.

Dlouhou dobu však nenašel nikoho, komu by postroj dobře padnul a zároveň by měl mužství takové, jaké znal ze svých skutečných zážitků. Některé mladíky vyzkoušel i zasunutím svého pyje do řiti či tím, že nechal zkoušeného mládence zasunout jeho pyj do řiti své, neb byl přesvědčen, že jedním z těchto způsobů by svého kocourka poznal.

Obešel takto všechna okolní palácová panství, a ani tak nenašel jediného mládence, který by mohl být tím, koho již třikrát na své slavnosti potkal a s kým tak přenádherně jebal.

Vrátil se tedy do svého paláce a poručil, aby se dostavili všichni místní sluhové, aby si je též mohl vyzkoušet. Ani zde však neuspěl, leckterého zkusil jebat, leckterý byl potěšen tím, že mohl svého Pána jebat, avšak bez výsledku.

Pak ale přistoupil k Pánovi vrchní nákupčí, aby byl prozkoušen. „Milý Pane, dříve než mne budete zkoušet jebat, dovolte mi, abych Vás upozornil, že je zde náš milý přítel topič, jenž se velmi stydí se s Vámi setkat, ale přesto po tom touží. Říkáme mu Popílek, neb má stále popelem zasypaný obličej.“

„Přivolejte Popílka,“ zavolal Pán a Popílek byl nucen se dostavit.

„Přeješ si mne, můj Pane?“ otázal se Popílek poněkud dvojsmyslně a přes svou sazemi začerněnou tvář nedokázal skrýt jasnost a dychtivost svých očí, které Pánovi již třikrát ukázal.

„Ano, přeji si,“ pronesl Pán. „Mám pro tebe test, a jsem si jist, že Ty tímto testem projdeš. Tvé oči Tě prozradily, lásko. Nasaď si tento postroj, prosím,“ řekl a k údivu všem členům družiny poklekl před Popílka.

Popílek provedl, co po něm Pán chtěl, a v tu chvíli se na jeho těle objevily všechny doplňky, které byly součástí jeho výstroje při poslední návštěvě Pána.

„Umyjte prosím saze z obličeje mého kocourka,“ poručil Pán, členové družiny tak učinili a jeho kocourek byl tak prozrazen.

Pán sáhl do mošny, vyndal plochou koženou krabičku velikosti, která se vejde do dlaně, a podal ji Popílkovi. Ten ji přijal, pohlédl na Pána, pak zpět na krabičku, otevřel ji a v ní spatřil výjev, na který do nejdelší smrti nezapomene.

Zasnoubení

V krabičce byl stříbrný kroužek a uprostřed toho kroužku byl na dně krabičky vyveden nápis „MILUJI TĚ“.

A Pán počal hovořit: „Milý kocourku, toto je zásnubní kroužek na čuráka. Chci ti říct, že tě miluji a že tě chci požádat o tvého čuráka a o tvou díru. Na oplátku Ti nabízím svého čuráka a svou díru a zároveň doživotní partnerství.“

„Ach, pane…“ vysoukal ze sebe Popílek, „Přivedl jsi mne do rozpaků. Avšak nemůžu Tvou nabídku odmítnout, neboť… I já tebe miluji. Nechť je má díra i můj čurák tvoje a budu šťastný, když i tvůj krásný čurák a tvá dokonalá díra budou moje.“

„Jistěže, lásko. Chci, abys byl mým rovnocenným parterem, lásko. Miluji tě, lásko.“

„Také tě miluji, lásko. A jsem šťastný, že se dostanu mezi Tvé dvorní otroky.“

„Nechci tě jako otroka, lásko. Miluju tě, lásko. Chci, abys byl můj partner, a tedy spoluvládce tohoto paláce. Chci tě jako partnera a spoluvládce, protože tě miluji.“

A tak se tito dva stali partnery, jebali spolu každý den, jebali i s ostatními otroky a rádi předváděli své umění jebat před zraky a tvrdými ocasy hostů všech Velkých Orgií.

A jestli se neujebali, jebají spolu dodnes.

Příspěvek O Popílkovi pochází z Gay povídky

Dřevěný junák

A tak se také stalo. Z kusů dřeva ze ztepilých stromů vytesal a sestavil ztepilého junáka, na něhož bylo vzrušení pohledět. Sotva spojil trup, hlavu a čtyři údy, náruživě se pustil do výroby pátého, nejdůležitějšího údu. Z vhodného klacku vytesal úd podle vlastního vzoru, potáhl jej vepřovicí, kterou poté ještě napustil lojem, aby úd neměl tvrdý povrch, aby měl přirozené vzezření a aby mu skýtal pohodlí i rozkoš. Z vepřovice pak sešil pěkný dvojitý váček, naplnil jej lojem, ke klacku připevnil a důmyslným čepem toto vybavení přišil panákovi pod břicho. Když byl panák hotov, starý mládenec zaplesal nad jeho ztepilostí i nad krásou jeho dřevěného mužství. Neváhal, odložil šat, nasedl na ležícího panáka a provedl si rozkoš, jakou jakživ neprožil.

Ústa

Na druhý den ráno zachtělo se mu opět s panákem obcovati. Pohlédl na panáka a pojal myšlenku, že mu do úst díru zhotoví, aby i svůj vlastní mužský úd mohl do něčeho strkati a tím se k výronu přivésti. A tak se také stalo. Vydlabal panákovi do úst díru, vystlal ji vepřovicí napuštěnou lojem, vstrčil do ní svůj ztvrdlý pyj a tak dlouho jím šukal dovnitř a ven, dokud z něj šťáva nezačala prýštit.

Oživení

Avšak co se v tu chvíli nestalo! Životodárná šťáva dřevěnému panákovi oživla hlavu, jež promluvila! „Ještě jedním otvorem bys vzal zavděk, můj stvořiteli a otče. Vydlab jej mezi polovinami mých hýždí a pocítíš nové rozkoše, až do něj budeš zajíždět svým údem.“ A tak se také stalo. Stvořitel svému synu vydlabal ještě jeden otvor na doporučeném místě. Ihned jím svůj ocas prohnal a poznal novou rozkoš! Jeho výron pak jako by oživl celé panákovo tělo. Panák povstal, počal se pohybovati, ba dokonce choditi.

Poslání

Několik dnů pak starý mládenec svého syna používal k dosažení své rozkoše. Dal mu jméno Otesanec, podle hlavní metody, kterou panáka stvořil. Stále mu ale jeho tělesné projevy připadaly poněkud neotesané. Pravil mu tedy: „Nechceš-li, abych tě nazýval Neotesancem, budeš muset jít do světa na jebanou.“ Ukázal mu pak, jak je možno jednoduše odejmout pátý úd od těla, aby mu v nevhodných chvílích netrčel kupředu, vysvětlil mu, kdy je záhodno toto provésti, dal mu mošničku, kam si má odejmutý úd ukládat, a vyslal synka Otesánka na jebanou. Otesanec tedy vyšel. Neviděl a neznal důvodu, proč by svůj úd měl schovávat, tak tedy kráčel světem s trčícím údem.

Ovčák s ovcemi

I potkal ovčáka se stádem ovcí. Ten na něj pohlédl a pravil: „Och, mládenče, kdo jsi, že chodíš svlečený s tak hezkým tvrdým pyjem?“ „Jsem Otesanec a otec mě poslal do světa na jebanou. A kdo jsi ty?“ „Říkají mi Beránek, a vědí proč. Zajebeme si spolu?“ „A co dáš za jebání s tak pohledným mládencem, jako jsem já?“ „Dám ti jednu svou ovci, když mne dobře ojebeš.“ „Ojebal jsem otce a tebe, Beránku, taky ojebu!“ A co pravil, to i provedl. Svým krásným tvrdým dřevěným pyjem poslušného Beránka ojebal. A naučil se tak, jak dobře ojebat ztepilého mládence. Za svou dobrou službu pak dostal huňatou ovci, i vzal ji s sebou.

Sedlák s kravami

Dalšího dne Otesanec putoval po kraji, když tu náhle potkal sedláka s kravami. Ten na něj pohlédl a otázal se: „Och, junáku, kdo jsi, že chodíš svlečený s tak hezkým tvrdým mužstvím?“ „Jsem Otesanec a otec mě poslal do světa na jebanou. A kdo jsi ty?“ „Říkají mi Bejku, a vědí proč. Zajebeme si spolu?“ „A co dáš za jebání s tak pohledným junákem, jako jsem já?“ „Dám ti jednu svou kravku, když mne dobře ojebeš a k tomu mne svou dřevěnou rukou přivedeš k výronu.“ „Ojebal jsem otce, ojebal jsem ovčáka se stádem ovcí, a tebe, sedláku Bejku, taky ojebu!“ A co pravil, to i provedl. Svým tvrdým dřevěným pyjem nadrženého Bejka ojebal a pak mu počal mnout úd. A naučil se tak, jak dobře přivést k výronu ztepilého mládence rukou. Za svou dobrou službu pak dostal kravku plnou mléka, i vzal ji s sebou.

Pasáček s vepři

I nadále putoval Otesanec po kraji, když tu náhle potkal pasáčka vepřů. Ten na něj pohlédl a vyptával se: „Och, chlapče, kdo jsi, že chodíš svlečený s tak hezkým tvrdým údem?“ „Jsem Otesanec a otec mě poslal do světa na jebanou. A kdo jsi ty?“ „Říkají mi Prasák, a vědí proč. Zajebeme si spolu?“ „A co dáš za jebání s tak pohledným chlapcem, jako jsem já?“ „Dám ti jednoho svého vepře, když mne dobře ojebeš a k tomu se ode mne necháš ojebat.“ „Ojebal jsem otce, ojebal jsem ovčáka se stádem ovcí, ojebal jsem sedláka s kravami, a tebe, pasáku Prasáku, taky ojebu!“ A co pravil, to i provedl. Svým tvrdým pyjem Prasáka ojebal a poté se ochotně nechal ojebat od něj. A naučil se tak, jak svou zadnicí přinutit vyronění štávy z každého pyje. Za svou dobrou službu pak dostal tučné prase, i vzal ho s sebou.

Tovaryš

Dalšího dne Otesanec putoval po kraji, když tu náhle potkal švarného a ztepilého tovaryše bez práce. Ten na něj pohlédl a pravil: „Och, mládenče, kdo jsi, že chodíš svlečený s tak hezkým tvrdým ocasem?“ „Jsem Otesanec a otec mě poslal do světa na jebanou. A kdo jsi ty?“ „Říkají mi Krasavče, a vědí proč. Zajebeme si spolu?“ „A co dáš za jebání s tak pohledným mládencem, jako jsem já?“ „Dám ti sebe a můžeš si mne ponechat.“ „Ojebal jsem otce, ojebal jsem ovčáka se stádem ovcí, ojebal jsem sedláka s kravami, ojebal jsem pasáčka vepřů, a tebe, ztepilý tovaryši, taky ojebu!“ A co pravil, to i provedl. Svým pyjem Krasavce ojebal a zamiloval se do něj. Jako odměnu si pak vzal tovaryše s sebou.

Doma

Přivedl tedy domů huňatou ovci, kravku plnou mléka a tučné prase. Dobytek jim pak vydělával na živobytí. A žili si všichni tři dobře. Otesanec s tovaryšem pravidelně každý večer obcovali a jebali a otec tomu buď přihlížel, nebo si zajebal s nimi. A pokud nezemřeli, dělají to spolu večer co večer až dosud.

Příspěvek Otesanec pochází z Gay povídky

Úkol

Jednou řekl tatínek Rudovi: „Podívej, Rudo, dědeček má dnes narozeniny, měl bys mu jít popřát. Nemohu s tebou ale dnes jít, je moc horko a mne by cestou mohly postihnout mdloby.“ Ruda se zaradoval, že bude moci jít k dědečkovi zase sám, protože si s dědečkem užil vždy něco zajímavého a dlouhou lesní cestu za letního dne měl moc rád.

Tatínek dal Rudovi pro dědu do mošny krabičku cigaret, tubu zvlhčovacího želé a lahvičku čichací vodičky a pravil: „Tady máš pro dědečka nějaké dárky a vyřiď mu pěkné pozdravení. A nenech se od něj osahávat, víš, jaký umí být prasák, a tobě je sotva 17 let!“

Ruda se pousmál, vzal na sebe jen své krátké lněné kalhoty, přes holé tělo přehodil mošnu a vyrazil.

Když došel na lesní cestu, ohlédl se za sebe, podíval se před sebe, a když zjistil, že široko daleko nikoho není, svléknul si své kalhoty, stočil je do mošny a jen tak nahý si vykračoval dál.

Nutkání

Asi v půli cesty lesem zachtělo se mu močit. Sešel kousek z cesty, uchopil svůj pyj, ale jak se ho dotkl, poněkud ho to vzrušilo. Zadíval se na něho se zalíbením a chopil se jej pevněji, až mu trochu ztvrdnul. Trochu si jej ještě pomačkal, aby mu ztvrdnul více, když tu náhle se za ním ozval hlas: „Copak tady děláš, švarný mládenče?“

Ruda se velice vylekal, až se mu ihned ocásek svěsil, otočil se, a co nevidí! Před ním byla silueta zvláštní postavy. Paprsky prosvítající skrze stromy svítily Rudovi do očí, a tak viděl jen obrys jakéhosi muže s mimořádně širokými rameny, úzkým pasem a silnýma svalnatýma nohama, radost pohledět, pokud by to nebylo v takto ošemetné situaci. Maně ho napadlo, že tvar toho trupu od pasu ke krku připomínal široce rozevřené písmeno V, s rukama vlastně písmeno M.

„Jdu na návštěvu za dědečkem…“ vykoktal ze sebe Ruda. „Chodíš za dědečkem přes les bez kalhot?“ zeptal se hlas a postava se k Rudovi trochu přiblížila tak, že na ni bylo náhle vidět v dobrém světle.

Bytost

Ten pohled Rudu uvedl v úžas. Nebyl si jist, zda jde vůbec o lidskou bytost – ač mělo stvoření proporce a tvary urostlého muže, zabarvení jeho těla nebylo vůbec lidské – bylo jaksi stříbrošedé, hladké, v záři slunce poněkud měňavé… Hlava byla pokryta jen proužkem jakéhosi černého kohoutka od čela k temeni, obličej bez obočí i vousů, nos hrdě čnějící kupředu, oči výrazné, šedomodré… A jakkoli podivně tento tvor vypadal, připadal Rudovi neobyčejně krásný, jako z nějaké fantastické knihy o životě z jiné planety.

„Vy lidé přeci bez kalhot po lese nechodíte, ne?“ přidal tvor ještě jednu otázku. Ruda si v tu chvíli uvědomil, že tvor vlastně také není oblečený, a zadíval se mu do rozkroku.

Nemohl se vynadívat na ten skvost, ne snad kvůli jeho velikosti (byl, pravda, o kus delší než byl Rudův, ale zároveň poněkud tenčí), nýbrž kvůli jeho zabarvení a celkovému vzezření. Tvorův pyj byl matně tmavě šedý s odlesky až do modra a na jeho konci bylo vidět špici, která byla v obvodu znatelně širší a především leskle černá, jako by byla vyvedena z onyxu zručným šperkařem. Váček pak mu elegantně visel přibližně do půli délky pyje, taktéž matně tmavě šedý, a co bylo zvláště pozoruhodné, jeho varlata pozvolna, ale stále měnila objem, jako by se hmota soustavně přelévala z levého do pravého a zase zpět, kdy v nejkrajnější fázi bylo vždy jedno varle dvojnásob velké než druhé, postupně se jejich objemy vyrovnaly a zase nabylo druhé varle navrch.

Rozhovor

„Ty nemluvíš, mládenče?“ opatrně a nevtíravě promluvil hlas, který nepochybně patřil tvorovi se stříbrošedým tělem, tmavým pyjem, onyxovým žaludem a přelévavými varlaty.

„Ach, odpusť, nikdy jsem ničeho takového, totiž prosím za prominutí, nikoho takového, jakživ neviděl… Kdo jsi?“

„Jsem Vlk, a kdo jsi ty?“ – „Říkají mi Červený Ruda… Ale ty nevypadáš jako vlk…“ – „A jako co vypadám?“ – „Nevím… Spíš jako… Něco jako nadsamec…“ zakoktal Ruda a celý zčervenal.

„Vidíš, mládenče, to máme společné. Tobě říkají Červený Ruda, i když se jmenuješ jinak. Mně říkají Vlk, i když mu jsem podobný snad jen zbarvením.“

„A… Kdo ti tak říká? A co jsi vlastně zač?“ – „Říká mi tak můj pán. On a jeho předkové mě vyšlechtili z člověka, vlka a koně.“ – „Koně? Tvarem těla připomínáš muže, zbarvením vlka, pravda. Ale koně? Toho mi připomínáš snad jen tím kohoutkem na hlavě, avšak…“ – „Z koně je vyšlechtěna moje srst. Je tak krátká a jemná, že vypadá jako hladká kůže.“

Ruda zvědavě přistoupil k Vlkovi blíž, ale stále se mu nezdálo, že by tvor měl nějakou srst. „Mohl bych… Mohl bych si sáhnout?“ – „Sáhl by sis, i kdybych ti to nedovolil. Má srst má kouzelnou přitažlivost. Už teď jsi v ní ztracen, nelze tomu zabránit.“

Srst

Dřív než Ruda stačil pochopit smysl těch slov, jeho ruce spočívaly na Vlkových pažích. Pohladily ho směrem dolů a cítily hebkost a jemnost, jakou ještě nikdy předtím neokusily; při pohybu vzhůru teprve cítily, že jde skutečně o srst, která jen velmi jemně a zároveň příjemně kladla drobný odpor.

Musil to hned zkusit i na jeho krásných širokých a vypracovaných prsou – tam byla srst hladká směrem od hrudní kosti kolem bradavek dokola k břichu, zatímco opačným směrem jemně šimrala jeho dlaně.

Musil to hned zkusit i na Vlkových zádech, kde hebkost pociťoval při pohlazení směrem dolů, a to již se k tvorovi tisknul svými mladými ňadry, rukama spočinul na jeho útlých pevných hýždích, ňadry se pomalu sesouval níž po jeho těle, až nakonec spočinul ústy před tvorovým přirozením, pohlédl vzhůru a zaprosil: „Mohu?“

Rozkoš

Odpovědí mu bylo Vlkovo pohlazení po Rudově temeni a výzvou mu bylo, jak se Vlkovi sametový ocas náhle vztyčil. Ruda vzal do úst Vlkův onyx a pocítil z něj neskutečnou energii – byl zároveň příjemně chladný a přitom z něj cítil neutuchající horoucnost. Cítil v ústech jeho chladný kovový lesk a zároveň horkou krev i vzrušující měkkost, se kterou se tvar onyxu přizpůsoboval Rudově sání a hloubce pozření. Při tom si uvědomoval i velejemnou srst na pokožce pyje, když při jeho vysunování cítil jeho dokonalou hebkost a při vsávání jemné vzrušující lechtání na rtech.

Nemohl se nabažit sání sametového údu a olizování hladkého onyxu a zabýval se touto kratochvílí dlouho a náruživě. Zkusil i pojmout do svých úst tvorův váček – díky přelévání hmoty se mu to brzy podařilo a mohl tak pociťovat neobvyklé vjemy pohybujících se varlat ve svých ústech. U toho jednou rukou soustavně mnul nadsamcův pyj a přejížděl přes něj sevřenou dlaní tam a zpět. Druhou rukou hladil Vlkovi hýždě, které byly vzrušující tím, jak byly drobné a přitom masité, ruka se jich záhy nedokázala pustit a jakoby bezděčně vklouzl prostředník do otvoru mezi nimi. Prsty se uvnitř cítily nesmírně svobodně, nebylo tam ani horko, ani chlad, ani sucho, ani vlhkost, a najednou se ho zmocnil obrovský chtíč vniknout tam svým tvrdým pyjem.

Chtíč

„Nač myslíš?“ zeptal se tvor, a Ruda ze sebe vyrazil: „Na tvůj řitní otvor a na svůj úd, chci rejdit svým údem v té krásné skulince, je tak příjemná!“ – „Věděl jsem to. Pojď do mne, krasavče!“ řekl Vlk, vysunul svůj úd z Rudových úst, otočil se, opřel se rukama o strom v poloze s vysazenými hýžděmi a zašeptal: „Chci to!“

Ruda se postavil za nadsamce se svým dokonale ztopořeným údem a nasadil jeho špičku do rozevřeného otvoru. Očekával nutnost nějak přitlačit, ale otvor jako by vsál jeho úd do sebe až do konce. Rudovy ruce samy od sebe přistály na tvorových bocích, pevně je chytily, a Rudovy boky jako by samy od sebe začaly jeho údem rejdit ve Vlkově otvoru. Střídavě rejdil a přirážel, až postupně začal jen vysouvat a zasouvat, pomaličku zrychloval, ale nechtělo se mu přestat. Varlata mu pleskala o ty jemně srstnaté hýždě, úd byl soustavně vzrušován jemně srstnatým otvorem, pohyby byly stále rychlejší a rychlejší. Toužil zároveň po tom, aby už z něho vystříkla šťáva, a zároveň po tom, aby to trvalo nekonečně dlouho. Občas zabušil pěstmi do tvorových krásně širokých zad, hladil je po jejich bocích, mnul masité a štíhlé hýždě a slastně přirážel a přirážel…

Zdálo se mu, že to trvá celé hodiny. Pravdou bylo, že přinejmenším půl hodiny to bylo. Za tu dobu mu kdoví proč narostl pytlík do neuvěřitelných rozměrů, začal být těžký, nalitý a jeho pleskání o nadsamcovy hýždě bylo čím dál hlasitější.

Sémě

Ale nakonec to na něj přišlo. Lesem se ozval hlasitý chlapský výkřik slasti, Ruda ještě párkrát zasunul a začal pouštět šťávu do tvorova otvoru. Ten se však rychle z Rudova zasunutí vymanil a počal přijímat to sémě do úst.

Dlouhé vteřiny vstřikoval Ruda svou šťávu Vlkovi do úst, s mohutnými výkřiky slasti. Výstřiků bylo snad dvacet, ne-li třicet, a každý byl doprovázen obrovským zachvěním celého těla. Vlk záměrně Rudovo sémě nepolykal, čekal, až se mu naplní celá ústní dutina, a vskutku, poslední Rudův výstřik již začal vytékat z tvorových úst, tolik toho ze sebe chlapec vydal, a pak teprve Vlk počal pomaloučku polykat obsah svých naplněných úst, dokud všechnu šťávu nepozřel.

„Ach, tolik semene jsem ze sebe nevydal ani při své nejlepší samohaně,“ vydechl Ruda a Vlk se jen zlehka usmál a utrousil: „Tak to má být, předkové mého pána to tak chtěli…“

Rozloučení

Když se Ruda poněkud uklidnil, pohlédl na Vlka a pravil: „Budu zde zítra ve stejnou dobu, přijdeš?“ – „Uvidíme. Dnešek ještě neskončil. Teď bys měl dojít za dědem, už tě čeká.“ – „Ach, pravda. Jdu tedy za ním. Půjdu raději delší cestou, abych se trochu vzpamatoval…“ – „A která je ta kratší?“ zeptal se Vlk zdánlivě bezelstně.

„Nu, támhle, jak končí les, je možné jít doleva po kraji pole a je to kousek. Nebo se dá jít doprava a obejít celé pole, cesta je příjemnější, ale mnohem delší.“ – „Nu dobrá, švarný mládenče. Jdi tedy za dědečkem a nejpozději zítra touto dobou se uvidíme zas,“ řekl ten nadsamec a odskotačil pryč mezi stromy.

Ruda pomalu kráčel svou cestou, myslel na předešlé zážitky, docela zapomněl, že je stále zcela nahý, a také příliš nekoukal na cestu, takže se brzy ocitl uprostřed lesa, nevěda, kde se vlastně nachází.

Děd

Vlkovi se podařilo najít nejkratší cestu k dědově chalupě. Zaklepal na dveře a čekal.

„Jen pojď dál, kocourku můj!“ ozvalo se zevnitř. Vlkovi se toto oslovení nezdálo příliš důstojné pro tvora jeho schopností, nicméně věděl, že nepatřilo jemu.

Vešel tedy do chalupy, otevřel dveře do světnice a spatřil v židli široká nahá záda muže s holou, zřejmě spíše břitvou oholenou hlavou, mírně zakloněnou dozadu. Viděl též jeho pravý loket, kterak se jaksi třásl, a viděl též po stranách nahé nohy, které vypadaly, jako by byly nataženy mírně do stran před židlí. Ten muž se snad oddává samohaně, pomyslel si Vlk, ale nic neřekl a přistoupil k muži blíže, až se břichem takřka dotkl jeho hlavy. Shůry spatřil jeho zcela nahé tělo a jeho pravou ruku, která si vskutku pohrávala s pyjem. Na muži bylo vidět, že se rád oddává nejen cvičení se svým pyjem, nýbrž i cvičení své tělesné schránky, která nebyla výrazněji poznamenaná věkem, ba naopak byla statná, pevná a pohledná. Až bylo k nevíře, že tento muž by měl být dědem toho chlapce z lesa.

Muž měl slastně zavřené oči a promluvil: „Vítám tě, Rudo. Hleď, právě se oddávám naší milé kratochvíli. Čekám jen na to, až se připojíš… Stýskalo se mi po našich slastných hrátkách…“

Dotyky

Vlk se nechtěl ihned prozradit, přiložil tedy své hebké ruce na dědovy skráně a pomalu jimi kroužil. Muž lehce povzdychl, nechávaje oči stále zavřené. Vlk tedy počal mnout jeho ušní lalůčky a boltce a muž povzdychl trochu hlasitěji. Pak přejel vlk dlaněmi pomalu k mužovým prsům, které jemně hladil a dával přitom pozor, aby se jej nedotýkal svou srstí. Lehce mu stiskl svými prsty prsní bradavky a všiml si, že muž volně položil ruce vedle sebe a jeho pyj nyní tyčí do výšky přímo vzhůru, kůžička se mu stáhla právě pod okraj špice a co chvíli sebou tvrdý pyj samovolně lehce zatřásl.

Vlk chvíli takto zkoumal, kterak dotyky na prsních bradavkách souvisejí se zaškubáním mužova údu, a posléze obešel židli, klekl si mezi dědovy mírně rozkročené nohy a pojal jeho pyj do svých úst. „Ó ano,“ zašeptal muž, „čiň mi tuto rozkoš, kocourku…“ I počal vlk sát mužův ztopořený úd a užil k tomu svůj nejlepší um. Hned jen olizoval jeho špici a lehce vnikal do jejího otvoru, hned jej zas pojal celého do svých úst pevným stiskem rtů i hrdla. „Ach, chlapče, dnes mi to činíš ještě rozkošněji než dříve, kde ses naučil takovémuto krásnému sání?“ pronesl muž, oči maje stále zavřené. Vlk neodpověděl, jen pokračoval v oblizování a sání onoho mužství.

Brzy se vlk odvážil okusit prstem mužův otvor anální. To však muž nečekal a překvapeně otevřel oči.

Prozrazení

Vlk viděl, jak si ho muž nevěřícně prohlíží. Nijak se Vlka nezalekl, nýbrž na něj hleděl s pootevřenými ústy několik chvil. Náhle se jeho ruce napřímily směrem k Vlkovi a počaly hladit hebkou srst na jeho pevném těle. Jeho obličej se pak lačně přitisknul k Vlkovým prsům a laskal se o ně. „Odpusťte, čekal jsem někoho jiného…“ pravil a pozvedl Vlka do stoje tak, aby na něj dobře viděl. Jeho pohled spočinul na Vlkově ohanbí, avšak tento pohled dlouho nevydržel, onen onyxový žalud, dlouhý tenký pyj a vlnící se váček přitáhl jeho ústa, která počala lačně tento úkaz rozmanitě oblizovat, sát i hltat.

„Prosím za prominutí,“ pravil pak muž, „čekám svého chlapce. Pokorně vás prosím, setrvejte zde do jeho příchodu. Chtěl bych, aby vás mohl spatřit… Jste tak… nádherný tvor!“

„Setrvám s potěšením. Rád počkám na vašeho chlapce, pane.“ – „A… Prosím za odpuštění… Mohl by se vás i dotknout? Mohl byste… Poskytnout své tělo… Jaksi…“ nedokázal ze sebe muž vysoukat, že by vlastně chtěl vnukovi poskytnout celkové obcování s tímto tvorem.

Nabídka

„Vím, co máte na mysli, pane,“ pravil Vlk, „a poskytnu vašemu chlapci své tělo k jakémukoli obcování. A pokud si přejete, abych obcoval i já s ním, bude mi to potěšením.“

„Ach ano, obcujte s ním! Žije na samotě a žádné lidské samce nepotkává, tedy kromě mne. A jeho otec ho drží zkrátka, i samohanu zavrhuje, neb sám je již dávno bez chtíče. Avšak chlapec je plný chtíče, chtíče po samcích, jako jste vy!“

„A vy, pane, nejste plný chtíče?“

„Och, copak do mne, chtíč mám, ale již ne tak často jako zamlada.“

„Ne?“ pravil Vlk a počal si pohrávat s mužovým váčkem. Muž pohlédl na svůj semenný vak, jenž se začal významně zvětšovat, a na svůj pyj, jenž trčel vpřed ve velikosti, kterou již dlouho na sobě nepoznal.

„Dnes mám zřejmě chtíč veliký,“ odvětil a znovu pohlédl na své ohanbí. „Mám ho dnes obzvláště pevného a velkého, i váček zdá se mi nějak větší než jindy… Mohl bych vás zatím, než přijde chlapec, promiňte mi ten výraz, jebat?“ zeptal se trochu nesměle.

„Jebejte mne, můj pane, prosím!“ zvolal Vlk, zaklekl na zem a jeho anální otvor jako by volal: „Jebej mne svým krásným údem, pane můj!“

Jeb

Mužův úd jako by byl magnetizován, přiblížil se k tomu otvoru a prudce se do něj celý zarazil.

„Och!“ vykřikl muž, „vaše díra je slastná, pane, jako by chtěla všechno mé sémě pohltnout…“

„To také chce, pane,“ pravil Vlk, „Nuž, pojďte mne vyjebat, nebudete litovat! A nebojte, se mnou se vzmužíte po chvíli a budeme moci společně obcovat i s vaším chlapcem!“

Tož tedy počal muž Vlka jebat. Jebal ho hned v pozici psí, hned v pozici lidské klasické, hned v pozici na jednom koleni, hned v podřepu nad Vlkem. Vystřídal všechny pozice, které mu fantazie dovolila, a nakonec vypustil svou sladkou šťávu do Vlkova zadního otvoru. Totiž co, vypustil! Prudce mu z údu stříkala v množství, které nikdy před tím nepoznal. Dobrých dvacet, ne-li třicet výstřiků to bylo, každý o objemu skleničky na kořalku. Trvalo to snad nekonečně dlouho, to sémě už se téměř do Vlkova análu nevešlo, při posledním výstřiku již se objevovalo venku…

Muž nikdy nic takového nezažil, únavou si sedl do křesla, kde na chvíli vysílením usnul. To ale nevěděl, co ho ještě čeká.

Vlk se mezitím natáhl do postele, přitáhl si přikrývku až k nosu, přes hlavu si přehodil jakýsi velký kapesník, takže mu byly vidět sotva oči. A čekal takto na příchod mladého Rudy.

Ruda

Ruda konečně našel cestu, kterou před tím byl díky svému erotickému zasnění ztratil, a stanul před dědovou chalupou. Poklepal na dveře. Vlk dokonale napodobil dědův hlas a zvolal: „Jen pojď dál, kocourku můj!“

Ruda vstoupil do světnice, a co viděl na posteli, ho zaujalo natolik, že si nepovšiml skutečného děda, podřimujícího v křesle v protějším rohu. Přikrývka na ležící postavě podobala se totiž menšímu stanu.

Otázky

Pobavil se tím, že děd již má ztopořený pyj, nicméně udivila ho jeho velikost. Přistoupil tedy k domnělému dědovi a otázal se ho:

„Dědečku, proč máš tak veliký úd?“

„Abych tě s ním dnes lépe ojebal.“

Ruda sáhl rukou pod přikrývku, aby si pohmatal na ten veliký úd, a maně se dotkl jeho váčku. „A dědečku, proč máš tak veliký semenný vak?“

„Abych tě lépe semenem nakrmil,“ pravil Vlk a smyslně si olízl špičku nosu, takže mu bylo lze zahlédnout jazyk.

Ruda si toho povšiml: „A dědečku, proč máš tak dlouhý jazyk?“

„Abych ti mohl lépe vylízat řiť!“ pravil vlk a strhl ze sebe přikrývku.

Poznání

„Vlku!“ vzkřikl Ruda, skočil na jeho hebké tělo a jal se ho milovat svýma rukama po celé jeho srsti a vykonávat na něm vlnivé pohyby celým svým tělem. Nebylo divu, že Vlkův pyj brzy vniknul do Rudovy řitě, a Ruda zvolal: „Ó, jak jsem toužil mít tvůj kouzelný pyj ve svém otvoru!“

Vtom se ozval dědův hlas: „Ale samečkové moji, vy již spolu obcujete a necháte mne spát?“ – „Dědo! Dědečku můj zlatý!“ jásal ruda hekaje, neboť mu v řiti právě rejdil Vlkův pyj, „tento tvor, uuch, má nějakou kouzelnou moc, uuch!“

„Zdá se mi, že již se spolu znáte,“ odvětil děd, vstal a přistoupil blíže.

„Ano, vykonal jsem na něm po cestě, uuch, nesmírnou… uuch, soulož nebo něco takového… Uuuuuch!“ odpovídal přerývaně hoch, jsa usilovně souložen.

Změna

Tu promluvil Vlk: „Pojďte, pane, rozkročte se nade mne, udělám vám rozkoš v zadním otvoru!“

Švarný děd si tedy podřepl nad Vlkův obličej a pocítil ve své řiti dlouhý jazyk. Vskutku nesmírnou rozkoš mu to činilo, až hlasitě vzdychal. Tvar jazyka zdál se mu poněkud nezvyklý, jako by oválný, a zasouval se mu dovnitř a ven, jako by přijímal anální soulož od muže… Dokonce pociťoval, jako by jazyk byl zakončen hlavičkou podobnou špici mužského údu!

Nějakou dobu takto obhospodařoval Vlk řitě obou příbuzných samců, kteří jeden přes druhého volali výkřiky rozkoše.

Nová změna

Náhle vyklouzl z obou otvorů a přetočil se tak, že mladý chlapec klečel u jeho hýždí a starší muž u jeho tváře.

„Pojďte nyní oba do mne, samci, a řádně mne prorejděte!“

Oba muži nejprve pohlédli na své ocasy a podivili se, jak dlouhé, silné, žilnaté a neobyčejně tvrdé je mají. Oba též uviděli své semenné vaky, které nyní byly zvíci většího pomeranče a visely jim takřka do půli stehen. Nešlo však se příliš dlouho tím pohledem zaobírat – chlapcův pyj byl magnetizován Vlkovou dírou a mužův zas Vlkovými ústy. Nadsamec je oba do sebe pomalu vsál po celé jejich délce. Lidští samci pocítili na svých údech slastně příjemné prostředí Vlkova otvoru. Pevně je obepínalo, něco uvnitř pulsovalo a uvnitř zřejmě rostla podobná srst, jakou měl Vlk po celém těle – při pohybu dovnitř pocítili jakési jemné šimrání, jakoby zasouvali proti srsti, při pohybu ven zas to příjemně klouzalo, aniž by museli použít zvlhčovadla.

Klečeli takto proti sobě děd a vnuk, rukama hladili rozkošného tvora po srsti a svými boky pohybovali společně vždy vpřed a pak vzad. Jejich pyje byly tak rozpáleny, že brzy oba začali rychleji do své oběti přirážet, tento však držel a doslova vyl slastí, zatímco muži sténali a hýkali a stále hbitěji obcovali, na svých pyjích cítíce nekonečnou rozkoš, kterou toužili prožívat nekonečně dlouho.

Vyprázdnění

Žádná soulož však nemůže trvat nekonečně dlouho, semeno jednou musí vyjít ven. Po dlouhých chvílích plných sténání a úpění děd i vnuk sebou počali extaticky třást, vyšel z nich dlouhý hlasitý výkřik a oba naráz začali své sémě pumpovat do útrob nadsamce.

S každým výstřikem oba hlasitě volali „Ááá,“ neboť každý výstřik je přiváděl takřka do nebe. A že jich ale bylo! Zhruba při třicátém již se do Vlka sémě nemohlo vejít a počalo vytékat vpředu i vzadu ven, i vytáhli oba muži své údy z Vlka, namířili je proti sobě, a mnouce si je rukou, zatímco Vlk hltal sémě ve svých ústech a vstřebával sémě do svých střev, oni začali šlehat své sémě přes Vlkova záda jeden na druhého, šťáva jejich rozstřikovala se o břicho či ňadra toho druhého a dopadala všude okolo a Vlkovi na záda a ještě dobrých dvacet takových střiků učinili, dokud se jim semenné váčky nevrátily do původní velikosti, zcela vyprázdněny.

Vlčí sémě

Zadýcháni a vysíleni, hladili si oba své stále ještě naběhlé ocasy a ždímali z nich poslední kapky semene, když tu náhle Vlk zvolal: „A teď se podívejte na můj gejzír!“

Rozvalil se na zem doprostřed světnice, jeho samčí nástroj tyčil se do výšky snad celého lokte, počal si rukou rychle mnout jeho onyxově zbarvenou špici, a náhle mu z něj začal prýštit gejzír perleťového semene, kolmo vzhůru, a jen kousíček pod stropem proud zpomalil, aby se vzápětí z něj utvořil malebný trychtýř jako z fontány a po kapičkách padal v kruhu okolo něj.

Vlk však dále pokračoval v dráždění své špice, která vydala další gejzír, tentokrát do lila zbarveného semene. A příští gejzír byl zbarvený ještě výrazněji, a přišly další a další a barva byla intenzivnější a intenzivnější, přes růžovo-červenou a malinovou až do temně rudé, takže to vypadalo, jako by z Vlka prýštila sama krev…

Ruda i jeho děd na to zírali s otevřenými ústy, do kterých tu a tam ty barevné sladké kapky zapadly, zvláště pak zírali na poslední dva výstřiky, kdy proud semene se jakýmsi zázrakem proměnil v rudé provazy, které s prásknutím spadly na zem.

Provazy

A vlk se vztyčil, popadl tyto provazy, mrštil každým z nich po jednom muži, a oba se najednou ocitli svázaní vleže na zemi. Vlk hrubě začal zacházet s oběma mužskými údy i s jejich vaky, opět je dovedl k zvětšení objemu i k ztopořenosti údu, avšak tentokrát to žádnou rozkoš dědovi ani chlapci nepřinášelo a tito opět křičeli, avšak nyní bolestí, a tak jim vlk ještě ovázal ústa, aby zabránil tomu křiku.

V tu chvíli se naštěstí otevřely dveře a v nich stál švarný mládenec v bílém oděvu, jenž zvolal: „Zde jsi, ty zvíře!“ A namířil na Vlka pušku.

Puška

„Ach, ošetřovateli můj, prosím ne!“ zvolal Vlk, ovšem mládenec jen pravil: „Přece jsem tě našel, křik vzrušených mužů tě prozradil! A právě včas jsem dorazil, abych jejich životy zachránil!“

A vystřelil z pušky, zasáhl Vlka do paže jakýmsi drobným šípem a tvor se pomalu skácel na zem.

Ihned pak mládenec počal oba muže rozvazovat. Jak mu děkovali!

Omluva

„Neděkujte, chybu jsem udělal, že jsem Vlka bez dozoru zanechal. Vím, jakou rozkoš jste prožili, však jsem ji s Vlkem sám také prožil, ale rozkoš měla být později nahrazena utrpením. Já jsem ovšem onehdy měl po ruce toto uspávací sérum, které Vlka zneškodní.“

Osvobození

Když byli oba muži osvobozeni, pohlédl mládenec na jejich nahá těla a pravil: „Vidím, že stále máte Vlkem poblouzněné údy i šourky.“

Podívali se Ruda i děd na své toporné údy i zvětšené vaky a pak tázavě pohlédli na mládence v bílém oděvu.

„Nezbývá vám než vytřást poblouzněné semeno ze svých vaků způsobem, který je vám jistě známý,“ odvětil mládenec na nevyřčenou otázku.

Lest

„Jsem ještě mladý, neznám to…“ vyhrkl ze sebe Ruda, celý červený, neb věděl, že nehovoří pravdu. Zadíval se na mládencovy bílé kalhoty a toužil vidět, jaký pyj se pod nimi skrývá.

Mládenec prokouknul tuto lest, nicméně to na sobě nedal znát. „Dobrá, předvedu vám to.“

A svlékl si nejprve svou bílou košili, pod kterou se skrývalo obyčejné tělo, jež však připadalo oběma mužům krásné svou obyčejností. Pak si svlékl bílé kalhoty, pod kterými nebylo žádné další prádlo, jen obyčejný úd, nijak obrovský, ale krásný svou obyčejností a počínající ztopořeností.

„Takto vezmeš svůj úd do ruky a takto s ním budeš třást, dokud se k výronu semene nepřivedeš,“ pravil.

Dárky

„Ach, to by se mohly hodit mé dárky pro dědečka, které jsem mu přinesl k narozeninám!“ vykřikl Ruda a vytáhnul ze své mošny krabičku cigaret, tubu zvlhčovadla a čichací vodičku. Děd se rád podělil o druhé dva dárky a všichni tři společně počali úplně obyčejně, lidsky, po mužsku, prohánět své údy.

A jestli si je neutrhli, prohánějí si je dodnes.

Příspěvek O červeném Rudovi pochází z Gay povídky

Matka s nimi již nežila. Bydlela v domově pro choromyslné, kam se dostala poté, co nachytala svého muže v lese, když mu dřevorubec ze sousedství dělal to, co on jí v ložnici dělal tak málokdy. Mysl nebohé ženy to nedokázala unést a nadosmrti ochořela.

Macech

Otec nechtěl být na chlapce sám, tedy si svého dřevorubce nastěhoval do chalupy. Chlapcům však nastaly krušné chvíle. Macech je neměl příliš v lásce, hleděl si jen jejich otce. Ba ani do ložnice je již nepouštěl, ač tak rádi se svými rodiči postel obývali. Nyní už mohli jen ve své vlastní světnici nocovat.

Byli by rádi věděli, proč je otec s macechem do své ložnice nepouštějí. Ale jednoho dne, bylo jim již 15 let, odvážili se klíčovou dírkou sledovat, co se v té ložnici děje. Chlapce to vzrušilo a začali ve své světnici stejné věci provozovat.

Taktéž chodili do postele zcela vysvlečeni, taktéž si vzájemně svá čerstvě vzrostlá mužství osahávali a olizovali. Zprvu vždy tyto kratochvíle končily brzy, neboť oběma brzy z údu vytékala bílá tekutina. Avšak časem dokázali jeden druhému své tvrdé mužství do zadní části vstrčit, tak jak to viděli u otce a macecha, a teprve pak nechat bílou tekutinu vytéci, a velmi brzy se naučili tuto činnost ovládat tak, aby trvala déle a přinášela jim větší potěšení.

Jezírko

Ale toto spokojené období netrvalo dlouho. Macech jednoho dne nakázal otci, aby chlapce zanechal v lese a už se s nimi nevracel. Submisivní otec svého dřevorubce musel poslechnout. Odvedl chlapce do lesa, došli k lesnímu jezírku a tam prohlásil: „Chlapci, nyní se zcela vysvlečeme a vykoupeme se v tomto krásném jezírku.“

Chlapci se zaradovali, vysvlékli se a skočili do vody. Otec se taktéž vysvlékl, chvíli s nimi ve vodě dováděl a pak prohlásil, že je na něj voda studená, ať tedy chlapci ještě chvíli skotačí, že na ně počká na břehu.

Chlapci ve vodě dováděli, pod vodou si dráždili svá tvrdá mužství a ani si nevšimli, že otec sebral své i jejich svršky i spodky a zmizel. Svršky i spodky obou chlapců měl totiž přinést svému dřevorubci zpět, jako důkaz, že se chlapců nadobro zbavil.

Když již se byli chlapci ve vodě vydováděli, vylezli na břeh a nikde neviděli ani svého otce, ani své oděvy. Inu, asi nějaký šprým, domnívali se chlapci, počkáme tedy. A čekání si zkrátili vzájemným strkáním svých mladých ocasů do svých mladých zadečků.

Chaloupka

Otce se však ani po vzájemném uspokojení nedočkali. Již se stmívalo a oni neměli tušení, kudy se vrátit domů. Vyšplhali tedy na nejvyšší dub v okolí (borovice byly, pravda, vyšší, ale pro jejich nahá těla byl dub přívětivější), rozhlédli se a spatřili nedaleko osvětlenou chaloupku.

Vypravili se tedy k ní. Chaloupku osvětlovaly ze všech stran hořící louče. Zvenku byla zdobena nějakými rytinami. I přistoupili chlapci k rytinám blíže a viděli, že zobrazují výhradně vysvlečené muže, vždy s tvrdým mužstvím, jak to znali od sebe i z pohledu klíčovou dírkou do ložnice svého otce, avšak v různých pozicích a situacích, které ještě neznali.

Hlas

Oběma nad těmi rytinami opět ztvrdla mužství. Bezděčně každý z nich uchopil to svoje do dlaně a začal si ho třít. Když tu náhle se ozval mužný hlas: „Kdopak si to tu honí čuráky?“

Chlapci sice nevěděli, co je to čurák, ale ihned se domysleli, že to bude ten úd, kterým se čurá. A protože si je oba třeli, pochopili ihned, co znamená „honit si čuráka“. Ihned si přestali „honit čuráky“ a jeden z nich pravil: „To nic, to jenom vichr z hor…“ – „Ach vichře z hor, ty mě dráždíš!“ zvolal mužný hlas a utichl.

Chlapci chvíli počkali. Hlas již se neprojevoval a jeden z chlapců navrhl: „Nebudem si tedy ty čuráky honit, ale sát.“ Stále vzrušeni u těch rytin, začali si svá mužství, o kterých nyní věděli, že se jim dá říkat tím hezkým slovem čurák, sát.

A tu se náhle opět ozval mužný hlas: „Kdopak si to tu kouří čuráky?“

Chlapci sice dosud znali slovo „kouřit“ jen s představou otce a jeho doutníku, avšak metaforická podobnost kouření doutníku a sání „čuráka“ jim ihned došla. Přestali si tedy kouřit čuráky a nyní oba najednou zvolali: „To nic, to jenom vichr z hor…“ – „Ach, vichře z hor, ty mě dráždíš!“ zvolal mužný hlas a utichl.

Chlapci se nyní báli si honit čuráky i kouřit čuráky, ale jejich čuráci potřebovali u těch vzrušujících rytin pokračovat v nějakém dráždění. I začal Jéňa Mařenovi strkat svého „čuráka“ do zadečku, po chvíli se vystřídali a po chvíli se vystřídali zas.

A tu se náhle opět ozval mužný hlas: „Kdopak mi to tu mrdá čurákem něčí prdel?“

Chlapci sice neznali slovo „mrdat“ ani slovo „prdel“, ale ihned jim došlo, že to, co právě dělají, je „mrdání prdele“. Nedokázali toho však v tu chvíli zanechat a jen střídavě volali: „To nic…“ „To jen vichr…“ „Vichr z hor..“  „Mrdej mě, vichře!“ „Mrdáš mě jak vichr!“

Borec

A tu náhle z chaloupky vylezl borec, taktéž vysvlečený, se vztyčeným čurákem, přistoupil k chlapcům a pravil: „Já vám dám, vichr z hor, vy si tady mrdáte u mojí chaloupky! Marš dovnitř, oba vás vymrdám sám!“

Chlapci byli jako uhranutí borcovým čurákem a krásným tělem a okamžitě poslechli. Vlezli mu do chaloupky a těšili se, že jim borec oběma vymrdá prdel. A tak se také stalo.

Borec je oba střídavě mrdal, až je z toho prdele bolely. Když už to na něj přišlo, vzkřikl: „A teď otevřete držky, nastříkám vám do nich svou mrdku!“ Chlapci lačně nastavili svá ústa, neboť již tušili, že „mrdkou“ označuje borec svou bílou šťávu. A vskutku – borec si ještě chvíli honil čuráka a nakonec z něho začala stříkat mrdka a oba ji museli hltat. Bylo jí skutečně hodně, víc než by oba dohromady byli schopni vystříkat.

„Skvělé, hoši, udělám z vás stejného borce, jako jsem já,“ pravil borec a chlapci se zprvu zaradovali. Avšak podivili se, když borec odešel z oné světnice a zamkl mříž. Zůstali spolu ve světnici, kde nebylo nic než dvě pryčny na spaní a celá jedna stěna byla jenom mříží se zamykacími vrátky. Žadonili, aby je borec pustil, ale ten se jim jen vysmál a počal si připravovat večeři, přičemž se mu čurák mezi nohama houpal.

Naštěstí dostali celkem slušný příděl večeře, bylo tam spoustu masa i brambor a chutné to bylo. Znaveni usnuli na svých pryčnách.

Režim

Nazítří je borec probudil a nechal jim ve světnici vydatnou snídani. „Musíte se pořádně najíst, mrdáci, abyste měli sílu. Čeká vás hodně práce a hodně mrdání.“

Hoši se najedli a pak je čekala těžká práce v lese a na zahradě. Nemohli nijak utéci, neb je borec dlouhým lanem za nohu k chaloupce přivázal. Po práci prohlásil borec, že je čas na mrdání, a musili oba chlapci nechat se mrdat. Poté s borcem musili oběd připravit, po obědě byli nuceni odpočívat a poté je borec odvedl do jiné světnice, kde je učil různá železa zvedat a pracovat s nimi. Říkal tomu posilování. Po posilování opět přišel čas na mrdání, pak příprava večeře a nakonec „večerní mrdání“.

A tak to bylo každý den. Práce byla postupně těžší a těžší, stejně jako železa, která při posilování chlapci musili zvedat, a i čas mrdání byl pokaždé naplněn jinak.

Zrání

Hoši se od borce naučili různým technikám mrdání i různým novým slovům. Postupně se naučili říkat slova jako prcat, šukat, šoustat, píchat, jebat, vopíchat, vojet, vymrdat, vojebat a další, své ocasy již uměli pojmenovat nejen jako čurák, ale i péro, pták, kokot či vocas, o šourku již nemluvili jako o pytlíku, ale jako o pytli či koulích nebo kulkách, a naučili se i další slova, jako  nadržený, ztopořený, tvrdý, jebání, šukání, stojí mi, chci tě, sex, soulož, anál, orál, žalud, předkožka a vůbec spoustu užitečných výrazů.

I jejich těla zaznamenala postupně značný vývoj. Měli krásné kozy i bicáky, široká ramena, pekáč buchet na břiše, vymakané nohy, a díky jakémusi séru se jim oběma značně vyvinul penis i šourek. S takovým tělem se nestyděli stále chodit nazí a jeden druhému se značně líbili. Avšak litovali, že je takto nemůže vidět nikdo jiný.

V sexuálních praktikách za pár měsíců stali se mistry, uměli dlouho mrdat a taktéž nechat se mrdat, v šukání ve trojici dokázali bravurně zvládat libovolnou roli, ba i nechat se píchat dvěma čuráky či píchat ve dvou jednoho borce.

Svého borce zároveň milovali a zároveň nenáviděli. Udělal z nich chlapy s krásnými těly a krásným vybavením, ano. Ale zároveň je stále věznil a oni toužili poznat něco jiného, toužili se ukazovat, toužili mrdat s dalšími borci, ale nebylo jim to dovoleno.

Za tři roky

Tři roky takto s borcem žili, každý den pracujíce, posilujíce i mrdajíce. To už jim bylo 18 let.

Avšak když je borec začal učit techniky svazování, napadlo je to. Co kdyby se borci zachtělo přijmout při svazování pasivní roli? I řekli mu: „Milujeme tě oba vroucně, borče, a milujeme tvé mrdání. Nezatoužil jsi nikdy, mrdáku jeden, aby tě dva mladí borci jako my svázali a řádně vopíchali?“

Borec koukal jako z jara. „Ach ano, toužím po tom již dávno.“

„I my po tom toužíme, svážeme tě a vymrdáme ti oba najednou prdel, že se z toho posereš, co říkáš?“

„Ach ano, udělejte mi to,“ řekl borec, a to neměl dělat.

Bratři ho přivázali za ruce i nohy k pryčně, oba ho důkladně vymrdali, své mrdky mu nacákali do očí, pak vzali provaz, obtočili mu ho kolem koulí a vší silou táhli, až mu čurák i s koulemi upadl…

Svoboda

Hoši popadli borcova odříznutého čuráka, nalezli nůž, kterým se odřízli od lana přivázaného k nohám, rozbili okno a vyběhli vstříc svobodě…

Utíkali rovnou za nosem, nebo spíše rovnou za čurákem, a dorazili k tomu jezírku, kde je otec opustil. Vysáli ještě z borcova čuráka poslední semeno a pochovali ho bod památným dubem. A jelikož byl bílý den, snadno nyní nalezli cestu domů.

Návrat

Na zahradě se zrovna opaloval svlečený macech. Spatřil hochy a zvolal: „Hej, kocoure, jacísi krásní švarní mládenci k nám přišli, vyjdi ven, vojedeme je!“

Otec vyšel ven a své syny ihned poznal, ačkoli byli k nepoznání. Stali se z nich totiž muži, s pěknými čuráky i koulemi, s vypracovaným tělem a erotickou jiskrou v oku. Otec však své syny vždy pozná. Objal je, potřásl jim péry, otočil se k příteli a pravil: „Jsou to mí synové a tobě se líbí… Přijmeš je již?“

„Ano, přijímám je, jsou krásní a ztepilí… Celí po tobě, kocoure. Pojďme si na přivítanou společně zamrdat!“

A tak se také stalo. Všichni čtyři si společně zamrdali. A jestli někomu z nich neupadnul čurák, mrdají tak dodnes.

Příspěvek O Jéňovi a Mařeně pochází z Gay povídky

Líbila se mu zahálka, avšak povyražení s rodiči příliš nebylo. Není divu, však před pár dny oslavil patnácté narozeniny a začínal mít poněkud odlišné zájmy.

Nejvíce byl rozmrzelý, když měl trávit odpolední čas schovaný ve stínu v penzionu, ve kterém měli pronajatý společný pokoj. Rodičové tento čas trávili spaním, neboť večer popíjeli zdejší víno a odpoledne se cítili unaveni.

Laguna

Vydržel to však pouze první den. Když viděl, že rodičové celé dvě hodiny prospali, na druhý den odpoledne počkal, až oba usnou, a vypravil se k milovanému blízkému moři. Procházel se po oblázkové pláži plné slunících se cizinců, až došel ke skále. Skálu bylo lze snadno přelézt a tam se mu naskytl divukrásný pohled na ploché místo kousek nad mořem, kde nebylo žádných turistů, a na rozkošnou lagunku, která nevypadala příliš hluboká. I zachtělo se mu smočit se v té lagunce. Neměl však kalhot vhodných ku koupání, tedy se vysvlékl do naha, aby rodičové, zejména matka, neměla hloupých řečí, že zmáčel kalhoty.

Vstoupil do mořské vody a cítil se slastně. Voda mu sahala někam k prsům, i zaplaval si krátce. Překvapil se příjemným pocitem, kterak mu voda hladila jeho ohanbí, i zalíbil se mu ten pocit a plaval ještě náruživěji. Pocit vzrušení stoupal a Frantík vylezl na skalnatý břeh, rozhlédl se, zdali není na něho vidět, a zadíval se na svoje mužství, které tou dobou začínalo být již více mužské než chlapecké. V ten okamžik již bylo v onom příjemném stavu strnulosti, který měl Frantík velmi rád, a rozkošně mu na něj foukal mírný mořský vánek. I uchopil svůj úd do své ruky a počal jej mnout, stále se rozhlížeje, zdali některý cizinec se neblíží, a takto vstoje, nahý na břehu mořském, přivedl se k ejakulaci. Jeho jinošské mlíčí v několika dlouhých gejzírech skončilo až v oné laguně, kde ho pohltila voda a rozpustila mořská sůl.

Cítil se nadmíru ukojen, navlékl kalhoty a vrátil se k rodičům.

Večer trávili rodičové opět u vína a Frantík se odebral brzy na lože, aby na zítřejší den nabyl dostatek síly si zopakovat odpolední kratochvíli.

Ukájení

A vskutku, stejná příležitost nastávala den co den, Frantík se chodíval koupat do laguny a provádět sebeukájení. Ukájel se zprvu jen na břehu, později i ve vodě, zkusil to i plavaje, a také si rád poploval po zádech s mužstvím vztyčeným z vody vzhůru. Byl to slastný pocit i pohled. Jedině zalitoval, že v takové poloze nelze jeho mužství uchopit svou rukou. Také se zamýšlel, zdali mu mužství ještě poroste tak, jako mu rostlo v nedávné době. Nyní, měřeno ve stavu toporném, odpovídalo vzdálenosti mezi hřbetem dlaně a koncem malíku. Pro nějaké jemu neznámé důvody toužil, aby ještě dosáhlo větších rozměrů.

Nadešlo předposlední odpoledne, které mohl Frantík strávit ukájením se a rozkošnými pocity v laguně. I zatoužil zažít něco roztodivného, avšak nevěděl, co by to mělo být.

Nečekaná rozkoš

Došel opět ke své laguně, opět svlékl své kalhoty, opět vstoupil nahý do mořské vody, opět ploval, a náhle se rozhodl obeplout krajní výčnělek skály. A ve vodě tam rostly jakési chaluhy nebo řasy, kterých se dříve štítil, avšak dnes mu připadaly pohledné, čisté a nějak prapodivně lákavé. Zjistil, že lze vedle nich ve vodě stoupnout, a zkoušel k nim přiblížit své již opět toporné mužství, a chaluhy ve vlnách šimraly jeho úd, lehounce šlehaly přes jeho vystouplé zakončení, a František se zapřel nohama, aby si užíval těch nevídaných slastných pocitů. Později pocítil, jako by některá chaluha či snad jakýsi mořský lopuch obepjal mu úd a příjemně mu jej dráždil. Měl zavřené oči, prožíval neobyčejné pocity, ta rostlina či co mu mnula mužství podobně, jako když si jej mnul rukou, ale takto to bylo násobně příjemnější a rozkošnější. Cítil, že mlíčí bude chtít ven, a přál si to, a tak k tomu také došlo… Vycházelo z něj snad ještě mnohem déle než kdy před tím a z Františka vycházely zvuky rozkoše odrážející se od všech okolních skal…

Po uvolnění mlíčí mu ještě rostlina jako by sála úd, aby z něj snad vymámila další sémě… I podíval se, co to bylo za podivnou věc, která mu připravila takovou rozkoš.

Avšak zalekl se okamžitě! K jeho údu byla přisáta jakási ryba! Vykřikl a odtrhnul ji od svého milovaného mužství a vytáhl z vody ven, aby si tu potvoru dobře prohlédnul, maje strach, aby to nebylo něco jedovatého.
Ryba však byla příjemná na omak, měla krásné zabarvení připomínající nazlátlé opálení lidské kůže. Oči měla postavené nezvykle vepředu a její zornice připomínaly lidské oči světle hnědé až zlatavé barvy. Zlatá rybka? Pomyslel si, totiž nepomyslel, bezděčně tu domněnku vyslovil nahlas.

Zlatá rybka

Mělo však přijít další překvapení. „Ano, jsem něco jako zlatá rybka, samečku,“ řekl ten tvor hlubokým sametovým hlasem. Frantík se nezmohl na slovo a ryba pokračovala: „Avšak jsem také sameček. Jsem zlatý mořský kapřík.“ Tu se Frantík vzpamatoval: „Ryba, která je samec, mluví a saje mužům údy?“ zeptal se a byl hrdý na to, jak samozřejmě vyslovil slovo „mužům“, maje na mysli sám sebe.

„Odpusť mi, samečku, že jsem mužství tvé vysál, bylo tak rozkošné a plné mlíčí, že jsem mysl svou nezvádl.“ Frantíka potěšilo slovo „mužství“, přišlo mu však na mysl, že drží v ruce zlatou rybku, ač samčího pohlaví, a stále kapříka držel nad vodou.

„Možná ti odpustím,“ pravil, „avšak dopustil ses znásilnění, jak mi jej odplatíš?“

„Přece splním ti přání. Jsem kouzelný kapřík.“

Frantík pomyslil na své jediné přání a nemohl si upomenout na žádná jiná. „Chci… Chci mít… Chci mít dlouhatánské mužství!“

„Máš ho mít,“ pravil kapřík, „jak moc dlouhé by mělo být?“

„Asi… Asi tak až sem,“ řekl Frantík a ukázal do půli stehen. „Nebo ne, počkej… Raději až sem!“ a ukázal ještě o palec níže.

„Máš ho mít přesně tak dlouhé. Jen mi je musíš ještě jednou půjčit do úst, jinak se proměna provést nedá. A pamatuj – zradíš-li mne a zahubíš mne, na místě ti upadne!“

„Nezradím, pustím tě na svobodu!“ Přiblížil kapříka ke svému údu, kapřík ho do sebe vsál v celé jeho délce, zamumlal nějaké zaklínadlo a pomalu ho nechával vyjíždět ze svých rybích úst. Frantík viděl, jak jeho mužství stále spočívá v rybích ústech, ačkoli již dávno by bývalo jindy osvobozeno. Když konečně vytáhl kapříka tak, aby měl úd osvobozený, proud vody mu jej obtočil kolem boku a Frantík cítil, jak se jeho úd dotýká jeho hýždí, tak byl dlouhý…

„Díky, kapříku!“ zavolal a kapřík odplul kousek dále, otočil se, vynořil svá ústa nad hladinu, zvolal svým sametovým hlasem: „Rádo se stalo, samečku! A zase někdy přijeď, možná bych ti splnil i jiná přání!“ A odplul do širého moře.

Chlouba

Frantík se za kapříkem chvíli nevěřícně díval a pak se vydal ke břehu. Vystoupl na břeh a prohlédl si svůj úd. Dosahoval skutečně níže než do půli stehen. Byl to krásný pohled a krásný pocit. Již byl však nejvyšší čas vrátit se k rodičům, kteří by už mohli být vzhůru, a on se s nimi bude muset vydat na pláž, i oblékl si rychle své kalhoty, opatrně a úhledně do nich upravil svou novou chloubu a vyšel.

Rodiče právě se chystali k odchodu na pláž a hartusili, aby se Frantík již také připravil. Na pláž se chodí v plovacích kalhotách, které nemají nohavičky příliš dlouhé. To si však Frantík neuvědomil a oblékl se do svých obvyklých plovacích kalhot. Dostavili se společně na pláž a uléhali postupně k opalování. Otec však náhle tiše, avšak výrazně prohlásil: „Frantíku! Stáhni si honem kalhoty níže!“

Frantík se podivil, uviděl ovšem, že nohavička jeho kalhot je příliš krátká a jeho dlouhý úd je zčásti viditelný. Stáhli si tedy kalhoty i nohavičku níže, avšak aby svůj úd dokonale zakryl v jeho dolní části, musel mít kalhoty stažené tak, že bylo vidět nejen jeho ochlupení, ale i počátek jeho nesmírného mužství. Tedy sáhl rychle do kalhot, obtočil si úd kolem stehna a upravil si kalhoty tak, aby v pase i na nohách vypadaly stejně jako dřív.

Přemýšlel však, jak s kalhotami naloží, až bude muset vstát. Jeho úd bude vidět buď na konci, nebo na svém počátku. Proč jsem si to přál mít tak velké? ptal se sám sebe. Inu, budu muset nosit ty delší plovací kalhoty, které jsem zatím ještě nenosil, rozhodl se a uklidnilo jej to.

Poslední procházka

Následujícího odpoledne rodičové opět usnuli a Frantík se odebral na svou poslední procházku. Oblékl si však nikoli ony dlouhé, nýbrž své krátké plovací kalhoty. Byl si vědom, že mu úd z nohavičky vyčuhuje, avšak rodičové opět spali a nebylo tedy nikoho, kdo by ho za tuto neplechu káral.

Vypravil se jako obvykle na pláž, ale tentokrát vykročil na opačnou stranu než obvykle, neboť se mu zachtělo projít kolem mnoha víc turistů a cizinců, kteří by mohli zahlédnout jeho nezvykle dlouhé mužství.

Došel až k proutěnému ohrazení, ve kterých byla proutěná vrátka. Proč je tato pláž asi oddělená? ptal se sám sebe a vešel do vrátek. Ke svému údivu a zároveň překvapení zjistil, že za proutěným plotem se nachází podobná pláž, ovšem plná zcela nahých turistů.

Udiveně se rozhlížel a náhle přistoupil k němu nějaký nahý muž, který cizím jazykem něco hovořil, ukazoval na jeho kalhoty a tvářil se výhrůžně. Frantík pochopil, že vstup do této oblasti je povolen jen ve stavu nahoty, a tedy uvedl se do stavu žádaného k vstupu a jal se procházet mezi ostatními obnaženými lidmi.

Nahý

Zprvu nedokázal upravit krok, takže se mu jeho nové dlouhé mužství proplétalo mezi stehny, ale nakonec nalezl ten správný rytmus, aby se mu úd střídavě odrážel od levého i pravého stehna přímo k tomu protilehlému, a aby tak vyniknul v celé své délce. Procházel se tak co nejdéle a cítil pohledy všech mužů i žen, které nevěřícně hleděly na jeho nesmírně dlouhé mužství. Byl na sebe tak hrdý! Občas se zastavil a nechal svůj úd volně houpat před zraky ostatních nahých mužů a žen, a po čase se i naučil rozejít se tak, aby se mu houpal a odrážel znovu od stehna k stehnu.

Ještě však neviděl své nové mužství ve stavu toporném (v jednom pokoji s rodiči nebylo večer možno provádět hrátky s mužstvím) a trochu se obával, že onen stav se brzy dostaví. A Frantíkovy obavy byly odpodstatněné… Jen na to pomyslel, do údu se mu začala hrnout krev. Zrychlil tedy krok a vypravil se směrem k okraji pláže, kde rostla zeleň jakási a slibovala možnost úkrytu.

Když došel na místo, kde na něho nebylo příliš vidět (zcela ukryt nebyl, ale to mu nějak nevadilo), jeho úd ještě nabyl na rozměrech a začal směřovat více kupředu. I sáhl si Frantík na jeho špičku a promnul ji. Projel jím vzrušený pocit, mužství se zcela napřímilo a pevně ztvrdlo. S nataženou pravicí si Frantík dosáhl právě na jeho špici. Myslil si, že když teď úd pustí, klesne vahou mírně dolů, ale nestalo se tak! Trčel mu rovně kupředu a zdálo se, že snad i mírně vzhůru!

Poměřování

I usadil se Frantík a poměřil své mužství se svým stehnem. Dosahovalo téměř ke kolenu! Poté si úd naopak přitiskl na břicho a ejhle – jeho špice mu dosahovala až k prsům! Poté si začal prohlížet své žlázy. I ty byly značně veliké, asi jako pěst urostlého chlapa, a váček jeho žláz byl dostatečně dlouhý, aby v nich mohly volně viset dolů.

Jak si tak Frantík prohlížel a šimral žlázy, postřehl, že s takto skloněnou hlavou mu úd poněkud překáží a dotýká se jeho brady. A tu ho napadlo, že si svou špici může olíznout jazykem. Ba záhy zjistil, že ústy svou špici snadno pojme, a začal si ji jemně sát. Byl to nový a neobyčejně rozkošný pocit – nikdy ještě neměl své mužství v žádných ústech, ani ve svých ústech žádné mužství, a nyní měl obojí naráz! Chvíli si je takto sál, a protože měl mladé pružné tělo, dokázal velmi snadno dostat špičku až do svého krku.

Rukama osahával tělo svého údu a také své žlázy, pohybem hlavy hltal špici údu a opět ji vysouval z úst, olizoval si ji, sál a znovu hltal, když tu náhle zatoužil ochutnat své mlíčí přímo vysáté z údu, a tedy počal náruživěji pohybovat hlavou, dokud neucítil známé cukání ve žlázách, a náhle cítí, jak mu mlíčí proudí přímo do úst, jak se mu ústa naplňují, až je měl zcela plná a musel dvakrát polknout, a pocity měl náramné, jeho velké mužství mu způsobovalo ještě silnější rozkoš než dříve, a krom toho vychutnával své sémě, které mělo nasládlou a zvláštně vzrušující chuť, dychtivě je polykal a vysával z údu, dokud je veškeré nevysál a nespolykal.

Cesta zpět

Jsa zcela ukojen, vypravil se zpět. Vystoupil ze svého úkrytu a vykračoval si a nazí muži i ženy na něj zírali, a tu si uvědomil, že kolem úst či na konci údu mohlo zůstat trocha semene, i pro jistotu ještě vešel do moře, aby si opláchl ústa i úd. Oplachování údu se mu zalíbilo a tak s ním máchal ve vodě, aby se mu dobře omyl. Zjistil, že když se postaví ve vodě jen do půli stehen, konec údu se skrývá pod hladinou. Chvíli se takto prohlížel, když si uvědomil, že na něj zírají okolní lidé, vystoupil tedy z vody a šel pyšně k východu.

U vrátek se zastavil a navlékl si kalhoty. Avšak ty ho nedostatečně zakrývaly. Nechtěl se takto vracet k rodičům, svlékl opět kalhoty a přemýšlel, co udělat. Náhle mu však přišlo na mysl, že by na měkkém údu bylo lze udělat uzel. I udělal si na něm uzel a s podivem hleděl na tu podivuhodnost. S podivem ovšem hleděl i muž u vchodu a další lidé, i tedy znovu si navlékl kalhoty. Nu a nyní jej zakrývaly dostatečně! Jen trochu bouli vpředu na kalhotách mu uzel z údu tvořil, avšak to Frantíkovi nikterak nevadilo, neb se rád cítil jako muž. Jako muž s velkým mužstvím.

Litoval sice, že již nebude moci navštívit ani lagunu, ani hanbatou pláž, neboť dovolená již končila, avšak alespoň se mohl těšit na domov, jelikož tam bude míti více soukromí, aby si mohl hrát se svým dlouhatánským údem, sát si ho pohodlně vlastními ústy a ochutnávat své vlastní sémě.

Příspěvek O zlatém kapříkovi a švarném junákovi pochází z Gay povídky

Jediné, co jim ke štěstí chybělo, bylo děťátko. Věděli, že dva mládenci spolu děťátko nezplodí, avšak nesmírně po něm toužili.

Pořídili si tedy nejprve pejska. Měli pejska rádi, ale touhu starat se o svoje děťátko, nějakého pěkného chlapečka, jim to nenahradilo.

Pořídili si později kočičku. I kočičku měli rádi, avšak po čase opět spolu začali hovořit o tom, jaké by to bylo, kdyby mohli vychovávat svého chlapečka.

Postupně si pořídili rybičky, andulky, želvičku, králíčky, nicméně touha po děťátku se pořád vracela.

Jednou po zimě se jim dokonce na komíně usídlil čáp. I čápa měli rádi, pozorovali jeho chování a byli na něj pyšní. Když čáp odletěl do teplých krajin, uschovali mu jeho hnízdo, aby se mu v zimě nepoškodilo a také aby mohli topit. Po skončení topné sezóny opět instalovali hnízdo na komín a těšili se, zdali se jim čáp vrátí.

Čapí návrat

Jednoho dne se čáp vrátil. Mládenci zrovna vyšli před dům po divoké noci a náhle vidí, jak přilétá čáp. Ale neletěl sám! V zobáku nesl jakýsi uzlík… Udiveně na to koukali, čáp jim přistál k nohám a položil uzlík na zem. Pak jim zobákem něco naznačoval. Mládenci nechápali, co by měli udělat, a tak čáp uzlík rozbalil. Bylo v něm miminko! Krásný černý chlapeček z teplých krajin! Nu ano, děti přeci vždycky nosil čáp! Mládenci se radovali, děkovali čápovi a ihned začali svého černého chlapečka hýčkat.

Za okamžik se ale v obou mládencích probudil muž i rodič a začali usilovně pracovat na tom, aby chlapeček měl svůj domov. Střídali se v péči o miminko, aby nejdřív jeden mohl vyrobit kolébku, druhý pak smontovat z různého haraburdí kočárek, pak zas jeden musel běžet do města zakoupit nějaké lahvičky ke krmení a dudlíčky, druhý pak běžel koupit zásoby kojeneckého mléka a výživy, pak ještě plíny a osušky a olejíčky a vaničku… Jéje, to bylo najednou starostí! Ale krásných starostí.

A také si uvědomili, že je zapotřebí uspořádat křtiny. Najali si tedy ve městě trubače, aby vyhlásil: „Na vědomost se dává, že v domě u dvou mládenců se bude křtít novorozený chlapeček.“ Trubač to zprvu považoval za nechutný žert, ale za příplatek jim tu službu uskutečnil.

Křtiny

Na křtiny se mnoho lidí nesešlo. Inu, kdo by chodil na křtiny ke dvěma mládencům s černouškem. Za kmotry tedy byli zvoleni tři z příchozích mužů, kteří ve městě patřili k nějaké menšině.

Při křtinách přistupovali kmotři jeden po druhém a přáli chlapečkovi do života.

Přistoupil první kmotr, patřící k menšině starých mládenců, a pravil: „Až ti bude 14 let, vyroste ti velký penis a velký šourek.“

Přistoupil druhý kmotr, patřící k menšině odlišné barvy pleti, a pravil: „Až ti bude 15 let, budeš mít první sex.“

Přistoupil třetí kmotr, patřící k menšině náboženských fanatiků, a pravil: „Až ti bude 16 let, upadne ti penis, jestli budeš onanovat!“

To byla rána! Jak budou mládenci zabraňovat 16letému synkovi, aby neonanoval, když oba onanii podporují?

Naštěstí byla přítomna i jistá Cikánka, která zaprorokovala: „Nebojte se mládenci, však se najde někdo, kdo mu to zase spraví!“

A tak se mládenci starali o synka jako vzorní otcové a vychovávali ho k toleranci a otevřené mysli. Například od mala ho vedli k tomu, že chlapi se před sebou nemusí stydět nazí.

Po 13 letech

Když měl kluk 13. narozeniny, bylo to v létě, koupali se společně na zahradě ve svém jezírku, nazí, jak byli zvyklí. Tu náhle se synek zeptal: „Otcové, proč máte mnohem větší penis než já, i když jsem už skoro tak velký jako vy?“

Otcové se na sebe podívali a tajemně řekli: „Počkej, až ti bude 14, a možná ho budeš mít většího než my.“

O rok později

Když měl 14. narozeniny, koupali se opět společně v zahradním jezírku. Tu náhle se synek zeptal: „Otcové, nezdá se vám, že mi povyrostl penis?“ Otcové se na něj zadívali a pravili: „Zdá se, že trochu ano.“ A jeden z otců přinesl krejčovský metr a změřil synkovi penis odshora až dolů. Měřil 11 centimetrů. „No vidíte,“ řekl synek, „ještě včera měřil jako obvykle 10 centimetrů.“ „Inu, vypadá to, synku, že ti začíná růst penis. Zase ho zítra změříme,“ řekl jeden nebo druhý z otců.

I změřili mu jeho černý penis i druhý den, a tentokrát naměřili 12 centimetrů. Další den již měl 13 a desátý den již měřil 21 centimetrů – v měkkém stavu, samozřejmě, neboť chlapci bylo teprve 14 let a ztopořený penis mu nehodlali ani měřit, ani ho vlastně ztopořovat.

„A kolik měří vaše penisy?“ zeptal se synek. „Můj měří 10 centimetrů a otec ho má 11 centimetrů,“ zněla odpověď. Otcové se zatím nechtěli zmiňovat o rozměrech svých penisů v erekci. „Tak vidíte, otcové, teď mám penis dlouhý jako vy dva dohromady.“ – „Ano, a řekl bych, že ho máš i silného jako my dva dohromady. Ale myslím, že by to už mohlo stačit. Již vypadáš jako muž.“ A synkovi to stačilo a penis mu přestal růst. Od té doby se doma a na zahradě rád pohyboval nahý se svou jednadvaceticentimetrovou černou hadicí mezi nohama a otcům to vůbec nevadilo, neboť se mohli kochat pohledem na tu okrasu a hezoučké černé tělo svého synka.

15 let, den první

Když měl synek 15. narozeniny, koupali se opět společně v rybníčku. Tu náhle se synek zeptal: „Otcové, kdy budu moci mít první sex?“ Otcové se na sebe podívali a pak mu řekli: „Inu, synku, teď již ti je 15 let a můžeš mít svůj první sex.“ – „A s kým mám mít svůj první sex?“ – „Budeš si muset najít nějakého chlapce nebo dívku.“ – „Aha, ale já bych nechtěl sex s dívkou. Ani s nějakým cizím chlapcem. Nemohl bych mít svůj první sex s vámi?“

Otcové na sebe zamrkali a odpověděli: „Dobrá, samozřejmě, že můžeš.“ – „A naučíte mě to?“ – „Samozřejmě, začneme tím nejjednodušším,“ řekl jeden otec a povstal. „Přistup ke mně a vezmi do pusy můj penis.“ Synek přiskočil a dychtivě vzal do úst otcův penis, který rychle ztvrdnul. „Otče, máš teď penis velký skoro jako já, když je měkký,“ řekl synek a otočil se ke druhému otci: „Mohu také ochutnat tvůj penis?“ – „Jistě, prosím,“ řekl druhý otec, postavil se vedle svého partnera a synek jim pak střídavě olizoval tvrdé penisy. Oba ho učili, jak se dělá dobrý orální sex, a synkovi to šlo jedna báseň. Netrvalo to dlouho, a otcové společně nastříkali svá semena synkovi do pusy. „To bylo dobré,“ řekl synek. „Tak zítra provedeme totéž my tobě,“ řekli otcové.

15 let, den druhý

Druhý den přišla druhá lekce sexu. Synek se postavil na zahradě a otcové mu společně olizovali jeho dlouhý černý penis. Za chvilku byl synkův penis tvrdý jako kámen a dlouhý odhadem nějakých 30 centimetrů. Otcové mu jej střídavě olizovali a dávali si ho do úst. Synkovi se to líbilo a začal hlasitě vzdychat. Netrvalo to dlouho a s obrovským výkřikem nastříkal své bohaté semeno otcům do úst i na obličeje. „To bylo ještě lepší,“ pravil synek. „A zítřejší sex se ti možná bude líbit ještě víc,“ řekli otcové.

15 let, den třetí

Další den pravili: „Na dnešní sex bude třeba tě připravit.“ Poručili synkovi, aby se uvolněně natáhl na záda, jeden z otců si naslinil prst a zasunul mu jej do análu. „To je dobré,“ řekl synek, „ještě prosím.“ Druhý otec si tedy naslinil dva prsty a zasunul mu je do análu. „To je také dobré,“ řekl synek a vzdychl. Otec zkusil prsty v análu otáčet a synek pravil: „To je husté…“ a několikrát vzdychl. Otcové se opět vystřídali a chlapec byl spokojený i se třemi prsty. Poté každý z otců vložil do chlapce dva své prsty, takže jich měl v sobě dohromady čtyři, a synek zasténal: „Ach ano, ještě!“

I viděli otcové, že je synek připraven. Poručili mu, aby se opřel o zahradní stůl, a otec s menším penisem si ho naslinil a zasunul synkovi do análu. Synek zasténal slastně a otec pravil: „Nyní na tobě budu konat soulož,“ a začal pomalu jezdit penisem v chlapcově análu a synek sténaje volal: „Ach, otče, soulož je krásná, dělej mi ji!“ Otec tedy jezdil v chlapcově análu rychleji a rychleji, a protože synek nepociťoval bolest, nýbrž rozkoš, šoustal stále divočeji, dokud nepřišla ejakulace.

„Ach, proč jsi skončil,“ ptal se chlapec smutně. „Protože nyní tě budu souložit já,“ pravil otec s větším penisem a otočil synka na záda, položil si jeho nohy na ramena a vnikl mu svým tvrdým penisem do análu. „Ach, a ty máš větší penis, to je dobré,“ zvolal synek. A otec na něm začal konat soulož a chlapci se to převelice líbilo. Pro zpestření ještě otec s menším penisem vzal synkovi jeho ohromný úd do ruky a do úst a dráždil ho, takže chlapec se svíjel slastí a již brzy to na něj přišlo. Otec s větším penisem na poslední chvíli vytáhl svůj úd a postříkal semenem chlapce od hlavy až k patě, zatímco druhý otec namířil chlapci penis vzhůru, a ten vystříkl do výšky dobrých dvou metrů a jeho semeno pak všechny společně pokropilo. Na chlapcově černém těle vypadala bílá sprška semene obzvlášť chutně.

15 let, den čtvrtý

Čtvrtý den pravili otcové: „Dnešní lekce pro tebe nebude těžká, synku, avšak pro nás bude asi náročná. Budeš souložit ty nás, ale musíš být opatrný, tak velký penis jsme v sobě ani jeden ještě neměl.“ Chlapci se plán zalíbil a ihned se mu dostavila erekce. Otcové tedy nastavili své díry, jeden v poloze na čtyřech, druhý v poloze na zádech. „Nyní si nasliň konec svého penisu a pomalu jej zasuň do jednoho z nás, ale zatím jenom kousek.“ Chlapec poslechl a zasunul do otce v poloze na zádech. „A teď ho vysuň až po okraj a hned zasuň o kousek dál.“ Chlapec poslechl a celý postup ještě několikrát zopakoval, dokud neměl zasunutu celou svou černou kládu ve svém otci. „Tak a teď totéž proveď u otce,“ řekl otec, který měl v sobě synův černý klacek. Chlapec poslechl a začal se dobývat stejným způsobem do análu druhého otce. „To je dobré,“ radoval se.

„Tak nyní, když jsme s otcem oba rozmrdaní – pamatuj si ten výraz – můžeš nás střídavě souložit,“ pravil otec. Synek neváhal a střídavě zasouval svůj klacek do obou otců, až mu šourek hlasitě pleskal o jejich hýždě. Otcové hlasitě vzdychali a sténali a střídavě volali: „Jo, dobře mrdáš!“ „Jo, šukej mě!“ „Och, ty ale šoustáš!“ Synek neznal ta slova, ale snadno pochopil, že jsou to synonyma pro souložení. Připadal si teď jako muž, nebo spíše jako pořádný samec, a samou radostí se do jednoho otce vystříkal. „To je dobré, to šukání!“ zvolal pak a otcové mu dovolili, aby toto slovo od nynějška používal. „A zítra zažiješ dvojitou rozkoš,“ řekli potom.

15 let, den pátý

Pátá lekce začala tak, že jeden otec se opřel o strom. Otec s menším penisem poručil synkovi, aby svého otce rozmrdal. Synek tedy rozmrdal otce opřeného o strom a otec s menším penisem mu poručil, aby nyní zastavil, aby sám mohl vniknout do synkova análu. „To je dobré!“ zvolal chlapec radostně. „Budu tedy šukat a ty mě u toho budeš šukat!“ – „Správně,“ řekl otec a zasunul synkovi péro do análu. Chlapec snadno pochopil, jak se má teď zachovat, šukal svého otce a zároveň cítil, jak ho šuká druhý otec, a vykřikoval: „To je nádherné, šukám a jsem šukaný!“

Po chvíli usilovného souložení chlapec své otce překvapil slovy: „Kluci, vyměňte se, jo?“ Otcové nic neříkali a poslušně se vyměnili. Synek teď rozmrdal druhého z otců a pustil do sebe větší z penisů. Když byly oba klacky zaraženy až po prdel, začal chlapec divoce přirážet, oboje koule pleskaly o oba zadky, všichni tři sténali, ba přímo křičeli slastí a rozkoší, synek střídavě volal na své otce: „Mrdej mě!“, „Já tě vymrdám!“, „Ty dobře šukáš!“, „Ty se dobře šukáš!“ a „Kluci, vy jste boží!“.

Škoda, že nikdo neviděl tento překrásný výjev, kterak uprostřed urostlých bílých mužů se zmítá mladý černoušek, šukaný zezadu a šukající toho vpředu. Za neskutečných výkřiků se všichni tři společně vystříkali, otec do synka, synek do otce a přední otec na strom… „To bylo dobré, moc dobré, kluci,“ vydechl pak chlapec, vyprostil svou černou hadici z předního otce a uvolnil ocásek zadního otce. Oběma otcům lichotilo oslovení „kluci“, a tak ho synkovi povolili.

„Zdá se mi, že už umím všechno, ne?“ zeptal se chlapec. „Skoro všechno. Ještě nejméně jedna lekce tě čeká,“ odpověděl otec, a druhý otec doplnil: „Ale šukáš dobře. Bude z tebe velký mrdák.“

15 let, den šestý

Šestý den otec pravil: „Dnes tě čeká velmi náročný úkol. Budeme tě na něj muset dobře připravit.“ Položili synka na zem, vložili mu do dírky každý dva prsty a začali ji důkladně roztahovat. „Hm, to je moc dobré,“ reagoval na to synek. Otcové tedy začali synovi roztahovat díru každý třemi prsty. „Hm, to je báječné,“ pravil synek, „hodláte mě mrdat oba najednou?“

„Jsi chápavý chlapec,“ řekli otcové a poručili mu, aby se opřel o zahradní stůl a mírně pokrčil nohy. Jeden otec si pod něj lehl, vzepjal trup a přitáhl si synkův zadeček tak, aby do něj mohl vniknout, a vnikl do něj. Chlapec se v této poloze radostně pohupoval a nechával se šukat, avšak druhý otec k němu přistoupil zezadu, zastavil ho, pokrčil se a začal vnikat do synka, ve kterém již byl jeden otec zasunutý. „Ách, to je móc dobré!“ volal synek, zatímco se do jeho análu zasouvaly oba klacky jeho otců. Když byly oba klacky uvnitř až nadoraz, začali otcové společně šukat černou prdelku svého syna, který jen překvapeně sténal a křičel rozkoší.  Byl tak vzrušený, že za malou chvilku vycákal všechno své semeno do obličeje otce, který ležel pod ním. „Kluci, to bylo vážně krutopřísné. Ale hezké,“ řekl jim pak.

15 let, den sedmý

Sedmý den měl chlapec s odpuštěním neobyčejně rozmrdanou prdel a otcové s odpuštěním nesmírně odřené čuráky, tak se společně dohodli, že tento den budou odpočívat. Chlapec dostal šest základních lekcí a ovládá nyní (na výbornou!) všechny základní sexuální praktiky použitelné s mužem, respektive i se dvěma muži.

Od té doby společně téměř denně provozovali sex. Jen přibližně jednou týdně si dávali den odpočinku. Otcové však dbali na to, aby byl chlapec neustále sexuálně uspokojen, protože nechtěli, aby si ho honil. Báli se totiž, že kdyby se naučil si ho honit sám, udělá to jednou ve svých 16 letech a jeho krásné dlouhé černé péro mu upadne.

16 let

Když měl chlapec 16. narozeniny, opět jako vždy trávili odpoledne venku nazí u svého jezírka. Před tím deset dní po sobě divoce šukali, takže tento den bylo vysoce pravděpodobné, že chlapec bude sexuálně vyčerpán a nebude mít potřebu šukání. Otcové si otevřeli lahev dobré slivovice a vesele popíjeli, chlapci také dovolili si cucnout, dobře se bavili a vzpomínali, jak onehdy před dvaceti lety toužili po děťátku, jak jim ho potom přinesl čáp, jak ho vychovávali a jak ho později učili různým sexuálním praktikám.

Avšak chlapci bylo 16 let a takovému chlapci nepřipadá vzpomínání na jeho dětská léta nijak zvlášť zajímavé. Srkal svůj drobný příděl vodky a pak se zeptal otců: „Kluci a zašukáme si dneska zase?“ Otcové, jsouce mírně přiopilí, odpověděli: „Ale to víš, že ano, černoušku náš, dneska ti rozjebeme prdel, že se z toho týden neposadíš,“ a smáli se tomu a znovu si přihnuli.

Synek na to řekl: „Tak dobře, jdu si zatím zaplavat do jezírka.“ – „Jistě, zaplavej si,“ zněla odpověď.

Synek vstoupil nahý do jezírka a bylo mu tam dobře. Pohladil si svého krásného černého „čuráka“ (měl od otců již dovoleno mu takto říkat), a ten se mu hned postavil. I začal si honit péro.

Splnění kletby

Párkrát zatahal a najednou – si ho utrh! Zůstal mu v ruce, vyděšeně se na něj podíval a zoufale volal: „Klucí, pomóc! Já  jsem si o utrh!“

Otcové okamžitě přestali být mládenci ze svých vzpomínek a doběhli k jezírku, kde stál na břehu jejich syn, v napřažené ruce držel své utržené dlouhé péro i s kulkami a mezi nohama neměl nic! Oba muži se rozplakali, chlapec též plakal, ale jeden z otců se náhle vzpamatoval, zavolal: „Dej mi toho čuráka,“ vytrhl ho chlapci z ruky, nalil slivovici z čerstvě otevřené lahve do mísy, vhodil do ní chlapcův utržený penis a pravil: „Ta Cikánka!“

„Jaká Cikánka, zbláznil ses?“ zoufal si synek. „Řekla, že se najde někdo, kdo ti to spraví. V tom alkoholu ten čurák určitě vydrží,“ odpověděl otec, ale chlapci to nestačilo, a tak mu otcové museli vyprávět, jak to tenkrát všechno bylo.

Nazítří chlapec našel svoje dávno nepoužívané trenýrky a oblékl si je, protože se styděl, že ho nemá. Svůj penis pak i se slivovicí přelil do nejhezčího džbánu, který doma měli, díval se na něj a hořce plakal.

Avšak otcové již nebyli doma, neboť se hned ráno vypravili do města, aby zjednali trubače, kterému předali lístek s textem: „Na vědomost se dává, že synek od dvou mládenců si utrhnul péro penis. Kdo mu to spraví, dostane, co bude chtít. Máme velký statek, spoustu zvířátek a mnoho drahých zbytečností.“

Trubač se zdráhal něco takového hlásit, ale otcové ho nakonec umluvili dvojitou sumou za službu.

Léčitelé

Hned druhý den se do domu u dvou mládenců dostavil bílý heterosexuální lékař. Prohlédl si chlapcův penis ve džbánu, ocenil jeho velikost a vyjádřil lítost, že je utržený. Prohlédl si chlapcův rozkrok, který nevypadal ani jako mužský, ani jako ženský, spíše jako rozkrok figuríny z obchodu, a prohlásil, že by „se to dalo přišít“, avšak že „funkční to nebude“. „Myslíte tím, že by se mu nepostavil?“ zeptali se otcové. „Ani na čůrání by to nebylo,“ pravil doktor. Všichni členové rodiny se rozplakali a doktor odešel.

Za týden se dostavil nějaký teplý esoterik. Prohlížel si dychtivě oba otce i synka, vytáhl chlapcův penis z lihu, chutě ho olizoval, obdivoval jeho barvu i velikost, přikládal různé předměty na chlapcův rozkrok i na spodek utrženého ohanbí, pokoušel se obojí připojit k sobě, ale nakonec prohlásil: „Tak bohužel, nepůjde to opravit,“ a vyslovil částku, kterou za svou službu požadoval. Otcové se zdráhali zaplatit tak vysokou částku za prohlášení, že „to nepůjde opravit“, a tak esoterik řekl, že by místo toho některého z nich mohl opíchat. Synek se nabídl, že se klidně nechá „vymrdat“. Nedělalo mu to sice žádnou rozkoš, ale nijak ho to nebolelo, jednak že byl zvyklý na ledacos, jednak že teplý esoterik ho měl opravdu malého. Otcové se na jejich soulož smutně dívali a ani se jim u toho nepostavil.

Další adept na „opravu“ se dostavil až za měsíc. Byl to vyznavač nějakého všem neznámého východního náboženství a celých deset hodin věnoval meditaci a něčemu, co vysvětlil jako „modlení za spojení chlapcova těla s penisem“. Když skončil, prohlásil, že do roka a do dne dojde ke „kýženému spojení těla s penisem“, stačí prý jen „hýčkat v lihu naložený penis každý den“, a jakmile se penis probudí k životu, stačí ho přiložit na příslušné místo na těle. Odměnu žádal až poté, co ke spojení dojde, a odešel.

Den co den pak hýčkali všichni tři chlapcův penis, který však stále byl měkký a svěšený a nasáklý  lihem. Žádní další léčitelé se pak dlouho neobjevili.

O rok později

Za rok se ale ve dveřích objevil hezký blonďák s modrýma očima, který tvrdil, že je obyčejný lékárnický učeň. Synkovi poprvé za rok zajiskřily oči, protože růžolící mladík se mu převelice zalíbil. Zároveň mu ale bylo smutno, že s ním asi nic nebude, když nemá penis, kterým by ho „zmrdal“.

Blonďáček prozkoumal černouškův rozkrok a pak teprve jeho naložený penis. „Dobře jste udělali, že jste ho naložili,“ pravil a začal sát jeho žalud. Po chvíli prohlásil: „Vysávám z toho penisu líh, takže budu brzy přiopilý, ale jinak to nepůjde, je nutné zbavit penis lihu. Otcové i synek se ihned nabídli, že s odsáváním lihu pomohou, aby se blonďáček příliš neopil, a tak nechali penis kolovat a každý usál trochu lihu. Všichni byli za chvíli veselí a blonďáček pak prohlásil: „Teď už je penis lihu zbavený. Synek je trochu přiopilý, tak snad ho toto nebude tolik bolet, i když bolestivé to dozajista bude.“ Sáhl do kufříku, vytáhnul lahvičku s nějakou vodičkou a začal jí potírat chlapcův rozkrok. „Pálí to,“ volal chlapec. „Musíš vydržet, jestli chceš zase šukat,“ řekl blonďáček. Byl to asi nějaký sajrajt, chlapci začala v rozkroku crčet krev… „To je správné, to jsme potřebovali,“ řekl blonďák a začal tou stejnou vodičkou potírat spodek chlapcova ohanbí. Objevilo se na něm pár kapiček krve a blonďáček oznámil: „To je skvělé, ještě nějaká v něm zbyla! Teď už je to stoprocentní!“

A pak umístil utržený penis do chlapcova rozkroku, silně ho k němu tisknul a začal olizovat žalud. „Vydržte,“ pravil a pokračoval. Po nějaké době začal penis reagovat – zvětšoval se. „To je správně. Krev začala proudit do penisu. Je třeba pokračovat,“ řekl blonďák a kouřil dál. Otcové se nabídli, že ho vystřídají, a blonďák jim to s úlevou dovolil s tím, že musí stále tisknout utržený penis k rozkroku.

Náhle začal synek vzdychat a vykřikl: „Už ho cítím!“ – „Vydrž ještě, zatím nemáme vyhráno, ale je to na dobré cestě,“ vysvětlil mu švarný blonďáček. „Pánové, hoňte mu teď péro nebo mu ho kuřte, já ho budu pevně držet u těla. Jestli se váš chlapec vystříká, došlo ke spojení a máme vyhráno,“ řekl otcům a ti se hned úkolu chopili.

Chlapec začal hlasitě vzdychat, a protože na to nebyl už rok zvyklý, velmi brzy vystříkl. Sice toho nebylo moc (jen co zbylo ve varlatech po posledním stříkání), avšak došlo k ejakulaci. „To je ono. Spravili jsme ti čuráka, kocourku,“ řekl blonďák. Otočil se k otcům a vysvětlil jim: „Když začala proudit krev z těla do jeho penisu, začal se penis připojovat k tělu. Když chlapec vystříkal svým penisem, znamená to, že dokonale přirostl, včetně všech cév, nervů a chámovodu. Váš chlapec je zdravý a schopný čůrání i sexuálního života. A kromě toho je krásný a má krásného čuráka.“

Odměna

A otcové řekli: „A co za svou dokonalou službu budeš chtít? Můžeš mít cokoli…“

„Žádnou jinou odměnu nechci, než mít vašeho kluka.“

„Myslíš jako ho ošukat?“ zeptali se otcové.

„Nikoli. Nechci ho jen ošukat. Chtěl bych s ním žít. Dáte mi ho?“

A tu se ozval synek: „Ano, dejte mu mne, je tak krásný a mně teď zase funguje čurák, chtěl bych ho píchat každý den!“

„Dobrá, náš chlapec tě chce, dáme ti ho. Ale kde chcete bydlet?“

„Budeme bydlet spolu v mém pokoji. Chceš to, blonďáčku?“ zeptal se synek.

„Chci cokoli s tebou, černoušku…“ odvětil blonďák a dlouze černouška políbil. „A nebude ti vadit, že ho mám menšího než ty?“ – „To nevím, tak ho ukaž.“ A blonďák ukázal svoje péro a černoušek řekl: „To je dobré.“

A tak se chlapci od čápa spravil penis a našel si životního přítele.

Denně spolu šukali a otcové mohli zase nerušeně šukat spolu.

Pro zpestření si to občas rozdávali v jiných kombinacích. Černoušek s otcem a blonďák s druhým otcem, nebo černoušek s druhým svým otcem a blonďáček s tím dalším otcem. Občas si zašukali i ve čtveřici. A jestli si někdo z nich neutrhnul penis, tak si to tam rozdávají dodnes…

Příspěvek O utrženém penisu pochází z Gay povídky